Galadwen komentáře u knih

Upřímně nechápu, jak se tento text mohl stát takovým hitem, bestsellerem a románem roku (tuším 2015). Postavy šmahem všechny nesnesitelné, dvě třetiny knihy jsem umírala nudou a konec mi připadal nějak psychologicky nevěrohodný. Za mě teda NE.

11 22.03.2023

Úplně nevím, jak hodnotit, zvláště když nejsem cílová skupina. Knihu si původně vybrala moje dcera, která ji zatím nepřečetla, protože se prý nemůže do děje začíst. To se nedivím, expozice a představení světa zabírá poměrně značnou část textu, je vidět, že jde o první díl série. Mně připadalo, že se čte celkem svižně, ale někdy je to na úkor srozumitelnosti (možná i problém překladu?). Na to, že je kniha určená dětem, mi připadalo, že je tam nějak moc zmatených intrik a nejasných motivací postav, ať už kladných, nebo záporných (což lze většinou těžko rozlišit). Hlavní hrdinka dost nesympatická a nekonzistentní, neví, co chce, názory střídá po pár odstavcích. Vlastně jsem si neoblíbila ani žádnou z ostatních postav.

8 03.03.2023

Ke čtení mě nalákala krásná obálka, ale bohužel se přidávám ke čtenářům, které kniha nebavila. Děj je podán popisně a rozvlekle a na takový počet stránek je minimální, do čtení jsem se musela nutit. Nadhozen je nespočet témat, ale výsledek, jak když pejsek a kočička vařili spolu dort. Vše je nakonec založeno hlavně na charakterech postav a jejich vzájemných vztazích, ale ouha - v podstatě žádná z těchto postav mě nezaujala a nezajímalo mě, co s ní bude. Roli zřejmě hraje i nějaká symbolika nebo metafora, kterou jsem ale nepobrala. Konec do ztracena. 50 procent a dávám dvě hvězdy, byla jsem zklamaná.

3 25.02.2023

Komu se líbily předchozí knihy s podrychtářem Václavem, bude se mu líbit i tato. Je bližší prvnímu dílu (Smrt nosí rudé škorně) než některým pozdějším (Úkol pro šaška) - mozaika drobných příběhů spojených společným tématem, v tomto případě je to pozadí pogromu na židy z roku 1389.

4 21.02.2023

Svižný thriller s nepatrným dotekem nadpřirozena. Strašidelná mi kniha nepřipadala, část farářčina tajemství jsem uhodla a motivace některých postav mi připadala nedovysvětlená, ale dobře se to četlo, v příběhu je napětí i trocha humoru a vztahy mezi matkou a dcerou byly opravdu věrohodně podané (také mám patnáctiletou dceru, takže vím, o čem je řeč :-)). Zajímavý způsob vyprávění, některé kapitoly psané v první, některé ve třetí osobě, se vsuvkami z minulosti. Psáno je v přítomném čase - tento způsob, který se v poslední době nějak rozmáhá, mi moc nevyhovuje, ale už si zvykám.

2 18.02.2023

Nuže, na stupnici nechutnosti a explicitnosti, kde román 1793 představuje 100 procent, dosahuje tahle kniha tak na sedmdesát. Severští autoři zřejmě mají nějakou soutěž, kdo napíše pro svůj thriller odpornější prostředí a zvrhlejší nebo bizarnější postavy. Ani styl vyprávění mi úplně nesedl a začátek mě moc nevtáhl. Druhá polovina je dynamičtější a zajímavější. Nicméně znovu bych si knihu nevybrala.

4 14.02.2023

Milovala jsem knihy paní Vaňkové z doby posledních Přemyslovců a Jana Lucemburského jako náctiletá, ale tohle už nějak není ono.
Množství informací a vystupujících postav je zde podle mne na úkor zajímavosti a čtivosti příběhu, text doslova přehlcený fakty a jmény, jen tu a tam se mihne pár nesouvislých dialogů. V podstatě už ani moc nejde o román, spíš o literaturu faktu oživenou pár fiktivními osobami. Hlavní postavy (pokud je lze tak vůbec označit) mě vůbec nezajímaly ani nezaujaly - jejich příběhy jsou stěží naznačené a navíc dost navazují na karlovskou pentalogii, kterou jsem četla už dávno a moc si ji nepamatuju (moje chyba, ale myslím, že ani kdybych měla lepší paměť, moje hodnocení by nebylo jiné).
Tento román spolu s Časem čarodějů pokládám (každý z jiného důvodu) asi za nejslabší a nejméně zajímavé z toho, co jsem od autorky četla.

1 30.01.2023

Oddychovka, kterou jsem si vybrala, protože se sama genealogií zabývám. (Tohle je ovšem přesně ta kniha, jaká v lidech dokáže vzbudit očekávání daleko větších výsledků, než jim ve většině případů pátrání po rodokmenu může přinést.)
Čte se celkem dobře, začátek mě moc nechytl, příběh se ale rozjíždí postupně a v druhé polovině už jedna akci sleduje druhou. Jak je u thrillerů zvykem, občas je toho až moc: hrdina vyvázne z nebezpečí způsoby přímo zázračnými a prokáže schopnosti, jaké by jeden u obtloustlého genealoga ve středním věku opravdu nečekal. Líbily se mi i vsuvky z minulosti, kombinace několika časových rovin.
Upřímně, kniha není žádný zázrak, ale celkově mě bavila a myslím, že se časem přečtu i další díly.

1 20.01.2023

(SPOILER) O knize jsem náhodou slyšela, jakkoliv je to zvláštní, před... hm, hodně lety právě na fakultě, stejné, jakou studuje hlavní hrdinka - příběh, který se zde vypráví, je totiž dost známou skutečnou historií z doby konce vlády Rudolfa II. a stavovského povstání, manžel autorky pak historik a popularizátor dějin kriminality. Když jsem teď po letech na Osudovou lásku natrefila, rozhodla jsem se ji ze zvědavosti přečíst, i když už dávno nejsem cílová skupina.
Co se mi líbilo, je dobrá znalost reálií a skvělá práce s jazykem - na rozdíl od jiných autorů pracujících s cestami časem si paní Francková uvědomila, že řeč se vyvíjí a dívka z 20. století bude tedy mluvit jinak než hrdinové z rudolfinské doby.
Překvapilo mě, že se vypráví o osudu Elišky Kateřiny Smiřické až do konce - čekala jsem, že se vše bude točit pouze kolem zakázané romance s kovářem Wagnerem (a že se dočkám aspoň fiktivního vysvětlení, co se s milencem vlastně stalo). To má ovšem za důsledek celkem velké zjednodušení a zkratkovitost, protože je potřeba pokrýt dobrý tucet let, který Eliška proseděla v domácím vězení - a s tím vyvstávají otázky: když se hlavní hrdinka Ivana dostala zpátky do své doby s vyrostlými vlasy, byla z ní zároveň taky třicátnice? Jak to, že se jí dvanáct let vůbec nestýská po přátelích nebo po rodičích, a po návratu do okamžiku, z něhož se do historie propadla, přesně ví, co před tou strašnou dobou dělala, a dokáže na to navázat? A naopak: to se Smiřičtí ani nepozastavili nad tím, že k nim přišla z budoucnosti, podle jejich kritérií navíc v podstatě nahá? Jako by se takové věci děly takhle kolem roku 1607 pravidelně! Tady trochu selhává logika.
Kladné postavy jsou opravdu kladné, záporáci opravdu zlí... a interpretace postav značně odlišné od jiného díla zabývajícího se stejným příběhem (mám na mysli Výbuch Radovana Šimáčka). Překvapil třeba Ota Jindřich z Vartemberka, který je tady hotový rytíř z bájí, i když ve skutečnosti to asi byl pěkný mizera (hodné pány poddaní obvykle nepropichují vidlemi - nebo čím to provedli).
Celkově knihu hodnotím jako průměr. Nenadchla mě, ale dovedu si představit, že cílová skupina bude spokojenější, i proto ke svému hodnocení jednu hvězdu přidávám navíc.

12.01.2023

Nebyla jsem zklamaná. Příběh je sice banální, ale moc se mi líbila práce autorky s povahově odlišnými postavami (citová Marianna versus racionální Elinor, drbny, intrikánky, snobky...), jejich psychologií a z toho vyplývajícím pohledem na svět a řešením problémů. Překvapila mne zdravá dávka ironie a cynismu. A celkem legrační jsou opakované diskuse postav na téma, za kolik liber ročně lze slušně vyžít a vydržovat rodinu... když si člověk vezme, kolik bylo v té době v Anglii rodin, co neviděly libru, jak je rok dlouhý, ani jednu :-). Zkrátka jsou tu předestřeny problémy lidí z vyšších vrstev, kteří nejsou nuceni pracovat (ba dokonce je to pokládáno za dehonestující), takže se celé dny zabývají pouze návštěvami, klípky a lovem ženichů/nevěst.
Zajímavé je, že paralelně jsem četla Babičku o dvě generace mladší Boženy Němcové, nicméně Rozum a cit mi připadal jednak věrohodnější, jednak i o hodně čtivější a rozhodně zajímavější.

5 10.01.2023

Knihu jsem půjčila v knihovně pro dceru, která ji dostala v osmé třídě jako povinnou četbu. Rozhodla jsem se tedy, že budu solidární a přečtu ji taky, protože, světe div se, jsem dospěla do středního věku, aniž bych tento text kdy otevřela.
Babičce nelze upřít jisté literární kvality, nicméně i já bych na ni místy potřebovala překladač a tématicky i způsobem vyprávění je zoufale zastaralá. Nejde o souvislý příběh, ale o sled obrazů a venkovské idylky kombinovaný s národopisem (tématicky podobný je třeba večerníček Chaloupka na vršku - a zhruba stejně věrohodný). A i přes všechnu snahu autorky postavu babičky zidealizovat tak nějak chápu, proč skutečná Terezie Panklová s matkou v jedné domácnosti dlouho nevydržela.
Jako povinná literatura pro školáky je Babička naprosto nevhodná a od zájmu o knihy odrazující. A myslím, že redaktor by udělal dobře, kdyby Němcové v textu nadělal odstavce. Sazba vydání, které jsem četla, naštěstí byla dost volná, jinak by se slité stránky bez odstavců (nacházející se hlavně v druhé polovině) četly dost obtížně.

5 08.01.2023

Tak co s Vámi, chlapče ? No nepotěšil jste mě a ani já Vás nepotěším.
Podle hodnocení tady na databázi, když jsem si knihu vybírala (93 procent - nevšimla jsem si bohužel, že jenom od tří čtenářů) jsem čekala něco extra, propracovaný a napínavý historický román, který bude radost číst. Následkem toho jsem zažila ohromné zklamání. Nejde totiž o román, ale průlet několika plochých a bezvýrazných postav bez psychologie a emocí učebnicí dějepisu. Za bezmála padesát let vlády císaře Leopolda I. se přichomýtnou prakticky ke všemu, co se ve střední Evropě stalo (autor zapomněl jenom na morovou epidemii), přičemž každé události (ať už to je volba Leopolda římským králem, šumperské čarodějnické procesy, selské povstání, obležení Vídně, války s Francií, kariéra Evžena Savojského atd.) je věnováno sotva pár stránek. Kdyby si autor vybral jednu epizodu a napsal něco pořádně dramatického jenom o ní, udělal by líp.
Krom problému s celkovou koncepcí je v knize řada věcných chyb, ahistorismů a zkomolených jmen a funguje v ní velmi podivná chronologie. Například dítě, které se podle všeho muselo narodit někdy kolem obležení Vídně Turky (1683), protože hlavní hrdina se o něm dozvěděl ještě během léčení zranění z této vojenské akce, má po roce 1705 (kdy zemřel císař Leopold) pořád ještě cca 12 let.
Celkově hodnotím jako typ prózy, jakou mám velmi nerada a dost mě nudí, nemohu tedy s čistým svědomím doporučit. A upozorňuji ostatní případné čtenáře, že anotace zde na databázi vůbec neodpovídá obsahu knihy (na zadních deskách knihy je zcela jiná). Což je zvláštní, protože v posledním roce jsem na podobný problém natrefila už podruhé, obě knihy přitom pojednávají o stejném období a obě vydala MOBA (na rozdíl od této ale román Soni Sirotkové Josef I., můj přítel, kterého se tato poznámka týká, doporučuji).

1 01.01.2023

Zjednodušený životopis představující známého autora malým dětem (odhaduji, že by mohl být vhodný klidně i pro kategorii 4+), přesto se mi knížka pořízená ze sběratelských důvodů a přečtená za zhruba pět minut svou formou i obsahem líbila. Zejména bych vyzvedla grafickou stránku, ilustrace jsou podařené a opravdu velmi promyšlené.

3 29.12.2022

Základní přehled nejdůležitějších událostí doby mezi stavovským povstáním a začátkem vlády Marie Terezie. Jde o čtivě a přehledně sepsanou knihu, která sice neobjevuje příliš nového, může být ale přínosem pro studenty či zájemce o historii, kteří o tomto období příliš neví nebo si potřebují zopakovat základní fakta. Líbí se mi forma krátkých kapitol s dobře utříděnými údaji a životopisnými medailonky na konci každé. Naopak mi chybělo nějaké shrnutí nebo hodnocení na konci.

23.12.2022

Velmi čtivá a svižná kniha, jejíž první polovina mě neskutečně bavila, druhá to bohužel pokazila.
Začátek velmi připomíná Dům domu Ashburnů od Darcy Coates, který jsem četla loni, ale zjevně náhodně - předkládá totiž obvyklé hororové kulisy: mladá žena, nečekané dědictví, starý dům na samotě po vzdálené podivínské tetě, který hlavní hrdinka nesmí nějakou dobu opustit, a lesní hřbitov opředený tajuplnou pověstí v těsném sousedství. A začátek funguje skvěle, je napínavý, se strašidelnou atmosférou, omezeným počtem celkem uvěřitelných postav i dávným tajemstvím.
Jenomže pak začne autorka zbytečně kombinovat a překombinovávat. Hrdinka se opakovaně zachová jako štětka, přibývá postav a jejich chaotických vztahů ze současnosti a minulosti, které působí dost zmateně a nepravděpodobně. Některé nové odbočky i postavy jsou vyloženě nadbytečné, zatímco pár zajímavých původních motivů vyznívá do ztracena (třeba mi vrtá hlavnou, proč teta trvala na tom, aby se hrdinka postarala o jejího psa, když ve finále vlastnictví zvířete nemá v ději žádnou zásadní úlohu - třeba zrovna na rozdíl výše zmíněných "Ashburnů"). Konec je vysloveně divný a po cestě k němu se vrší logické seky i pravopisné chyby. A to je hrozná škoda, kdyby autorka udržela úroveň první poloviny, moje hodnocení by bylo výrazně jiné.

3 18.12.2022

Kniha mi moc nesedla. Zřejmě jsem udělala chybu, když jsem ji začala číst těsně po posledním románu Juraje Červeňáka, který má nápadité zápletky a umí věrohodně podat jak napínavou akci, tak postavy, které jsou všechno, jen ne černobílé.
Nic podobného pro prvotinu Martina Nesměráka podle mne neplatí - hlavní hrdina Pan Dokonalý Odo mi lezl na nervy svou přechytralostí a neomylností, působil na mne nevěrohodně - tak bezchybní lidé ve skutečnosti neexistují. Prostředí pohraničního hvozdu je velmi atraktivní, ale chybí nějaký výraznější příběhový oblouk, který by opakující se popojíždění po zemské stezce tam a zase zpátky a jednotlivé epizody (vpád Rakušanů, lov na lupiče, vraždu, stavbu hostince, milostnou zápletku) pořádně propojil v jeden celek. Děj se dost vleče - zdlouhavé dialogy, opakování informací, nekonečné popisy; zkrátka proškrtání by románu velice prospělo. A nedokázala jsem uvěřit, že se kniha odehrává koncem vlády Přemysla Otakara I. - slovník i názory postav jsou hodně moderní, a - je opravdu tak těžké si představit, že v raném a vrcholném středověku bylo obyvatelstvo v podstatě komplet negramotné a dokázalo s tím nějak fungovat?
2,5 hvězdy. K tomu, abych v sérii nadšeně pokračovala, mě úvodní díl zrovna nenalákal, ale kdo ví, možná dám autorovi někdy v budoucnu ještě šanci. Své čtenáře si zjevně našel.

3 16.12.2022

Půjdu proti proudu, ale za mne je toto zbytečná kniha. Textová část značně nahodile a zjednodušeně (stylisticky místy jako pro malé děti) opakuje informace z Tolkienových knih. Nic víc. Překládal opět, stejně jako předchozí Daye z této série, kdosi neznalý české terminologie a kontextu, případně google translate (předpokládám, že překladatel má na svědomí většinu podivností a chyb). V knize, co má v názvu slovo atlas, bych také předpokládala víc map, a hlavně dokonalejších. Beru tento počin pouze jako obrazovou publikaci s díly různých méně známých výtvarníků ilustrujících Tolkiena (i obrázky jsou ovšem kolísavé úrovně).
Kniha je pěkně vypravená, ale k čemu to, když je obsah slabý?

1 12.12.2022

Kombinace westernu (v tomto případě se odehrávajícím jak na opravdovém divokém západě, tak na "divokém" Slovensku druhé poloviny 19. století), indianojonesovského dobrodružství a prvků fantastiky. Nebylo to špatné čtení, i když Báthoryho a Steina+Barbariče mám asi raději, postavy mají potenciál i do budoucnosti. Celou druhou polovinu jsem přečetla doslova jedním dechem.

1 06.12.2022

Má první kniha od E. S. Gardnera - dvě novelky, které se obě točí kolem klientek-žen. Perry Mason nezklamal má očekávání, jde o starosvětské detektivky řešené logickým uvažováním, bez potoků krve, a korunované soudním zasedáním, kde zkušený advokát předvádí umění vyslechnout svědky tak, aby se přímo před porotou objasnil celý případ. Jako třešnička k tomu obrázek Ameriky, která už dávno není. Naprosto doporučuji.

2 30.11.2022

Pozoruhodná kniha, která je spíše o konci starého světa než o jedné obyčejné vraždě. Oba kriminální případy, které Bronstein vyšetřuje nebo se k nim připlete, jsou z detektivního hlediska jednoduché a v případě vraždy mladé modistky Hannah i dost průhledné, ale to vůbec není důležité (a na zajímavosti to příběhu neubírá). Ještě lépe než v prvním díle je zachycena atmosféra Vídně, tentokrát v posledních dnech monarchie, kdy se všechno známé hroutí a ještě není jisté, zda se podaří vystavět něco nového. Naprosto doporučuji, čte se jedním dechem.

21.11.2022