Honey0105 komentáře u knih

Maličko lituji, že jsem knihu nečetla trochu dřív. Nyní jsem se zezačátku dost trápila. Takováhle kniha je sepsaná prostě tak akorát pro teenagery a mě osobně šel styl psaní na počátku dost na nervy (sice jsem také stále teenager a píšu nějak podobně, ale čtu knihy v jiném stylu a proto jsem si nemohla zezačátku zvyknout).. Na druhou stranu to tomu dodávalo na skutečnosti.
Tenhle příběh sebere každého a myslím si, že je dobře, že rodiče tuto knihu vnucují svým dětem.
Ale zase když to vezmu z té druhé stránky. Drogy by mě tu měly co nejvíc odradit, ale také se mi rojily myšlenky jako: "Určitě kecá, já bych to zvládla!" , "Kdybych to zkusila já, tak bych na tom byla líp" nebo " Co je na tom tak skvělého, že to všechny dostává do kolen? To bych měla vyzkoušet!".
K drogám se přeci jen nechci dostat. Sice mě dřív lákalo zkusit to, ale například u Christiane je vidět, že se z toho dostává velice špatně. Hlavně ta zpráva, že se k tomu v roce 2008 vrátila mě trochu zarazila. To mi je docela líto, protože si myslím, že měla na to přestat. Aspoň už kvůli svému synovi.
V dnešní době je narkomanie také velkým problémem, ale že to bylo problémem i před skoro čtyřiceti lety.. Tak to by mě nenapadlo! Vždycky jsem si myslela, že tyhle tvrdé drogy skoro nikdo neznal a proto jsem byla překvapena i tímhle.
I když jsem někdy měla se četbou problém, protože mě to přestalo bavit, tak pak přišla chvíle, kdy jsem musela číst dál a dál. Uvědomuji si, že každý příběh nemůže mít happyend, ale Christiane bych ho moc přála!
Odvykání od drog je také o silné vůli a když jí člověk nedokáže udržet, tak je v háji.. Mnoho lidí si proto za svoje závislosti může samo a proto je lepší něco takového ani nezkoušet.
Jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout do života (poutavého, ale zároveň dost strašlivého!) pravého narkomana a není to jen zkreslený příběh. Řekla bych, že mi to dalo to, co by mi to mělo dát!

25 23.02.2011

Rozhodla jsem se, že už nemůžu poslouchat drsného Chrise Cartera na nočních, protože pak nezvládám chodit sama do sklepa do skladů. Po dlouhém váhání jsem si tedy pořídila právě tuto audioknihu. Oslovilo mě hodnocení celé série a říkala jsem si, že by mohlo jít o příjemnou oddechovku na moje noční lítání po hotelu. A opravdu to tak bylo. Na mě až někdy trochu pomalé tempo a několik hluchých míst, ale jinak se mi kniha líbila. Velmi se mi líbil popis všech dánských dobrot a vykreslování životního stylu hygge. Dýchala z toho na mě pohoda. Věřím tomu, že se v budoucnu k autorce vrátím.

15 02.09.2023

Tak tohle je můj nejoblíbenější díl celé série. Oblíbila jsem si, jak knižní vydání, tak také filmové zpracování.
Harry už trochu vyrostl a navíc se tu objevují nové zajímavé postavy.
Celý díl na mě působil kladně a dost jsem si v něm oddechla od Voldemorta. Téma, co se zde řešilo bylo trochu zajímavější, než ošklivý čaroděj bez nosu a uší (viz. filmové zpracování Harry Potter a Ohnivý Pohár). Například Klofan a také Sirius.
Asi není potřeba to moc rozvíjet. Už je to několik let, co jsem knihu četla a proto si všechno již nepamatuji, ale stejně si jsem jistá, že tenhle díl byl prostě nejlepší!

15 19.08.2011

Moje první seznámení s autorkou. Ke knize jsem byla ze začátku dost skeptická a trochu mě vyděsil i počet stran. Nakonec ale musím přiznat, že se mi kniha opravdu líbila. Lena člověka při čtení trochu rozčilovala, ale bylo zajímavé sledovat jak bylo vše propojené. Navíc oceňuji, že paní Tučková dokázala tímto způsobem popsat veškeré šílenosti jednotlivých období našich dějin. Nejsem si jistá, zda se ještě k autorce někdy vrátím, ale jsem ráda, že mi prošla Bílá voda rukama.

14 31.12.2023

Přesně si pamatuji, jak jsem se snažila tuhle knihu přečíst naráz. Vždy jsem si jí vzala a pustila se do ní, že má málo stránek a prostě to přečtu bez přestávky. Když jsem si tu přestávku udělala, tak jsem pak musela začít od znovu. Takže začátek znám opravdu nazpaměť, protože jsem ho četla aspoň třicetkrát určitě.
Když jsem konečně knížku dočetla, tak jsem byla samozřejmě unešená. Byla jsem malá a takovýhle tajemno.. To bylo žůžo!
A musím hodnotit stále očima malého dítětě. Když jsem se totiž ke knížce dostala nedávno, tak jsem nedokázala dočíst ani do poloviny, jak nudně mi to přišlo napsané.

13 31.05.2011

Autorka je pro mě velký objev minulého roku, kdy jsem se setkala se sérií Vesnice Stamice. Nyní jsem po ní sáhla znovu a opět v audio verzi.
Začátek byl pro mě takový rozpačitý a chvíli trvalo, než jsem se zaposlouchala. Nakonec mě ale příběh strhnul. Autorka opravdu dokáže na pár stránkách vykouzlit velkou parádu. Šlo o silný příběh, který mě u konce dohnal k slzám.
Určitě se těším i na další díla od spisovatelky.

11 30.01.2024

Chris Carter je klasika. Poslechnuto společně s manželem na cestě na dovolenou a na samotné dovče. Manžel nikdy podobný žánr nečetl, ale souhlasil, že to se mnou zkusí. A byl to on, kdo mě pak nutil každý večer několik hodin před spaním doposlouchávat, abychom věděli, jak to dopadne. Znovu šlo o velmi napínavý příběh. Manžel říkal, že by tam mohlo být méně popisu těch nechutných vražd a více vyšetřování, ale vím, že se mu to i tak líbilo. Carter si opravdu nebere servírky a ve všech knihách si dává dost záležet, aby veškeré vraždy vylíčil do detailu. Je pravda, že i já bych občas uvítala méně detailní popisy. Po Sochařovi smrti jsem musela tohoto autora přestat poslouchat na nočních, kde jsem celou noc sama na hotelu. Takže nyní jde o mého parťáka při úklidu bytu nebo při vycházkách. Všechny jeho knihy jsou napínavé a osobně jsem velkým fanouškem Roberta Huntera. Už to jeho jméno zní opravdu velkolepě. Samotný Hovor se smrtí mi možná přišel malinko slabší než dva předchozí díly, ale rozhodně kniha nezklamala. 4,5/5

11 09.08.2023

Poslouchala jsem jako audio knihu. Už dlouho jsem se na knihu chystala, ale stále jsem to odkládala. Když uzrál čas, tak jsem se do toho pustila. V audiu namluveno Petrem Olivou, který rozhodně nezklamal.
Příběh samotný má takový pomalejší ráz. Chvíli trvá, než se člověk začte nebo zaposlouchá. Jakmile jsem si ale zvykla na poklidné tempo, tak jsem byla velmi zvědavá, kam se bude příběh ubírat dál. Už dlouho jsem nečetla žádnou poklidnou detektivku bez šílených zvratů a brutálních činů. A vlastně bych to měla dělat častěji. Příběh se mi líbil a kniha mě bavila. Těším se i na další díly.

10 23.08.2023

Knihu jsem zakoupila po poslechnutí podcastu Knižního klubu, kde ji Karolína Skácelová vřele doporučovala. Jak i řekla, tak všechny prvky již byly použity v jiných thrillerech a ve své podstatě se zde neobjevuje nic nového. Což je pravda. Jí se ale thriller líbil a já musím sdílet její nadšení. Přečetla jsem na jeden zátah. Velmi dobře napsané i přeložené. Kniha je čtivá a napínavá. Konec překvapil hned v několika ohledech. Jsem opravdu zvědavá na další tituly od autorky. Zatím budu ráda doporučovat dál.

9 24.09.2023

Tuhle knihu jsem měla v hledáčku už opravdu dlouho. Nyní se mi konečně ocitla v rukou, tak jsem se opravdu těšila, až se do tohoto bestselleru začtu. Dost mě ovlivnilo i hodnocení tady na webu, ale teď mi to celé přijde spíše úsměvné, jako celá kniha. Skoro už od začátku jsem měla tušení, že to asi nebude úplně ono a nakonec opravdu nebylo.
Detektivky mám opravdu ráda, ale tohle mi přišlo spíš jako parodie na pořádnou detektivku. Kniha je psána opravdu jednoduše, žádné košaté věty a sálodlouhé líčení. Dlouhá líčení jsou občas na škodu, ale tady to vyloženě chybělo. Bylo řečeno pár informací o životě detektivky, ale bylo to spíš plác sem plác tam. Nápad asi byl, ale podání opravdu špatné. Nemělo to žádnou šťávu, spíš to na mě působilo, jako by to napsala nějaká malá holka, která občas ráda koukne na komisaře Rexe.
Už asi na čtvrté stránce se člověk mohl jen divit, jak je možné v každé druhé větě použít slovo "šéfko", ale zcela očividně to jde. Nesympatičtí hrdinové, neustále se opakující věty, žádná znalost policejní práce. Ani nevím, co víc dodat.
Četlo se to rychle, člověk se spíš nasmál. Osobně mám jistotu, že další knihy od autorky už číst nemusím. Osobně raději sáhnu po nějaké krapet čtivější a napínavější severský detektivce :)

9 11.11.2020

Je opravdu zajímavé v jaké míře dokáže oslovit tak jednoduchý a nerozvětvený příběh.

(Normálně jsem zvyklá naplno vyjádřit svůj názor v mnoha větách, ale beru si příklad z tohoto dílka-málo dokáže být opravdu hodně - a první věta můj postoj plně odráží, tak to nebudu víc rozebírat.)

9 17.01.2013

122 stránek a já jsem se musela ke čtení povídky opravdu dlouho přemlouvat. Ve zdraví jsem ale dokázala dočíst a nakonec jsem ráda, že jsem tuto proceduru absolvovala a mohu vyjádřit svůj názor.
Jakmile někdo vysloví jméno „Franz Kafka“ , tak si představím tlustý román Zámek, který se na mě mračí z knihovničky a u kterého jsem nedokázala přelouskat ani prvních pět stránek. Hlavně proto jsem měla ze čtení obavy. Nakonec musím uznat, že Proměna byla napsána velice čtivým stylem, který člověka tak trochu nutil pokračovat v četbě. Když se za tímto dílkem ohlédnu, tak popravdě musím přiznat, že první věc, která mi vytane na mysli je: „Hloupost“. Když se pokusím trochu ospravedlnit svůj názor, tak musím podotknout, že se jedná asi o nejabsurdnější dílo, které jsem prozatím četla. Navíc mě trápí mnoho otázek. Chtěla bych vědět, proč se vlastně Řehoř proměnil v brouka a také mě dokázalo rozčílit, že on sám svůj stav skoro vůbec neřešil. A jako řešení rozhodně nepovažuji smrt.
Od samotného autora mi přijde trochu podlé, že v povídce se vůbec neodráží jeho názor a vypráví to svým způsobem velice nezaujatě a nutí čtenáře, aby se nad dílem zamyslel. Ne, že bych nerada přemýšlela, ale je těžké přijít na to nejpravděpodobnější osvětlení děje.
Nejvíce zarážející se zde jeví postoj rodiny k samotnému Řehoři. Je pravda, že kdyby se někdo změnil v brouka, tak by na něj určitě bylo pohlíženo jinak, ale spíš zde bylo zarážející, že se rodina vůbec nepokoušela s broukem dorozumět. Určitě je těžké domluvit se se zvířetem, ale z některých postojů by se určitě dalo zjistit, jestli se například změnilo i nitro Řehoře. Nevím, jestli autor zamýšlel poschovávat do díla nějaké symbolické narážky na něco konkrétního, ale jestli tomu tak bylo, tak bych řekla, že se snažil poukázat na problém, který nastává z nedostatku komunikace.
Na některých internetových stránkách jsem se dočetla, že je toto dílo považováno za velice humorné. Já osobně přiznávám, že na mě působilo smutně a konec pro mě rozhodně nebyl oddychovým bodem. Také jsem si přečetla, že se v povídce skoro nic neděje a nedává smysl. Zde musím znovu oponovat, protože si myslím, že je povídka poměrně obsáhlá a i když zde nejsou dopodrobna rozepsány mnohé podstatné věci, tak to povídce dodává na iracionalitě a sama si myslím, že by tam nemělo být ani slovo navíc (myslím, že tento názor tu byl vyjádřen i dalšími uživateli-souhlasím s vámi). Můj názor se může zdát velice různorodý, ale když to shrnu, tak si myslím, že se jedná o poměrně povedenou povídku, která sice má své nedostatky, ale kdyby tam bylo řešeno více otázek (jak se vlastně Řehoř proměnil v brouka,..), tak by ztratila na svém tajemném obalu.

9 11.01.2012

Proč se to jmenuje Anna Karenina? Proč ne třeba: Kosťa Levin?
Osobně musím říct, že příběh nějaké žárlivé potvory (omlouvám se za takový výraz) mě tolik nenadchl. Avšak ty filosofické myšlenky, kteří tu mnozí pomlouvají.. To bylo moje! Levinova postava mě opravdu zaujala.. Řekla bych, že s ním mám docela dost společného a dokázala jsem se s ním občas přímo ztotožnit.
Anna Karenina je sice zajímavou postavou, ale.. Opravdu mě nezaujala.
Poměrně jsem se bála, že to nezvládnu přečíst (s ohledem na počet stránek), nakonec to nebyla taková obtíž a jsem ráda, že jsem tuhle čtecí proceduru podstoupila. Kniha se mi opravdu líbila a je velice pravděpodobné, že se k ní ještě někdy vrátím (ale asi jen k pasážím, kde nevystupuje žárlivá královna Kareninová).

9 31.05.2011

Po Vrabčákovi jsem si říkala, že si budu muset dát asi trochu pauzu. Moc dlouho mi to ale nevydrželo a stejně jsem si brzy pustila v audiu i tento díl. A nebyla to chyba. Ač mě předchozí díl už moc nebavil, tak tenhle to zase nakopl. Moravec a Aga, to prostě funguje. I přesto, jak to mezi nimi funguje, tak "borfa" opravu překvapila a pobavila. Za tak absurdní zvrat musím jen tleskat. Takže za mě příjemná jízda a uvidíme, co bude následovat.

8 10.04.2024

Alan Rickam byl vždy pan herec. A nevěděla jsem až jaký, dokud jsem nepřečetla tuto knihu. Mnoho lidí tu píše, že by určitě nesouhlasil s vydáním a podobně. Je to možná pravda, ale jeho blízcí nejspíš věděli proč jeho zápisky přeci jen vypustit do světa.
Knihu jsem si neotevřela a nezhltla jí na jedno posezení. Jde opravdu o deníkové zápisky, takže zde člověk nemůže hledat děj, sedět v napětí, co bude následovat a otáčet jednu stránku za druhou. Naopak. Já si vždy během dne přečetla jen pár zápisků a projela google, abych věděla o kom či o jakém filmu/hře Alan píše. A bylo to zajímavé nakouknutí do zákulisí Alanova života. Jeho postřehy mě bavily. Poznámky pod čarou za mě mohly být možná trochu rozvedenější, ale s chytrým telefonem člověk dohledá, co ho zajímá hned.
Zápisky tykající se Harryho Pottera a jeho natáčení byly velkým překvapením. Ale musím také vyzdvihnout krásnou předmluvu od Emmy Thomson. Zároveň nemůžu stále dostat z hlavy epilog od Alanovy ženy, který jsem skoro celý probrečela.

8 28.01.2024

Po Stanici Odložených lásek jsem se pustila ihned do pokračování. Zase jsem zvolila audioverzi. Nejdřív jsem byla trochu zklamaná, že z vyprávění zmizela Laděna. Příběh Ilony mě ale nakonec už po první její kapitole zaujal také. První díl byl trochu úsměvnější, zde přišlo na řadu plno opravdu těžkých témat. Přesto byl poslech příjemný.
Paní Körnerová je pro mě opravdu velkým překvapením. Narazila jsem na ni až nyní a rozhodně si ráda poslechnu nebo přečtu další její knihy.

8 24.09.2023

Už jsem si říkala, že jsem opravdu ostuda, protože těm českým autorům moc nedávám. Na tuhle autorku jsem ale na Audiotéce koukala už dlouho. Při jedné noční jsem se rozhodla, že začnu s tímto titulem. Líbilo se mi hodnocení zde na webu a také četné pozitivní komentáře. K těm se teď i ráda připojím. Hodně lidí v komentářích na Audiotéce psalo, že se jim nelíbil přednes René Slováčkové, která knihu namluvila. Já jsem s ní ale neměla vůbec žádný problém. Oba vyprávěné příběhy se mi moc líbily. Sice to nebyla procházka růžovým sadem, hlavně co se Laděny týká, ale dobře se to poslouchalo. Když Kamila líčila průběh maturity, tak jsem zavzpomínala na tu svou a probíhalo to vlastně úplně stejně, tak jsem si říkala, že alespoň něco se nemění. Určitě se těším na další příběhy z pera autorky.

8 23.09.2023

Severské detektivky opravdu můžu. Po Nesbovi tady Bjork vykreslil Norsko zase z trochu jiné perspektivy, což se mi opravdu líbilo. Postavy zajímavé, stejně jako celý příběh. Doufám, že se dostanu i k dalším knihám ze série.

8 06.01.2021

Po dlouhé době opravdu příjemné, oddechové čtení. Jako první jsem od autorky četla Manželovo tajemství, kde se mi ze začátku nečetlo úplně nejlépe, i když se to pak zlepšilo. Zvykla jsem si na autorčin styl psaní a z Alice jsem byla už opravdu nadšená. Přitažené za vlasy? Možná, ale stejně mi v knize nevadilo vůbec nic. Teď je mi je jen líto, že už mám dočteno. Nedá se dělat nic, hurá na další knihu od autorky.

8 09.04.2018

Zajímavý, poutavý, zvláštní... Prostě nářez!
Normálně jsem příznivcem spíš jiné literatury - k této knize jsem se také dostala náhodou. Když jsem začla číst, tak jsem dost zírala. Nikdy jsem nečetla nic podobného, a proto jsem byla v šoku. Po chvíli se ale šok proměnil v zaujetí. Knihu jsem přečetla raz, dva a musim říct, že to je pecka.
Myslím si, že klučičí pojetí upírů je o dost zajímavější, než nějakej Edward ze Stmívání, kterej na slunci září (haha).

8 20.07.2013