huhuhu komentáře u knih

Na jednu stranu si říkám, jak tohle někdo mohl vůbec napsat a jestli byl normální... Na druhou stranu ale lze vzít novelu jako varování před tím, co dokáže zlo, když se mu nechá volný průchod, a ano, to je potřeba si stále připomínat - v 19. st. stejně jako dnes. Dále oceňuji, jak je ukázáno, že týrání mívá svůj postupný vývoj: začíná drobnými ústrky, postupně graduje, a když nikdo nezasáhne (a oběť si to nechá líbit), může dospět až k děsivé tragédii. Zajímavá je i postava otce. To je přesně ten typ člověka, který sice sám netýrá, ale ke zlu přispívá svou lhostejností. Vlastně je až děsivé, jak je ten příběh realistický.

10 31.10.2022

Nádherný, trochu pohádkový příběh, který dojme i pohladí na duši. Má sice trochu pomalý rozjezd, takže jsem dokonce zvažovala, zda vůbec číst dál, ale stojí za to vytrvat - pak už se kniha čte sama a člověku je líto, když skončí...

Je obdivuhodné, s jakou empatií a porozuměním autorka píše o romské komunitě. Až jim čtenář skoro začne závidět tu svobodu a volnost, rodinnou soudržnost s její přirozenou hierarchií, možnost svobodně vyjádřit radost i žal, schopnost nestresovat se a dosyta si užívat zpěvu a tance, posezení u ohně...

Úžasný čtenářský zážitek, moc doporučuju!

10 17.10.2022

Super. Líbila se mi promyšlená kompozice, a to včetně propojení příběhu české studentky japanologie Jany Kupkové s textem japonského spisovatele Kawašity, potěšilo mě nahlédnutí do japonské kultury i studia japanologie na FF UK. Příběh je vyprávěn s lehkostí, má spád, dobře se čte. A inspirace "Murakáčem" je nepřehlédnutelná. :-)

10 03.10.2022

Nečekaně silná a čtivá prvotina tatarské autorky odehrávající se ve 30. a 40. letech 20. st., která mě zaujala jak exotickými reáliemi týkajícími se tatarské kultury (např. zajímavé mísení muslimské víry a pohanských pověr) a pobytu v pracovním táboře na Sibiři (ledová Angara, drsná a tajuplná tajga…), tak samotným příběhem.

Paradoxní bylo, že kruté podmínky cesty na Sibiř (způsobené vlastně spíše neuvěřitelným chaosem, neschopností a lhostejností než přímo snahou likvidovat přesídlence) a během pobytu na Sibiři byly pro Zulejku vlastně jen pokračováním života plného dřiny a útrap, který už znala z domova (surový manžel, krutá tchyně, tragický osud dcer). A ve vyhnanství dokonce našla leccos, co doma nepoznala – naplněné mateřství, přátelství, soucit, lásku… a především samu sebe.

Oceňuji též nejednoznačnou postavu velitele Ignatova a neotřelé líčení psychického stavu profesora Leibeho. Zjevování čarodějnice do příběhu (inspirovaného tatarskou vírou v nadpřirozeno) podle mého názoru skvěle zapadalo. Již méně mě zaujaly takové ty velké „filmové“ náhody, kterých bylo v knize několik. Ale to nic nemění na tom, že se jedná o román, který stojí za to si přečíst, i když to rozhodně není kniha na jeden večer…

10 22.09.2022

Skvěle napsané povídky, které spojuje jedno společné téma - sebevražda. Přesto jsou poměrně různorodé, každá má svou jedinečnou atmosféru, téma je v nich nahlíženo z různých stránek. Nechybí ani (pro Hanišovou typická) nefunkční rodina a psychicky narušené osoby. Vážná a depresivní témata mám v knihách moc ráda, ale i tak jsem musela číst pomaleji, než obvykle čtu, protože více povídek najednou bych nedala. Nejvíc mě zaujaly: Vrátíš se? (dojemné), Zbytečný člověk (s nádechem komiky), Pozůstalost (překvapivé) a Díra (trochu psycho).

10 20.12.2021

Nečekala jsem to, ale kniha mě úplně pohltila. Ferrante je vynikající vypravěčka, její vyprávění má své kouzlo a nezaměnitelnou atmosféru, nechybí pravý italský temperament (a italská domácnost) ani všudypřítomná mafie. Prostředí 50. let 20. st. v chudé neapolské čtvrti je nám sice v mnohém vzdálené, mentalita tamějších obyvatel od té naší v lecčems odlišná, jejich chování mnohdy nepochopitelné, všude plno špíny, chudoby, násilí, vulgarity. Ale autorka vše dokáže vylíčit tak, že pod drsnou slupkou špíny, agresivity a násilí vytušíme city, zranitelnost i touhu po lásce, a postavy, které nám mnohdy lezou na nervy (třeba Elena svou šílenou závislostí na Lině), nám stejně tak přirostou k srdci a s napětím sledujeme jejich osudy. Alespoň u mě tomu tak bylo. Už mám druhý díl a těším se. :-)

10 18.10.2021

Moje první setkání s autorkou, a určitě ne poslední. Příběh je vcelku jednoduchý, až banální, ale napsaný velice poutavě a čtivě, ale zároveň i neuvěřitelně citlivě. Potěšilo mě téma slov, jejich postupné ztrácení bylo smutné i komické zároveň, sny tomu všemu dávaly ještě další rozměr. Kniha musela být velkou výzvou i pro překladatelku, která svou roli zvládla na výbornou.

10 19.07.2021

Četla jsem po výborných povídkách Světlo z Pauliny a ve srovnání s nimi je tento příběh takový nijaký, spoléhající zřejmě na atraktivnost tématu. Každopádně ale oceňuji, že téma je pojato citlivě a nevulgárně, i když i samotný hlavní hrdina, který se od začátku snaží být nad věcí, postupně ztrácí hlavu (na což zřejmě nakonec doplatí)...

9 02.01.2024

Do Orlických hor jezdíme s rodinou téměř každou zimu na lyžovačku a při té příležitosti obvykle navštívíme i Neratov ("naše" chalupa je hned v sousední vsi). Takže jsem se moc těšila, až si přečtu rozhovor s P. Suchárem, který stojí za všemi těmi většími i menšími zázraky, které se tam děly a dějí. Doporučuji (přečíst i navštívit)!

9 20.12.2022

Moje třetí kniha od Hosseiniho. Líbí se mi, jak dokáže lidem ze Západu přiblížit poměry v Afghánistánu - prokleté zemi, která zřejmě nikdy nepozná klid a mír. V knize mě zaujaly obrovské kontrasty: na jednu stranu nepochopitelná a nepředstavitelná krutost (kamenování a jiné vraždění, znásilňování...), na druhou bezmezná oddanost, pohostinnost a ryzí city. Taky zde bylo hezky vidět pokrytectví zástupců Talibánu, kteří trestají sebemenší přestoupení pravidel, pro ně samotné však žádná pravidla neplatí. Samotný příběh mi přišel občas trochu předvídatelný, ale rozhodně stálo za to si jej přečíst.

9 01.08.2022

Autorka si jako obvykle vybrala náročné téma související s (nefunkční) rodinou a mateřstvím. A jako obvykle jej prozkoumává ze všech stran a úhlů.

Kniha je od začátku čtivá a člověka nutí číst dál a dál, i když tempo je nejprve velmi pomalé. Trochu mě zarazilo, že Eliška přes to, jaká tragédie se odehrála v její rodině (a jíž byla ještě ke všemu zčásti svědkem), prožila vlastně úplně normální (spíše nudné) dětství a dospívání, a navíc byla schopná zachraňovat kamarádku Romanu, která se utápěla v depresích. K "rekonstrukci činu" pak přistupovala zpočátku také neuvěřitelně racionálně, skoro jako kdyby v tom nebyla vůbec citově angažovaná. Tohle na mě působilo tak nějak nepřesvědčivě... Ale ke konci se to rozjelo, příběh nabral tempo a závěr knihy mi přišel perfektní a velmi uvěřitelný. Zaujaly mě i mnohé úvahy týkající se tématu, hlavně otázka ne/věrohodnosti vzpomínek.

9 26.04.2022

Co dodat... Snad jen, že je dobře, že se knihy tohoto typu píšou (a vydávají) a že je lidé čtou.

9 25.03.2022

Kniha je skvělá, dokud autor (lesník a velký milovník přírody) vypráví své zážitky a zkušenosti se zvířaty, ať už domácími či lesními, nebo líčí nejrůznější zajímavosti ze života zvířat. Jakmile však z těchto poznatků či vlastních pozorování začne vyvozovat závěry ohledně toho, jaké emoce zvířata cítí a co se odehrává v jejich hlavě, dostává se na tenký led a často působí dost nepřesvědčivě. Při kritickém čtení textu je snadno odhalitelné, že autor čtenářům předkládá pouze své domněnky, rozhodně se nejedná o žádnou seriózní vědeckou práci (autor ostatně není vědec), ač na mnohé vědecké výzkumy odkazuje.

Třeba když píše o psovi, který měl před příchodem do jeho rodiny s lidmi negativní zkušenosti. U Wohllebenových se o něj pochopitelně starali dobře, takže pes působil velice spokojeně. Potud ok. Jenže autor vzápětí dodává, že tento pes zcela jistě pociťoval vděčnost. To už je podle mého názoru dost odvážné a ničím nepodložené tvrzení a spíše jde jen o přání autora. Kdysi jsem četla výbornou knihu o psech, kde autor naopak zdůrazňoval, že je třeba nepřisuzovat psům lidské vlastnosti a emoce (a nemít tudíž nerealistická očekávání). Pes je pes, člověk je člověk. Tento přístup mi je mnohem bližší, myslím si, že zvířata mají spoustu schopností a vlastností, kterými nás lidi hravě strčí do kapsy, a není třeba z nich dělat lidi. Pochopitelně je možné, že v něčem (nebo mnohém?) jsou nám lidem blíž, než si myslíme, ale dokud to nevíme jistě, přijde mi férovější přiznat, že prostě nevíme.

9 30.01.2022

Trochu jsem se zalekla, když jsem zjistila, že jde vlastně o takový úvod do tibetského buddhismu zabalený do příběhu o dalajlámově kočce. Ale bylo to krásné, roztomilé, laskavé a někdy i vtipné čtení. A buddhistických myšlenek jen tolik, kolik zvládne člověk, který o buddhismu nic neví, navíc podaných pochopitelně a ukázaných na názorných příkladech. Příjemné překvapení!

9 09.01.2022

Uf, mám to za sebou. Naprosto chápu, že spousta lidí knihu nedočetla, první polovina je prostě k neučtení. Taky jsem ji chtěla navždy odložit, ale obvykle knihy dočítám, tak jsem se překonala... Ale jestli to stálo za to... Je pravda, že se nakonec všechno vysvětlilo a ukázalo se, že to Vladěna v životě neměla nijak jednoduché. Chápala jsem její zoufalství, ale její způsoby "řešení" problémů jsou pro mě nepochopitelné a šílené. Taky mi tam chyběl humor, který jsem oceňovala na autorčiných předchozích knihách.

9 22.11.2021

Mně se to moc líbilo. Milé, úsměvné, lidské... Prostě takové typicky svěrákovské.

9 25.09.2021

Jsem člověk, ve kterém knihy snadno vyvolají emoce, ale tady to nějak nezafungovalo. Přišlo mi to psané příliš na efekt, ta snaha vyvolat city z toho úplně trčela.

9 18.10.2020

V roce 1990 mi bylo 10 let a rodiče mě vzali na koncert nějakého chlápka s kytarou. Vůbec jsem netušila, kdo to je, žádnou z jeho písniček jsem do té doby neslyšela, a ani pak mi, pokud vím, nikdo nic nevysvětlil. Přesto mi ten koncert nějak utkvěl v paměti. Až po mnoha letech jsem zjistila, že jsem tehdy byla na Krylovi. Toť osobní vzpomínka...

Přejdu ke knížce. Obsahuje desítky chronologicky seřazených Krylových písní a básní, které provází Krylův vlastní komentář, tak jak jej vytvořil pro Svobodnou Evropu. Zjistíme, kdy která písnička vznikla, co bylo inspirací, případně nějaké další související okolnosti. O Krylově životě se dozvíme jen různé střípky, v knize jde v první řadě o jeho tvorbu.

Tak se dozvíme třeba to, že notoricky známá píseň Anděl byla inspirována reálným stavem kostelů v pohraničí („Projížděli jsme… krajinami se zničenými, zplundrovanými kostely. Rozšlapané dřevěné varhany…, zlámané krucifixy a andělé s ulámanými křídly.“). Píseň Král a Klaun vznikla poté, co se Karel vsadil se svým otcem, že dokáže napsat beatovou písničku se závažným textem. Úsměvná je historka o tom, jak Kryl v době, kdy už přituhovalo a kontrolovalo se, co kdo bude hrát, vpašoval do jednoho koncertu píseň Bílá hora, jejíž text soudruzi neznali, a píseň s historickým tématem mu tudíž povolili. Jak se asi museli tvářit, když slyšeli text („rudý kohout na obzoru roztahuje spáry“ apod.) a obrovský potlesk diváků, kterým byla píseň odměněna.

Zajímavé bylo, jakým způsobem se režim Kryla zbavil. Úplně jednoduše a nenápadně. Prostě mu postupně přestaly chodit nabídky na vystoupení a dříve přeplněný diář najednou zel prázdnotou.

Některé písně psané v emigraci byly inspirovány dopisy posluchačů Svobodné Evropy. Třeba píseň Martině byla odpovědí na dotaz posluchačky napsaný na pohlednici s květinami ve džbánku („V obálce džbán a květina a list, v němž ptá se Martina…“). Kryl odpověděl důkladně, doslova ve všech sedmi pádech.

Ale ani s tímto Krylovým komentářem není ohromné bohatství jeho poezie vyčerpáno, je to spíš jen malá nápověda, co v kterém textu hledat, a rozhodně se není třeba bát, že čtenář/posluchač pochopí všechno. Hloubka textů tohoto geniálního básníka je obrovská a člověk v nich může stále nacházet něco nového.

9 09.05.2020

Příběh o strašidlech, který není vůbec strašidelný, ale moc milý, protože všechna strašidla jsou hodná a přátelská, zvlášť malý Stráša, který se bojí i svého skutečného jména Bubu. Knížka je určena pro děti od 6 let, ale četli jsme ji se synem, kterému nebylo ještě ani 5, a byl velice spokojený. Několik posledních kapitol jsme museli přečíst na jeden zátah, protože byl zvědavý, jak to dopadne. Líbily se mu i ilustrace, akorát o kočkách říkal, že mají zabalené hlavy. :-)

9 08.04.2020

O téhle knize platí totéž jako o všech od RT, které jsem četla: Je hodně čtivá, čte se rychle a snadno, občas mě pobavily různé "hlášky". Ale za pár dní už asi nebudu vědět, o čem to bylo, nic to ve mně nezanechá. I když téma se tváří hodně "vážně", tak nějak to jen klouže po povrchu.

9 07.04.2020