hetzerjoke komentáře u knih

Úctyhodné ukončení skvělé trilogie. Knihu samotnou samozřejmě bez znalosti předchozích dvou dílů vůbec nemá cenu číst, resp. čtenář by se tímto ochudil o valnou většinu navazujícího děje, jehož vyvrcholení nám Corrinové přinášejí. Všeobecně vzato – tento díl je v rámci trilogie sice nejvíce akční a takříkajíc dějový, zároveň však mnohokrát zabrušuje na tenký led improvizací a nelogičnosti. Rozporuplnost celého tohoto díla mě v důsledku nutí k označení nejhorší díl série, ovšem toto označení je velmi zavádějící – kniha je to silná, poutavá a stejně jako předchozí díly má co nabídnout.

Pomyslné zlato za nejlepší dějovou linku u mne trochu netradičně vyhrál zdánlivě bezvýznamný mladý herec Tyros Reffa, muž, který veškerou politiku i intriky odložil stranou pro jednoduchou, osobní pomstu imperátorovi. Jeho příběh byl svěží, úsporný a především s výborným závěrem.

Ovšem sám imperátor a jeho posluha Fenring svému samozvanému nepříteli směle sekundují. Hasimir je po své pauze z předchozího dílu opět ve formě a připraven lstí i vlastním nožem opět dělat co se dá, aby rod Corrinů udržel u moci. Shaddam se naopak během svého okázalého tažení chová jako utržený že řetězu, zcela iracionálně a brutálně, posilován vírou v brzké dokončení Amálu.

Ovšem Tleilaxan Hidar fen Ažidika, jež má vývoj umělé melanže na povel nejen že se začíná propadat do šílenství, ale také se začíná povážlivě osamostatňovat vůči impériu.

Vévoda Leto Atreides jako by si chtěl během děje poslední knihy chtěl vynahradit ty roky, kdy se choval rozumně, a s pomocí svých moudrých kumpánů se vydává na "válečnou stezku". Tu a tam jeho tažení působí poněkud zbytečně, ovšem útok na okupovaný Iks rozhodně považuji za velmi povedený, přirozený klimax trilogie.

V boji o Iks se nejvíce výrazně projevuje princ Rhombur Vernius, sice z větší části kovový, avšak o to více zanícený svojí dlouholetou válku dotáhnout do zdárného konce. I přes jistou tragiku svého osudu si překvapivě po celé tři díly zachoval upřímný optimismus.

To C'tair Pilru, jež zbyl na Iksu jako poslední kapka odporu v moři tyranie zde vystupuje jako vyčerpaná troska, kterou drží nad vodou pouze vlastní nezlomnost a víra, že se dočká vítězství...

Vedlejší dějová linka o samodruhé lady Jessice na Kaitanu nebyla příliš zaživná a své světlé chvíle získala pouze díky tomu, že byla propojena s linkou...

Barona Vladimira Harkonnena a jeho křivého poskoka Pitera. Zatímco baron se během knihy dočká nevděčně malého (i tak však skvělého) prostoru, když se učí dvorní etiketě, Piterovi vražedné Kaitanské eskapády příběh výborně oživují. Záporáci jednoduše opět co do kvality dějových linek kladné postavy přehrávají.

Normálně bych na závěr začal nadávat, jak byla Arrakiská linka s Lietem Kynesem nudná a zbytečná, ale... ona by to tentokrát nebyla pravda. Fremeni jsou suroví, krutí a děsiví, rozhodně jejich příběhu prospělo přidání Stilgara,budoucího Naíba síče Tabr. Pro jednou se zkrátka mezi Dunami méně mluví a více koná.

Závěrem snad jen postesknutí po minulém díle, který se nebál neskončit idilicky. Corrinové jako celek fungují na jedničku, ale přece jen se jedná o konec trilogie a jako tací si nemohou odpustit příslovečný Happyend.

2 09.11.2020

Úvodem: knihu jsem četl bezprostředně po prvním dílu a mohl tak ocenit pečlivou provázanost mezi jednotlivými příběhovými liniemi. Nabízí se srovnání druhého dílu s předchozím - Atreidové byli více o politice a intrikách, Harkonnenové pro změnu sází na city mezi postavami, jejich motivech a myšlenkách.
Obecně řečeno, tento prostřední díl trilogie mi vůbec nepřipadal jako pouhá výplň mezi začátkem a koncem. Vlastně bych se ho nebál označit za lepší než díl první.
Leto Atreides se pevně ujal vlády nad svým rodem, ale stojí proti němu nejen Tleilaxané s Harkonneny, ale i jeho vlastní povinnost politicky přehlížet své touhy.

Rhombur s Kaileou se každý jinak popasovává s novou rolí vydědenců. Zatímco princ poměrně optimisticky a pln naděje, princezna otrávená sebelítostí a vědomím o bezvýchodnosti její situace.

Mladý Idaho se již ze začátku distancuje od ostatních a jeho vedlejší příběhová linie o podivných praktikách Ginázských mistrů zbrojmistrů tak spíše ruší nejen svou délkou, ale i patetismem a neustálým připomínaním, že Duncan je zkrátka nejvíc. Bruh...

Hasimir Fenring během těch pár kapitol, které mu byly dány nějak zapoměl intrikařit. A to mu to v prvním dílu tak šlo.

Stejně tak Baron Harkonnen, který veškeré dění v galaxii podřizuje starostem o vlastní zdraví. Jistě, i jako tlustá bečka stále tu a tam pustí hrůzu, ale postrádá prostor. Jeden by řekl, že se pro všechny své špeky prostě do románu nevešel.

To jeho milý, dobrosrdečný bratr Abulrud si v knize pobude celkem dlouho, naštěstí jeho příhody příjemně vytvářejí kontrast dobro / zlo. Musel jsem se usmívat, když jsem si představoval, jak si atypický představitel Harkonnenů užívá každou drobnost ve svém (dosti mizerném) životě.

A proč že má Abulrud tak mizerný život? No, vrásky na čele i jizvy na duši mu způsobuje brutální a divoké chování jeho nepovedeného synka Glossua. Ten uctyhodně nejen nahrazuje svého strýce v roli hlavního padoucha, ale také svými činy posouvá děj.

Depresivní tón knize dodává zoufalá cesta Gurney Hallecka za svobodou, které se mu v otrockých jámách Giedi Primy jaksi nedostává.

Na nedostatek svobody trpí také partyzán C'Tair Pilru, jehož boj v obsazeném Iksu jako by se inspiroval prorektorátními československými odbojáři. Ani on pár bombami nedokáže víc, než jen Tleilaxany naštvat.

A to nejhorší na konec - prokletá Arrakis a pokračující sága rodu Kynesů, která nabere na dynamice až v poslední třetině knihy, v době, kdy už jsem kapitoly o umma Kynes & son spíše přeskakoval.

Závěrem doporučení všem fanouškům původní Duny. Třetí díl je pro mě teď už jistota. Harkonnenové mě zanechali v příjemném napětí.

1 11.10.2020

Čtivě napsaná kniha, vytvořená více méně především pro fanoušky původní Duny (kteří se v poutavém ději dozvědí mnoho a mnoho zajímavých detailů o všech postavách). Sama kniha má ovšem své světlé i temné stránky a dějové linie.

Pochválit musím příběhy Shaddama s Fenringem a rodu Atreidů. Zajímavé byly také boje mladého Idaha proti Harkonnenům.
Za nezáživné na druhou stranu považuji dobrodružství Pardota Kynese na Arrakis a rozjímání Bene Gesseritu o nutnosti splodit Kwisatze Haderacha. Znějakého důvodu.

A nakonec to nejlepší - baron Harkonnen, intrikařící proti všemu a všem, ve volném čase dávající průchod své krutosti. Spolu se sadistou De Vriesem tvoří dokonale prohnilý tým, který hodlá vesmír jaksepatří vyždímat.

Rozhodně se brzy pustím do pokračování.

25.09.2020

Asi je to tím, že už jsem četl od Kinga hodně knih, ale tento krátký příběh z antiutopistických Spojených států mi celkem rychle zevšedněl, nijak nevybočoval z předpokládaného proudu a když se k závěru konečně začalo něco dít, bylo mi už celkem jedno, jak nesympatický Ben skončí. Jednoduše průměr, King napsal mnohem lepší...

01.07.2020

Poutavě napsaná kniha, která z atraktivního tématu ztracené polární výpravy dokázala vytěžit vše zajímavé - strach, nejistotu, omrzliny, hlad, boj s přírodou i se sebou samotným. Autor jako by neměl s hrdiny příběhu ani špetku soucitu a s každou kapitolou na jejich záda nakládá další a další nesnáze, přičemž opakovaně natahuje struny napětí a zkouší, kolik námořníci dokáží snést. A čtenář, který si dokáže k postavám vypěstovat sympatie, pomyslně trpí s nimi (samozřejmě v tom dobrém slova smyslu). Ačkoliv je kniha stránkově velmi rozsáhlá, udržuje čtenáře ve stálem napětí díky krátkým kapitolám a faktu, že nová hrůza se skrývá za každou pátou řádkou. Terror jednoduše zcela odpovídá svému jménu.

16 10.06.2020

Kniha to byla dlouhá, velmi dlouhá a takřka časosběrná. Jednotlivé dialogy v kapitolách měli absurdní půvab, každé heknutí, každá hloupá poznámka, vše zde bylo uvěřitelné a komicky bizarní. Škoda jen té rozvleklosti - myslím, že by se stejně dobře (a možná lépe) četla hlava XXII. s poloviční naloží stránek. A k otázce morienhitwen:největší hajzl byl pro mě asistent kaplana a jeho odporný alibismus.

1 14.05.2020

Kniha se mi velmi líbila pro svou jednoduchost a strohý, úderný styl vypravování, jenž mě nezahlcoval sáhodlouhými popisy či líčením. Drsný příběh Turiho a jeho cesty k statusu legendy vás určitě zaujme. Mnoho odboček, nečekaných souvislostí, aha momentů a krvavých praktik Sicilského podsvětí.

3 03.04.2020

Přečteno jako maturitní četba, tudíž bez velkého nadšení a z čistě praktických důvodů. Shakespeare napsal na svou dobu překvapivě poutavé drama, které ovšem vázne, jakmile se přestane fylozofovat. Zápletka děje prostá, ale dostačující. Síla tohoto díla se zřejmě skrývá v jazykové části, především ve verších.

2 03.02.2020

"Celý život se mi zdálo, že jsem žil jindy a jinde..."
Zkušeně napsaná kniha o naději, síle vůle a touze po svobodě, která je silnější než temné zdi samotky. Hlavní hrdina každým svým slovem inspiruje čtenáře, dává jim na obdiv cenu lidské duše a zcela překopává systém současných hodnot. Jeho myšlenky jsou skutečně velmi uvěřitelné a příjemně pošetilé, takže na jednu stranu o síle jeho mysli pochybujete, ale v dalším okmažiku si uvědomíte, kolik krásy se skrvá v jeho světě. Toulat se po hvězdách vyžaduje pevnou vůli, a tu Jack London rozhodně v době psaní této knihy měl.

14 09.01.2020

Stejně jako předchozí díly, i tento má mnoho silných momentů, ale také nějaké ty chybičky.
+ dějová linka Cersei rozhodně stojí za to. Ukazuje intriky, strategii i osobní spory, zkrátka vše, co je na Písni ledu a ohně oblíbené. Ponurá atmosféra, navozující pocit, že je vše ztraceno.
- Sam a jeho (podle mého) nudné cestování. Absence Tyrionových eskapád, zpříjemňujících předchozí díly.

3 26.12.2019

King nezklame nikdy, jednu hvězdičku ubírám za to, že děsivý příběh prokletého městečka se občas vlekl, a občas naopak až nepříjemně rychle ubíhal. Ovšem to už hledám chyby tam, kde pro ostatní dozajista nejsou. Prokletí Salemu je výtečný horor, další Kingův fenomén.

2 17.11.2019

Stejně jako první sbírka, i toto dílo pro mě bylo poněkud rozporuplné kolísající kvalitou jednotlivých povídek, která se pohybovala od výborných až po -co sem to sakra četl- kvalitu.
Hororové povídky patří k nejlepším, např. Krysy.

1 11.09.2019

Většina povídek velmi temná a děsivá. Bohužel, skoro každá třetí působí dojmem, že ji Lovecraft napsal pod vlivem drog a kdo ji ve stejném stavu nebude číst, nepochopí ji. Psychadelické sny mi nesedly, proto strhávám dvě hvězdy. Za zbytek jsem opravdu vděčný, např. Dagon v sobě má tajemné kouzlo, jaké jsem předtím nezažil.

11.09.2019

Nápad zajímavý a v české literatuře svěží a neokoukaný. První část považuji za výborně napsanou, ovšem výtku bych měl k až zarážejícímu konci. Vše bylo rychlé, zmatené a příliš snové. Po celou dobu jsem doufal, že se to (jinak bezchybnému) hlavnímu hrdinovi jen zdá. Že jde o prvotinu jsem se dozveděl až po přečtení, a i když kniha nebyl můj šálek kávy, věřím, že s další se mi autor už trefí do noty:)

2 05.08.2019

Zajímavý nápad, ale Crichton napsal i lepší.

1 19.07.2019

Lepší než první díl.

2 19.07.2019

Výborná kniha ALE poněkud mě zdržovolo nepřeberné množství postav, cizých názvů a obtížně stravitelného popisování Paulových myšlenek. Příběh je silný, jen stránek trochu moc...

3 19.07.2019

Některé povídky byly opravdu děsivé a strhující, oproti tomu několik mě příliš nenadchlo (např. Noční příboj). Ty dobré naštěstí byly v přesile, takže - vřele doporučuji.

1 19.07.2019

Výborně napsaný thriller, ačkoliv děj poněkud brzdili slepá místa rozhovorů vedlejších postav. O to více mne nadchlo líčení psychiky hlavní postavy, jeho motivů a činů. Hororům neholduji, ale Psycho doporučuji.

03.04.2019

Říkám to nerad, ale musím být spravedlivý k ostatním Crichtonovkám, které jsem četl. Tohle mě nějak neoslovilo. Děj sem sice chápal, ale moc sem se do něj nevžil. Celé to bylo strašně složité, já se v tom ztrácel a konec s výbuchem mě ani moc nenapnul. Ať už mou chybou nebo ne, Kmen Andromeda hodnotím jako průměr. Nečekal bych, že to někdy o nějaké Crichtonovce řeknu.

1 05.09.2017