Hadati
komentáře u knih
Honořina mise
David Weber
(SPOILER) Hvězdné císařství Mantichora stále více zabředává do agresivní reakce Solárního svazu na zničení jedné z jejich válečných lodí. Tentokrát se musí vypořádat s větším uskupením lodí bojové stěny Solárního svazu. Jenže svaz ve své aroganci stále nechápe, že už se dlouho nemůže považovat za nejsilnějšího kohouta na smětišti. Velmi dobře se čte, když to Mantichora těm namyšleným panákům nandá.
Ale právě proto, že se Mantichora řítí do konfliktu se Solárním svazem, je nutno si to konečně vyřídit s Havenem. A proto je také Honor vyslána přímo do středu Republiky Haven i s osmou flotilou, aby tento dekády trvající problém konečně vyřešila.
V tomhle díle se také konečně dočkáme mesanské akce Zátoka ústřic namířené proti Mantichoře. Pro mě asi jeden z těch nejhůře stravitelných (myšleno pocitově, ne čtenářsky) okamžiků celé série, kdy se jedná o těžké bodnutí do zad vůči někomu, kdo to vůbec nečeká. Navíc při bodnutí zde útočník nebere ohledy na vedlejší oběti.
Naštěstí i po tak velké ráně tu na čtenáře alespoň na závěr čeká něco pozitivního, takže nekončíte s tak špatnými pocity, jako po útoku Mesy.
Meč a tomahawk
Miroslav Žamboch
Dobrý díl, jak se JFK vydává s Vikingy na výpravu do Vinlandu (Ameriky) a v alternativní realitě se snaží dosáhnout toho, aby Vikingové uzavřeli spojenectví s místními domorodci.
U tohohle dílu vidím jako velkou výhodu, že se jedná jen o obyčejnou výpravu menší skupinky lidí za moře. Svým charakterem se tak jedná vlastně o drobnou událost, přestože je v téhle realitě tak důležitá asi jako byla cesta do Ameriky Kryštofa Kolumba.
Cyklus vlkodlaka
Stephen King
Příjemná oddechovka rozdělená do 12 měsíců začínající lednem a konče silvestrovskou nocí, kde hlavním protagonistou je vlkodlak. Tuhle pěkně ilustrovanou povídku máte přečtenou za hodinku a neskýtá žádné velké překvapení. King je však vynikající vypravěč, takže i v klišovitém běžném příběhu o vlkodlakovi dokáže čtenáře zaujmout. Jednohubka za 3,5 hvězdičky.
Nejlépe chutná za studena
Joe Abercrombie
Monza Murcatto je oblíbenou služebnicí velkovévody Orsy. Tedy až do chvíle, kdy se ji rozhodne zabít. Monza sice svou vraždu přežije, ale ne její bratr, kterého milovala nade vše. A proto se rozhodne pomstít sedmi mužům, kteří byli tomuto vražednému aktu přítomni.
Tenhle díl zcela odbočuje od událostí prvních tří dílů. Odehrává se celý ve Styrii, kontinentu, o kterém jsme zatím jen slyšeli. Postavy, které se zde objevují, jsou zcela nové a spojení s hlavními hrdiny předchozích knih nemají žádné, nebo velmi okrajové. Největší pouto i roli tady z nich má Třesavec, Seveřan, který bojoval v několika bitvách po boku Krvavé Devítky a jeho spojenců a měl s ním komplikované vztahy.
Už název napovídá, o čem bude hlavní dějová linka. Monza své pomstě zasvětí všechno a nebojí se jít přes mrtvoly. A čím dále za pomstou jde, tím víc mrtvol je na obou stranách, tím víc nevinných trpí. Na dno si několikrát sáhne i sama Monza. A jak to už bývá, pomsta plodí další msty. Jednou k pomstě využije Monza někoho jiného, jindy zase využijí Monzu jiní. Ke konci už ani nevíte, jestli někdo toto vzájemné bodání do zad přežije do poslední stránky.
Kniha je rozdělena do sedmi kapitol, každá věnována smrti jednoho ze sedmi Monziných úhlavních protivníků. Tedy aspoň od začátku víte, že hlavní hrdinka přežije, dokud nebude čelit svému hlavnímu protivníkovi.
Přestože je tato kniha hodně krutá a krvavá, Abercrombie zde dokázal dokonale předvést citát od Kofucia: „Když se vydáš na cestu pomsty, musíš vykopat dva hroby.“ Tady jen nezůstalo u dvou hrobů.
Sharpova rota
Bernard Cornwell
Britská ofenziva proti francouzským jednotkám pokračuje. Tentokrát se jedná dobývání dvou pevnostních měst již za hranicemi Španělska. Ciudad Rodrigo je tou první na řadě. Ale až pevnost Badajoz prokáže, zda je britská armáda natolik silná, aby mohla ve válce proti Francouzům na španělském území pokračovat.
Sharpe se opět setkává se svou milenkou Terezou, což je příjemné setkání i pro čtenáře, kteří jsou zvyklí, že má Sharpe v každé knize novou ženu. Nepříjemným setkáním je pak Sharpeova nemesis seržant Obadiah Hakeswill, který dokáže umně využívat toho, že Sharpe dočasně ztratí kontrolu nad svou věrnou rotou. Hakeswill pak v tomto díle svou úroveň odporné zrůdy pozdvihne ještě více, než v předchozích dílech, a to nejenom svou schopností rozložit dobře fungující jednotku. Zda mezi ním a Sharpem dojde ke konečnému zúčtování, nebudu prozrazovat.
Z celé série se jedná o díl, který se nejvíc zabývá pořádnými bitevními střetnutími. I proto tenhle díl hodnotím pěti hvězdičkami.
Sharpův meč
Bernard Cornwell
Pro Sharpeho je zde potyčka s nezvyklým koncem. Je zraněn tak vážně, že své zranění málem nepřežije. Ale nám je jasné, že přežít musí, když nás čekají další díly série. Pro Sharpa je to však novinka, protože než se dá dohromady a může jít zase do bitvy, tak se musí dát do kupy. A tak i díky tomu sledujem Sharpovýma očima jednu z dalších bitev z povzdálí, z ležení v týlu.
Nepřítelem pro Sharpa tu je tedy nejen francouzský důstojník, který ho zranil, ale i sama smrt.
Forrest Gump
Winston Groom
Celá kniha je vyprávěna (a psána) z pohledu Forresta Gumpa, což může být pro někoho problém, pokud si nezvykne na hovorové psaní amerického prosťáčka. Humor je tu trochu víc zemitý, takže kromě toho, že se Forrestovi chce často ve špatnou chvíli na záchod, někdy si i uprdne. To je naštěstí nejdál, kam se v tomhle autor dostane, takže je to snesitelné.
Film je oproti knize jemnější. Je to i tím, že ve filmu, přestože i zde svůj příběh vypráví sám Forrest, máte i vizuální vložku, která není nijak zkreslena Forrestovým vnímáním. V knize jste však odkázáni jen na to, jak svůj příběh vidí Forrest. Ve filmu pak Forrest vychází jako někdo, kdo i přes svůj handikap, dosáhl spousty úspěchů a štěstí. V knize se Forrrestovi štěstí většinou velmi rychle změní na smůlu.
Stejně jako ve filmu hraje Forrest fotbal, jde do armády a pak loví krevety. Každá z těchto částí je ale od filmu dost odlišná. Navíc tu jsou ale části, které ve filmu nebyly. Forrest se tak dostane na krátkou dobu do vězení nebo do vesmíru, zúčastní se šachového turnaje, soupeří ve wrestlingu a zahraje si v hollywoodském filmu. Nebo také nějakou dobu žije v džungli s lidojedy a skámoší se s organgutanem. Dokonce se rozhodne jít do politiky.
Je to tedy všehochuť, u které neočekávejte, že by se moc podobala filmovému ztvárnění. Přesto nelituji, že jsem se s předlohou tohoto skvělého filmu seznámil.
Sílící bouře
David Weber
(SPOILER) Solární svaz sice Mantichoře nevyhlásil oficiální válku, ale po rozhodnutí vyslat daleko větší uskupení lodí bojové stěny přímo do Mantichory, než aby to řešili diplomaticky, se jedná už jen o drobný detail.
Můžeme tak sledovat, jak Solariáni dostanou opět pořádně napráskáno, a jak se jim jejich plány čím dál více bortí, a to i s ohledem na ekonomickou a částečně i zpravodajskou válku. Mantichora se naopak pomalu dostává z totálního marastu a objevují se pro ni i dobré zprávy.
Mesanský blok je naopak konsternován, když je jeho utajení veřejně prozrazeno, přestože ne každý věří tomu, že by zde existoval tak složitý několik set let starý komplot Mesy, jak uvádí Haven a Mantichora. Ani Solariáni však nemají mezi sebou jen pitomce, takže se uvnitř Solárního svazu začne vytvářet klika rozhodnutá posvítit si na to, co je pravda o Mese.
Konečně také pronikáme hlouběji do plánů Mesanského bloku a také se poprvé podíváme do Zákonodárného shromáždění Solárního svazu, kde to pro změnu od Solariánů schytává soustava Beowulf.
Karty jsou tak rozdány. Z bývalých nepřátel jsou spojenci a na hracím plánu se odkrývají noví nepřátelé nejen Mantichory.
Noční směna (20 povídek)
Stephen King
Sbírka 20 krátkých hororových povídek (v průměru 20 stran na povídku), na kterých je již znát, že jsou půl století staré. Přesto většina z nich i po tak dlouhé době zaujme. Nečekejte u nich šťastné konce.
Užijete si všehochuť. Sbírka začíná povídkou, která je poctou Lovecraftovi. V další se brodíte krysí záplavou. Jsou tu dvě povídky, u kterých jsem měl pocit, že by mohly být předchůdci nejznámějších Kingových románů To a Svědectví. Děti kukuřice je pak povídka, kterou jsem viděl jako první zfilmovanou ještě předtím, než jsem Kinga poznal jako spisovatele. U povídky Náklaďáky jsem se pak zamýšlel, jestli nemohla být inspirací pro Spielbergovu prvotinu Duel.
Každá povídka má něco do sebe, ale i zde jsou povídky, které výrazně vyčnívají nad ostatní. Při Šroťáku mi asi nejvíce mrazilo v zádech, kdy zde bylo postupně zvyšováno napětí i odhalování záhady. Bojiště mě pak dost pobavilo, jako drsnější verze Toy Story. Určité zadostiučinění jsem pak cítil v povídkách Římsa a Mrtví se někdy vracejí, i když ani tady se nedá moc mluvit o šťastných koncích. A přestože v povídkách Poslední příčka žebříku a Žena v pokoji není ani trocha nadpřirozena, jsou právě proto tyhle dvě z celé sbírky těmi nejemotivnějšími, protože něco podobného můžete zažít i vy na vlastní kůži a přejete si, aby se vám nikdy nic takového nepřihodilo.
Rokle zkázy
Joe Dever
Osamělý vlk je vyslán do těžařského města Ruanonu, aby zjistil, proč se zpozdila dodávka z těžby. Tentokrát ale není vyslán sám, ale má po ruce jednotku vojáků. Na počátku dobrodružství si tak užijete velení jednotky. Postupně pak odhalujete, co se v Ruanonu děje.
Vedlejší příběh je tím nejlepším, co nás zatím v druhém vydání potkalo. Vypráví totiž příběh kapitána, který byl i se svou jednotkou vyslán do Ruanonu před Osamělým vlkem. Skvěle pak doplňuje hlavní příběh tím, že dokresluje prázdná místa příběhu, které Osamělý vlk nemohl zažít na vlastní kůži. Také je zde ale část příběhu, kterou Osamělý vlk zažil, ale nyní je vyprávěna z pohledu jiné postavy.
Jonathan Strange & pan Norrell
Susanna Clarke
Jedná se o román, který je nejlepší číst někdy v zimě, když si můžete sednout do starého pohodlného křesla u krbu (nebo alespoň u ústředního topení) a bez vyrušování se do něj začíst.
Přiznávám, že jsem nepřišel na to, proč se Londýn počátku 19. století a magie k sobě tolik hodí, ale skutečně to funguje. Susanna Clarke dokáže už od počátku nastolit vyprávění, jakoby tato kniha byla v té době napsaná.
Podíváme se tak do alternativního světa, kde magie skutečně existuje a je to i obecně známo. Věk magie je ale již pár stovek let minulostí a lidé, kteří si v Anglii říkají mágové, ji pouze studují a vedou o ní sáhodlouhé disputace. Najednou se však objeví pan Norell, gentleman, který magii nejen studuje, ale také praktikuje. A ten je rozhodnutý, že anglickou magii opět přivede k životu.
Pan Norell je však žárlivý mág a nerad se dělí o své znalosti a schopnosti. Navíc se jedná o velmi nespolečenskou osobu. Zdá se, že jeho přičiněním sice magie opět vzejde ve známost, ale že díky svým činům zůstane i nadále jediným praktikujícím mágem v Anglii.
Naštěstí se jako jeho protiváha brzy objeví pan Strange, který má naopak srdce dobrodruha. A přestože je zpočátku Norellovým žákem a nemá tak snadný přístup k vědomostem, nakonec dosáhne Norellovy úrovně.
Většina příběhu se odvíjí během napoleonských válek (1805 – 1815), do kterého tito dva mágové také zasahují svou magií. Jedná se o magii, kterou většinou praktikují z pohodlí svého domova. Akčnější stránka se objeví až když se pan Strange rozhodne vydat se pomoci britské armádě přímo na bojiště na území Portugalska a později i Belgie.
Tahle kniha není tím typem knih, kdy s napětím očekáváte, co přijde na další stránce. Je to ten druh knihy, kdy si vychutnáváte atmosféru magického světa a příběh je tu hlavně proto, aby byl důvod tento svět a jeho obyvatele popisovat. I přesto nějaké to napětí tu najdete. Zejména na posledních stranách, když se blíží rozuzlení mezi elfím vládcem a lidmi, kteří byli spoutáni jeho mocí nebo se s ním dostali do sporu.
Nedoporučuji pro čtenáře, kteří mají rádi svižně plynoucí děj. Clarke totiž velmi často odbíhá od hlavního tématu, aby vyprávěla nějaký vedlejší příběh (tím mi dost připomíná Gaimana). To je také asi hlavní výtka, kterou mám, protože odbíhání k příběhům v poznámce pod čarou bylo po nějaké době dost únavné a často jsem kvůli tomu ztratil nit k hlavnímu příběhu a musel jsem se vrátit o kousek zpět, abych ji zase našel.
Musím velmi pochválit Viktora Janiše jako překladatele. Zejména se stylem staroanglického psaní si velmi dobře poradil. Atmosféra té doby z překladu přímo čpí.
Hrdinové českých zemí
Jan Kotouč
Velmi jsem si oblíbil alternativní svět Jana Kotouče, kde se z české a slovenské země stala světová námořní a letecká velmoc. Proto jsem byl velmi zvědavý, co v této povídkové sbírce s tímto světem vymyslí jiní autoři.
Z průměrné kvality však vyčnívá jen menší počet povídek. Všechny jsou dobře řemeslně napsané, ale ty nejkvalitnější povídky se vyznačují tím, že jsou nejvíce svázané s tímto alternativním světem. Povídky jsou pak seřazeny chronologicky podle toho, v jakém roce se odehrávají.
Prim tak hrají nepřekvapivě dvě povídky od Jana Kotouče. Po velké bouři se dozvíme, jaký byl stav v českých zemích pár měsíců po kataklyzmatické změně. Tahle povídka je zajímavá spíše prostředím, než dějem. Národní hrdina je pak ryzím ztělesněním toho, co se Kotoučovi dařilo v této sérii nejvíce – velkých námořních bitev. V této povídce se dozvíme o tom, jak přesně proběhla ta často zmiňovaná hrdinná námořní bitva admirála Berga proti španělské Armadě. Těmto povídkám se pak ještě vyrovná Adana v plamenech, kde se česká rozvědka snaží dostat z obsazeného města tureckého prince, aby jej získala jako významného spojence proti ruskému carovi. Z jiného světa je pak krátká povídka o výzkumu Velké bouře, což je pěkná závěrečná tečka této sbírky.
Ostatní povídky by se mohly odehrávat v našem světě, namísto alternativního světa Českoslo-slovenského království, a sotva byste si všimli nějakého výrazného rozdílu. Tyto povídky mají alespoň výhodu v tom, že jsou napsaná na rozličná témata. Můžete se tak setkat s povídkou ve stylu kovbojky, povídka o hledání legendárního pokladu, s povídkou z Indie ve stylu Indiana Jonese nebo s menší detektivkou.
Sbírku pak hodnotím na 3,5 hvězdičky. Čtyři hvězdičky jsem jí ale nebyl schopen přiznat.
Vulkán
Chris Bunch
(SPOILER) Už se dá počítat na dekády, když jsem se poprvé setkal se sérií o Stenovi a hned jsem si ho oblíbil.
Sten je přesně ten typ hrdiny, kterého si oblíbíte téměř okamžitě a je jedno, že je to zabiják. Je totiž těžké nesympatizovat s hrdinou, který byl nucen stát se zločincem kvůli systému, který dělá ze svobodných lidí otroky a ještě se tváří, že je to pro jejich dobro.
A tak od počátku sledujete Stenovu dráhu, kdy se z obyčejného Miga změní v odpadlíka společnosti, nechá se zverbovat do armády, projde vojenským výcvikem až k elitě, aby se nakonec dostal zpět na Vulkán a pomstil se svým otrokářům i s úroky.
Doufám, že se tahle série opět uchytí a budu mít možnost přečíst si celou sérii v novém vydání. Zejména s redakční prací by si mělo dát nakladatelství víc práce, protože jsem narazil na celkem dost překlepů i vět, co nedávaly smysl. Nebylo jich ale zase tolik, aby vás to dokázalo otrávit. Kvituji hlavně velikost textu, kdy nemusíte luštit text lupou, jako tomu bylo u prvního vydání této série. Rád si pak celou tuto sérii pořídím do své knihovny.
Není krve bez ohně
Miroslav Žamboch
Druhý díl mě na rozdíl od prvního moc nebavil. Vyprávění nového příběhu o J. F. Kovářovi mi najednou přišlo dost neosobní, nevyprávěně očima hlavního hrdiny, ale jakoby spíše odtažitě anonymním vypravěčem.
Kovář je po prvním seznámení s cestováním v čase a do různých realit rovnou hozen do první mise, která se hned od počátku pěkně podělá. Také mi vadilo, že místo toho, aby „cestovatele z budoucnosti“ většina postav považovala za blázny, podvodníky nebo čaroděje, tak jim uvěří jen na základě toho, co jim tito cestovatelé řeknou. To mi přišlo jako dost nereálná reakce těchto historických postav.
Snad budou další díly zajímavější, zábavnější a logičtější. Tenhle díl mě zklamal.
Věda na Zeměploše
Terry Pratchett
Jedná se o populárně naučnou knihu, kterou Terry Pratchett napsal společně s Ianem Stewartem a Jackem Cohenem. Pratchett dal dohromady krátký povídkový příběh o mázích Neviditelné univerzity, kteří uvedli do provozu magický experiment. Díky němu neúmyslně vytvořili vesmír, který funguje zcela jinak, než ten jejich. Zdá se totiž, že v tomhle nově vytvořeném vesmíru neexistuje magie a tedy ani žádné vesmírné želvy, na kterých by mohl existovat život.
Tento příběh je pak po kapitolách prostřídáván s neučnými kapitolami od Stewarta a Cohena vysvětlující na základě přírodních věd (biologie, astronomie, fyzika, chemie, matematika atd.) fungování našeho vesmíru.
A tak se od velkého třesku dostaneme ke stvoření sluneční soustavy a naší Země ke stvoření života na zemi a jeho postupný vývoj. Projdeme si tak prekambrium, prvohory s bohatým životem v mořích, stvoření hmyzu a ryb, ryb, které se rozhodly zkusit své štěstí na mělčinách, přes dinosaury až po éru savců. Tento vývoj je pak zakončen vznikem inteligentní mysli. Vše dostatečně srozumitelné i pro ty, co už zapomněli vše, co se o přírodních vědách učili na základní škole.
Čtení této knihy je tedy o dost náročnější než číst běžné Zeměplochy, ale tahle kniha vás opravdu donutí přemýšlet a určitě se dozvíte i něco nového, co jste dosud neznali nebo vás o tom ani nenapadlo přemýšlet.
Diosamante
Alejandro Jodorowsky
Zatím asi to nejslabší, co jsem od Jodorowskiho četl. Nepřišlo mi, že by příběh byl něčím zvláštní, nebyl ničím zapamatovatelný. Taková jednohubka na jednu hodinku. Kresba se mi líbila, ale ani u ní jsem se nesetkal s ničím, čím by se odlišovala od jiných dobře nakreslených fantasy komiksů. Prostě průměr, který neurazí.
Lobo: Jízda smrti a další příběhy
Alan Grant
Lobo má tu nevýhodu, že je drsnej badass týpek, kterého nic nezastaví. Několikrát i umřel, ale vždy se nějakým způsobem zase dostal ze záhrobí zpět. Nevím, zda se kvalita scénářů zhoršila, nebo je to tím, že již po letech čtení Loba se nedá přijít s něčím originálním, ale byla to celkem nuda. Nejzábavnější asi z toho bylo, když Lobo dával rady, jak se správně chovat k ženám.
Nedá se nic dělat. Asi už nic nepřekoná Lobovo „Čekání na Boga“.
Šninklova veliká moc
Jean van Hamme
Bohovi došla trpělivost s neustálým destruktivním válčením mezi jeho ovečkami. A proto se rozhodne jim sdělit, že pokud s tím nepřestanou, celý svět zničí. Toto vyjevení však učiní jednomu z rasy šninklů, rasy, kterou všichni ostatní využívají jen jako otroky. K tomu dostane bohovu „velikou moc“. Bůh se mu ale zapomene zmínit, o jakou moc se jedná.
A tak se tento šninkl vydá na výpravu na záchranu světa. A přestože ovládá „velikou moc“, je také dostatečně inteligentní, aby si uvědomil, že bude téměř nemožné přesvědčit tři nesmrtelné vládce, aby jej vyslechli, natož aby jej uposlechli. Po cestě se pak setká s přáteli, láskou, pomocí i zradou. Není zde snad jediný panel, u kterého bych se začal nudit. Komiks je také laděn do lehkého erotična a má svou osobitou kresbu starých komiksů. Přestože se nedá říct, že by šniklové byli „krásným“ národem, mají v sobě určitou roztomilost.
Pašerák
Miroslav Žamboch
Už dlouho jsem se chystal, že si rozečtu tuhle dlouhou sci-fi sérii a konečně jsem se k tomu dostal. Počítal jsem s tím, že to bude braková literatura a přesně to jsem dostal.
Série začíná náborem Johna Francise Kováře do Agentury a my se dozvídáme o existenci paralelního vesmíru ještě dříve, než to začalo být moderní ve filmech od Marvelu a DC. První díl je však jen lehkou ochutnávkou možností, co by nás mohlo čekat. Doufám tedy, že v dalších dílech se to roztočí daleko více.
První díl mě však ujistil, že stojí za to strávit u této série čas. Díky většímu počtu autorů, kteří se na sérii podílí pak doufám ve velkou variabilitu stylů a příběhů.
Black Jack: Chlapec, který zemřel dvakrát a další příběhy
Osamu Tezuka
Black Jack je určitým způsobem antihrdina, protože vykonává chirurgickou praxi, aniž by k tomu měl lékařské oprávnění a navíc si za to účtuje nehorázné sumy. Má ale pověst chirurga, který úspěšně zvládl operace, které by jiný doktor nezvládl. A proto je mnoho lidí ochotno to u něj risknout.
Jeho praktiky jsou pak na úrovni fantasy. Je pak také vidět, že komiks je starý již přes 50 let právě na zastaralosti medicíny a běžných postupů používaných v komiksu. Kromě toho se ale příběhy snaží být realistické.
Black Jack má složitou osobnost. Někdy není ochotný vykonat operaci, dokud mu není slíbena přemrštěná odměna. Jindy naopak udělá operaci zcela zdarma, zejména pokud jde o děti, zvířata, nebo když se nachomítne k nějaké nehodě. A ne vždy jsou jeho operace úspěšné, humání nebo morální podle současných měřítek.
Příběhy o Black Jackovi pak většinou skrývají nějaké to poučení nebo moralistický vhled do společnosti. Jsou také rozděleny do jednotlivých kapitol, kdy nemají žádnou společnou pokračující příběhovou linku.
Osobně se mi asi nejvíce líbil příběh o tom, jak obyčejný dělník zachrání svou nezištností život řediteli velkého podniku, a ten mu to později vrátí i s úroky, když ho stejným způsobem zachrání s vědomím, že tím ztratí své postavení boháče. Zejména zde se pak také ukáže, že Black Jack má ve skutečnosti dobré srdce.