Dětství je drama
Alice Miller
Významná švýcarská psycholožka a psychoterapeutka, věnující se především psychologii dětství, se ve své knize zabývá následky raných dětských traumat a jejich vytěsnění v pozdějším osobním i sociálním životě, jejich příčinami a profylaxí a nakonec novými možnostmi, jak tyto následky terapeuticky odstranit.
Literatura naučná , Psychologie a pedagogika
Vydáno: 1995 , NLN - Nakladatelství Lidové noviny
Originální název:
Das Drama des begabten Kindes , 1994
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Když jsem přečetla prvních pár stránek, bylo to na dlouhou dobu i mých pár posledních. Okamžitě mi bylo úzko... Postupem času, také díky terapii, jsem se ke knize vrátila. Ačkoliv jsem u ní pravidelně usínala, nakonec jsem ji dočetla. A světe div se, skoro nic si z ní nepamatuji. Ale kupodivu je mi lépe. :-)
Myslím, že kniha je vhodná pro všechny, kteří zkoumají příčinu svého duševno-emocionálního rozpoložení a ačkoliv by si rádi racionalizovali pomocí vzpomínek důvody, stále jim to nejde. Kniha odkazuje až do prvopočátku samotného bytí každého z nás a tyto momenty si bohužel nepamatujeme. Autorka jim ovšem vkládá velký význam, jelikož právě tyto dny, které jsme odkázáni na naše matky, tyto dny jsou ty stěžejní, které formují naše vnímání a naše budoucí psychické problémy. Zdá se to marné, ale pokud člověk odtruchlí to špatné, může se mu nejen ulevit, ale může také mít děti, které nebudou poznamenané tak, jako životy těch, o kterých tato kniha pojednává...
Toto byla kdysi moje úplně první kniha o tomto důležitém tématu - po revoluci, když u nás vyšla. A předurčila moji celoživotní snahu o vlastní změnu. Za cca 27 let se to celkem daří, ale těch knih byly stohy a stohy, přednášek, kurzů.... Výborná autorka!
Všichni víme nebo alespoň tušíme, že dětství je zásadní pro budoucího člověka. Tušit a vědět je ovšem rozdíl a autorka nám dává možnost vědět trochu víc. Předkládá argumenty a konkrétní příklady s konkrétními dopady. Zaměřuje se na vědomé i nevědomé ovlivňování dítěte k modu našich představ o úspěšném člověku a na nebezpečí tohoto modelu spočívajícím v nerozpoznání, a tím i nerespektování jedinečné osobnosti dítěte a jeho možností.
Profesně se samozřejmě Alice Millerová zabývá těžšími případy, ale pokud jsme dostatečně vnímaví, její přístup může být inspirativní i pro dolaďování běžných rodinných situací.
Nielen intelekt a racionalizácia ale najmä emócie sú cestou k uzdraveniu detských tráum spôsobených necitlivým či menej citlivým prístupom rodičov. Autorka pod traumou ale nevníma len extrémne zneužívanie či zanedbávanie ale aj na oko obyčajné vyvyšovanie sa rodičov nad deti, či neporozumenie aktuálnemu prežívaniu ich potomkov. Kniha vhodná pre terapeutov, ľudí ktorí sa do terapii chystajú alebo si ňou prechádzajú.....autorka skutočne rozumie tomu, že detstvo vie byť dráma, ktorú si v podobe naučených vzorcov prenášame aj do dospelého života.
Úžasná malá knížečka s velkým srdcem! Myslím, že si z ní také udělám svůj lék na bolavou duši. Jinak vřele doporučuji všem psychologům, psychoterapeutům či psychiatrům.
Štítky knihy
psychická traumata psychologie dětí posttraumatická stresová porucha trauma
Autorovy další knížky
| 1995 |  Dětství je drama |
| 2012 | Drama nadaného dítěte aneb Hledání pravého já |
| 2001 |  Cesty života - Odhalování "dětského příběhu" v každém z nás |
| 2017 | Na počátku byla výchova - Neopakujte chyby svých rodičů |
| 2001 | Opomíjený klíč |
Kniha Dětství je drama je v
| Přečtených | 37x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 15x |
| Chystám se číst | 66x |
| Chci si koupit | 19x |
| dalších seznamech | 2x |
Musim se priznat, prestoze mam rada psychologii a zajimam se o reseni traumat z detstvi, takhle knizka se mi necetla dobre. Bezesporu je dulezitym prinosem zejmena pro psychoterapeuty v oboru, mozna se v ni nekdo najde nebo kdo potrebuje porozumet depresi, pro toho bude mozna prinosem (ne resenim). Ja jsem se nesetkala s nikym, kdo by do prikladu zrovna pasoval a ve finale jsem nabyla dojmu, ze ano vse pochazi z detstvi, coz jiz dnes vime, ale ne kazdy je sadista, nacista a pacient. Kazdy se s tim popasuje jinak, zalezi na spouste dalsich faktorech a nabitych zkusenostech. Verim ale, ze v 1994 to byla prukopnicka literatura pro profesionaly a trvalo hodne dlouho nez se takovy “bonding” uvedl konecne do praxe.