Inka063
komentáře u knih
Vítězný oblouk
Erich Maria Remarque (p)
Jaké to musí být deprimující pro špičkového odborníka muset utéct ze své vlasti a svou práci pak provádět jen tajně, za někoho. Zachraňovat životy těm, kteří pak po něm plivou, či ho mohou vyhostit. Prožít si peklo a pro své názory žít v tajném doupěti, bez "papírů" a vlastního jména, ze dne na den, se stále sbaleným kufrem, bez budoucnosti a plánů. Vlastně s jedním plánem ano ...
Jak lehce se státy zbavují svých kvalitních lidí. Nedá mi to, musím vzpomenout na rok 1968 a 69 v Československu. Na odliv mozků pro jiné přesvědčení.
Nádherná, depresivní knížka s úvahami a přemítáním o životě, touze, lásce, strachu a lidských charakterech.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Podařené dílko. Ukazující fyzickou i psychickou tíhu života, tvrdost podmínek a tvrdost lidí, z nichž drtivou většinu držela při životě jen víra v Boha a desatero přikázání. Dalším plusem jsou historicky podložená fakta, některá mně dosud zcela neznámá (bitky Čechů a Poláků o území po skončení 1.sv.v.) a i výrazy v karwinském nářečí, které se v knize sem tam objevují.
Doporučuji.
Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
Deset vydání této knihy mluví za vše. Je to - stejně jako Všichni lidé bratry jsou - nestárnoucí dílo, které má pořád co říct, s tématy stále platnými, ať jsme zavaleni technikou nebo žijeme "bio" životy. Láska, city, citové deprivace - pořád se o tom dá psát. Ale jen někteří to umí tak dobře, jako to uměl Simmel.
Sběratel sněhu
Jan Štifter
Podle mě výborné. A nejen proto, že jsem budějčák a všechny popisované ulice vidím naprosto jasně před očima. Že jde o propojení tří dějových linek je tady už hodně napsáno. Stejně tak o tom, že autor vtipně a bystře vsadil na tajemno, kterým napíná a udržuje čtenáře v bdělosti. Oceňuji i to, jak autor nenásilně podává srovnání tehdejší a současné mluvy, výrazů, chování a jednání lidí. Jsem ráda za připomínku nedořešené omluvy Čechů vůči odsunovaným Němcům. Ale bohužel to v naší historii není jediná neukončená a neomluvená věc. Stačí si vzpomenout na české RAF letce, nebo na činy naší komunistické strany.
Na plechárně
John Steinbeck
Steinbeck zřejmě tíhnul k lidem na okraji společnosti, měl pro ně pochopení zvlášť tehdy, když byli uzurpováni, vyhnáni z domova, sebrali jim půdu a skrovné majetky. Podobně i zde sympatizuje s partičkou na chvostě, ale její členové si za svůj osud mohou sami, dobře to ví a za nic na světě by neměnili s kýmkoliv, kdo musí chodit denně do práce, dodržovat řád a pořádek a ještě je ke všemu ženatý :-). Jenomže nějak přežívat musejí, že...
Bydlet bych poblíž nich nechtěla, ale nebyli zlí, měli svědomí a cit a byli si vědomi, že se jim občas něco vymkne z rukou a že je potřeba to napravit. Vtipná pohodová četba.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Jedna z mých nejlepších knih. Trochu náročné je sledování přeskakování mezi přítomností, minulostí a hlubší minulostí, o to je kniha zajímavější. Ale samozřejmě nejen "technicky". Kniha je o zrání, přerodu, přemýšlení o sobě. O hrdosti a síle osobnosti. O síle osudu, lásce a pomoci za cenu vlastního skonu. I o válce, manipulaci a krystalizování charakterů.
Už mám připravenou ke čtení O dívce Grace, doufám, že po tomto skvostu nebude zklamáním.
Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
Nádhera! Emočně působivá kniha s velkým psychologickým vhledem. Smutek, samota, celoživotní poznamenání. Jenomže všech účastníků příběhu. Nelze ukázat na jednoho viníka, protože i ten je vlastně obětí...
Kniha je rozdělena do tří částí - výpovědí syna Teodora, matky a otce. Jak už to tak bývá, je nutné znát více pohledů, abychom si mohli sestavit ucelený obraz.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Co napsat, aby se nic neprozradilo? Snad jen lze opakovat slova předešlých čtenářů. Sugestivní, autentické, výborně napsané. Hrozivé, strašlivé, odporné, vezmu-li v úvahu, že tohle se fakt děje. Román se mnou otřásl. Tím víc, že v něm marně hledám jiskřičku nějaké naděje. Tím víc je působivý.
V lese visí anděl
Samuel Bjørk (p)
Nerada si půjčuju výrazy z přebalu knihy, ale tohle se opravdu nedá jinak nazvat, než jako "vícevrstevné" dílo. Spousta postav, příběhů, pohledů, střípků do mozaiky. Napínavá detektivka, dobře promyšlená, vše do sebe zapadá jak ozubená kolečka. Autor hodně mate, svádí z cesty, do poslední chvíle jsem netušila. Trochu mě zklamal závěr. Jednak akcí Lukase, ta byla dost nepravděpodobná, jednak pak až tak trochu "banálním", téměř "obyčejným" motivem činů. Ale doporučuju, je to fakt dobrý!
Žena v okně
A.J. Finn (p)
Moc dobré. Po tom, co Anna strašného prožila - a co se dozvíme s plnou parádou až někde v polovině knihy - mě jejích x vypitých lahví červeného vína denně vůbec nepřekvapují. V knize je pár momentů, které mi, s mírnou nadsázkou, vyrazily dech. A když nevyrazily dech, tak aspoň dost překvapily.
Je to dobře poskládaná a dobře promyšlená kniha. Závěrečný "souboj" na skleněné střeše je trochu přitažený za vlasy, ale že jeho důsledky mohly přinést zakolejení Anny zpět do běžného života, je asi možné a uvěřitelné.
Životní terno
Fredrik Backman
Prohlédneme, až když se setkáme s krutou realitou. Do té doby si myslíme, že nad nás není, že nám se nemůže nic stát a že děláme vše dobře. Lžeme sami sobě.
Smutné, silné. Na Backmana neodpovídající. Bez náznaku humoru, vtipu, bez jeho kopice různorodých a originálních přirovnání. Útlounká knížečka přečtená za hodinu nacpaná filozofickými otázkami a přemítáním, které vedou ke konečnému rozhodnutí.
Žert
Milan Kundera
Měl to být jen žert, machrovinka, která odstartovala lavinu, prozření, ztrátu přátel, deziluzi, touhu po pomstě. Ale i možnost závěrečného pochopení a smíření.
Bavilo mě prolínání minulosti a současnosti a střídavé výpovědi jednotlivých aktérů. Díky nim jsem si opět uvědomila, že každý si nese svůj kříž, každý má své starosti a problémy, kvůli nimž se mu v prvopočáteční fázi boří svět. A které pak překoná, protože život se musí žít se vším, co přinese. Včetně jeho dalších zlomyslných žertů.
Autor nechce, aby se na román pohlíželo jako na popis a odsouzení komunistických praktik, ale jako na literární dílo o lidech a jejich životech, strastech a možná i trochu radostech. Jenomže já se od toho nemohu oprostit. Doba to byla hnusná a krutá, o to víc, že o lidských osudech rozhodovali většinou hlupci, kteří dostali moc kvůli svému kádrovému posudku.
Za mne jde o velmi zdařilé a srozumitelné dílo, které se dobře čte.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Věci, které se zprvu jeví jako fatální, se později ukážou banálními a naopak - z drobností se často narodí skutečnosti zásadní pro budoucnost a další život. Vždy však má význam pro něco žít a vždy bychom měli v sobě tuto sílu nalézt. A možná také neodsuzovat na první dobrou, i když se to v případě Anežky plně nabízí. Kdo si pamatuje, ví, jak byla doba totality krutá, zákeřná a psychicky náročná. Pro ledaskoho možná podobně, jako doba válečná.
Autorka má úžasný vypravěčský talent. A co víc – má dar „udeřit“ a zasáhnout emoce čtenáře. Na několika stránkách jen tak vypráví a mile krouží a najednou prásk! – ve dvou větách zničehonic vyřkne věc, že se zatají dech. Jako když krouží a uštkne kobra.
Útěk do divočiny
Jon Krakauer
Ano, ochwey, film, protože Eddie Vedder. Nádherný hlas, nádherná slova písně Society. A film i proto, že byl tak nějak více uspořádaný, strukturovaný. I když závěr nepravdivý - "Alex" nesnědl špatnou bramboru (jak píše Montezuma). Podle autora snědl plody jedlé rostliny, které jsou na podzim - a jen na podzim - jedovaté.
Chris byl velmi citlivý a vnímavý člověk. Nenáviděl lži a konzumní společnost, čímž si mě získává i po druhém přečtení knihy po deseti letech. Byl určitě i velice schopný, vždyť kdo z nás by vydržel naprosto sám (a sám se sebou) 3 měsíce v divočině? Byl to snílek a hledač něčeho lepšího a sám sebe. Možná byl trochu lehkovážný, možná šel záměrně až na hranu a možná, že i trochu počítal s tím, že se nevrátí (na pohlednicích i v hovorech s blízkými několikrát užil "jestli se vrátím", "jestli svou cestu dokončím"). Přemýšlím, jestli svého rozhodnutí těsně před smrtí hladem litoval. Přemýšlím, co by s ním bylo, kdyby se mu zamýšlený návrat podařil. Byl by pak spokojený, že něčeho dosáhl a zařadil by se do davu "dobře situovaných", jako byl jeho otec? Nebo by byl ještě víc nešťastný ze současné nemorální a agresivní společnosti? Tady snad ještě víc než jindy platí, že se stane to, co se má stát. Přesto "Alexe" ze své židle v dobře vytopené místnosti a s miskou křupek obdivuju...
Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le
Mark Manson
Tak tohle napsal třicátník Člověk o víc jak generaci mladší než jsem já A proč to uměl napsat? Protože byl rozmazlenej zmetek plnej průserů, kterýho rodiče z nich netahali v domnění, co pro něj dělaji záslužnýho, ale kterýho nechali, ať se z toho vyhrabe sám. A on našel nejen dostatek zodpovědnosti, upřímnosti k sobě, sebereflexe a moudra, ale tím i své hodnoty a poznání, že ne chvilky prozářené sluníčkem a samý úspěch, zdar a uznání, ale problémy a umění se s nimi poprat z nás dělá silné osobnosti, které na sebe snad dokáží být tak nějak "hrdé" a mít aspoň trochu sebejistoty a sebeuznání. Jako by mi z duše mluvil. Etapa života nebo to, co se nám v tu chvíli zdá být to nejstrašnější, co nás může postihnout, se v konečném efektu, když to přežijeme, ukáže jako ten nejpřínosnější moment pro náš život. A když to nepřežijeme, tak se taky nic nestane, protože jsme jen malinkatej kamínek v obrovské mašinérii a nakonec umře každej.
Už jsem těch knížek o seberozvoji a osobním posunu přečetla dost. Ale ve srovnání s tímhle to byly jen rádoby chytrý kecy a knížecí rady. Mnohdy od lidí, kteří nezažili nic, s ničím se nemuseli nikdy potýkat, nic nemuseli překonávat. A tak dodneška ani neví, co je a není dobrý mít u prdele a ty svý rádoby moudra cpou do hlav ostatním, takže jim v nich udělaji ještě větší guláš a vystaví je ještě větší nejistotě a pochybám o sobě samých. Vždyť jakto, že to, co mi tu sypou do hlavy, já neumím? Ani nechápu, čím začít a jak na to mý zlepšení.
Tohle je ryze praktické, konkrétní a uchopitelné. Tady si člověk uvědomí, že není středem vesmíru a že to, co se mu děje, je úplně normální a má to tak (nebo někdy mělo) 99,9% lidí na světě. A vždycky je to jen na daném jedinci, jak se k tomu postaví a jakou za svá rozhodnutí přijme zodpovědnost.
Teď se uvažuje, že se na základkách bude vyučovat předmět na posilování duševního zdraví dětí. Tohle by byl snad jediný adept, kterého "znám", který by to mohl vyučovat. Včetně své trochu drsné a trochu vulgární formy.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Je to výborné, dobře se to čte, je zde spousta lehce filozofických otázek a zamyšlení. Celá kniha k zamyšlení donutí a v konečném efektu působí takovým osvobozujícím pocitem, že život, po jakém se nám stýská, co si vyčítáme, že jsme neudělali, nemusí být pro nás vůbec ideální. A že vlastně to, co je, je ta nejlepší možnost, je to náš život, v němž se necítíme jako cizinci, je to naše cesta, kterou jsme se vydali a jen na nás je, jakým úhlem pohledu se na svůj život díváme.
„Otázka není, na co se díváš, ale co vidíš“.
„Nora si uvědomila, že se nepokusila skoncovat se životem proto, že se cítila zoufale, ale protože se jí povedlo samu sebe přesvědčit, že z toho zoufalství není cesty ven“.
Svou myšlenkou trochu podobnost s knihou „Staň se, kým chceš být“ od Erica Greitense, která je mimochodem také výborná.
Občanský průkaz
Petr Šabach
Tohle je moje Šabachovo srdcovka. A děkuju všem, kteří se podíleli na zfilmování, že mi ji nezprznili. Doba totality je tady opravdu věrně popsaná. Tak věrně, že dostanu vždycky strašnej vztek a je mi smutno za všechny, kteří museli trpět. A že jich bylo. Navíc je to úžasně vtipně psané.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Tak tohle mě neoslnilo. Ještě, že jsem si jen půjčila. V knihovně by zbytečně zabírala místo. Postav, že jsem si je málem začala psát, abych se v nich vyznala, pasáž s volavkami tak překombinovaná a nepřehledná, že jsem se ani nesnažila zapamatovat, jak to vlastně bylo, a hlavně ty nepřesnosti! Možná jsem zbytečný detailista, ale tohle by si měl autor ohlídat a mě osobně to připadá jako odfláknutá jakákoliv jiná práce (kůň Seagull "vždy spal s nohama pod sebou" - str. 102. Koně spí ale vždy ve stoje. Vanda po .... /nechci prozrazovat/ utíká ze mlýna domů. Kam, když tehdy rodina Soukupů v tom mlýně bydlela???).
A navíc mi nesedl ani autorky styl, připadal mi takový nějak neprofesionální, nedotažený, nepřesvědčivý, nevypilovaný, studentský.
Ještě mám připraven Ostrov šedých mnichů, zda došlo ke spisovatelskému posunu, abych po jednom dílku nezatracovala.
O dívce Grace
Anthony Doerr
Je dar vidět, co se stane, nebo je to prokletí? Je slabošství, opustit někoho, koho nade vše milujeme, nebo je to sebeobětování?
Zadumaná kniha, niterná, s detailními až rentgenovými popisy nejen přírody, ale hlavně myšlenek a úvah hlavní postavy Davida Winklera, která jde hodně do hloubky. Pro introverty jak dělaná. Kdo ale potřebuje rychlé akce a spád, bude se nejspíš trochu nudit. Je to jedna z těch knih, které mají schopnost něco přinést, něčím obohatit. Kniha o hledání, o vztazích, o síle člověka. S výrazným poselstvím "nevzdávej to, dokážeš to".
Přesto, že je to kniha bezesporu hodnotná, David mě občas štval svou nemluvností, zadumaností, neschopností vysvětlit. A to i v tak vypjatých situacích, kdy by snad promluvila (a vysvětlila) i mrtvola.
A ještě něco, co mi opravdu vadilo: nepochopila jsem, proč zde autor opět použil dívku, hlásící do rádia jakési šifry. Stejně jako ve Jsou světla, která nevidíme, ale tam to mělo sakra opodstatnění. Tady tápu. Nebylo to pak nijak rozpracováno, vysvětleno. Jestli máte někdo vysvětlení, prosím, napište.
Mám Doerra ráda, dávám 4*, ale "Světla" se mi líbila víc.
Malý pražský erotikon
Patrik Hartl
Taková oddychová "sága" po hartlovsku. Sem tam nějaká ta sprosťárnička, něco sexu, malinko k zamyšlení, s rychlým spádem a akcemi. Komerce, která se prodává. Hlubokou stopu určitě nezanechá, ale jednou se to přečíst dá.
