HanKasp komentáře u knih

Po Selským baroku jsem se hned pustila do Rybí krve a kniha mne velmi nadchla. Šla velmi do hloubky a musela jsem při ní vzpomínat na jinou knihu A po nás planina, knihu obsahující vyprávění kronikáře Františka Vrzáka pocházejícího z dnes neexistující osady Podhájí. Velmi ji těm, co četli Rybí krev, doporučuji přečíst také.

V Rybí krvi se prolínají dvě dějové linky, přítomnost a minulost, která je "vyprávěna" Hanou. Kniha vypráví příběh vesnic a osudů jejich obyvatel, které byli vystěhováni kvůli výstavbě JE Temelín.

7 28.12.2017

Velice silný příběh pro dospělé a děti vyprávěný bez jediného písmene. Vlastně ne, písmena v příběhu hrají velikou roli.

Pokud chcete svým dětem přiblížit dobu, kdy nebylo samozřejmé, že lidé mají možnost mít své vlastní názory, určitě sáhněte po této knize.

7 15.10.2017

Autobiografický komiksový příběh o prožitém dětství Riada ve Francii a na Blízkém východě. Příběh je poněkud surový, což ostatně země jako Lybie a Sýrie jsou, nicméně je velmi poutavý a člověk od knihy neodejde, dokud ji nepřečte.

Kniha je pentalogií a v ČR byl dosud vydán první díl v nakladatelství Baobab. Cílem knihy zřejmě nebylo vysvětlit, jak se věci mají v zemích, kde vládne diktátor. Autor knihy po většinu času prostě konstatuje, že to tak je. Donutí člověka se zamýšlet nad systémem a nad zvyklostmi jak v Sýrii, tak v Tunisku. Jsou dány možnostmi lidí, které nejsou nikterak valné.

Knihu jsem nalezla v dětském oddělení, ale domnívám se, že stejně jako například "Anna a Vlaštovčí muž" je tato určena dospělým a spíše starším dětem. Děti v ní nosí zbraně, hrají si na válku, nechodí do školy. Myslím, že je důležité ukazovat našim evropským dětem, že toto je veliký problém, který další zbraně nevyřeší. Proto vnímám knihu Riada Sattoufa za velmi cenný materiál plný informací. Na pultech dosud něco podobného chybělo.

7 14.06.2017

Smutný příběh o lidské hlouposti, tvrdohlavosti a bezohlednosti o veselé vačici, která se smála, ať svítilo slunce, měsíc, nebo nesvítilo nic.

Poutavý příběh s překrásnými černobílými ilustracemi, kdy lidé mají potřebu pomáhat až do té míry, že mohou škodit. A následně jsou za svoji negativní aktivitu pochvalováni a vyzdvihováni. Ještě, že vačice se tímto chováním nenechá odradit.

7 21.04.2017

Naprosto neskutečná kniha. Podle názvu jsem si zprvu myslela, že jde o nějakou klasickou slaďárnu. Nemohla jsem tušit, že se pod ní skrývá tolik neskutečně hlubokých příběhů z druhé světové války a doby krátce po ní.

7 05.09.2016

Četla jsem verzi z roku 1925, která mě velmi bavila i pro krásnou češtinu. Kniha obsahuje 5 sloh (kapitol): Marleyův duch, První ze tří duchů, Druhý ze tří duchů, Poslední ze tří duchů a Konec.

6 12.12.2018

Beletrická část Fabriky je oproti jiným dílům Katky Tučkové krapet slabší. Ale domnívám se, že to není vinou Katky, ba naopak. Snažila se z toho mála informací, co po rodinách bývalých brněnských továrníků zbyly, vytěžit co nejvíc. Přijde mi tedy velmi inspirativní a chytré do samotného děje zakomponovat i ten děj přítomný, a to hledání materiálů a přípravy výstavy Brno - moravský Manchester.

Z počátku mi přišla odborná hesla v textu trhajícího beletrickou část za rušivá. Ale na tento formát jsem si velmi rychle zvykla a jsem za to ráda, že v knize je, neboť se tak snadno dá vracet k reáliím a dohledávat si případné další informace či literaturu, ze které bylo čerpáno.

Je až s podivem, že jsou známá jména Tugendhat, Löw-Beer, Stiassni, ale jméno Offermann jsem slyšela poprvé a díky této knize se mi i propojila jednotlivá místa a stavby, kolem kterých chodím téměř denně. Proto Katce a jejím spolupracovníkům za tuto knihu velmi děkuji.

6 17.06.2018

Smutná historie sedláckých rodů v 2. polovině 20. století, kdy v zemi vládnul totalitní režim. S mnohými křivdami jsme se dosud nesrovnali, jsou předávány z generace na generaci a občas se stane, že někde vyplují na povrch.

Selské baroko bylo celkem lehkým čtením. Musím přiznat, že z té doby jsem četla už hlubší knihy. Vadila mi zde právě ta povrchnost. V rámci linky romantického příběhu - genealoga a dívky z Prahy - se na pozadí odehrával příběh jiné dívky, která byla zrazena a tak také zradila. V závěru se obě dvě dějové linky protnuly, příběh tak dostal mnohem větší náboj, který pak o několik stránek dál vyšuměl.

Vnímám knihu i z toho pohledu, že jsem se neztotožnila s hlavní postavou. Nepřijde mi, že by měla dostat 5 hvězdiček, ale jsem ráda za uchopení tohoto tématu. Minimálně mě vede k tomu, abych po čase zase sáhla do knihovny po knihách z této doby.

6 09.11.2017

Příběh o medvědovi, který se uloží k zimnímu spánku a když se na jaře vzbudí, zjistí, že se nachází v komplexu továrny. Lidé jsou na něj zlí a snaží mu vnuknout myšlenku, že medvědem není a že je hloupý.

Kniha mi připomněla publikace Alice Millerové - Dětství je drama, kde popisuje, že neustálé opakování negativní, ale i pozitivní věci např. dítěti může vést k tomu, že tuto informaci přijme za svou. Například, když rodiče budou opakovat svému dítěti, že z něj nic nevyroste, akorát bude lump, tak se jím dítě stane.

Medvědovi také říkali, že není medvědem, až tuto myšlenku přijal za svou. Jak pohádka dopadne?

Krom poutavého a částečně komického příběhu je kniha plná krásných černobílých ilustrací.

5 21.04.2017

Příběh Nikoly Šuhaje někteří známe z televizního ztvárnění, kde hlavní postavy hraje Miroslav Donutil a Iva Bittová. Ještě úchvatnější je však ztvárnění v divadle Husa na provázku, kde hostují Jan Zdražil a úžasná Eva Vrbková, a kde celá Balada je doprovázená hudbou a vy máte pocit, že se opravdu na Koločavě nacházíte.

Kniha Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník obsáhle popisuje krajinu, ale i povahy lidí v dřívější Podkarpatské Rusi, kde bída střídá nouzi a lidé jsou odkázáni sami na sebe a na své okolí. Mnoho občanů je Nikolkovi zavázáno a současně se jej bojí. Četníci jej nehodlají nechat být a tak začíná hon na zbojníka, co "údajně" bohatým bral a chudým dával. No, hlavně se snažil přežít.

S ohledem na staré výrazy (četla jsem vydání z roku 1958), se kniha četla poměrně pomalu a pro člověka znalého výše uvedená filmová ztvárnění přišla mnohdy zdlouhavá. Na druhou stranu se ale zase dovíte hromadu příběhů dalších postav lidí žijících tam kdesi v horách, kde sluníčko svítí jen chvíli, protože jsou tam úzká a příliš zařízlá údolí, kde proudí řeky Terebla a Koločavka.

5 25.10.2016

Jedna z mých nejoblíbenějších dětských knih. Překrásné ilustrace, několik čertovských pohádek.

5 04.10.2016

Velmi zdařilá kniha, která se četla jedním dechem. Jsou v ní popsány různé povahy osob, děj je velmi dobře propracovaný a osobní příběhy jednotlivých postav se barvitě prolínají celou knihou.

Doporučuji k přečtení.

5 04.10.2016

Příběh mne příliš nezaujal, ale přičítám to k tomu, že je člověk vychován na českých pohádkách. Přece jen nese japonská literatura jiného ducha a já nejsem zvyklá ji číst a neumím v ní hledat informace mezi řádky - hlubší významy.

Na mě příběh příliš surový, surreální. Chlapec zavřený v kleci knihovny celou dobu vzpomíná na matku a abych pravdu řekla, čekala jsem, že zřejmě bude něco špatně. A bylo. V posledním odstavci.

Jinak též, jako ostatní, vyzdvihuji ilustrace Kat Menschik.

4 16.07.2018

Další z Čechových krásně ilustrovaných knih s příběhem. Tento není, oproti Pepíkovi Střechovi nebo Tajemství ostrova za prkennou ohradou, rozsáhlý. Je proto vhodný i pro mladší čtenáře, co se čtením teprve začínají.

4 12.02.2018

Kniha o naschválech, přeměně a přátelství. Překrásný příběh o čertovi Florimónovi, který byl vyslán z pekla na zem zlobit kominíky. Knihu doporučuji nejen dětem, ale i dospělým. Každý si v ní něco najde. Kniha je příjemná i díky ilustracím Pavla Čecha.

V úvodníku knihy je popsán vznik knihy.
Doporučuji kapesní vydání knihy.

4 22.01.2017

Jak popsat tuto knihu? Krásné téma avšak nelíbil se mi styl zpracování knihy. Byť šlo o vzpomínání již staré osoby, která měla problém si mnoho věcí vybavit, nebo naopak si neuvědomila, zda se s námi již o tu či onu událost podělila, a tak ji zopakovala. To útržkovité vyprávění příběhu jej spíše ochuzovalo, než obohacovalo. Stejně jako trhání šatů, které snad mělo přidat do příběhu dynamičnost. No nevím. Život Anny byl beze sporu barvitý a velmi nelehký. Neboť jí už od dětství vštípili, že je bastard, a to je něco méněcenného, co stojí za opovržení a nezaslouží si žít svůj vlastní plnohodnotný život, a tak je raději odeslána na službu do Vídně. Proto se domnívám, že by chtělo na stylu zpracování ještě v mnohém zapracovat. Velmi by se mi líbilo, kdyby se tématu chopil spisovatel/ka s barvitějším vypravěčským umem.

3 06.11.2018

Myslím, že si kniha zaslouží víc hvězdiček, než zde dává většina lidí. Koupila jsem ji neteři, protože mě zaujalo prvních 5 stránek. Neteř naprosto nesnáší čtení, i když ji zkouším podstrkovat mnohdy zábavné knihy, knihy se zvířátky, které má ráda, knihy s velkými písmeny, s málo textu. Nepomáhá to. Prostě nečte.
Když jsem jí ji věnovala, řekla na to jen "hm, další kniha". A tak jsem jí přečetla oněch prvních 5 stran a řekla, že jí dá šanci.
Nakonec to dopadlo tak, že ji vážně přečetla, a ještě mi mobilem posílala fotky listů, jak je z ní unešená a že by chtěla další díl. :)

Poté, co si ji přečetla neteř, jsem se do ní tedy také pustila a musím říct, že mě vážně pobavila. I když jsou v ní pro nás knihomoly stránky, které bychom raději neviděli - ano, o ničení knih. A je otázkou, jestli po této knize neteř sáhne po jiných knihách. Uvidíme. Ale dávám jí 4 hvězdičky (knize) za to, že vzbudila alespoň plamínek naděje.

3 06.02.2018

Smutný příběh holčičky Klárky se šťastným koncem o tom, jak je vlastně důležité mít rodinu a nestresující zázemí už od mala.
Že by přece jen existoval osud?

3 04.02.2018

Oddychové čtení, které můžete číst postupně, anebo se časem třeba vracet k jednotlivým příhodám a příběhům. Domnívám se, že je to dar mít takový životní optimismus a mnoho čtenářů jej určitě závidí. Možná, že ale opravdu stačí být jen na lidi kolem milý a zkoušet každý den vstávat s úsměvem na rtech. Hned se člověk bude cítit lépe.
Autorka píše kratičké příběhy všedního dne v podhůří italských Dolomitů. I přes to, že ne každý den je posvícení, drží si svůj životní optimismus. Musí být velmi těžké se přestěhovat z Telče (ano, přiznávám, je to jedno z mých velmi oblíbených měst; ČR) do ciziny a nemít kulturní šok.
Na druhou stranu, i přes optimismus vnímám v příbězích i občasné předsudky, které mi v některých příbězích rezonovaly a krapet i vadily. Ale zas na druhou stranu na příběh dam, co pečují o blaho jiných lidí, kteří nejsou tolik sociálně stabilizovaní, nebo na příběh "staříka", který je pro svou ženu i stále velmi užitečným, tak na ty snad nikdy nezapomenu.

Autorce k tomu všemu přeji zdraví a ať se jí drží i štěstí a napíše ještě spoustu podobných příběhů.

3 30.01.2018

Knihy Pavla Čecha miluji a opakovaně se k nim vracím. Tajemství ostrova za prkennou ohradou a Velké dobrodružství Pepíka Střechy a "A" jsou knihy, které by neměly chybět v žádné domácnosti. A domnívám se, že se v nich najdou jak malí, tak velcí.

3 08.01.2018