Heri76
komentáře u knih
Zběsilost krve
J. R. Ward (p)
Tak tenhle díl řadím k těm lepším, možná nejlepším v řadě Odkazu. Peyton a Novo to taky neměli na přímé linii a jejich hledání se a nalezení přicházelo po spletitých cestičkách. A mně se to líbilo. Minulost Novo byla něco nového a překvapivého a Peyton už není bohatý rozmazlený blbeček, ale chápající a zamilovaný. Dospěl.
Navíc mě opravdu baví, ty jeho hlášky jsou vymazlené a zábavné. Někdy jsem se uchechtla i nahlas.
Druhá linka knihy, vztah Saxtona a Ruhna knihu pěkně doplnila. Konečně je ten kluk taky šťastný.
Zajatec noci
J. R. Ward (p)
Dva jednoduché příběhy. Ahmare a Duran v zásadě nezapadají do série Bratrstva, nicméně ten příběh neurazí. Postava Durana se mi líbila, Ahmare už méně, ale příběh druhou do páru potřeboval, takže jsem ji vzala na milost. Postava Nexi příjemně překvapila.
Příběh Treze a Seleny patřil v klasické linii Bratrstva k těm slabším, přišel mi hodně uspěchaný, i když Trez jako takový mi je sympatický, k Seleně jsem si cestu nenašla. A reinkarnace v podobě Therese? No vlastně proč ne.
Odvrácená tvář lásky
Colleen Hoover
Hm, přečetla jsem jako většinu knih jedním dechem, protože když se do čtení dám, obvykle to nevzdávám. Nicméně i když bych raději ohodnotila na 3,5 hvězdy, dávám 3, protože 4 dávám mnohem lepším knihám. Tedy pěkných 60%. Ano, byla jsem napjatá, co se to Milesovi vlastně stalo, že se s tím celých 6 let není ochoten ani jen v náznacích pokusit vyrovnat. A ano, těžko mohu soudit jeho sebemrskačské chování, protože bez takové osobní zkušenosti nikdo nemůže říct, jak by se sám zachoval. Zda jeho reakce byly adekvátní či nikoliv. Co se týče Tate, já nevím. Bylo zajímavé sledovat její myšlenky, ale panečku ona se chovala od začátku jako zamilovaná, i když se předem jasně domluvili na pravidlech, která sama odsouhlasila. Už do celého jejich vztahu/nevztahu šla s tím, že se do Milese zamiluje a doufala, že on jí bude lásku opětovat. Chápu, že některé náznaky si mohla vyhodnocovat „vztahově“, ale sakra, vždyť šlo obvykle jen o její domněnky….. jak se na ní dívá nebo naopak nedívá apod. Nevadí mi, že jsem tu knihu četla, neberu to jako ztraceny čas, ale pochybuji, že si ji budu chtít přečíst znovu.
River Wild
Samantha Towle
Tak oproti většině ostatních komentářů, já úplně nadšená nejsem (ne, že by mi to bránilo přečíst knihu během několika hodin na jeden zátah). Kniha mi totiž svým tématem nesmírně připomíná Noci s nepřítelem od Nancy Price, podle jejíž předlohy vznikl stejnojmenný film v hlavní roli s Julií Roberts. Násilnický manžel, útěk s novou identitou, soused, opět manžel na scéně. Samantha Towle k příběhu přidala těhotenství a druhé, neméně zajímavé téma sexuálního zneužívání děti. A tak se dvě narušené osobnosti, které se bojí věřit lidem, protože jim bylo ubližováno fyzicky i psychicky sejdou a rozumí si, protože je spojuje stejná minulost. Řekněme tedy, že kdyby Annie alias Carrie nebo také Zrzka, jak jí říká její soused River, neměla dostatek odvahy a neustále do Rivera nějakým způsobem nešila a nechala ho na pokoji, nic z toho by se nestalo. A je to fajn, jak se z nabroušeného, sprostého, asociálního parchanta postupně vyloupne citlivý a hodný muž/otec. Nicméně i přesto, že se kniha dobře četla, pro mě měla své mouchy. Umím si představit lepší propracování příběhu. Rozhodně bych knihu nezařadila do žánru „erotické“, protože té je tam poskrovnu, nicméně příběhu to nic neubírá spíše naopak. Nakonec pro mě ale slušný průměr.
Nesmrtelnost
J. R. Ward (p)
Tak poslední díl mě vlastně zklamal. V hlavní roli Jim Heron, sympaťák který nás provází celou sérií Padlých andělů a přišlo mi, že Ward tento příběh nedostatečně propracovala. Vztah Sissy a Jima, zejména ze strany Sissy je tak nějak nedotažený. Nicméně úplný závěr je vlastně fajn, hepáč na všech úrovních. Jim, Sissy, Adrian, Eddie i Nigel. Nicméně Bratrstvo je Bratrstvo a i Odkaz je prostě Odkaz. Nicméně mě celá série neurazila a nebyla to pro mě ztráta času.
A zmínka o Lassiterovi mě navnadila, předpokládám, že dostane také větší šanci v nějaké další knize Bratrstva, protože tenhle anděl je mezi Padlými Best Of…..
Chamtivost
J. R. Ward (p)
Hm, tak jsem zkusila něco nového od Ward. Rozjezd této série je trochu pomalý. Ve srovnání s Bratrstvem a Odkazem slabší kousek. Nicméně dám sérii šanci dalším dílem. Co taky jiného při čekání na překlad nových dílů mých oblíbenějších sérii.
Jim Heron jako „spasitel“ hříšníků, bývalý voják a nájemný vrah? No proč vlastně ne.
Příběh Vina diPietra a Marie-Terezy alias Gretchen, tak trochu nebo možná hodně Pretty Woman. Trochu nereálné a až moc romantický slaďák.
Líbilo se mi drobné propojení s Bratrstvem zmínkami bratrů Butche a Phurryho.
Věž úsvitu
Sarah J. Maas
A já byla na Chaola tak zlá :-)
Dobře, po přečtení této knihy jsem ho vzala na milost. Jeho setkání s Yrene, která nenávidí všechno, co Chaol představuje a jejich pozvolné poznávání jeden druhého, které je neuspěchaným, pomalu se rozvíjejícím hlavním dějem celé knihy mně nezklamalo.
Po neuvěřitelné jízdě předchozího dílu Říše bouří a neskutečném konci byla tahle kniha pro mě takovou oddechovkou. Příběh je poutavý a rozhodně změnil můj pohled na Chaolovu postavu, jeho pohnutky a nepochopitelné jednání, které předváděl v předchozích dílech.
Líbí se mi linie Nesryn, i když jsem měla na začátku pocit, že autorka nevěděla, co si s ní počít a jak ji v příběhu dále udržet. Nakonec jí musím za řešení připsat kladné body a skoro bych nakonec vyčítala, že se jí nevěnovala více do detailu, zejména jejímu rodícímu se vztahu k Sartaqovi, jehož postava se mi dostala pod kůži.
Vůbec bych se nebránila rozvinutějšímu příběhu prince Kashina, který ve mně budil smíšené pocity – nějak jsem pořád čekala, že za tím, jak se chová, jaký je, bude něco jiného. Hasar mi lezla na nervy a zároveň mě bavila. Taková Aelin jižních zemí.
Borte, Falkan, Yeran, Hafiza….nové zajímavé postavy, které by nejspíše mohly vydat na samostatný delší příběh nebo slepou odbočku.
Opět žasnu nad složitostí příběhu, a jak velmi dobře umí spisovatelka prolnout samostatné dějové linky a drobné zmínky do skvělého kontextu. Jak dokonale vše nakonec zapadne na své místo.
Říše bouří
Sarah J. Maas
Tak tohle byla jízda. Opravu pořádná napínavá jízda od začátku do poslední věty. A TEN KONEC!
V tomto díle úplně chybí Chaol, i když tedy mně moc nechybí. Vím, že bych na něj neměla být tak přísná, ale nemůžu si pomoct. A doufám, že třeba někdy v další knize udělá něco, čím ho vezmu víc na milost.
Královna stínů
Sarah J. Maas
Vzhledem k předchozí knize, kde se Aelin setkává s Jeřábem, by mě asi neměla překvapit dějová linka mezi Jeřábem a Aelin po návratu do Adarlanu, ale překvapila, mile překvapila.
Stejně jako mne překvapí, jak důmyslný plán vymyslela Aelin na zničení krále Adarlanu, získání klíče Sudby a osvobozená magie. Bez ohledu na to, co všechno se pokazilo.
Hmmm a Aelinin plán s Lysandrou a Arobynnem……
Chaol, který se po předchozích dílech, kdy byl opravdu sympaťák, se pro mě stává osinou v zadku. Sice se již přiklonil k jedné straně a dělá, co může, aby své chyby napravil, ale jak jsem se původně těšila, že se vztah mezi ním a Aelin po jejím návratu zase vylepší a ono se to nestalo a já se zlobila, s postupem času jsem se kabonit přestala a naopak děkuji autorce, že tou cestou nešla. Linie, kterou si vytyčila, se mi líbí mnohem, mnohem víc. Ale i Chaolovi přičtu plusové body za závěr a těším se, že se s ním setkám v dalších dílech.
Dívenka Elide se se svým nenápadným vstupem na scénu stala okamžitě mou oblíbenkyní a Manon jsem už vzala na milost.
Kaltain má v tomto díle opravdu překvapivou roli a po prvním díle, kde jsem ji hlavně litovala, ji nyní mohu obdivovat. Zato Lorcan je pěknej zmetek. Ale přesně takoví neřádi zlepšují děj a tak se těším, s čím dalším autorka přijde. Miluju Lysandru.
A můj drahý Dorian, ach v tomto díle jen trpí a trpí a trpí. Nicméně musím říct, že jeho utrpení i boj je spisovatelkou mistrně popsán.
V knize je několik souběžných linií, hodně nových postav, hodně informací a mnoho zvratů, ale prolnutí dějových linek mi přijde zábavné a nenásilné.
Sláva dokonalému „klišoidnímu“ finále. Díky za ně, protože bez něj bych asi musela další bichli odhodit a nepokračovat, protože po tolika náročných a napjatých stránkách bylo třeba drobného zklidnění před dalším dobrodružstvím v pátém díle.
Dědička ohně
Sarah J. Maas
Celaena musela ztratit svoji přítelkyni, jedinou přítelkyni, kterou kdy měla, musela se propadnut tak hluboko, aby našla dno, od kterého se mohla odrazit. A musí se přestat litovat a začít něco dělat.
Přesun děje mimo Adarlan a pro Celaenu zdlouhavé poznávání sebe sama ve Wendlynu je zajímavým zpestřením. A Jeřáb jí to minimálně na začátku vůbec neusnadňuje. A to je dobře.
Kniha by klidně mohla být rozdělená do dvou samostatných knih. Je nabitá akcí a objevují se v ní nové postavy a je víceméně jasné, že s některými, se ještě v budoucnu setkáme.
Jeřáb (divné jméno, asi bych dala přednost tomu, kdyby překladatel zůstal u anglické verze jména Rowan) je v první části ztělesněním drsňáka a protivy. A na mě působí tak nějak „staře“, bez ohledu na to, na kolik let vypadá nebo kolik let/století prožil. Vychovává, testuje a učí. A učitel je asi dobrý vzhledem k tomu, že Aelin po několika měsíčním výcviku dosáhne toho, proč do Wendlynu přijela. A Aelin je asi také dobrá učitelka, když vezmu v potaz, jak moc dokázala její přítomnost tvrďáka Jeřába změnit.
Aedion mi připadá na to, jak je jako drsný a krutý generál adarlanského krále velkou část knihy popisován, tak nějak kňouravý a neschopný, ale musím mu k dobru přičíst, že se to v závěru knihy změní a má u mě plus do dalších dílů. Není ukňouraný, není neschopný a není zbabělec. Líbí se mi, stejně jako Kaltain.
Pasáže s čarodějnicemi se mi v začátku vůbec nelíbily a doslova mě nudily. Přeskakovala jsem slova, někdy i věty, i když jsem zpětně pochopila, proč v knize musely být. No mohly být kratší a zábavnější. Manon se ale nakonec ukázala jako působivá postava a těším se na její vývoj a činy v dalších dílech.
A Dorian, můj drahý Dorian a jeho úděl. Když se zdá, že konečně našel, to co mu v životě chybělo, tak o to přijde.
Závěr knihy je velmi působivý a sled událostí, který se odehrál u krále Adarlanu……………….
Sorscha, Aedion, Chaol, Dorian …………………hmmmm musím pokračovat dalším dílem, i kdybych nechtěla. Musím.
Autorka se nebojí zvratů. Neštítí se nahradit postavy novými – nadobro. A tím změnit nebo minimálně uhnout očekávané linii příběhu.
Dlouhé ticho
Patricia Briggs
Tenhle díl mne mile překvapil. Změna malá, ale dostačující, aby mě série zase začala víc bavit. Autorka nesklouzla k nudě a víceméně si udržuje stabilní vyrovnanost příběhu. Líbí se mi posun děje do Evropy a vlastně mi přijde zajímavý přesun k nám do Prahy, i když příběh Golema mi přijde trochu odfláknutý, nicméně hodnotím, že si autorka nastudovala nejen pověst o něm, ale i dějiny odehrávající se v Evropě. Druhou světovou válku, okupaci a přizpůsobila jim postavy z Čech. Líbí se mi dvě souběžné (skoro) linie příběhu. Adamův a Mercyin. Je jen dobře, že pohled Adamův a jeho "vyprávění", které se objevilo již v přechozím díle se objevilo i zde, stejně jako jeho "souboje" s vlkem. Příběh to obohatilo a dodalo náhled na pocity vlkodlaka. Trochu mě zklamal vývoj situace kolem hlavního padoucha v Itálii a jeho následná změkčilost.
Baví mě nová postava, která se objevila v předešlém díle Aiden.
Krevní pouto
Patricia Briggs
Druhý díl je o poznání lepší než první. Stefan dostává více prostoru a ukazuje se, že možná půjde o třetího muže v životě Mercedes. Sympatizuji s Adamem i Samuelem, ale více stojím na straně Adama a jsem moc zvědavá, kam se Mercyin vztah k mužům vyvine. Příběh je čtivý, zápletka zajímavá a pátrání Mercedes postupně odhaluje nové a nové informace o životě "magických" bytostí v jejím světě. Líbí se mi, že Mercedes není superhrdinka, ale je "z masa a kostí" a je zranitelná. Dělá chyby. I když se někdy chová dost nezodpovědně. Její touhu po samostatnosti a nezávislosti chápu. Je empatická a má smysl pro spravedlnost a to ji dostává do potíží. Velkých potíží.
Měsíční píseň
Patricia Briggs
Právě jsem dočetla sérii Kate Daniels, takže hodnotit hned teď první knihu v sérii Mercedes Thompson od Patricie Briggs možná není optimální. Mám v sobě ještě dojmy z Kate a první Měsíční píseň trochu pokulhává. Trochu. Jenomže, když nehodnotím hned po přečtení, obvykle už nehodnotím vůbec a to si zase tahle kniha nezaslouží, protože se mi líbila.
Příběh je podobný, vlkodlaci, magie, upíři .... detektivní zápletka a hlavní hrdinka. Silná a přesto křehká žena. Osamělá a přesto obklopena přáteli. Autorka se nespokojí jen se samotnou zmínkou o vlkodlacích nebo upírech či fae. Velmi dobře popisuje hierarchii a způsob jejich života. Informace jsou dávkovány postupně, tak jak je hlavní postava zjišťuje a tak má čtenář čas na to si je zapamatovat.
V prvním díle je alfa vlkodlaků po většinu doby tak trochu "slabochem", což je ve srovnání s Pánem šelem trochu jiná káva. Něco mi ale říká, že v dalších dílech dostane ještě příležitost ukázat svoji sílu. A tak si je nenechám ujít, protože první díl se četl velmi rychle, je to oddechovka, která mě bavila.
Dost mě mrzí obálka knihy, je taková sexisticky kýčová a spíše odrazuje od čtení, ale Mercedes přitom taková vůbec není.
Přísaha krve
J. R. Ward (p)
Příběh Axe a Elise řadím k těm slabším. Nebyl špatný, ale Ward to prostě umí lépe.
V knize je jako kontinuální příběh řešen problém Mary a Rhage a jejich adopce Bitty, kterou naruší objevení strýčka, ze kterého se vyklube férovej a hodnej chlap. Je zde velmi dobře vykreslen Rhageův vztah k Bitty a tenhle drsňák a bývalý proutník mě hodně překvapil. Že příběh Axe a Elise pro mě nebyl tak čtivý jako Paradise a Craega mi vynahradil Lassister se Snickers tyčinkou: „Dej si Snickers. Nejsi to ty, když máš hlad“, to že ji nabídl Rhageově bestii mně dostalo do kolen. Miluju toho padlého anděla.
Také Bittyna přezdívka pro Bratrstvo „VEDRS“ mě nadchla. A co přesně znamená? No přečtěte si knihu a budete mít jasno.
A Lassiter v komíně? To si nemůžete nechat ujít.
Chci ještě víc tohohle padlého anděla.
Pravda krve
J. R. Ward (p)
Kriminální zápletka vyšetřování vražd upířích žen, ke které je Boone postavený mimo službu přizván, je dobrým nápadem a nahrazuje slušně boj s Vyhazovací společností v hlavní linii Bratrstva. Boone společně s Butchem řeší vraždu mladé upírky, když se na scéně objeví tajemná Helania. Marquist jako padouch, co dostane „co proto“, taky vyhovující, i když mi lezlo na nervy, že by příběh dopadl tak, jak byl naznačován. Ale to se nestalo, hurá.
Přítomnost Syna na scéně je dobrým úvodem pro Hříšníka ze série Bratrstva.
Jsem ráda, že jsem Bratrstvo i Odkaz četla kontinuálně, tak jak na sebe časově navazují, protože obě série jsou provázané a nemusela jsem se tak podivovat nad tím, že mi něco uniklo.
Vyvolená
J. R. Ward (p)
Řekněme si to na rovinu, óóóó jak hluboko jsem klesla, takové knihy opravdu čtu? Románky pro ženy? ANO! Na tenhle díl jsem se opravdu těšila. Dějová linka Xcora a Layly v předchozích dílech mne opravdu navnadila, ale teda jejich samotný příběh mě překvapil. Tak nějak jsem čekala „tvrďárnu“, když Ward nechala bez skrupulí umřít Wellsie a Selenu (ostatně ta mi nebyla moc sympatická), překvapilo mě, jaký byl tenhle díl romantika. Slaďák na „entou“ a ten konec tedy masakr. A víte co? Mně to nadchlo, v téhle nepříjemné covidové době pozitivní, i když málo realistický konec. Asi jsme ho potřebovala a tak řadím tenhle díl do oblíbené čtyřky společně s příběhem Rhage, Quinna a Blaye a Zsadista. No vlastně i díl s Johnem patřil k lepším. Ta změna Quinnova názoru v tomto díle byla podle mne hodně rychlá, nicméně to budu brát tak, že Blay ho postavil před hotovou věc a nic jiného mu nezbývalo.
Throeovo linie mně vůbec nebavila a přistihl jsem se, že stejně jako přeskakuji části pasáží s bezduchými i jeho linka mně nebaví.
A já mám toho Assaila docela ráda, tak se těším, jak to s ním dopadne.
Je to trochu sebemrskačství pokračovat stále ve čtení této série, ale stejně jdu pokrčovat dalším dílem.
Nespoutaný milenec
J. R. Ward (p)
Na tenhle díl jsem byla zvědavá, nicméně na zadek jsem si z něj nesedla. Vishous byl mým oblíbencem v přechozích dílech a těšila jsem se, co pro něj autorka přichystá, no jako Jane a její sebevědomí a prořízlá pusa s trochou dominance, která na Vishouse platí, se dost povedla a jejich slovní přestřelky mě celkem bavily, ale ten konec nevím nevím. Takové "rychle něco vymyslíme, protože potřebujeme happyend a nic nás nenapadá". Nedotažené a divné. Zatím stále nejlépe hodnotím příběhy Zsadista a Belly a Rhage a Mary. Alespoň jsem se ale dozvěděla, jak to je s tím "vztahem" mezi Vishousem a Butchem. I naťuknutí do dalšího příběhu Phuryho mě zajímá, i když je ze všech bratrů pro mě nejméně zajímavý. Jsem zvědavá i na příběh Johna.
Milenec z věčnosti
J. R. Ward (p)
Rhage a Mary mě bavili víc než Wrath a Beth. Z hezouna, který se dostane pod každou sukni, se stává nenapravitelný romantik a chuděra Mary nechápe, proč si vybral jí. Ale byly tam scény, které mě vysloveně bavily a nenechaly mne chladnou. Sexu tak akorát. Příběh slušnej. Nicméně opět mne nebavily scény s bezduchými a opět jsem je značně zkracovala. Zsadist se mi fakt líbí a těším se na jeho příběh. Ale tak za snahu 5 hvězd, že mě to nenudilo a tak nějak díky tomu, že jsem nečekala víc, i uspokojilo.
Chtíč
J. R. Ward (p)
Příběh Isaaca Rotha se mi celkem líbil a jeho veřejná obhájkyně Grier Childe mi byla sympatická. Celkově se příběh Wardové povedl a řadím ho mezi ty lepší v této řadě, nicméně Bratrstvu se nevyrovná, ani náhodou. Ale ani neurazí. Vlastně je to takové oddechové čtení. Nic od toho nečekám a jsem vlastně spokojená. Ale jen pokud se rozhodnu, že zrovna teď jsem nenáročný čtenář :-)
Půlnoční koruna
Sarah J. Maas
Celaena má spousty tajemství, která jsou odkrývána postupně a vysvětlují dodatečně některé její činy. Její původ a to čím ve skutečnosti je.
Můj oblíbený princ Dorian je většiny knihy osamělý, zmatený, nešťastný a ztracený. Bojuje sám se sebou, svými schopnosti, které ho děsí a které neumí ovládat. A vzhledem k tomu, že jeho přátelství s Chaolem „rozvrátila“ přítomnost Celaeny, člověk by ji proto měl nenávidět. A to se mi při čtení chvílemi i dařilo. Za to jak se chovala k Dorianovi i za to jak se zachovala k Chaolovi. Ne, že by si to Chaol nezasloužil. Jeho tápaní a neschopnost se rozhodnout a přiklonit k jedné straně, rozlišovat mezi dobrem a zlem, si asi nic jiného nezasloužila.
Nicméně posun jejich vztahu v den Chaolových narozenin, ke kterému úspěšně spějí dvě předchozí knihy, a během chvíle přechod od lásky k nenávisti byl rychlý, že jsem ani nestihla postřehnout, jak k tomu došlo (samozřejmě že to vím).
Společné nebezpečné dobrodružství Chaola, Celaeny a Doriana v podzemí hradu vkládá klíny do jejich přátelství, místo aby je spojilo.
A Chaol, který není schopen se rozhodnout na čí straně stojí, ale zároveň Celaenu miluje se pokusí zachránit ji svým způsobem za cenu toto, že obětuje sviji „svobodu“.
Novou epizodní postavou je Mort, který je tak škodolibý až je roztomilý a Elena, vznešená královna, která směruje Celaenu přesně tam, kde by podle ní měla být, aniž ji tam napřímo pošle a pomáhá jí rozplétat střípky z její minulosti, které nám i Celaeně pomáhají pochopit historii i současné dění.
Konec druhého dílu je začátkem velké změny. Přečetla jsem ho jedním dechem.