eraserhead komentáře u knih

Ty, kteří už od něj nějakou knihu četli může Laymon překvapit, jak v tomto v podstatě drama thrilleru zpočátku s horrorem šetří. Na druhou stranu to může být ukázkou, jak i tento čistě béčkový autor dokáže být ve svých knihách pestrý a odlišný. Příběh to není vůbec špatný, závěr je fajn, jen to nemusí být úplně to, co by čtenář mohl očekávat.

3 16.05.2023

Za protektorátu visely v řeznictví nápisy
Děkujeme vám, že nemluvíte o politice.
Nemluvili jsme o ní, nebylo o čem,
hovořily o ní atrapy salámů v prázdném krámě.

Uf, podobná setkání mám rád, i když mě často na nějakou dobu zaseknou. Já jsem vlastně vůbec nevěděl, do čeho jdu. Líbila se mi obálka, zpracování knihy, čekal jsem klasické básně. Tohle je v podstatě básnická (nerýmovaná) reflexe uplynulého století, od konce první republiky, přes okupaci, druhou světovou válku, poválečné nadechnutí, únor 48, padesátá léta, 68, normalizace, polistopadová euforie, Havel, Zeman, Bureš v subjektivních vzpomínkách. Historické detaily se mísí s osobními vzpomínkami, postřehy a poznámkami. Autorovi v době psaní bylo přes devadesát a ten odstup, poznání, (ne)smíření a smrt již na dohled číší z každého slova (a o to jsou ta slova krásnější). Občas je to tak brutálně, syrově a nemilosrdně silné, že jsem musel přestat číst, dát si čas rozdýchat, co jsem si právě přečetl, nechat to pořádně do/vyznít, usadit se, rozchodit to. Po What Good Girls Do od Jonathana Butchera je tohle letos druhá kniha, která mě fakt zasáhla.

() Na mrtvé si člověk
zvykne, oči měli zavřené, byli
vyhublí na kost, už ani jako lidi nevypadali.
Smrti jsme se dotýkali dřív
než dívčích těl, asi proto
jsme potom žasli na jejich zázrakem.

2 11.05.2023

Tři divadelní dramata, i když si tak trochu nedokážu představit, že jsou realizovány na prknech. Ale to je možná otázka doby. L. N. Tolstoj byl filosof, sociální a kulturní kritik a myslitel. Dost často se do jeho děl dostávaly jeho vlastní myšlenky, stávaly se základem. To je silně cítit i z těchto tří děl. V první hře zajímavě rozebírá tehdejší (?) realitu, kdy společenský, tradiční a křesťanský/církevní pohled na rozvod omezoval, ničil a bortil život lidí. Ve druhé hře se projevuje Tolstého kritika církevního pokrytectví, ústupků od křesťanských/Kristových zásad a jejího pochlebování a podlézání moci. Má silný sociální, v jistém ohledu až revoluční kontext/podtext ohledně přístupu k majetku. Taky se v ní projevují jeho autobiografické prvky jako by se jedna postava z díla svými činy prolnula se samotným Tolstým (pokud znáte jeho životopis, přijde to člověku až úsměvné). Je škoda, že hra není dopsaná, končí jen krátkými, nerozvedenými poznámkami. Poslední hra je krátká věc, snad spíchnutá horkou jehlou a neutkví v mysli tak jako předchozí dvě.

1 09.05.2023

Přiznám se, že díky tomu lehce zavádějícímu názvu jsem čekal nějaký Mordor. A ono zatím, jestli bych si měl z (podle) Ziburových prvních tří knih vybrat, kam bych vyrazil nejraději, tak je to právě Arménie a Gruzie.

6 06.05.2023

Tohle je má pátá přečtená kniha ze série a chvíli jsem si myslel, že jsem konečně narazil na nějakou, která mě fakt zaujme. Ale byl to jen chvilkový záblesk. Možná jsem měl od celé té série a její povahy falešná očekávání díky popisu a několika úvodům. Možná jsem jen očekával něco, co soutěž nenabízela. Nevím. Chápu, že povídkové soutěže to nemají lehké, v podstatě jsou odkázány jen na to, co jim dojde a s tím musí pracovat. A ve své době tohle asi svou službu vykonalo. Dvě (paradoxně ty nejdelší) povídky sborníku jsem ani nedočetl. Naopak korporátní horror TEMNÉ ZVUKY KOPÍRKY, STUDENÝ DOTEK SEŠÍVAČKY a nepříjemně mrazivý ČAS NA HRANÍ jsou parádní povídky. Zbytek jen tak nějak prošuměl, někdy až na hraně trapnosti. Do dalšího Ježíška už nejdu.

1 03.05.2023

Byl jsem u toho,
když zazněla ta slova.
A kde slovo oněmí,
na papíře se zvěčnit nechá.
Časem, zralé,
klidné, nespěchá.
Sledoval jsem jeho tvář,
v níž se to skrývalo, zřelo,
na čas ztratila svou zář.
Ale život plyne, tlačí, žene,
s dílem občas v jedno splyne,
živí ho a vede pero,
na světlo táhne z míst,
kde bývá šero.
A bílý papír, místo světlé,
láká, drží, nechá slova hníst.
Byť srdce pořád bijí, tlukou
v dálce i blízko havran kráká.
A já se omlouvám,
na tuhle knihu,
a slzy stékající po tvářích,
jsou prostě slova krátká.

3 01.05.2023

Na pohled útlá knížka ovšem s velkým obsahem. Knihu uvádí esej proti jaderným zbraním, zajímavě napsaná a pocitově příjemná (dá-li se to tak vystihnout). (****) Následujících pět povídek se, ač se to možná úplně nezdá, s tímto tématem úzce či úžeji souvisí. Každá je o něčem jiném, ale pořád se vrací k jednomu. BUJAK A VELKÁ SÍLA ANEB BOŽÍ KOSTKY (*****), POHLED DO OHNIVÉHO JEZERA (*****), NEMOC ČASU (***), MALÉ ŠTĚNĚ, KTERÉ MOHLO (**), NESMRTELNÍCI (*****). Kniha celkově 3,5*

2 01.05.2023

Výbor opravdu nádherných povídek z prostředí bulharské vesnice počátku 20. století. Tu veselých, tu zábavných, tu hořko-sladkých, tu smutných, tu dojemných, tu přemýšlivých. Tohle byla prostě krása číst a přesně pro takovýto obsah edici Světová četba miluju.

1 30.04.2023

Ležela jsem tedy na boku jako umírající kráva a dítě mě pomalu, ale jistě zbavovalo zbývajících tekutin a mozkových buněk. Chystáte-li se na dítě a máte-li doma hromadu takových těch knih, které se vám snaží namluvit a poradit, jak to s ním zvládnout a přežít, tak je vezměte, vyjebněte je z okna a přečtete si Příšeráky od Madly. Protože tahle s přehledem, nadhledem, humorem ale hlavně s láskou napsaná kniha vám dá mnohem více. A bude-li se vám při čtená zdát, že to funguje spíše jako antikoncepce a návod, jak se dětem raději vyhnout, tak nefunguje, sama autorka má děti dvě, takže ať už v knize napsala cokoliv, v klidu do toho šla znovu. Kdo má rád černý humor, ironii a sarkasmus a hlavně životní nadhled a nadsázku, užije si knihu stejně jako já.

4 25.04.2023

Sbírka Ingrid Rudavské je plná hravých i pod kůži zalézajících fantastických příběhů, tu mrazivě horrorových, onde hravě či varovně vědecko-fantastických, jinde snově až zasněně kosmicky fantaskních nebo naopak pocitově nepříjemně dystopických. V mnohých případech jde až o existenciální zrcadla nastavená lidskému odcizení, samotě, životu či modernímu světu. Stránky této knihy jsou temné stránky života, současného života. Života lidského, niterného, jeho úpadku i rozkladu. Života z něhož mrazí ale pro který i z vlastních zkušeností můžete mít pochopení. Autorka skrze barvitou fantazii nahlíží přímo do reality, přímo do člověka. Možná právě přímo do vás. 3,5*

1 24.04.2023

Och. Ač mé dětství zůstalo v minulém tisíciletí, tohle je opravdu krásná kniha. Nejen psanou formou, ale i doprovodnými ilustracemi. Ty jsou prostě úchvatné. Kniha se skládá vlastně ze tří částí. V první Hloucha (pravda, poměrně idealisticky) popisuje dětství v Japonsku, od narození, až po první dekádu života. Ve druhé části se věnuje japonským mytologickým příběhům, které pomáhají formovat během dětství, část je dokonce věnovaná různým strašidlům a démonům (parádní věc). Knihu pak uzavírá několik pohádek a lidových příběhů. Je mezi nimi např. i SNĚŽNÁ ŽENA, která se dočkala filmové verze v povídkovém majstrštyku Kaidan.

2 16.04.2023

Knihu v knihovně skladuji už dlouho, ale před lety jsem si nerozvážně pustil filmovou adaptaci. Která mě jednak dvakrát nezaujala a taky jsem si chtěl nechat teda dost velký odstup, než sáhnu po knize. Už podle filmu jsem konstatoval, že si Hill prostě napsal svůj Pytel kostí. Kniha je, samozřejmě, lepší než film, má poměrně zajímavé úseky, má ale také úseky, přes které jsem se prokousával jen pomalu a bez zájmu.

3 15.04.2023

Taková skoro až jednohubka. S hodně dobrým rozjezdem, ale závěr pro mě obrovské zklamání. Od jistého okamžiku jsem si říkal (a doufal) že to snad neskončí takhle, že tohle nebude vyvrcholení a pointa a ono to přesně tak dopadlo. Škoda, takhle hezky rozjet hlavní postavy a pak to nechat vyšumět do ztracena. Jasně, mohlo by se říci, život takový bývá, i ten literární, ale prostě jsem čekal podstatně více.

3 11.04.2023

Derlethův příspěvek k mýtu HPL, volně vycházející z mistrových poznámek a zmínek. HPL jméno na knize je převážně čistě obchodní artikl (myslím, že by to reálně vyřešila poznámka v předmluvě či podtitul). Možná by se to dalo i odbýt tím, že se Derleth svezl Lovecraftovi na zádech. Ale kdo dneska už ví, jak hodně přesně to bylo. Každopádně, na jednu stranu pořád se opakující motivy a zápletky (až mi přišlo, že kdo nemá v knihovně určitý, v příbězích se neustále opakující, seznam knih, jako by ani nebyl člověkem (hodným mistrova díla)), až jsou ty příběhy pro znalé čitelné a předvídatelné. V tomhle ohledu hodně přepálená a repetitivní úvodní novela. Na stranu druhou, nejednou to prostě funguje a máte-li HPL styl rádi, tohle si užijete. Ať už to s Derlethem bylo jakkoliv, HPL tvorbu znal a dokázal s jejími prvky dále pracovat a (funkčně) obohacovat/rozvádět ji o prvky, které u HPL nenaleznete (ženy). V tomhle ohledu zajímavé poznámky na konci knihy. Rozhodně je tohle mnohem poutavější a zajímavější, než spousta současných HPL rádoby epigonů a inspirací, které mě fakt nudí. Přistoupí-li čtenář/ka na to, že je to vlastně jen hra, pobaví ho/ji to, tak jak patrně mělo. A já jsem se zase rád do té příjemné atmosféry ponořil. Zajímavé příběhy: OKNO V PODKROVÍ, ZABEDNĚNÝ POKOJ, RYBÁŘ Z FALCON POINT, TEMNÉ BRATRSTVO, HLÍNA Z INNSMOUTHU.

3 05.04.2023

Napsal tohle vůbec Grabiński? Můj oblíbený a milovaný Grabiński? Když to vezmu z pozitivního hlediska, je to ukázka, že zvládal psát širší záběr. Třeba šestákový román, který začíná jako okultní drama a končí jako exotické dobrodružství, v němž se běloch stane domorodým králem. Technicky se to skládá ze tří námětů, slepených postavou hlavního hrdiny, který se charakterově mění podle potřeby zrovna odvíjeného děje. Ono to vlastně není špatně napsané, a v té době prostě tohle letělo, jen je to poměrně prázdné a ani náhodou to, co bych od Grabińského čekal. Docela si dokážu představit to zklamání, když někdo ovlivněn tou chválou, kterou na Grabińského pěju i já, sáhne jako prvním od něj po tomhle.

3 30.03.2023

Ve třetím svazku se edice HorrorCon vydala do trochu širšího a otevřenějšího prostoru a k horroru přidala i sci-fi, thriller a fantasy příběhy. Mile překvapil Procházka svou až bizarní a brutální romantikou.

1 23.03.2023

Tohle se četlo takřka samo. V místě, čase a prostoru dobře ukotvený příběh s dobrou péčí o postavy. Nic těžkého ale ani ne žádná zcela spotřební kusovka. Škoda té pointy a závěru, který se v mých očích stal poměrně velkým šrámem na jinak dobré knize. Vůbec to není špatně napsané, ani to nekončí hloupě, jen mi tenhle závěr prostě nesedl.

3 13.03.2023

Řecko-irský přistěhovalec do Japonska Lafcadio Hearn byl vlastně takový japonský K. J. Erben. I on o několika sbírek sesbíral místní mysteriózní, tajemné či vyloženě strašidelné legendy, pověsti a příběhy, z nichž dodnes těží mnozí filmaři i komiksoví tvůrci. Sean Michael Wilson je irský přistěhovalec do Japonska, který žije ve stejném městě jako žil Hearn a učí Japonce a Japonky angličtinu jen kousek od univerzity, kde ji vyučoval Hearn. Snad proto jaksi symbolicky po více než sto letech převyprávěl některé Hearnovy sebrané příběhy pro komiksové vydání a ve spolupráci s kreslířkou Inko Ai Takitou vytvořil tuhle obsažně i napohled hezkou sbírku mysteriózních, paranormálně romantických i vyloženě horrorových příběhů. K těm ryze horrorovým a mým nejoblíbenějším patří tradiční příběh o Nuke-kubi (mých oblíbených létajících hlavách) a naprosto mrazivý a šílený příběh s všeříkajícím názvem Jezdec na mrtvole. Ale ani ostatní příběhy nezaostávají. Tohle je skvělá příležitost seznámit se s japonskými strašidelnými příběhy (je-li čtenář dosud nepolíbený) nebo se jimi potěšit v zajímavé formě a podobě (vyzná-li se už), neboť kresby jsou výživné. A to v široké paletě věkových kategorií.

2 10.03.2023

S Koontzem a jeho knihami to mám trochu jako na horské dráze. Některé mě nadchnou, některé potěší, jiné nechají chladným a tu a tam mi některá přijde vyloženě slabá. Líbí se mi ale na něm jeho sub/žánrová pestrost (byť někdy zachází do mě neoblíbených končin) a schopnost povedeně a barvitě míchat subžánry i v rámci jednoho díla. To je případ i této mé jeho druhé nejoblíbenější knihy. Co začíná jako mysteriózní akční krimi, skončí jako temný a mrazivý horror s lehkou příměsí sci-fi. Na začátku se to moc nezdá, ale posledních cca 70-50 stránek je fakt hustá jízda.

4 10.03.2023

Nakonec z té knížky převládá vlastně tak trochu lítost. Naprosto skvělý rozjezd, který však v poslední (jaksi zbrklé a přezvratované byť myšlenka špatná) vyprchá. Jako jo, pobaví to, i svůj účel to tak nějak splní. Jen mi přijde až škoda vyplácat si dobře uchycenou postavu s takovým pozadím (bývalá profesionální honička ano, přesně to, co vás pod tím slovem napadne jako první se zajímavou historií a přístupem k životu, která začne fušovat do věštění a spiritualismu) na něco tak krátkého a v závěru lehce zbrklého a nenaplněného. Tomuhle by slušelo románové rozvedení.

4 10.03.2023