etranger
komentáře u knih
Konec karnevalu
Jiří Kostelecký
Po několika letech marných pokusů tuto knihu přečíst do konce je na čase skončit s marnou snahou. Konec karnevalu je otravnou autorskou onanií určenou pro malý okruh stejně založených lidí (typově by odpovídal označení hochštaplera). Možná se autor snažil o "barokně rozevlátý monolog" ale vyšla mu jen "tajnou šifrou zakódovaná zaklínadla z dávné říše Mayů či Inků, nezapamatovatelně a v transu vyslovená celá souvětí". Otravně dlouhá souvětí nemají žádnou gradaci, ale tvoří nekonečné slepeniny citových a intelektuálních blábolů. Téma lásky je podáno tak jak ho vnímá a prožívá adolescent, tedy vypjatě, křečovitě a hlavně - celé je to zajímavé jen pro něj samotného. Sexuální, nebo spíše pronografické pasáže obsahují takové perly v popisech, jako je "Její vnitřní pulsátor.." a zacházení s klitorisem připomíná spíše ladění rádia než sexuální akt. Ač se všechny ty vyprázdněné postavy snaží o maximální hloubku všechny dosahují tak maximálně "esoterického šílenství a mondénního šarlatánství..." Nejhorší na celé knize je obdiv autora k svobodě vyšších kruhů, kterou umožňuje velké množství peněz a pseudonietzscheovské nadčlověčenství (samozřejmě možné jen pro bohaté). Se skutečnou "absolutní svobodou" se zde nesetkáme, tu může čtenář najít v knize jako je Walden, ale ne zde, zde se nachází jen to, co lze koupit - cestování první třídou a žvást z vernisáží. Kvůli tomuhle zvrhlému vnímání svobody (podle popisu je zřejmě obsaženo i v druhé autorově knize) dávám odpad.
Povídky podivných
Ransom Riggs
Další kniha ze světa sirotčince je jen nezajímavou exploatací, snahou o vytřískání peněz z vlny zájmu o původní trilogii. Špatný dojem pak dotváří nešikovný překlad anglického tales jako povídky, když mnohem vhodnější by byly příběhy, nebo legendy (navíc, jako čtenář trilogie bychrovněž čekal pohádky)
Stěhování národů a východ Evropy: Byzanc, Slované a Arabové
Jarmila Bednaříková
Oproti prvnímu Stěhování národů je tento díl mnohem rozříštěnější a je zajímavý spíe pro ty, kteří se daným směrem specializují, než pro širší veřejnost. I přesto se stále jedná o nadprůměrnou syntézu.
Příběh z neklidných časů
Vsevolod Petrovič Vojevodin
Ač byl Příběh z neklidných časů napsán v době mnohem příznivější, než v jaké se odehrává, tak na jeho formě ani obsahu se to žádným způsobem neprojevilo. Zastaralá musela být tato kniha už v době svého prvního vydání, svým schematismem a neživotností. Kladné postavy jsou ukrutně kladné a záporné ukrutně záporné, do jednotlivých kategorií je člení třídní původ, takže přestupy mezi týmy nejsou možné. Zajímavé je jedině pojetí hlavní dvojice postav - Lemechov představuje nezdolného dělníka revoluce (trochu jako Bagár v Nástupu), to co je na revoluci neúprosné, zatímco Tamara představuje mateřskou stránku revoluce, která by do sebe nejraději zahrnula všechny bez rozdílu. Právě na toto slabé místo kontrarevolucionáři zaútočí, takže lze Příběh číst jako ospravedlnění a vysvětlení nelítostného revolučního teroru.
Římský popravčí
Robert Fabbri
Druhý díl série o Vespasiánovi má o něco méně neduhů než úvodní kniha, což lze připsat na vrub větší "vypsanosti" autora. Dialogy jsou méně prkenné, děj a jeho spád o něco svižnější, přesto však Řmský popravčí nedosahuje na víc než jen paperback z Levných knih (mmch. sedmdesát korun je stále ještě moc).
Obránce Říma
Robert Fabbri
Slabá zápletka a hlavně slabé podání. Autor neočekává ani nejzákladnější znalosti z doby starověkého Říma a neustále čtenáře otravuje vysvětleními typu "larárium místo pro domácí bůžky" apod.
Podzimní případ
Anders de la Motte
Stejně jako u předcházející knihy (Konec léta) čteme jedním dechem. Jenže. Nemůžu se ubránit dojmu, že autor zápletku trochu překombinoval, motivace policejního náčelníka k tak velké zavilosti se nedá vysvětlit jen snahou ochránit syna a závěrečné odhalení je až moc překvapující. Zkrátka být tato kniha o něco prostší a jednodušší, byla by lepší.
Pád říše římské
Jiří Kovařík
Kniha, anoncovaná v tiráži jako dílo, které nemá ani v zahraničí obdoby, je až na několik drobných postřehů nekonečnou sérií zklamání. V žádném případě se nejedná o odbornou literaturu, zapadá spíš mezi populárně naučné se silným důrazem na populárnost, nebo spíše líbivost. Platí to zejména o vizuální podobě knihy (jedniné, co se dá na ní skutečně pochválit) a svižném jazyce. S konkrétnímy výtkami začněme u samotného časového vymezení tématu: proč začínat s pádem říše u flaviovců a končit s ním roku 410? Nedozvíme se téměř nic o stavu současného bádání o tomto období (a už vůbec ne nic konkrétního). Katastrofou je množství chyb a překlepů, což svědčí o špatné nebo vůbec žádné práci editora - v kapitole o Diocletianovi je zakladatel dominátu nejméně 12x zaměněn s Domitianem. V neposlední řadě zůstává velkou neznámou odkud byly vzaty hojné ilustrace a mapy.
Legenda o řece
Anatolij Vasiljevič Kuzněcov
Legenda o řece je něco mezi budovatelským a bildungs románem. Postavy jsou zhusta sorelácké šablony, hlavní hrdina řeší své zrání v rádoby normální době. Krotké poukazování na nešvary plánovaného hospodářství připomíná Mňačkovy Opožděné reportáže. Tohle všechno by Legendu odsoudilo do polic knihobudek, odkud by pak putovala po řádném odležení rovnou do modrého kontejneru. Ovšem je tu úžasný autorův styl, jednoduchý a průzračný a úderný až to zvoní, s dobrými dialogy a vtipem. Je smutné jak evidentně velmi nadaný autor běsní v příliš malé kleci toho o čem a jak se mohlo psát.
Chomutovská uličnice
Jaroslav Pachner
Velmi dobře zpracovaná historie územního vývoje Chomutova, která bude jistě dlouho základním stavebním kamenem seminárek chomutovských středoškoláků. Působivý je i obrazový doprovod uspořádaný tak, že jsem poprvé získal kokrétní představu, jak vypadal střed města před socialistickou výstavbou. Mírný nesoulad je mezi názvem, kdy bychom čekali ryze toponomastické pojednání a obsahem, protože územní vývoj města zabírá větší část publikace, než kapitoly o vývoji názvů ulic. Přesto se jedná na lokální (obzvláště chomutovské) poměry o kvalitní knihu.
Caesarův trůn
Steven Saylor
Vzhledem k hezky načrtnutému obrazu Říma v době Caesarovy vraždy jsem chvíli uvažoval o třech hvězdách, ale vzhledem k tomu, že pouze tohle román nedělá, že se jedná o knihu slepenou ze dvou nesourodých částí, tak jsem hodnocení snížil. Tahle kniha je jako kino, kde na plátně běží příběh posledních dnů Julia Caesara a v hledišti se špitá cosi o Cinnovi až nakonec se nás autor snaží přesvědčit, že to, co se odehrálo v hledišti bylo důležitější, než co jsme viděli na plátně. Rozpačité je i pátrání antického detektiva, které se spíš než rozplétáním záhady dá popsat jako náhodným "oxidováním" na různých místech. Doteď mi není jasný ani vztah názvu k obsahu knihy. Zkrátka Caesarův trůn je jednoduchou črtou podepřenou jakýmsi strohým detektivním námětem.
Spartakus: Smrtí boj nekončí
Jarmila Loukotková
Pokud bych Smrtí boj nekončí hodnotil jen jako knihu o boji za svobodu proti tyranii, pak bych dal o hvězdu víc, ale vzhledem k tomu, že se má jednat o historický román z antiky, tak nemohu jinak než za tři. Až příliš je za tématem otrocké vzpoury proti římské republice vidět odpor odbojářů proti nacistickému Německu. Na mě antika ze stránek této knihy nedýchla, bohužel.
Přibližování dřeva
Daniel Hradecký
Básně, které nejsou jen kladením slovíček vedle sebe, nejsou jen odkazy na odkazy, které jsou zcela původními odkazy, jak je dnes v poezii velmi časté. Silné výpovědi a snesitelné množství slovních hříček. Úžasný výlet "polocestami".
Underground na Chomutovsku
Michal Bečvář
Hodnotím čtyřmi spíš z nostalgických důvodů, jinak by si Underground na chomutovsku zasloužil spíš tři hvězdy. Chybí mi alespoň podtitul, že publikace je primárně o komunitě na Nové Vísce, chybí obsah a seznam použité literatury. Hojný fotografický doprovod je z většiny bez popisků, nebo (na začátku knihy) jsou fotografie očíslovány na přeskáčku. Pochválit jde grafickou stránku a celkem plastický popis nejen života v samotné Vísce ale i toho, co předcházelo a co následovalo, což je u tak efemerního jevu (komunita existovala sotva dva roky) naprosto nezbytné. Závěrem lze říci, že Underground na chomutovsku je především doprovodnou brožurou k výstavě, ale jako odborná publikace silně pokulhává.
Sociální stát a kapitalismus
Miloš Pick
Poněkud překvapive kniha představuje sociální stát jako přežilou formu. Po přečtení musím souhlasit, ale co na jeho místo? Zatím, co tuhle otázku nemáme zodpovězenou, tak kolem nás vzniká ne sociální stát, ale přímo socialismus pro bohaté.
Doprovázení a terapie delikventů
Udo Rauchfleisch
Zajímavý vhled do problematiky práce s delikventy, mnohé z toho, co je popisováno autorem jako běžná praxe na západ od našich hranic k nám dodnes nedorazilo.
Pohádky vánočního zvonku
František Kožík
Kdysi jsem tuto knihu dostal jako vánoční dárek. Zajímavé je se k takovým knihám po letech vrátit a číst je znovu a jiným (dospělým) pohledem. Jen málo z těchto příběhů tematicky souvisí s vánocemi a ilustrace jen málo korespondují se sociálními/socialistickými tóny tohohle vánočního zvonku. Hezké jen hezké příběhy které většinou neuvíznou v paměti.
Leninia
Jiří Plachetka
I přes výběr zvučných jmen českých básníků 20. století je větší část výboru víceméně nezajímavá (z hlediska něčeho, co by se dalo nazvat prožitkem z básně) a jen ukazuje, jak rychle vybledává angažovaná poezie.
Existoval existencialismus? Výzva a ztroskotání J.-P. Sartra
Jana Novozámská
Text Jany Novozámské patří v našem prostředí k nemnoha monografiím zabývajícím se tématem existencialismu a žel bohu je zatížena "zkušeností komunismu" stejně jako kdysi První a druhý sešit o existencialismu. Myšlenky v knize lze redukovat na dualismus zlý Sartre versus hodný Camus, důvody k tomuto rozdělení jsou nasnadě - jde hlavně o Sartrovu koketerii s marxismem. Místy proto Novozámská opouští oblast odborné literatury a sklouzává k pamfletu, kdy sebemenší Sartrův hřích je vyzvenut k jeho diabolisaci, kdežto Camusovy nedostatky jsou vždy omluvitelné.
Eskadra obětovaných a jiné příběhy ze starých románů do kapsy
* antologie
Předkládaná antologie je svého druhu velice pozoruhodný počin. Je zajímavé zjistit, jak vypadala braková literatura v době první republiky a protektorátu a že se stereotypičností a schematičností zas tolik nelišila od současného braku. Nejpozoruhodnější část knihy tvoří charkteristiky vybraných knih a jejich autorů, čímž se dostáváme ke slabině Eskadry obětovaných - tj. předkládané rodokapsy už jsou tak vyčpělé, že nezajímají už nikoho, krom odborníků a pár milovníků obskurního čtení, zkrátka stačilo by publikovat již zmíněné interpretace - ty jsou vynikající.
(přiložení reprintu Rodokapsu je zajímavé ozvláštnění, ale silně trpí zmenšením z formátu A3 na A5 - ani člověku bez brýlí se nečte zrovna pohodlně)