Elern komentáře u knih

Kniha je skutečně tak dobrá, jak se proslýchá. I když na tohle téma člověk přečetl několik knih a viděl mnoho filmů, dokázala mile překvapit. Popis Hany v první části mě dostal k velkým slzám, kdy jsem s člověkem natolik soucítila a dokázala pochopit - spíše se dovtípit - jak se člověk cítí. Nežije, pouze přežívá. Poslední kapitola mě vše potvrdila.
Je neuvěřitelné kolik životních náhod dokáže k sobě svázat hrstku lidí a ovlivnit jejich osud navždy. Kniha se dá vnímat mnoho směry, proto je podle mě oblíbená a každý v ní najde to své. Konečně pořádná kniha, kterou jsem po dlouhé době četla .... ještě k tomu přímo od nás!

15 28.07.2019

Kniha Veselí se pro mě stala nečekaným překvapením. I když mě myšlenkově nenaplnila a ani dějově se nikam pořádně neposunula, zhltla jsem ji za necelé tři dny. Přemýšlím vlastně proč. Že by to bylo nářečím, které mi je blízké, místy, které osobně znám nebo Elišky, která je zosobněním dnešní generace nad 30+, vážně netuším. Asi to bude tím, že si mě Eliška získala svým humorem a tak nějak jsem doufala, že najde to své štěstí. Z Veselí se pro mě stala oddechová kniha, u které jsem čekala trochu jiný konec.

7 04.05.2020

Začnu asi takhle ... kniha se dá přečíst. Poměrně i za krátkou dobu. Proto jsem přidala hvězdičku navíc, pač úplný odpad to není. Ale ... je tady to ale. Saturnin to prostě není. I když se zde používají výrazy, jenž nejsou úplně běžné v novodobé literatuře, jsou zde naše staré známé postavy a děj navazuje na předchozí díl, tak prostě ne. Můj názor je, že původní Saturnin měl zůstat tak jak je a nechat mu to kouzlo, které jej vyneslo na výsluní našich srdcí.
Jestli mám hodnotit knihu jako takovou, tak se přikláním k názorům již vyřčeným. Stále se opakující fráze, scény z prvního dílu a hlavně, děj se prakticky nikam neposunul. Nenašla jsem téměř žádnou kapitolu, kterou bych si zamilovala a chtěla se k ní vrátit.
Průměr ok - jsou horší knihy a daleko hůře napsané ;)

7 13.02.2018

Po dočtení mě napadlo jediné - byl by Annin deník natolik slavný, kdyby Anne s celou rodinou (kromě otce) nezahynula v táboře?

Krutá otázka.

Holka měla určitě výtečný vypravěčský talent, který se vidí málokdy. Popsala něco, co si nedokážu sama u sebe představit. Pozorovat vývoj děvčete z holčičky v mladou ženu mě fascinoval a dost často jsem viděla i samu sebe v průběhu dospívání a sebe i v současnosti. Líbila se mi její emancipace vůči ženám a otevřenost k tématům, která byla tabu. Dovedu si Anne představit po válce jako první bojovnici za ženská práva. Zápisky byly na mě natolik silné, že jsem musela jednotlivé dny číst s odstupem. Přesto si myslím, že kdybych deník četla daleko dříve, přibližně ve věku Anne, vzala bych si z ní více.

Osudovou kapitolou pro mě vždy bude zápis ze středy 5. dubna 1944. Moje srdcovka.

Každopádně na otázku stále nevím odpověď.

6 10.07.2018

Slepá mapa je opravdu hodně smutná. Setkáváme se se sledem nešťastných událostí, z kterých doslova mrazí. Proto se mi příběh četl poněkud špatně, obzvláště když sami zrovna neprožíváte šťastné období zalité květinami. Asi nejlepší části se pro mě staly poslední kapitoly. Doktora Šimáka jsem si fakt oblíbila. Proto by mi nevadilo, kdyby byl konec o něco delší. Davam čtyři hvězdičky, protože Hana se mi líbila daleko více a oproti Slepé mapě mě uplně pohltila.

5 11.10.2020

Další můj rest splněn, kniha byla dočtena až napotřetí.
Při čtení jsem si několikrát vzpomněla na RUR a Bílou nemoc. Přesně ten typ knihy, která si pohrává s možnou vizí světa a nemusí skončit dobře. Připomnělo mě to historky mé babičky za totality, ale dotažené do absolutního extrému. Bohužel stále jsme v nebezpečí. Hrozba takového státu je i dnes aktuální. 1984 mě otevřelo oči ..... nechalo mě se zamyslet nad tím, co děláme špatně a co nesmíme dopustit. Nejhorší pro mě byla ta beznaděj, která zavání z celého příběhu - od začátku až do konce. Vše je marné. Žádné světlo na konci tunelu. Prostě nic.
Konec byl pro mne zdrcující i přes to, že jsem o něm věděla z hodin češtiny na střední škole. Věřila jsem v zoufalé vítězství nad systémem, protože pravda přece vždy vítězí. Bohužel v životě už to tak nechodí. Bylo to stejné jako v Chrámu Matky Boží v Paříži, kde jsem tajně doufala, že Esmeralda přežije, ale ono nic.
Doporučuji si 1984 aspoň jednou za život přečíst. Nebude to chyba.
Lahůdka na závěr ..... moc se mě líbilo vykreslení muže a ženy. Muž stále zahlouben do politiky, kdy se snaží věc vysvětlit ženě, ale ženu to nezajímá. Libuje si v citech a obyčejných věcech než v diskuzi o vládě. Občas to tak mám doma s jinou obměnou témat ;)

5 27.04.2019

Nechci knihu "Dvůr trnů a růži" zkritizovat. Mým cílem je napsat objektivní komentář. Zkusím vzít v potaz i to, že nejsem teenager, ale ani ostřílený dospělák.

Za prvé, knihu jsem nedočetla. Odložila jsem ji někde v polovině a po dvou měsících si přiznala, že tohle není můj šálek kávy. Začátek byl docela nadějný, dost podobný začátku v Eragonovi, ale nemohla jsem si prostě pomoct. Čím déle jsem ji četla, tím méně mě bavila.

Za druhé, Skleněný trůn od této autorky mě připadal lepší. Svižněji se četl, hlavní hrdinka byla drsnější než Feyre a zápletka mě bavila daleko více. Přesto mě ani Skleněný trůn nedokopal k tomu, abych si přečetla další díl.

Za třetí, svět za zdí vypadal vážně zajímavě, ale místo nějakých propracovaných detailů jsem dostala nápor pubertálního románku a nesmyslných pasáží z prostor zámku. Nebyl důvod proč číst dále, když se tam prakticky nic zajímavého pro mě nedělo.

Nedokázala jsem pochopit v čem je dvůr tak unikátní. Tento žánr je u mě pase. Vyrostla jsem. Můj čas je dost drahý na to, abych se věnovala těmto knihám. Věřím, že pro pár let mladší generaci je dvůr asi bomba ... pro mě už ne. Proto dávám nakonec dvě hvězdičky, protože jako Young adult je to obstojné.

5 27.09.2018

Původně jsem chtěla dát jenom čtyři hvězdičky, ale kvůli Flavie musím dát všech pět. Navíc je to jedna z mála knih, která mě po přečtení pár stránek donutila pravidelně kontrolovat katalog knižního klubu a sledovat vydání nového dílu dalších sedm let. Bohužel jsem první díl dočetla až po sedmi letech. Půjčené knihy z knihovny mě donutili ji odkládat na příště, protože byla moje a času na ni bylo dost.

Neodkládejte .... otevřete .... čtěte. Stojí za to, i když Vám není jedenáct. Flavie je jednoduše úžasná. Taková starší verze ... ne-li babička Emily Strange. Obě dvě stejně chytré :D

4 14.05.2018

Za prvé, musím pochválit autorku za nápad pokračovat v rodině Bradfordů. Jejich "chuť" k jídlu a útrapy s ním mě vždycky pobaví a Zoe jsem si zamilovala. Zápletka, milostné pasáže, závěr i hlavní hrdinka se mi daleko více zamlouvali než v jedničce. Kniha se četla svižně a překvapovala. Byla to daleko větší zábava. Ano je to věčně omílané téma, ano je to romanťák, žádná chytrá kniha, ale možná proto je dobře, že takové autorky máme :D

4 25.11.2016

Naprostá spokojenost. Jsem blázen do starých anglických domů a jeho obyvatel, obdivuji malé neobvyklé chytré holky a zbožňuji Na Větrné hůrce. Vše jsem v knize našla. Jak bych tedy tuto knihu nemohla nemilovat. Flavie patří mezi mých top pět mladých dívek z kterých tajemno přímo sálá.
Upřímně jsem uvažovala, zda bych tuto sérii doporučila mé sestře, která půjde do šesté třídy. I když obě dvě mají jedenáct let, tak nevím. Kniha obsahuje tolik narážek na jiné knihy, chemické pokusy, detektivní zápletku .... nejsem si jistá, jestli dnešní děti, které čtou jenom sem tam, by knihu ocenily.

3 21.07.2019

Znáte ten pocit, když si přejete najít ráno v autobuse prázdné místo k sezení? Každý den doufáte, že silnice budou průjezdné, když jedete autem? Tajně vyhlížíte v obchodě, zda vaše lodičky, které jsou v akci, mají ve vaší oblíbené barvě a čísle 38?
Já teda ne.

Každý den doufám, že autobus nebude přecpaný a já si v klidu někde stoupnu. V autě by mě stačilo, kdyby konečně už opravili most a já nemusela objíždět celý blok a hlavně, že aspoň nějaké číslo lodiček v akci bude 41.
Jestli máte aspoň trošku podobné pocity a tajně si přejete, aby to bylo jinak, sáhněte po knize. I když to je další love story, má i pasáže k zamyšlení - jak v rodinných vztazích tak v osobních a hlavně v tom, že si máte dávat pozor na to, co si přejete. Tohle téma mě v tomto týdnu potkalo v knihách už třikrát, takže asi na tom něco bude ;)

3 28.11.2018

Hypnotizér mě naprosto zhypnotizoval. Poslední strany jsem četla jedním dechem a byla jsem natolik pohlcena, že jsem neseděla uprostřed obývacího pokoje na gauči, ale šla sněhovými závějemi v Laponsku společně s Joonou a ostatní. Jediné co bych knize vytkla bylo pár neuvěřitelných náhod, které se odehrály a některé situace nebyly podle mého medicínsky správně, ale nejsem doktor, že ano. Ještě mě napadá ..... kolem 50 stránky se děj docela vleknul a knihu jsem na dva týdny odložila stranou, ale potom se to pěkně rozjelo. Proto za sebe dávám všech pět hvězd a těším na přídavek, který má být údajně lepší a lepší.

2 22.01.2021

Název knihy vystihuje vše, lépe bych jej nevymyslela.
Dvanáct příběhů dvanácti žen. Životní osudy, které se neplánovaně propojily. Bábovky jsou tak trochu ze života každé ženy. Každá z nás je svým způsobem bábovka, která si nedokáže v životě dupnout a udělat si svůj život tak, jak by chtěla. Navíc, bylo to řečeno i v seriálu Most, každá ženská musí umět upéct bábovku :D
Poznámka: U Třestíkové začínám mít problém se samotnými konci. Vždycky to tak nějak zvláštně utne. Mám ten pocit jenom já?

2 06.07.2020

Rebeka patří mezi "zvláštně" zajímavé knihy. Docela dost jí uškodil začátek v podobě osmdesáti stran "ničeho". Měla jsem sto chutí knihu odložit, kdybych nevěděla, co mě dále čeká. Až onen stín Rebeky mě donutil číst dále. Je tahem celého příběhu a její život vás nutí přelouskávat další a další stránky. Kniha určitě stojí za povšimnutí, i když jsem ji na začátku skoro odepsala. Přece jenom se odehrává v krásně vylíčené době s nádechem tajemna a starých domů, které mám tak ráda.

2 18.03.2017

Konečně jsem ji našla! Po dlouhých útrapách hledání tohoto komiksu, o kterém jsem kdysi hodně dávno četla v časopise, na mě konečně mrknul z regálu a nezklamal mě. Ukázal se přesně v ten pravý čas. Vskutku originální pojetí životopisu do „obrázku“, jenž názornější být nemůže. Připomněla mi všechno, co na společnosti nenávidím, miluji a pro co ji obdivuji. Našla jsem v ní i kus sebe a zjistila věci, jejichž pravdivost mě děsí a kterým nedokážu uvěřit, že se staly v osmdesátých letech dvacátého století.

Mrzí mě jen jedna věc, že já blbec jsem si v knihovně nevzala i ten druhý volný díl.

2 19.11.2014

Děkuji za tento přídavek, který mě vzal zpátky do mých dětských let na základní škole. Znovu shledání s Eragonem, Safirou a Murtaghem bylo opravdu super. Škoda, že se v knize neobjevila i samotná Arya. Bohužel jsem se knihou musela těžce prokousávat. Neměla takové grády jako předchozí tetralogie. Až závěrečná povídka o červovi mě donutila číst dále. I závěr knihy mě velice potěšil. Proto jsem přidala hvězdičku navíc, ale jsem toho názoru, že bych si raději od Paoliniho přečetla už i něco jiného.

1 06.07.2020

Byla jsem úplně náhodou na adaptaci prvního dílu, která se mi docela líbila. Proto jsem měla nutkání si přečíst celou sérii. Podotýkám, že nejsem ten typ člověka, který by začal až od druhého nezfilmovaného dílu, ale do ruky se mě bohužel dostal pouze druhý a třetí díl. Tak jsem začala až s tímto druhým dílem. Velice mě pobavil. Je plný vtipů, které mě donutily se nahlas smát, což se žádné knize dlouho nestalo. Nebyl to ale žádný trhák. Příběh neměl podle mě žádnou hlubší či hlavní dějovou linku, ale i tak pobavil. Nějak mě ale nepřinutil sáhnout i po tom třetím. Daleko raději bych se asi podívala na další film, protože herečka, co hrála Marii, byla opravdu kouzelná. Zkusím si asi přečíst i tu jedničku, jestli na ni narazím a posoudit zda to bude jedna z mála knih, kde mě adaptace bavila daleko více než původní kniha.

1 27.01.2020

Jeden z nejlepších dárku v životě za doučování! Od této chvíle chci za pomoc jenom knihy. Pobavila, odreagovala, zrelaxovala. Ve většině pasáží se i našla. Za mě automaticky pět hvězdiček.

1 03.01.2018

Celaeno Sardothien, i když jsi zabiják, tak jsi po dlouhé době děvče, které jsem si oblíbila.
Měla bych k tobě jenom jednu výtku a to tu, že tě stvořila a sepsala žena. Nevím jak je to možné, ale u fantasy se to dá vždycky nějakým způsobem poznat. Hned ze startu, kdy přicházíte do Endovieru jsem čekala od knížky napětí, dost akce, umu ze strany vražedkyně, ale ono nic. Od poloviny knihy se to strašně vleklo. Čekala jsem víc, když má tak vysoké hodnocení. Každopádně mě zaujala a jestli sáhnu po dalším pokračování tak doufám ve větší akci a méně tlachání.
Jinak velké plus dávám závěrečnému souboji! Pro mě s pasáží z Endovieru nejlepší části knihy. Naprosto zbytečný mě naopak připadal milostný trojúhelník. Chaol mě byl daleko sympatičtější než princátko.
Tak snad na viděnou příště Celaeno ...

1 04.11.2017

Co k tomu dodat ....
Ani jsem ji číst nechtěla :D Nebýt druhého dílu, který jsem v práci tak často balila a zaujal mě, tak ji nečtu. Jenže otevře stránky druhého, když existuje i první. Tak mi na stole přistály oba dva. Vyloženě jsem čekala knížku plnou humoru a zákeřných sousedních vztahů. Bohužel se dva hlavní aktéři do sebe zamilovali a tím to totálně pohřbili. I když byl příběh dost nereálný, situace nepravděpodobné a Jason ani moc k pomilování hodný, já se bavila. Bezva odpočinek k pláži. Občas jsem se musela praštit do hlavy nad nějakou kravinou, ale ušlo to. Ženská tím nepohrdne.

1 25.11.2016