esma komentáře u knih

Autor nám předkládá pestrobarevný rodný list obyvatel dávné Evropy. Střídají stěhující se ledovce a zgrupují se do kmenů, sběr lesních plodů a lov zvířat ustupuje domestikaci, pohybují se se stády hledajíc jim pastviny, objevují kouzlo zrna, usazují se. Boj o přežití a hledání zdrojů je pro ně zásadní. Neustálým nabalováním nových zkušeností utváří naši slovní zásobu.
Číst tuto knížku bylo velmi zajímavé, smekám před historiky a archeology, kteří z tak mála, co mají k dispozici, dávají do časové a věcné souvislosti naše dějiny. Mou profesí jsou čísla, tam jsou výsledky jednoznačné...
Ke knížce jsem se dostala víceméně kvůli druidům. Norma byla druidská kněžka a chtěla jsem si o nich přečíst něco navíc. A ti mě přivedli až k těm, kdo tady byli před námi ... ke Keltům.

Nevím, zda existuje cizí jazyk, do kterého by se daly přeložit jména postaviček knížečky Pavla Šruta bez ztráty kytičky. No považte, pánové se jmenují : Kdybych, Nebych, Abych, Jábych a Cobych a dáma : paní Ledabych. Moc jsme si to s dětmi užily. Vtipné a laskavé.

5 17.10.2016

A ještě jedna knížka z knihovny našich dětí, tentokráte ale dávám nízké hodnocení. Vadila mi velká nepřehlednost, řeky se v pevninách ztrácely, nejde o alternativu slepých map, ale jsou rušeny různými dovětky směrovanými do všech stran. Knížkou musíte pořád otáčet, při jejím nadměrném rozměru to není praktické. Příliš mnoho obrázků, které ani s podtextem knihy moc nesouvisely … putování po řekách, jezerech a oceánech… Škoda.

4 27.03.2021

Carl Gauss (1777-1855) a Alexander von Humboldt (1769-1859), dva přední muži vědy : jeden vynikal v matematice, druhý byl slavný přírodovědec. Jejich jména dnes "zdobí" kráter, proud, asteroid, vulkán. Gaussovo jméno nese jedna z fakult brunšvické univerzity a univerzita v Berlíně, jak všichni víme, je Humboldtova. I tučňák nese jeho jméno.
Autor této knížky nás seznamuje s jejich pracovním nasazením a extrémním zaujetím tím, co dělali, dotýká se jejich osobního života. Netrpělivý a nervózní Gauss, který neměl pochopení pro ty, kteří podle něho nechtěli myslet, Humboldt, kterého nepřitahoval obyčejný život a byl hnán svou touhou nacházet a chápat. Byl mužem, který podruhé objevil Ameriku. Jeho výstup na sopku Chimborazo se společníkem Bonplandem sdílel taky šotek : v knize je uvedena jimi dosažena výška 18690 metrů (?). Dle popisu ale nebyli daleko od vrcholu a na tu dobu (technické vybavení žádné) to byl pozoruhodný výkon.
Nicméně, byť se Kehlmann snažil, dávám více bodů Googlu.

4 10.11.2019

Všichni víme nebo alespoň tušíme, že dětství je zásadní pro budoucího člověka. Tušit a vědět je ovšem rozdíl a autorka nám dává možnost vědět trochu víc. Předkládá argumenty a konkrétní příklady s konkrétními dopady. Zaměřuje se na vědomé i nevědomé ovlivňování dítěte k modu našich představ o úspěšném člověku a na nebezpečí tohoto modelu spočívajícím v nerozpoznání, a tím i nerespektování jedinečné osobnosti dítěte a jeho možností.
Profesně se samozřejmě Alice Millerová zabývá těžšími případy, ale pokud jsme dostatečně vnímaví, její přístup může být inspirativní i pro dolaďování běžných rodinných situací.

4 29.11.2018

Erasmus byl houslař a chtěl postavit takové housle, které by hovořily k lidským srdcím a Johannes byl zase houslista nadaný nezměrným talentem. Přesto oběma přinesly černé housle jenom bolest, bez které by ale nepoznali štěstí. Snový, smutný příběh.

4 16.08.2017

Obdivuhodný člověk, poeta a především úžasný malíř s obrázky plných smutku, něhy a fantazie, s obrázky plných zvláštního světla, tlumených barev a ticha. Musíte ale za nimi do galerie, pokud se chcete s jeho tvorbou seznámit, v knížce obrázky nejsou. Autor zde zkompletoval, co o Janu Zrzavém vycházelo za jeho života od významných historiků umění, od literárních i výtvarných kritiků a i jeho vlastní postřehy a rozhovory, které v průběhu svého života poskytl (1890-1977).

Na rozdíl od potřeštěné a neukotvené Holly Golightly v podání křehké Audrey Hepburn ve Snídani u Tiffanyho je v knížce Poledne u Tiffanyho Clara Wolcottová dívka, žena, která má konkrétní představu o tom, co chce dělat a také to dělá. Začíná jako designérka u umělecky založeného Tiffanyho juniora, jehož podnikatelskými aktivitami je vsazování vitrážových skel do kostelů (na diamantech založil své impérium Tiffany otec). Clara se svým uměleckým cítěním a invenci v práci se sklem časem navrhuje další a další artefakty, její výtvory mají úspěch, problém je, že je sklízí majitel, který ji v průběhu celé její kariéry brání nevybíravými způsoby v možnosti prosadit své jméno, dnes bychom řekli : hrubě porušoval autorská práva. O ní jako umělkyni, která žila pouze svou prací a touhou tvořit, se dovídáme až po její smrti, kdy byla presentována Clářina rozsáhlá korespondence a autorství bylo potvrzené. Díky tomu dnes známe její jméno i její umělecký profil.

4 21.03.2017

knížka do vlaku...

Napíšu pouze trefný citát z této knihy : Jestli chceš vědět, co si Bůh myslí o penězích, podívej se na lidi, kterým je dal...

3 12.12.2018

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel se nekoná, Sheldon má pouze osmdesát čtyři. Ani nevylezl z okna, pouze pootevřel dveře a dovnitř vešel ... zločin. Autor nám předkládá kombinaci thrilleru s linii jeho osobních vzpomínek. V té se prostřednictvím rozhovorů s postavami dávno zemřelými odkrývá i jeho život a cesta, na kterou nasměroval svého syna. Mně se knížka líbila, byť spojení thrilleru a osobní zpovědi je zvláštní, ale nastavovat si zrcadlo není marné v jakémkoliv věku.

3 11.08.2018

Lituji, pane Tsiolkas, knížku jsem nedočetla. Mám ráda prolínání časových rovin, když se splétá před a po, příběhům to dodává zajímavosti, zvídavosti, napětí, ale u Dannyho příběhu jsem ztratila nit a nedokázala ji navázat. Možná to bylo tím, že jsem knížku nečetla najednou, dostávala jsem se k ní jenom po chvilkách, a tak jsem nedokázala určit, odkud se bere tolik agrese, zklamání, nicoty, jestli to bylo vůli sociální nerovnosti nebo prohrou, jeho probíjení se životem mi připadalo, že postrádá vnitřní sílu, jiskru. Doufám ale, Danny, že to tak nebylo, že šlo jenom o můj první kostrbatý dojem.

Mám ráda životopisy a tento - o Paulu Gauguinovi - vzal autor pěkně "zeširoka". Bengt Danielsson je totiž kromě jiného i etnograf, a tak líčí život nejenom tohoto významného francouzského malíře, ale i ostatních obyvatel Tichomoří. Jeho popis není pro naši civilizaci velmi lichotivý. Pro domorodce nebyla kolonizace příliš přínosná, příklad amerických indiánů a afrických černochů známe všichni a ani ostrovy Polynésie nebyly ušetřeny - alkohol, nemoci a import jiné víry a pravidel soužití se na nich podepsaly. V knize se např. uvádí, že když Francie zabrala v roce 1841 Markézy, byl počet obyvatel cca 80 000, v době Gauginova pobytu (1891) to bylo už jenom 3500. Smutný výsledek pro bílého muže, jehož my jsme dědicové a který se považoval za nadřazeného ... (a některým to zůstalo dodnes).

3 30.01.2018

..."Po letech mívají zmatené útržky a ztracena zákoutí příběhu jasnější význam, když je člověk vidí v novém světle, na jiném místě"... A tak to cítí i Michael, snaží se zorientovat ve vzpomínkách na dávnou plavbu, které se jako malý kluk zúčastnil. Vybavuje si nejenom rošťárny, které prováděl na palubě s ostatními dětmi, mnohem větší význam má pochopení dramatických událostí v životě dalších literárních postav, vnímá bariéru, ve které uvízly. Jsou paměťové stopy, které nelze vymazat...

3 09.01.2018

Ze svého strastiplného života utíkal Alexander Grin do vysněného světa nachové barvy, kde si Vás naprosto podmaní.

3 27.09.2017

Italskou kuchyni miluji, ale zkoušet recepty starobylé Umbrie nemám odvahu, jsou pro mě moc složité a hlavně ten čas... Ten kuchařinky této knížky měly, prožily svůj život v jiné době a možnost jiné volby neměly. Klíčové v knížce ale není jejich kulinářské umění, jsou to jejich životní příběhy. Některé svůj život uzavírají, jsou srozuměny s tím, jak naložily s tím, co jim bylo do vínku dáno, některé ještě pořád hledají cestu, řešení, zklidnění. A to máme my holky pořád společné, najít své místo pod sluncem, nakrmit svou rodinu a mít pocit, že je vše, jak má být.

3 24.07.2017

Nejsou to žádná výbušná témata, ani dramatické scény se nekonají, pouze dennodenní nabírání osobních zkušeností - většinou žen. Příběhy ale mají svou hloubku, plynou pozvolna a závěr mnohdy dojme. Jak říká autorka, každá osoba má svůj příběh...
(Jak jiné je číst o současném životě žen. Dávala jsem do DK do oblíbených severské autorky a vzpomněla jsem si v této souvislosti na Kristínu Vavřincovou a Katrinu.)

2 27.09.2017