evask komentáře u knih
Nechala jsem se nalákat výborným hodnocením, které po přečtení dost dobře nechápu. Je to romantický.
Dva velmi silné příběhy. Člověku pak leccos dojde. Jak to, že to má tak málo přečtení?
Jedno se knížce upřít nedá, dobře se čte, má spád, chcete vědět, jako to bude dál. V ději jsou i zajímavé zápletky. Ale po literární stránce žádný skvost. Dialogy i celé vyprávění na mě působí strojeně, nepřirozeně, jako seminární práce studenta gymnázia. A pak ta slovní vata. Třeba: “…zemědělci a rolníci…. # A za pár odstavců zas “zemědělci a rolníci#. Jaký je rozdíl mezi zemědělci a rolníky? Autorův styl mně prostě nesedí. Jelikož jsem ale i přes tyto výhrady zvědavá na poslední díl trilogie, dávám čtyři hvězdičky.
Poutavé vyprávění vojáka, který měl to štěstí a přežil.
Přečetla jsem, nebylo to špatné čtení. Přerod z judaismu k myšlence komunismu, pak vystřízlivění a zase zpět do synagogy. Ale co tou knihou chtěl Potok říci, to jsem úplně nepochopila.
Hodnotná knížka. Pro nás zajímavé a přínosné informace. Herra se snaží pochopit a přizpůsobit místním zvyklostem, vidí i klady, není všechno špatně. Někteří z po léta terorizovaného a utiskovaného národa jsou pak schopni hrozných činů. Můžeme se tomu divit?
Svižná napínavá detektivka. Jen se zamýšlím, co vede autorku, tedy ženu, k tomu, že nám přesně líčí, čeho všeho se pachatel na oběti dopustil, my běžní čtenáři tohle snad ani číst nepotřebujeme, v popisu útrap si nelibujeme, i bez podrobností bychom věřili, že pachatel je násilník. Moderní doba si to žádá? (Asi nesmím srovnávat se stylem Agathy Christie, ta se obešla bez drasťáren)
Tak jsem to přečetla, přesněji přeskákala do konce. Bez velkého nadšení. Tři a půl *.
Prý detektivní novela. Přitom detektivní to moc není, jde o něco úplně jiného. Autismus. Jak je to strašně těžké pro rodiče těchto dětí. Někdy k zbláznění. Oceňujeme herce, oceňujeme zpěváky, ale náš skutečný obdiv a úcta by měla patřit rodičům, kteří dokáží projít takovouhle zkouškou.
Hezký a dojemný. Jenže brzo jsem si uvědomila, že pro 65+ to asi primárně nepsal, že je to spíš knížka pro mou vnučku. Četla jsem takovým zrychleným způsobem, ono je to dost rozvleklé.
Můj úplně první dojem z knížky byl, že: asi omyl, vrátím do knihovny. Ale pak jsem se začetla, pochopila, kdo Eleanor je, a rychle jsem změnila názor. Je to smutné a dojemné čtení. A moc zdařilé.
Knížka se hezky četla. Krátké kapitoly. A pořád trochu napětí. Ovšem konec mě zklamal.
Až jsem se divila, jak mě ta kniha bavila, autorku jsem neznala. Moc pěkně napsané. Snaha o spravedlivé vysvětlení událostí. V přímých řečech autentické místní výrazy a vyjadřování, to dodá na věrohodnosti. Postavy jsem si nejdřív vypsala na papír, abych se v tom neztratila, ale bylo to zbytečné, děj sice skáče, ale kapitoly jsou tak krátké, že střídání děje vůbec nevadí. Nejsympatičtější mně asi byla postava Anežky. Jsem taky ze smíšené rodiny a taky z Podkrkonoší, taky mně leccos prarodiče vyprávěli, takže téma je mi blízké. Alici Horáčkové tleskám.
Při vší úctě k tématu, já jsem téhle knížce nemohla přijít na chuť. Přečteno do poloviny a dál to vzdávám.
Když jsem se dotrápila asi do poloviny, přečetla jsem si napřeskáčku ten nejstarší příběh, ten se mně líbil. Žádní duchové. Ti mi totiž vůbec nesedli. A znovu jsem ocenila možnost půjčování knih v knihovně. Když šáhnu vedle, jako v tomhle případě, peněženka žádnou ztrátu neutrpí a já zas knížku vrátím.