Evžen82 komentáře u knih
Vlastně nevím, jak tuto knihu ohodnotit. Hlubší filozofické přesahy mě míjely a přečetla jsem ji spíš jako pohádku. Téma nekonečné lásky a převtělování duší má něco do sebe. Rozhodně jsem ale v knize neviděla útěchu, spíš neustálý žal nad opakující se ztrátou milované osoby v různých epochách, neustálé čekání pro pár chvil štěstí. Působí to spíš strašidelně.
Moje druhá kniha od autorky a musím říct, že mi její styl psaní sedí. I při popisu zdánlivě běžných věcí se člověk nenudí. Tuto knihu jsem měla doma delší domu a bála jsem se, že díky náročnému tématu bude obtížné ji přečíst. Opak byl pravdou. Je psaná lehkým stylem, nutí čtenáře přemýšlet a konec pro mě byl naprosto nečekaný.
Sloupky v Reflexu mě bavily a můj přítel je úplně miloval. Tak jsem mu knihu nadělila k svátku a sama přečetla. Nejdřív jsem se bavila a hlasitě smála, což moc často nedělám. Ale asi v půlce knihy se mě zmocnil pocit, že neustále se opakující Hovnousovy útěky do hospody mě vlastně nudí a děj se nikam neposouvá. Ke konci chytla kniha druhý dech a závěr mě teda hodně překvapil.
Na úvod bych ráda polemizovala s komentáři, které označují knihu za červenou knihovnu. Myslím, že text má mnohem hlubší přesah. Osobně jsem ji vnímala jako zajímavý psychologický pohled do duše ženy, která trpí neléčenou laktační psychózou, a do světa nešťastného a osamělého dítěte. Kapitoly z pohledu obou hlavních protagonistů se zajímavě proplétaly a doplňovaly. Kniha svižně ubíhala a konec románku mě velmi překvapil. Moc se mi líbily citace z pohádek, byly krásně zakomponované do děje kapitol.
Kniha se mi líbila, i když místy byla dost popisná a psaná volnějším tempem. Jen úplný závěr mě zklamal. Jak mohl Jussi jen tak vyměnit zrádnou ženskou za jinou blízkou osobu? Láska nezná hranic? Tento závěr se k celé knize příliš nehodil...
Kniha se mi velmi líbila. Nejdříve mě děsila její tloušťka, ale děj překvapivě rychle ubíhal. Občas jsem se špatně orientovala v historických postavách, některé souvislosti mi unikaly, ale jinak mě kniha obohatila o mnoho poznatků ze života Přemyslovců.
Úžasná kniha, která se čte jedním dechem. Je plná drastických popisů, které čtenáři přibližují každodenní život v koncentračním táboře, kde denně končilo svůj život několik tisíc židů.
Knížka se mi moc líbila, četla se sama. Líbí se mi příběhy vyprávěné pohledem několika postav. Míša mi byla z počátku sympatická, ale její proměna a následná závislost mi vadily. Nicméně styl Třeštíkové mi sedí a už se těším na další knihu.
Zpočátku mi kniha připadala trošku jako detektivka pro mládež. Pak se ale rozjela a já se od ní nemohla odtrhnout.
Jednoduchá oddechová kniha, která pobaví. Přečetla jsem ji kvůli čtenářské výzvě, ale rozhodně nelituji. Párkrát jsem se i zasmála.
Místy byla kniha hodně poutavá a člověk musel číst dál, aby odhalil tajemství. Osobně jsem souhlasila s tím, že Patrik má psychickou poruchu. Kristýnina hysterie mi přišla hodně přes čáru. Rychlý závěr a jakási neukončenost mě překvapily. Jen si nejsem jistá, jak na takovýto závěr budou reagovat děti.
I jako dospělák jsem se dozvěděla mnoho zajímavostí o češtině. Nejvíce se mi líbily úvodní kapitoly z historie jazyka. Ale o pohádku moc nejde a nevím, kolik dětí si knihu se zájmem a dobrovolně přečte. Moc pěkné je výtvarné zpracování.
Přes 100 stran trvalo, než jsem se začetla. Zpočátku se v knize totiž vůbec nic nedělo. Navíc jsem po dlouhé pauze mezi 3. a 4. dílem úplně zapomněla předchozí děj a obtížně jsem si vzpomínala, co se vlastně v Knihovně duší odehrálo. Naštěstí to cca od poloviny knihy nebylo potřeba. Jakmile se děti přesunuly do Ameriky, děj plynul novým směrem a kniha se opět četla sama... Příliš otevřený konec mě sice na další díl navnadil, ale než vyjde, opět zapomenu souvislosti...
Zajímavý pohled na alkoholismus. Děsivý obraz zejména pro ty, kteří někoho takového ve svém okolí mají. Malinko mi vadilo, že o sobě autor psal ve 3. osobě. Na druhou stranu chápu potřebu odstupu.
Docela dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Kniha mě začala bavit asi až po 100 stranách, což bylo asi i tím, že se dlouho nic nedělo, vše bylo jen v náznacích, které mi zpočátku unikaly. Pak se příběh propojil s minulostí, která vše vysvětlila, a čtení začalo ubíhat. Nakonec mi bylo líto, že příběh skončil.
Hezké příběhy, ale komentáře barda Beedleho mě nebavily.
Příjemná oddechovka. Zpočátku mi knížka hodně připomínala Osm od Radky Třeštíkové. I zde se musí člověk soustředit, než pochopí, kdo ke komu patří. Ale pak se kniha čte sama.
Kniha z této série mě ještě nikdy nezklamala. Vždy příjemné oddychové čtení a milý dárek pod stromečkem ☺ Také se mi líbí, že knihy lze číst v libovolném pořadí.
Z počátku mě kniha zaujala, působila velmi zajímavě a ponuře. Celkově mě ale úplně nenadchla, čekala jsem něco více strašidelného. Hodně věcí bylo jen naznačeno, ne vše jsem úplně pochopila a pasáže z knihy pana Morningsida mě nebavily vůbec.
Na druhý díl Rudé královny jsem se těšila. Ale byl pro mě spíše zklamáním. Čtení i přes některá zdlouhavější místa rychle ubíhalo. Neustálé nabubřelé "machrování" Mare, že je bohyně blesku, že ona je ta nejlepší ze všech, mi pěkně lezlo na nervy. Do třetího dílu už se asi zatím nepustím. Zvlášť když nemá být posledním...