green-tea
komentáře u knih
Co odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaust
Miloš Bondy
Kniha, která se nečte snadno, ale přesto se od ní nedokážete odtrhnout. Doporučuji hlavně mladé generaci, která má tendenci bagatelizovat události z doby nacistického holocaustu. Zde je na příběhu jedné jediné rodiny celá ta hrůza ukázána.
Encyklopedie magických míst
Zdeněk Thoma
Překrásné fotografie, poutavý slovní doprovod - po všech stránkách nádherná kniha, kterou nelze, než doporučit.
Modrý pták
Anna Müller-Tannewitz
Zajímavé a do jisté míry i poučné líčení života indiánského kmene za minulých časů. Knížka je sice primárně určená dětem, ale já se k ní ráda (spolu se svými syny) ráda vracela i jako dospělá. Tak snad na tom i oni budou stejně...
Žil jsem na Čukotce
Tichon Zacharovič Sjomuškin
Knížku jsem četla jako holka a doslova jsem hltala popis života domorodců i jejich zvyků a pověr. Úplně nejvíc jsem obdivovala jméno Tagraj a říkala si, že jednou tak pojmenuju svého syna... (ale nestalo se) :-)
Divoký pes Dingo aneb Příběh o první lásce
Ruvim Frajerman
Knížku jsem si z naší školní knihovny odnášela s nadšeným očekáváním, ale doma mě čekalo veliké zklamání - nebyla totiž o žádném pejskovi, jak jsem se původně domnívala.
Mikeš
Josef Lada
Moje oblíbená dětská knížka. "Zdědila" jsem ji po starším bratránkovi a když dozrál čas předat ji v rodinné štafetě dál, bylo mi po hrusických kamarádech dlouho smutno.
Školák Kája Mařík 1. díl
Felix Háj (p)
Káju Maříka jsem nečetla jako knihu, ale kdysi v dětství v jakémsi časopise, který odbírala naše sousedka a pravidelně mi ho každý týden půjčovala (no, spíš nutila) k přečtení. Četla jsem to však spíše ze slušnosti (protože ona to byla opravdu moc hodná paní), protože mi neustále se modlící premiant Kája přišel už jako holce nějaký divný - skoro jako mimozemšťan. To už i Malý Bobeš mi byl bližší...
Staré pověsti české
Alois Jirásek
Pojďte a poslyšte pověsti dávných časů. Poslyšte o našem praotci, o předcích, jak přišli do končin naší vlasti a usadili se po Labi i po Vltavě i po jiných řekách této země.
Slyšte i, co více dochovalo se z temnoty věků, co zůstalo z báječných vypravování přešlých pokolení, jež klaněla se bohům v šeru starých hájů a jež obětovala studánkám v tichých ouvalech, jezerům i řekám i svatému, živému ohni.
Aj, počněme o nich tu pověst...
Ano, právě ten archaický styl mě na tu vždycky ohromně přitahoval. Přišlo mi to takové zvláštní čtení...skoro až velebné.
Psohlavci
Alois Jirásek
Jojo, pan Jirásek byl pěkný pohádkář! Za "Psohlavce" by jej bodří Chodové asi pěkně prohnali čakanama...byl to původně hanlivý název. Ale knížka se čte hezky, když ji člověk nebere až tak doslova.
Čtyři z tanku a pes
Janusz Przymanowski
Jejda, tankisty jsem milovala...hlavně Olgierda! Knížku mám dodnes, ale takovou brožovanou, dvoudílnou někdy ze7O. let. Bylo tam i dost fotek - hezká vzpomínka.
:-)