Diosamante
Alejandro Jodorowsky , Jean-Claude Gal
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388944/bmid_diosamante-zzL-388944.jpg
4
70
20
Říši Arhas vládne královna Diosamante. Proslula nejen nemilosrdností a krutostí, ale také bájnou krásou. Jen proto se mocní válečníci z celého světa odvažují účastnit bojů na smrt v naději na jedinou noc lásky s ní… všechny je ale o zimním slunovratu čeká smrt právě z její ruky. Tak to aspoň chodí dlouho... než hrdost mladé královny narazí na vůli krále Urbala ze Sarabby. Je to moudrý panovník, kterého jeho lid miluje, nemohlo by být dvou rozdílnějších vládců. Přesto se stane nemožné a oba se do sebe zběsile zamilují… Komiksové dílo Alejandra Jodorowského už český čtenář dobře zná, ale s touto epickou fantasy freskou se může poprvé seznámit s prací Jeana-Clauda Gala, geniálního a bohužel předčasně zesnulého výtvarníka, jehož barokní, spletitě ornamentální, temně působivá a starověce pompézní kresba se stala ve Francii i jinde legendou. Přestože originální text vyšel roce 1992, překlad do českého jazyka vychází z upraveného fancouzského originálu Diosamante vydaného roku 2013 nakladatelstvím Les Humanoïdes Associés, které obsahuje původní náčrty a nedokončené Galovy kresby.... celý text
Přidat komentář
Krásné ilustrace - příběh tak napůl, bohužel nedokončen. Komiks sám o sobě hodně kvalitní.
Dávám 4*, ale vlastně všechny jsou za kresbu. Story má daleko k nejlepším Jodorowského příběhům.
Alejandro Jodorowsky o Jean-Claudu Galovi napsal, že to vlastně ani nebyl člověk, ale bájný rek. A že jeho příjmení GAL znamená Génius, Ars (umění) a Labor (práce) - a tím, myslím, vystihl vše. Strany tohoto díla jsou tak dokonalé, že lépe už to prostě nakreslit nešlo. Neuvěřitelná preciznost, ornamenty, fantasticky zvládnutá perspektiva... Z tohoto hlediska jde o absolutní vrchol žánru. Co se příběhu týče, měl bych jisté výhrady, ale kdo jsem, abych soudil. Je smutné, že Gal celou Diosamante nedokončil, ale i z tohoto torza dýchá život. Za mě 95%.
Škoda. To je nejčastější slovo, které mě při čtení této knihy napadlo. Škoda, že to nebylo dokončené. Škoda, že kreslíř (o kterém se Jodorowsky, mezi jehož mnohé přednosti skromnost přece jen nepatří, vyjadřuje jako o "mistrovi") nedožil vyššího věku. Škoda, že ho skoro nikdo nezná. Škoda, že si to skoro nikdo nekoupí. Škoda, že si na scénáři nedal Jodorowsky o malinko víc záležet, zvlášť když věděl, že nad jeho kresbou stráví Gal tisíce hodin. Tohle mohlo být tak dobré...
„Mír je možné udržet jedině válčením!“ Diosamante pôsobí presne tak, ako aká ostatne aj je - nedokončene. Jodorowsky mal podľa vlastných slov v pláne štyri diely, ale kvôli nečakanému predčasnému úmrtiu kresliča Gala sa mu to nikdy nepodarilo dotiahnuť do úspešného konca (v knihe, ktorú vydalo Argo v roku 2018, môžete na konci nájsť bonus v podobe niekoľkých nedokončených Galových stránok k inkriminovaným pokračovaniam). Zvláštne na mňa pôsobili textové predely informujúce o tom, čo sa stalo medzi koncom jednej „kapitoly“ a začiatkom druhej; to mi pripadalo ako značne lacné riešenie. Vlastne dosť dobre nerozumiem, čo to malo znamenať: či to takto malo od začiatku byť alebo to malo byť nakreslené, ale z nejakého dôvodu nebolo a tak to Jodorowsky vyriešil takto. Scenár ma nenadchol, pripadal mi priemerný, prekvapivo slabý a divným spôsobom zrýchlený (Diosamante je strašne líčená ako mimoriadne krutá a pyšná princezná, ale všetko je to narýchlo odbavené behom bleskového úvodu a potom de facto získa úplne odlišný charakter). Jodorowského ako scenáristu môžem pochváliť aspoň za pár dobrých nápadov, ako je scéna s X rokov meditujúcimi mníchmi alebo bizarná chuťovka „oplodnená Opičím mužom“ (ehm wtf!). Čiže scenár nič moc, prečo teda až 4*? Vážení...tá kresba. KRESBA! Je neuveriteľná, niektoré stránky sú neskutočnou pastvou pre oči a niektoré sú natoľko bombastické, že som nimi kochal a kochal (a kochal) a nevedel som z nich spustiť zrak.
Kresba super, to byla pastva pro oči, ale příběh je ze strany Joda v jiných aranžích opakování vlastních témat z jiných jeho knih. Asi pokud by to byla pro mne první, druhá kniha od Joda, tak bych k tomu neměl připomínek a byl bych s příběhem hodně spokojen, ale takto mi to trochu vadilo. škoda, že příběh není dokončen, z náčrtů to vypadá, že pokračování mohlo být hodně pěkné.
Jeden z nejlepších komiksů, které jsem doposud četl! Nádherný příběh krásné Diosamante, která v nemilosrdném světě, drsně zkoušena, hledá sebe samu a cestu ke svému milému. Naprosto úchvatná kresba Gala, která má až biblický nádech. Precizní práce s barvou, stíny a detailem! Jediné mínus je, že z plánovaných 4 alb, stihl Gal dokončit pouze první a z druhého jen fragment.
Jodorowskyho klasický duchovní přerod skrze utrpení a prozření s epickou kresbou Gala - tak by se dala shrnout Diosamante, přičemž by to ale nevystihlo, jak moc je tento komiks dobrý. Velká škoda, že se stihla dokončit jen část.
Diosamante je krutá pyšná princezna, která se jednoho dne ve své pýše setká s absolutní čistotou a moudrostí, což ji zahanbí natolik, že se vydá na dlouhou a krušnou cestu duchovní očisty. Připraví se o zrak, medituje, pomáhá druhým, zavrhne své tělo a jeho potřeby, ale stále nedokáže prozřít.
Očista totiž neleží v prostém zavržení já, ale naopak v plném pochopí duchovního stejně jako tělesna. Přijetí sebe sama. Akceptování osudu. Jinak řečeno: Jodorowsky zase jede bomby! A Gal k tomu dodal detailní fantasy kresbu, kdy se lze kochat každou stranou.
Osud vede toho, kdo jej přijal...
Kdo jej odmítá, toho vleče...
Diosamante, královna Arhasu,
se proti němu stavěla tak prudce,
že jí Osud o vše připravil v jediném okamžení.
Jean-Claude Gal. Mistr černobílé barvy se rozhodl spolupracovat s Jodorowskym na barevném románu Diosamante. Původně se mělo jednat o quadrologii, ale bohužel, Gal skonal v roce 1994 a druhá kniha tak zůstala nedokončená. A tak můžeme poznat jeho cit, skoro až posedlost pro detail a vychutnat si jeho nefalšované umělecké dílo, které neměl šanci dodělat.
Citát: Idiote! Chtěla jsem milence, ne mrtvolu!
Brutální. Sexuálně brutální příběh. Zamrdej si a pak chcípni! Příběh velmi kruté ženy mě uhranul. Nejen její krásou (kdyby to kreslil Jodorowsky, určitě by jí obdařil kozy desítky a nejlépe tři v řadě) naštěstí byl mistr J.C. Gal rozumnější a udělal ženu krásnou a s prsy akorát tak do ruky. Ale ta její brutalita, to je mrazivé. A i když se dala cestou Osvícení, nechává za sebou krvavou stopu.
Malá ochutnávka:
Ctím tvou sílu, zabil jsi polovinu uchazečů.
...A ty tu druhou! Zůstali jsme jako poslední!
Dostanu tvou hlavu a královna bude moje!
...Nikdy! To já zabiju tebe!
….................Budu jejím letošním milencem!
Ta kresba, to je nádhera. Všechny ty obrázky jsou zaplněny a to doslova. V každém políčku snad nezůstává prázdné místo. Alespoň já jsem žádné neshledal. Mistr Gal jde až do extrému a měl jsem někdy pocit, že mu komiksová pole někdy ani nestačí a že by tam toho nakreslil klidně i dvakrát víc. Jodorowsky svým scénářem zase dodává brutální sexualitu a sexuální brutalitu. Neštěstí, zármutek a krev, ale vše je to vlastně snaha stát se lepším, milovanějším a milovaným.
Citát: Jen sám Bůh ví, jakou úzkostí je ztěžklé světlo, jež k nám přichází z hvězd.
Vybral jsem deset citátů a vtisknul je mistru jménem Jodorowsky do jeho profilu. Při čtení jsem poslouchal deathcorovou kapelu Fit for an Autopsy a jejich studiovku The Sea of Tragic Beasts z roku 2019. Což je, mimochodem, přízračná hudba k tomuto růžovoučkému příběhu. U této hudby se také můžete umeditovat k smrti. Tato kniha obsahuje u nedokončenou druhou knihu s názvem Diosamantiny děti. Můžeme být jen plni lítosti, že Jean-Claude Gal toto mistrovské dílo nedokončil. Je v tom ohromný potenciál, krása a nekonečná láska.....
Citát: Láska smrtí nekončí.
Jodorowsky je pojem sám o sobě, pokud jste se k němu už někdy dostali, je trochu mimo, trochu trippy, ale vždy pln entusiasmu ohledně čehokoliv, co dělá, ať už je to výklad tarotu, filmy nebo psaní. Diosamante (1992) je příjemná jednohubka a Jodorowského komiksová tvorba mi připadá paradoxně rezervovanější, i když ani v ní se nebojí popouštět uzdu svým fantaziím.
Něco tak krásně napsaného a bravurně nakresleného jsem nečetla už strašně dlouho! Proto jsem teď trochu zaseklá a nevím, co do hájíčka zelenýho, napsat?
Čekala jsem napravení láskou, která je tak epická, že změní svět. Nečekala jsem duchovní cestu krutým životem poté, co se poprvé uvidí a bum, z nadržené, bojovné a tvrdohlavé královny, která si chce pokořit celý svět, se stane žena na své životní cestě. Poznat sebe, život, lásku, utrpení, nenávist, zlobu, opuštění, aby potom na konci cesty možná, ale jenom možná, pokud všechno pochopí, byla zpátky v náručí svého milovaného muže.
Celý tenhle příběh je sice nádherný, ale je v dokonalém souznění s kresbou, která ho posouvá na vyšší level (přestože se to na první pohled třeba nezdá...že by šlo ještě výš...přece je tohle už na vrcholu...to tím myslím...) a já si každou stránku prohlížela jako malé dítě hračky přes výlohu hračkářství. Zdá se to krásné a tak blízko, přesto nás celou dobu něco odděluje. Teď už záleží na jediném. Otevřete dveře a zmizíte hluboko v té nádheře?
Prostě nádhera. A celé to, že svět je sice krutý, ale kdo má dost síly, odvahy a lásky, muže být šťastný, je skvěle aplikovatelné do jakékoliv doby.
Spojení Galovy neskutečné kresby a Jodorowského magického příběhu...jediná kniha svého druhu.
Príbehovo ide len o ďalšiu variáciu na obrátenia Pavla á la spoznaj sám seba a nerob sprostosti. Miestami prekvapujúce či silné momenty narúša skratkovitý a šablónovitý scenár. Príbehu to dosť uberá na gradácii. Fragment pokračovania, aspoň podľa popisu nedokončeného deja, mohol mať väčší potenciál. Škoda. Zato, po výtvarnej stránke ide o vypiplanú parádičku. Vyznávači avantgardy či netradičných prístupov síce utrú hubu, ale ja, staromilec, som spieval Ódu na radosť. Knihu dopĺňa sekcia Album s rôznymi skicami, návrhmi a pod. Takže, ako celok si plný počet zaslúži...
Luxusně nakreslený mýtus/pohádka/fantasy. Jodorowsky opět využívá všechny své obchodní značky: Hrdina či hrdinka musí trpět a u Jodorowského hrdinové trpí ostošest. Následně vždy podnikají jakousi cestu za sebepoznáním či osvícením. Nešetří se nikdo a nic a genocida není cizí pojem, stejně tak násilí a sex - ten je vždy buď extra vášnivý a nebo extra brutální. A navrch samozřejmě kopec mystiky, symboliky a odkazů do všech možných náboženství. A jak už je Jodorowského zvykem, opět si přizval ke ztvárnění svých zvrhlých monumentálních vizí skvělého kreslíře. Diosamante je podobně epická jako Metabaroni, leč bohužel je to oproti nim jen takový střípek, neboť kreslíř Gal tento příběh nedokončil. A je to opravdu škoda. I když můžeme navštívit jen kousek příběhu, stojí to za to. Minimálně po té vizuální stránce.
Jodo se halt opět neomylně vytasil se svym scénáristickym zlatem alias psychomagií - krutopřísně navalit do čtenáře, že za všechny jeho současný problémy může někdo jinej, především on sám v minulym životě... nesnášim lidi, co si stěžujou a tváří se, že nechápou, proto na tom asi fakt něco bude:) Věčná škoda tý nedokončený kresby, Diosamante mi sice jako chlapovi zvlášt neučarovala, přesto dokáže vizuálně strhnout jako třeba Druuna nebo prostě všechno ostatní od ÁJéčka s jeho mazalskýma kumpáni!
To bylo tedy překvápko! Přiznám se, že jsem Jodorowského moc neznala a nevěděla tak úplně, co mám čekat. No a bylo to něco jako Hra o trůny o několik levelů výš, celé zabalené v parádním mystickém a lehce erotickém hávu.
"To proto nyní udatní bojovníci, kteří opustili své ženy s vyplakanýma očima, klopýtají přes drzé krysy v liduprázdných uličkách a opilí nenávistí a touhou míří k Ohnivému paláci, kde je čeká jediná odměna, nahá a lesknoucí se jako Luna v úplňku..."
Hlavní hrdinka kosí všechny kolem sebe jako Atilla Bič boží, dokonce i potom, co dosáhne vyššího stupně duchovního uvědomění. No proč ne... Nakonec se dozvíme, kdo některé postavy představoval a hrdinku zkoušel.
Nejvíc mě zaujala část v klášteře, kde se hemží tajemní mnichové, Opičí člověk, nájezdníci. A ten konec, kdy si královna sedne k Mudrcům, nádhera.
Má to sílu i ve výtvarných detailech, o které se hodně zasloužil J. C. Gal, který na dovršení mystického vyznění příběhu před dokončením zemřel.
Kniha Diosamante je v
| Přečtených | 80x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 38x |
| Chystám se číst | 21x |
| Chci si koupit | 11x |
| dalších seznamech | 2x |
Zatím asi to nejslabší, co jsem od Jodorowskiho četl. Nepřišlo mi, že by příběh byl něčím zvláštní, nebyl ničím zapamatovatelný. Taková jednohubka na jednu hodinku. Kresba se mi líbila, ale ani u ní jsem se nesetkal s ničím, čím by se odlišovala od jiných dobře nakreslených fantasy komiksů. Prostě průměr, který neurazí.