HanKasp
komentáře u knih
Na shledanou Afriko
Ludmila Uličná
Použitelná z knihy je snad jen obrazová část. Zbytek je o vychvalování komunistické diktatury. Tento cestopis mne příliš nezaujal a jeho vypovídací hodnota je podle mého příliš ovlivněna dobou, ve které vznikl.
Zvony novoroční
Charles Dickens
Z jeho děl, co jsem četla, mi přišla nejslabší. Na mě trochu zmatený děj, z nějakého důvodu se mi pletla jména a chyběl mi tam jistý vtip/vytříbená ironie, který/ou v jeho jiných knihách nacházím mnohem více.
Psí knížka
Tereza Říčanová
U nás taky moc neoslnila. Realismus v knize mi nevadil. Nopak, spíše na mě příběh působil tak, že o svého psa není potřeba se starat (co třeba zajít k veterináři pro přípravek, když má blechy? atd.). I ilustrace mne příliš nenadchly, i když jejich jednoduchost ocenila dcera.
Stopa v poušti
Louise Noëlle Lavolle
Hodně dobrá. I vlastně na přiblížení dětem historie (dějepisu). A možná to líp pochopí, než z výuky v hodinách.
Léto nespěchej
Michal Černík
Krsné ilustrace, básničky nic moc (v duchu vlk do lesa nepatří a rodina je jen táta a máma). Ale pár básniček je tam pěkných.
Mami, podívej, tam je les
Elena Rabčanová
Úžasná a naprosto vychytaná kniha. Obrázky černobílé a na druhé straně vždy v kombinaci s jednou barvou. Zvířata jsou pěkná. A super je styl provedení. Knihu lze totiž postavit a dítě položit na břicho a motivovat ho zvedat hlavu.
Opravdu vychytaný kousek.
Jak si Slávek načaroval dubového mužíčka
Václav Čtvrtek (p)
Musím říct, že se mi kniha nelíbila. Ilustrace jsou zajímavé, ale příběh o ničem. Takový krapet socíkovský, bez pointy, proč se dubový mužíček objevil a zase jen tak zmizel. Čekala jsem, že bude rozuzlení v tom počtu a ono nic. Knihu pošlu s radostí dál.
Jaro, napověz
Miroslav Florian
Některé z básniček jsou použitelné. Milé pastelové a černobílé ilustrace.
Velký závod
Pavel Čech
Když jsem před několika lety začala s knihami Pavla Čecha, oslovil mě název Dobrodružství Rychlé Veverky. Když jsem se dívala do obsahu a zjistila, že to není o zvířátku, trochu mě to zklamalo. A téma aut vlastně ještě víc. Jsem však velmi ráda, že jsem této útlé knížce dala šanci, protože mě vlastně neskutečně mile překvapila a mám ji už doma, protože si myslím, že by v domácí knihovně chybět neměla. Pavel Čech se jak jinak, než bravurně vypořádal s obtížným tématem. Ale klasicky s jeho lehkostí. A za to, nejen za kresby, ho mám ráda.
Koleda: Vánoční povídka s duchy
Charles Dickens
Četla jsem verzi z roku 1925, která mě velmi bavila i pro krásnou češtinu. Kniha obsahuje 5 sloh (kapitol): Marleyův duch, První ze tří duchů, Druhý ze tří duchů, Poslední ze tří duchů a Konec.
Služka
Hana Lasicová
Jak popsat tuto knihu? Krásné téma avšak nelíbil se mi styl zpracování knihy. Byť šlo o vzpomínání již staré osoby, která měla problém si mnoho věcí vybavit, nebo naopak si neuvědomila, zda se s námi již o tu či onu událost podělila, a tak ji zopakovala. To útržkovité vyprávění příběhu jej spíše ochuzovalo, než obohacovalo. Stejně jako trhání šatů, které snad mělo přidat do příběhu dynamičnost. No nevím. Život Anny byl beze sporu barvitý a velmi nelehký. Neboť jí už od dětství vštípili, že je bastard, a to je něco méněcenného, co stojí za opovržení a nezaslouží si žít svůj vlastní plnohodnotný život, a tak je raději odeslána na službu do Vídně. Proto se domnívám, že by chtělo na stylu zpracování ještě v mnohém zapracovat. Velmi by se mi líbilo, kdyby se tématu chopil spisovatel/ka s barvitějším vypravěčským umem.
Město kouře
Jason Lutes
Obsáhlejší komentář jsem napsala do komentářů k prvnímu vydání komiksové knihy Berlín - ... Druhý díl mi nepřišel tak propracovaný jako první. Možná je to také obdobím, o kterém pojednává. Píše se rok 1929 a Výmarská republika resp. její občané jsou postaveni před volbu politických stran v předčasných volbách.
Kniha popisuje příběh Berlíňanů na pozadí radikalizace společnosti. Na jedné straně část bohatých lidí žijících hýřivým životem, na druhé straně absolutní dno lidského světa v podobě lidí bez domova a sirotků a mezi nimi několik jedinců hlásajících marxismus a naopak fašismus.
Město kamene
Jason Lutes
První díl komiksového zpracování doby Výmarské republiky v roce 1928 nás zavede do poválečného Berlína. Krom roku 1928 se příběhem proplétají i události z roku 1918.
Anotace na přebalu knihy pomáhá se zorientovat v postavách, které se v knize nachází. Čtení knihy je poměrně náročné. A to ze dvou důvodů. První jsou historická fakta, které je dobré alespoň částečně znát. A já musím přiznat, že jsem zjistila, že vlastně plus mínus vím, co se dělo po válce v Československu, ale horší to je s konkrétními znalostmi událostí v Německu. Druhou věcí je, že obrazové ztvárnění některých postav je poměrně matoucí. Ale časem se to více srovná s tím, když se pomalu propracováváte k ději. Taky jsem se musela k některým stránkám vrátit.
Hodnocení knihy jsem si nechala až po přečtení druhého dílu, abych měla srovnání. A byť je k dnešku první díl hodnocen hůře, než druhý. Musím říct, že mám za to, že byl mnohem obsáhlejší co do postav a barvitosti a také se zdál být propracovanější.
Pochopila jsem, že budou následovat i další díly? A myslím, že nás čekají mnohá další objasnění tak, jako byly některé věci doplněny v druhém díle.
Za téma bych dala 5 hvězd, jde o velmi složité a těžké téma. Ale za přehlednost ve členění příběhu bych dala naopak 2 - 3 hvězdy, a tak to shrnu na 4. Myslím, že se k tomuto zpracování příběhu ještě vrátím.
Jen možná přece ještě jeden dovětek. Upozorňuji, že v knihách se logicky objevuje plno násilí (prostitutek, nahoty, zbraní, ubližování apod.). Pokud nejste nikterak dobře rozpoloženi, nechte si ji na jiné období. Mně se po prvním dni čtení o meziválečném Berlíně i zdálo.
A nakonec Vánoce
Petr Šabach
Oddechové čtení do vlaku. Zpočátku první povídky jsem se úplně nechytala. Jsem zvyklá přece jen na podrobnější popis osob. Jak jsem se ale dostávala dál, začalo se vše propojovat a vyšlo z toho nakonec velmi příjemné čtení. Také se člověk dostal k tématu onemocnění ADHD a známé hudební skupině ACDC. :) Pozor nezaměňovat.
Doporučuji si též přečíst renenzi Americké pelíšky. Myslím, že mi pomohla v knize mnohému pochopit.
K moři
Petra Soukupová
Oddychová kniha, co se rychle a dobře čte o smutných osudech lidí, které spojuje rodinné pouto, ale to je tak asi vše.
Podivná knihovna
Haruki Murakami
Příběh mne příliš nezaujal, ale přičítám to k tomu, že je člověk vychován na českých pohádkách. Přece jen nese japonská literatura jiného ducha a já nejsem zvyklá ji číst a neumím v ní hledat informace mezi řádky - hlubší významy.
Na mě příběh příliš surový, surreální. Chlapec zavřený v kleci knihovny celou dobu vzpomíná na matku a abych pravdu řekla, čekala jsem, že zřejmě bude něco špatně. A bylo. V posledním odstavci.
Jinak též, jako ostatní, vyzdvihuji ilustrace Kat Menschik.
Řeky Londýna
Ben Aaronovitch
Knihu jsem si půjčila od kamarádky, že prý jde o oddychovku. Musím prozradit, že oddychová kniha je pro mě něco jiného.
Příběh detektiva Petera Granta co by čarodějova učně byl velmi povrchní, bez jakéhokoliv propracování. Mám ráda magické příběhy, co mají navíc hloubku a do poslední chvíle nevíte, jaké přijde rozuzlení. Tento příběh zdá se mi napsán stylem, že se autor rozhodoval až v danou chvíli, co Grantovi vejde do cesty. Mnoho situací jsou popsány s náznakem, že by se v knize mohly rozvinout dál, avšak nerozvinou.
Přibližně po 60 stránkách jsem uvažovala, zda knihu nemám odložit, nakonec jsem ji dočetla. Že by to ale byla kniha, ke které se člověk vrací, to rozhodně ne. V závěru vás však naláká na další příběh Měsíc nad Soho, kde to ve vás evokuje k tomu, zda dojde k objasnění některých skutků, co se v knize děly, ale obávám se spíše, že k tomu nedojde.
Na přebalu se píše, že se jedná o "vynikající městskou fantasy, kterou byste si měli přečíst," za mě dodávám, když ji nepřečtete, o nic nepřijdete.
A o tom, že to s Harrym Poterem nemá co společného a jde jen o laciný reklamní trik, se rozepisovat nemusím. To už tu psali jiní.