Lunapark
Richard Laymon
Lunapark v Boleta Bay vyvolává spíše strach než radost. Zvětšující se skupina agresívních pobudů a žebráků zastrašuje návštěvníky pobřežního zábavního parku, hledající zde odpočinek a odreagování. Zároveň dochází čím dál častěji k únosům a záhadným zmizením. Obyvatelé města se začínají bouřit, a skupina místních teenagerů se rozhodne zakročit. Ale v lunaparku není nikdy nic tak, jak se na první pohled zdá. Za křiklavými barvami a zářivými světly vyčkává něco mnohem děsivějšího, než co je možné zhlédnout ve zdejším obludáriu…... celý text
Přidat komentář
Richard Laymon psát umí, pro mě je svým stylem vyjadřování vynikající spisovatel hororu. Styl jeho podání totiž zcela jednoznačně odkazuje do zákoutí temných myšlenek a vy se opravdu bojíte. Kniha u mě zaručovala děj, který by vykresloval prostředí lunaparku, tedy v jeho vnitřním a blízkém okolí. Chtěla jsem se bát, mít mrazivé předtuchy, asi jsem už očekávala, o čem Lunapark bude. Chtěla jsem číst to mé očekávané. Proto jsem si ji koupila. Těšila jsem se na duchařinu či jiné živly, které by neúprosně zabíjely. Příběh, bohužel, řešil spíše problematiku bezdomovců a zvrácených obyvatel; o nějaké mrazení v zádech, a/nebo typický hororový strach jsem nemohla na žádném místě v knize zakopnout. Možná to byl autorův záměr přesunout se z obvyklého tématu do jiného, o kterém se v hororovém pojetí moc nepíše. Když se řekne horor Lunapark, každý má na paměti knihu od Stephena Kinga, ale tohle je úplně něco jiného.
Výborný horor, ktorý mi vo viacerých veciach pripomínal Kinga. A musím povedať, že ma bavil viac než King, pretože Laymon píše viac zábavne ale jednoduchšie. Kniha vyšla v 89´, písal ju Američan, tak mala super atmosféru a živo som si vedel predstaviť väčšinu scén. Záverečná vyvražďovačka v štýle S.A.W. (alebo Until Dawn) bola výborná, najviac som držal palce mojim obľúbeným dvom policajtom a Violet. Do dokonalosti mi chýbalo viac vecí - hlúpe jednanie postáv a niektoré nelogické a prehnané scény. Ale inak je Lunapark kvalitná kniha, ktorá sa oplatí prečítať. Len je škoda, že Laymon u nás málo vychádza, pritom napísal veľa noviel a kratších vecí. 90%
Trochu dost velké zklamání. Podle mého není důvod na ovace. Lunapark se hororovým žánrem inspiroval jen velice vzdáleně. Obsahem i stylem to připomínalo spíš jen takové lehké "Bububu" Young Adult. Od začátku jsem měl nemalý problém se do děje vůbec začíst... XY dějových linií zapříčinilo, že jsem se v příběhu opakovaně ztrácel. O strachu a napětí také nemůže být žádná řeč. Horor se prostě nekonal, Lunapark je vyloženě jakousi sociální baladou o tulácích a lidech na periferii americké společnosti. Potenciál sice slušný, ale stejně jako u mnoha jiných knich, zůstal nevyužitý. Dávám jednu hvězdu aspoň za ten konec, kde se jak - takž rýsovalo drobné napětí a spád.
Vyjímečný román, s nesmrtelným sociálním tématem lidí bez domova a vztahy k běžným lidem a policií.Skvěle napsaný příběh, který se v poslední části plynule změní v brutální horor a dominuje překvapivým koncem.Při čtení, jsem si stále představoval, že by bylo skvělé zfilmování formou seriálů.Vřele doporučuji.
Po pár stránkách jsem se do knihy začetla a nemohla jsem se odtrhnout. Strhující a mrazivé. To, jak příběh graduje je až k neuvěření. Jen napjatě čekáte, kdy se to stane. Proměna hlavní postavy je opravdu zvrácená. Dle mého názoru má příběh vše, co by mít měl. Doporučuji
Zvráceně dokonalé, úchylně strhující, vysloveně brakové a přitom makabrózně geniální. Richard Laymon je jednoduše král škváru a buď jej milujete, nebo nenávidíte, přičemž obě skupiny mají pravdu ve všech svých argumentech pro i proti. Na obranu autora musím říct, že jen málokdo dokáže rozehrát přes čtyři sta stran vanilkového splatterpunku, okořenit to sexy erotikou a ještě tomu dát fazónu zábavného čtení. Zápletka s psychopatickými houmlesáky řádícími v posezónním lunaparku má prostě něco do sebe, přestože je natvrdlá jak zákon káže. Což mě na Laymonovi fascinuje nejvíc, ta jeho ochota jít do primitivních motivů a doufat, že s nimi uhraje děsivé divadlo. A kupodivu se mu to daří. V tomhle ohledu nemá na našem trhu konkurenci, protože to pořád je horor a ne parodie, i když mé nadšení by mohlo poukazovat právě na to druhé. Jediné, čeho lze litovat, je fakt, že všechnu skutečnou morbiditu si tento literární principál opět nechal na velkolepé finále, které přitom natahuje, jak jen to jde.
Parádní knížka, která mě vtáhla do děje hned od začátku a už nepustila. Postavy jsou pestré a některé opravdu velmi zajímavé. Démonická Tanya, s tváří anděla, zosobňuje jak se člověk může po strašlivém zážitku zcela změnit a nedokázal jsem jí úplně odsoudit. Na druhou stranu Jeremy je postava, kterou jsem div nezačal nenávidět. Zde autor krásně popsal psychicky vyšinutého jedince, slabocha neštítícího se ničeho jen aby se zavděčil své "paničce". I zbytek party, až na dvě světlé vyjímky (Violet, Nat) , na mě působil jako stádo, které Tanya umí zcela ovládat. Z dalších postav mě rozhodně zaujala Robin a i parťáci Davy a Joan. Celkově je kniha velmi napínavá, krvavá, smyslná a člověk po dočtení knihy, díky závěru, chvilku dumá jestli Tanya a její banda vlastně byli ti špatní. Za mě, až na jejich poslední krok, tedy rozhodně ne. Až na již zmíněného Jeremyho.
Kniha byla dobrá po pár stránkách mě uchvátila docela poutavým čtením. Jen mě mrzí její konec z kterého nebylo jasné jak dopadly hlavní postavy , jakoby spisovatel už byl unavený svým psaním, poslední strany vynechal a knihu uzavřel jen dvěmi větami z kterých není absolutně nic patrné.
Kniha byla docela napínavá, ke konci jsem se od ní nemohla odtrhnout. Autor se s ničím nepáře a v drastických scénách s tím musíte počítat. Nicméně bych řekla, že oproti jiným jeho knihám jich je tu naštěstí o trochu míň.
Tak to byla pátá a poslední Laymonovka, co jsem četl a musím říci, že se mě nelíbila. Asi je to tím námětem, který mi nepřipadá zrovna moc orginální- parta teenagerů terorizuje bezdomovce a pak se sami stanou lovnou zvěří. Pro někoho to může být poučné, ale pro mě zrovna tedy ne.
Laymon je posedlý násilím. I v druhé knize, kterou jsem od něj četl, se to násilím jen hemží - skoro v každé kapitole. Musím ale přiznat, že se kniha četla dobře, 450 stránek jsem zhltnul za dva dny. Oproti Jedné deštivé noci se mi Lunapark líbil více, nebylo tam tak moc poukazováno na debilitu Američanů. Jen ten šílený konec, který Laymon utopil v krvi a vraždění, už mě vůbec nebral. Přesto s váháním dávám 4 hvězdičky - 70%.
Mile mě překvapila, přečetla sem jí za dva dny , nedokážu teď říct která kniha od Laymona se mi líbyla víc
Štítky knihy
bezdomovci nenávist poutě, lunaparky, zábavní parky
Autorovy další knížky
| 2012 |  Lunapark |
| 2009 | Sklepení |
| 2010 | Putovní upíří show |
| 2010 |  Jedné deštivé noci |
| 2011 | Ten, který ovládá tvé tělo |
Ty, kteří už od něj nějakou knihu četli může Laymon překvapit, jak v tomto v podstatě drama thrilleru zpočátku s horrorem šetří. Na druhou stranu to může být ukázkou, jak i tento čistě béčkový autor dokáže být ve svých knihách pestrý a odlišný. Příběh to není vůbec špatný, závěr je fajn, jen to nemusí být úplně to, co by čtenář mohl očekávat.