Inugoya komentáře u knih

Autorka stále píše skvěle, ale oproti původní trilogii jako by to trochu ztrácelo dech.

Zvýšila se frekvence LGBT tematiky (není se co divit, když blízkou kamarádkou autorky je C. Clare) i sprostých slov (nebo mi to jen tak připadá?) a případ i napětí se musely vměstnat do jediné knihy, čímž to celé působilo trochu uspěchaně.

K novým postavám jsem si hlubší vztah nevytvořila, ty staré občas působily spíš jen jako do počtu, aby tam hlavní hrdinka nebyla sama.

I tak je to ale velmi zajímavé, místy ohromně napínavé počtení. Vraha ani jeho motiv jsem netrefila a závěrečné rozuzlení bylo překvapivé.

Těším se na případné pokračování.

2 24.11.2022

Myslím, že jsem čekala něco trochu jiného.

Knihu jsem otevřela z pozice člověka, kterému je podobný svět naprosto cizí. Velmi mě ale zajímalo, jaké jsou motivace žen, které se do něčeho takového pouští, a tedy i jaká byla motivace autorčina.
V polovině knihy jsem začala přemýšlet nad tím, jaká je asi motivace mužů, kteří si takové ženy kupují.

Nakonec jsem se nedozvěděla skoro nic. Snad jen to, co dělat, když mám spolknout něco, co spolknout nechci.

Taky jsem si myslela, že luxusní společnice znamená něco jiného, než jen drahé prádlo, kosmetiku, cestování a litry alkoholu na účet kupujícího. Čekala jsem distingovanou ženu na úrovni (byť dělá, co dělá), ženu s přidanou hodnotou.
Dostala jsem nevyzrálou cácorku, která se staví na pomyslný piedestal nad všechny ostatní, na které se neštítí plivnout, a je upřímně šokovaná, když na ni někdo použije její vlastní zbraně (já lhát můžu, ale běda, jak někdo zalže mně).

Pokud je toto dílo autobiografie, tak autorce upřímně přeju, aby v životě poznala i jinou lásku než tu k sobě a k penězům.

A čtenářům bych doporučila raději něco jiného (pokud vás teda nezajímají preference nějakých cizích chlapů, které nejspíš v životě ani nepotkáte).

2 11.06.2022

Vůbec nevím, kdo to je (myšleno autorka).
Ale našla jsem v tom samu sebe, svoje chyby a svoje motivy, které (byť tehdy nevědomě) stály v pozadí mých vlastních neúspěšných vztahů.
Pro koho by kniha mohla být přínosem? Pro všechny, kdo mají tendenci přitahovat narcistické jedince do svého života a hledají proč a jak z toho ven. Kuchařku ale nečekeje, spíš vhledy, které je dobré si připomínat, když se okolo vás začne někdo motat a vy zase nechcete naskočit na stejný vagón, a taky povzbuzení, že cesta ven ze začarovaného kruhu existuje.

2 13.12.2020

Skvělé zakončení (?) celé série. Předchozí díl mě trochu zklamal, ale tohle byla jízda. Líbí se mi, že od prvního dílu se všechny postavy někam posunuly, děj má spád, a vcelku i překvapivý závěr.
Potěšil mě taky návrat Ferius, bez ní to nebylo úplně ono.
A ano, tenhle svět mi bude chybět :)
Jenom jsem nepochopila, proč se to jmenuje Rozvratník, slovo "Rozvraceč" by možná dávalo větší smysl.

2 26.08.2020

Srovnávat tohle s Dalekou cestou za domovem může jenom šílenec. Slušná porce násilí a mrtvol, těžko si představit, že tohle nějaký otec vypráví svým dětem na dobrou noc. Taky si těžko představit, že na tohle si někdo koupil práva.. ale dobrá. Dvě hvězdy za obálku, třetí za pár ne tak strašných momentů.
Fanouškům Daleké cesty nedoporučuji, velkolepá jízda se nekoná.
Vzkaz marketérům knihy: ne všechno, kde zvířata mluví a chovají se tak trochu jako lidi, je Daleká cesta za domovem.

2 16.05.2020

Tohle bylo příjemné překvapení.
Po Eragonovi a celé sérii, kterou jsem dočetla jen s přemáháním (a z které si toho moc nepamatuju) a po té podivné scifárně "Spát v moři hvězd", jsem od Murtagha moc nečekala.

Ale ukázalo se, že Paolini zase malinko vyrostl a dokázal tak vypotit docela zajímavou knihu.

Murtagh je rozhodně mnohem zajímavější a sympatičtější postava než Eragon. Už jen proto, že to není jen další otravný dokonalý "vyvolený", ale zcela uvěřitelná postava z masa a kostí, se všemi klady a zápory.

Velmi se mi líbil i jeho vztah s Trnem a se všemi, s kterými přišel do kontaktu, ať už to bylo dítě, urgal nebo jiný dospělý člověk.


Putování za tajemnou záhadou mi přišlo rovněž zajímavé, i když čas strávený u kultu a Murtaghovo chování a chování hlavní záporačky silně nelogické:

Budu tady, dokud mi neřekne všechno, i když jsme v nebezpečí.

"Řeknu ti všechno."
"Tak jo."
"Ale až po večeři."
"Tak jo."
"Víš co, řeknu ti to až ráno."
"Tak jo."
"Až večer."
"Tak jo."
"Až po lovu."
"Tak jo."

A tak to šlo dál a dál, dokud se nedostal do srabu, z kterého se málem nevyhrabal.

Palec nahoru za to, že zcela chyběla unylá romance (po Armentroutovinovských a Maasovských prasárnách je fakt osvěžující, že na každé druhé stránce není násilnické porno), a že to celkově byla hodně příjemná fantazárna.

Nevěřila bych, že to u Paoliniho někdy napíšu, ale: Těším se na pokračování.

1 03.06.2024

Kolčava je jedna z těch nemnohých knih, které mám problém ohodnotit.

Do deváté kapitoly jsem se chytala za hlavu a lomila rukama nad totálně promrhaným potenciálem tohoto úžasného světa, který autorka vytvořila.

Je to něco na pomezí mytologie a fantasy, se spoustou zajímavých postav, špetkou moudrých úvah a zjevnou láskou ke klidu, tichu a životu, ale celé se to utopilo v naprosto nesympatické hlavní hrdince, zkratkovitosti povídek a nedotaženosti děje.

To, že Kolčava žije tak trochu pro sebe a nemá ráda lidi, to bych ještě pochopila. Ostatně, mám to podobně, většina lidí je mi energeticky (a to nejsem žádný senzibil), charakterově a projevově nepříjemná a jejich společnost nijak zvlášť nevyhledávám.

Ale z Kolčavy čiší jistá zahořklost, čpící únava životem, a není tam zkrátka nic, kvůli čemu by si ji člověk mohl zamilovat. No a že má ráda kočky a krmí slepice? Pochopila jsem, ale nepotřebuju to číst pořád dokola.

Autorku nesleduju, prakticky neznám (vím jen, že píše kuchařky), ale celou dobu se do mě vkrádal neodbytný pocit, že čtu o ní a o jejím stárnutí, které je vlastně smutné a hořké. Čeká tohle jednou i mě? Padla z toho na mě tíseň, neboť i já se tomu přibližuju.

Na druhou stranu oceňuju, že ve všeobecné celospolečenské atmosféře adorace mládí a krásy někdo taky ukazuje hodnotu člověka (bytostí), který tyhle atributy věkem už poztrácel a nemůže se o ně opírat.
Dává to tedy jistou naději, že světu máme co nabídnout i po 40, což je příjemné číst. Možná si tu jistotu potřebuje dodat i sama autorka, protože tahle linka je tam velmi nenápadná, na rozdíl od toho motivu smutného stáří.

Vnitřní ilustrace jsou úžasné a připomínají mi některé staré knihy, proto trochu smutně koukám na tu na obálce, protože se podle mého zase tak nepovedla.
(Nezapomeňte obálku nazvednout, vykoukne na vás "easter egg". :-) )

Palec nahoru dávám za některá neotřelá moudra, s kterými v hloubi duše souzním a která vyvracejí mainstreamové ezobláboly o ženství a mužství, kde autorka nestraní žádné z poloh, navrhuje smír a střed, bohužel ovšem nejspíš ani ona nemá představu, co to přesně znamená, takže konkrétní řešení mužsko-ženské dynamiky nenabízí. Takže se v tom každý z nás prostě musíme nějak poplácat.

Souzním i s opravdovou láskou k přírodě, přítomnému okamžiku, stromům a prostému bytí.

Závěr knihy mě už bavil víc, ale pocit promarněného potenciálu zůstává.
Knize by možná prospělo, kdyby pár let ještě někde zrála.

Takhle jsme dostali jen trailer něčeho, co mohl být velkolepý večerní film.

3,5/5

1 23.05.2024

A mě to bavilo!

Asi proto, že už jsem unavená všemi těmi americkými autorkami, které z YA a fantasy dělají násilnické psychopatické p*rno (a nazývají to akcí) mezi dokonalými hrdiny (fyzicky, duševně jsou většinou nějak vyšinutí).

To tady nenajdete. Zato tu najdete noblesu, která frčela mezi fantasy komunitou za mých vysokoškolských studií a nádech toho, co připomíná Harryho Pottera nebo Rafaelovu školu.

Takže pro mě příjemná změna.

Je pravda, že jsem místy chování a motivy hrdinek nechápala, stejně jako jsem nechápala, proč tam vůbec jsou některé postavy (třeba ta čarodějnice). Ale možná se to dozvím v dalším díle.

Koncept je každopádně nadmíru zajímavý, a každý, kdo už má za sebou maturitu, se v ledasčem dokáže najít.

Za mně hezký a mainstreamu se vymykající počin, takže pokud zrovna nehledáte Tolkienovský epos, je to laskavá oddechovka.

1 19.03.2024

Tak tohle se vůbec nepovedlo.

Nevím, co se autorce přihodilo, ale skoro jako by to psal někdo jiný. Nebo jako by ji někdo přesvědčil, že má napsat pokračování a ona moc nevěděla o čem, takže vařila z vody.

Luz byla otravná, přibylo zbytečných vulgarit, děj se táhl, hluboké a klíčové momenty byly odbyté (a některé nelogické), nejspíš všechny postavy se přes noc staly záhadně bisexuálními, a ten závěr byl takový nezávěrovatý, takže si možná autorka nechává vrátka pro další příběhy.

Osobně se ale přiznám, že už mě nezajímají.

Velká škoda za tuhle promrhanou příležitost, protože ten svět měl rozhodně potenicál.

1 07.03.2024

Tohle bylo milé překvapení.

Skvělý nápad, sympatičtí hrdinové (konečně dva relativně normální lidi, kteří jsou si tak nějak rovni a uznávají se, aniž by jeden sebe ponižoval a druhého povyšoval, takže jestli už máte po krk všelijakých těch "bohyní a samic" stavěných na piedestal, tady se toho bát nemusíte), občas i nějaké to překvápko.

Jediné, co tomu chybělo, byla čtivost. Z nějakého záhadného důvodu si to tak nějak nesedlo, spousta událostí pak nepůsobila věrohodně, a spíš na sílu, a vůbec to zanechávalo takovou trpkou pachuť, že být to napsáno jen o malinko líp, tak je to bomba. Proto nedávám plný počet hvězd.

Přesto doporučuju jako oddechovku a protipól všech těch obhroublých pornoizovaných YA/fantasy knížek, co bohužel v posledí době frčí víc, než je zdrávo.

1 01.03.2024

Mia píše stylem, který není úplně pro každého.

Ze stránek křičí její nemainstreamová povaha, a také to, že celý život hledá sebe a svoje místo ve světě (a nejspíš už navždy bude). Jistá prázdnota prožívání vnějšího života je tak nahrazena bohatým vnitřním světem a hlubokým rozjímáním.

Rozumím jí, jsem taky taková.

Už dříve jsem četla Miinu předchozí knihu "Ženy, které mi nedají spát", takže jsem tušila, co můžu očekávat od této.

A nezklamala mě.

Dílo je vlastně pátráním po historické postavě, o které není známo téměř nic. Mia se proto vydává do Japonska a snaží se skládat střípky tajuplné mozaiky života ženy, Sei Šónagon, která žila o tisíc let dříve.
Do toho vplétá svoje vlastní zažitky i zcela lidské slabosti (zahlcení, prokrastinaci).

Nakonec, stejně jako to bylo lehce naznačeno v jejím předchozím díle, mizí hranice mezi Miou a Sei, a Mia zjišťuje, že vždycky existoval ženy, které nebyly mainstreamové, nikam nezapadaly, a přesto žily (svým způsobem) neobyčejný život.

Změní se naše světské tápání ve chvíli, kdy to akceptujeme? Mio, jsi teď, deset let od napsání této knihy, alespoň trochu šťastná?

Kniha se tak nejspíš bude líbit především ženám, které nežijí průměrný život, nemají závratnou kariéru, nepodařilo se jim najít partnera a založit rodinu, připadají si v tom samy, trápí je to a hledají nějaký smysl své existence.

Doporučila bych ji také všem složitým duším s alespoň elementárním zájmem o historii, cestování nebo Japonsko.

1 27.02.2024

Zajímavý komix, který byl jedním velkým aha-momentem.
Myslím, že by si ho měl přečíst každý, obzvláště v dnešní době plné falešných virtuálních sebeobrazů, kterými se většina z nás prezentuje na sociálních sítích.

Možná je i dobrým vysvětlením jedním z původců nárůstu zhoršeního psychického zdraví lidstva. A drobný návodem, co (ne)dělat, abychom k tomu nepřispívali.

Komixu bych nicméně vytkla horší čitelnost (místy je to spíš text, než komix), a (z mého pohledu) absenci nějakého závěru (Sissi jdoucí na výlet mi asi nestačí).
Grafika taky nebyla úplně můj styl, zato obálka mě zaujala hodně.

Jsem ráda, že v poslední době narážím na komixy s přidanou hodnotou (viz třeba Srdcovka) a těším se na další.

1 15.02.2024

Ač jsem při skončení četby předchozího dílu byla značně skeptická, poslední díl Rafaelky příjemně překvapil.

Marina konečně (konečně!!!) prodělala alespoň nějaký malý vývoj kupředu a stala se zralejší a dospělejší.

Aine to bohužel nepotkalo, ale to už bych asi chtěla moc.

Poslední kniha se hodně blíží knize první: není tolik zmatená, je tam nějaký posun, pár životních mouder, a i když je to celé taky spíš letem-světem, tak už se vám to chce zase číst.

Líbí se mi i to, že si nakonec každý někoho vhodného našel, i ta sebeosamělejší a sebenešťastnější duše.
Líbí se mi i skryté poselství a přání pro budoucnost téhle planety.

A to dokonce natolik, že odpouštím i obvyklé nedotaženosti (ta vlaštovčí voda nás má zajímat proč? Ten Petr z Terezína je tam v rámci kontextu tohoto světa proč?), i fakt, že jsem ten poslední školní ročník jaksi vůbec nepochopila.

Kniha končí otevřeně, takže je dost dobře možné, že se autorka do svého světa ještě někdy v budoucnu vrátí (podobně jako to udělala Rowlingová).

1 28.12.2023

(SPOILER) Asi to bude delší komentář, tak možná rovnou napíšu "spoiler", abych někoho nepřipravila o překvapení.

Předně začnu tím, kde se žádné překvapení nekonalo, a to je Marina. Za celých 8 dílů u chronické fňukny, které všichni tancují za zadkem, nedošlo k žádnému osobnostnímu posunu.
Bohužel.
Sice mám před sebou ještě jeden díl, ale už si velké naděje nedělám.
Jestli tohle má být ta vymodlená, dokonalá, reinkarnovaná mediátorka Atlantidy, tak všem lidem a elementálům pomáhej... Vesmír.

Hrdinsky se sice vzepne a zachrání svoji životní lásku i svět (který ovšem v podstatě sama ničila) obtížnou poutí (ale opět s hromadou lidí za zadkem), a vzápětí hysterčí u hrstky kamenů, ač v podstatě o nic nejde. A navíc do kterých ani nevlezla sama.

Ale abych nebyla úplně nefér, v této knize má (krom prvního dílu), konečně aspoň jeden legitimní důvod fňukat.
Mně osobně by se asi taky nelíbilo, kdyby mě celý svět z ničeho nic začal považovat za chodící reinkarnaci jakéhosi Atlantského idolu, a tím úplně vymazali můj nynější život, identitu i jméno.
Tím spíš, kdybych já si vůbec na nic nevzpomínala.

Další, kdo je k uzoufání, je Aine. Královna víl, několikanásobná matka, která se chová spíš jako starší ségra se zastydlou pubertou. Sympatické to není ani trochu.

No a do třetice tu máme věčně nedokrmeného erotomana Rowana. Sotva vstal z mrtvých, jeho jedinou mrzutostí bylo, že je dočasně dysfunkční. Nakonec mu autorka popřála, ale celý "plodivý rituál", který s Marinou provedli na zahradě domku v její vísce, jsem se regulérně prochechtala. A bylo mi trapně i za ně.

Na nervy mi lezl i jasný odkaz na dobu c*vidovou, kdy mi místy přišlo, že autorka s jistými opatřeními sympatizuje, což bych do někoho, kdo tlačí ezo horem spodem nikdy neřekla.

A teď k těm světlejším bodům:

1) Ishan. Troufám si říct, že je to jediná světlá hvězda celé série. Tou byl i Arthos, než se autorka rozhodla nám ho znechutit. Snad totéž neudělá i s Ishanem, protože by to byla fakt škoda. Ishan je skvělá postava, s mozkem v hlavě (ne v kalhotách) a srdcem na správném místě. Sympaťák každým coulem, který se neutápí ve zbytečném patosu, a radši jedná. Nejspíš taky jediný dospělák v celé knize.

2) Narážky na ezo a jiné zajímavosti. Několikrát jsem odešla googlit, protože mě to opravdu zaujalo, a to už se mi hodně dlouho u jiného dílu Rafaelky nestalo.

3) Překvapivá odhalení. I když vám teda ledacos postupně dojde (třeba kdo je Petr), tak mi to přišlo jako zajímavé zpestření děje. Ale možná byl autorčin záměr strčit do knih i témata reinkarnace.

Zbytek byl v podstatě zmatený guláš scének (proč nás má zajímat, kdo schovává lidem knížky ze skříněk?), pobíhání z místa na místo, Marinina trapného dohazování borců svým spolužačkám podle jejího výběru, a trocha té školní docházky.
K tomu nějaké ty logické nesmysly a sáhodlouhé, podrobné popisy míst, které silně převažovaly nad samotnou akcí.

Konec trochu navnadil na poslední díl, i když marně přemýšlím, co se tam bude ještě řešit, protože se zdá, že plodivý rituál Ro a Mňauríny už odboural i tu nejposlednější kletbu.

Snad to celé autorka ukončí nějak důstojně.
Ale to uvidíme...

1 26.12.2023

Přemýšlím, co ještě napsat k tomu, co už tu zaznělo.

Potvrzuji, že je to pořád lepší než poslední díly Hraničářova učně, ale už je to taky takové ploché, bez toho šmrncu předchozích dílů. Hodně omáčky, pak šup šup akce a všechno je rázem vyřešené.

Trochu mě překvapily ty zásnuby, protože potenciální nevěsta se ještě nějakou dobu nazpátek tvářila, že ji muži tak nějak nezajímají.
Tím spíš ji nevěřím, že by vzplanula pro někoho, koho jí autor připsal. Vždycky mi přišlo, že k němu má spíš mateřsko-sesterský vztah.

Nicméně závěr potěšil, byl milý i vtipný.

I tak už bych obě série navrhovala spíš ukončit, a klidně může být dvojitá svatba. K páru uvedenému výše by se mohli dát dohromady Hal a Maddie a bylo by. :)

1 23.12.2023

(SPOILER) Nějak mě to nebavilo.

Na to, jaká to byla závažná hrozba, se tam vlastně nic moc nedělo.
Zdlouhavé popisy, jeden výlet, pic, šlup, vyřešeno, všechno šlo jako po másle.

Že autorovi dochází dech je jasné už několik dílů dozadu. A přitom by třeba mohl vrátit do hry Willovu ženu (její tělo se přece nenašlo, že?) a z té vyhasínající jiskry ještě něco vykřesat.

Ale takhle nám tu vyrůstá další supermanská holčička, navíc princezna, a už to začíná být fakt docela nuda.

Jestli ještě něco vyjde, tak si to samozřejmě z nostalgie přečtu, ale už bez toho těšení se. Možná by to autor už měl ukončit.

PS: Zklamala trochu i obálka. Jestli to měla být Arazan, tak z toho spíš vyšel chlap.

1 17.12.2023

Moje první knížka od autorky, jejíž životní příběh znám pouze velmi povrchně.

A nebudu lhát, prvních cca 300 stran mě to celkem nudilo.
Hlavní hrdinka je tak trochu Mary Sue a celý svět Magrejů je jak vystřižený ze sluníčkového ezokatalogu.

Pak mě to ale nějak chytlo a ke konci už mi nelezla na nervy ani Agnes, ani Laila, ani ta jejich koala.

Jednu hvězdu dávám za netopýřího krále, jednu za ilustrace (byť nejsou úplně můj šálek čaje, knihu příjemně ozvláštňují) a jednu za některá ezo moudra, která mi nepřišla nastokrát omletá. Poslední hvězda je za Ezru a jeho odchod. To bylo fakt hezký.

Jestli si přečtu i další knihy od autorky? Pravděpodobně ano. Přestože jsem už došla do fáze, kdy mám na všechny ezokytičkový prezentace tak trochu alergii.
Ale to je možná proto, že se mnou Mocnosti, Vesmíry ani Vyšší já nemluví. O dohazování manželů do snů ani nemluvě.

1 06.11.2023

Film jsem neviděla, takže tím ovlivněná nejsem.

Ale z nějakého důvodu mi přijde, že kniha nemá švih obou předchozích dílů.
Spousta momentů působí docela povrchně a zasloužila by si jít víc do hloubky.

Vztah Brumbála s Grindelwaldem jsem nepochopila a nepochopila jsem ani jejich "finální" souboj.
Taky si kladu otázku, co Jacob. Měla jeho role nějaký hlubší význam, než jako lehce komická postavička přicmrdávače?

Co se mi ale líbilo moc, bylo grafické zpracování knihy.

V každém případě chápu, proč je kouzelnický svět tak oblíbený, a ani po těch letech se neomrzel.

1 03.11.2023

Začátek knihy mě moc nechytil, v průběhu děje tam bylo na můj vkus až moc zbytečných mrtvol, ale konec byl celkem nečekaný.

Tahle kniha je tak trochu směska mezi pohádkou a čtením pro dospělé, tajemnem a temnem.

Kdo by měl být cílovka je ale trochu otázka, v některých momentech mi přijde až příliš dospělácká, navzdory tomu, že ilustrace k ní kreslily děti (výborný nápad, mimochodem. A zaujalo mě, že autorka jednoho obrázku se jmenuje Arwen Gaia Hubálková).

Pokud překonáte začátek a nečekáte mnoho, může vás to mile překvapit.
Pokud čekáte derivát HP, budete nejspíš velmi zklamáni.

Malým dětem ji ale do ruky nedávejte.

1 23.07.2023

Nevím, jestli se to ztratilo v překladu nebo to bylo tak podivně napsáno už v originále, ale v knize dost plavu. Přitom je svým tématem tak zajímavá!

Ale chvíli se tam mluví o lese, pak se skočí na legendu, pak na výzkum, pak na stromy, které v Japonsku rostou... Až mi to občas přijde, že autor to po sobě podruhé nečetl a prostě psal, co mu slina na jazyk přinesla.

Přitom to není jen tak někdo. Qing Li je totiž uznávaná autorita v oblasti Lesní medicíny v Japonsku a předmětem jeho zkoumání je vliv lesa na zdraví člověka.


To, že je nám v lese dobře, to sice všichni tak nějak instinktivně tušíme, ale proč je nám tam dobře, to se vědci snaží zjistit od osmdesátých let dvacátého století.

Výsledky výzkumů tak potvrzují, že někdy se ty pravé zázraky skrývají v úplně obyčejných věcech. Třeba právě v lese.

Knihu doporučuju všem, kdo mají rádi nádherné fotografie a zajímají se o vliv přírody na zdraví člověka. Jen počítejte s tím, že se těmi nesouvislými informacemi budete muset občas dost brodit.

1 16.05.2023