Elen.aja komentáře u knih

Skrze osobní příběhy popsán přelom dvacátého století se svými radostmi i starostmi v celé šíři přes rodinné vztahy, pracovní podmínky, politickou situaci i národnostní soužití. Mému srdci hlavně to poslední blízké. Ačkoliv oblast Karvinska osobně neznám, mnohá témata se mě jako holky ze Sudet (a pravnučky česko-německé rodiny) dotkla. Bylo by skvělé, kdyby někdo tak pečlivě a plasticky popsal mikrodějiny i z našeho regionu. Jednu hvězdu dolů za občasnou přílišnou obšírnost textu. Na druhý díl se těším, jen se trochu obávám tloušťky knihy.

Některé myšlenky z knihy o válce se mě v kontextu současné války na Ukrajině dotkly. Válka je to sice jiná, ale působí stejné bolesti a utrpení.

14 15.04.2022

Dočetla jsem a stále ve mě rezonuje. Co se týče dějové linky, byla napínavá, ke konci jsem měla v zápletce trochu problém s uvěřitelností, rušila mě tam jedna nepravděpodobná spojitost, ale jinak románově zpracováno poutavě. Témata, kterým se autorka věnovala, velmi oceňuji, mám plno kusých informací, ale takto ucelené jsem je nepotkala, např. ohledně fungování podzemní církve. Obdivuji, kolik práce musela mít autorka s rešeršemi a zpracováním zdrojů. Bylo to velmi hutné, věnovala se mnoha tématům a nečetlo se to snadno. S čím mám trochu problém, je nakládání s fakty, jako třeba geografický posun Mariahilf, to mi nepřišlo úplně šťastné a spíše matoucí. Podle mě to nebylo takto nutné překomponovat, nic proti autorské licenci. Skrze to jsem pak váhala, v jaké míře pak obraz témat koresponduje s realitou a nakolik se tedy mohu o tuto románovou podobu opírat. I přes to vše, velmi kvalitní počin a jsem nadšena. Kniha mě povzbudila nastudovat si o tématech více v naučné literatuře.

Vzpomínám na dětské táborové besedy se stařičkým o. Stanislavem Krátkým (biskupem skryté církve), kdy mi blíže nedocházelo, kdo vlastně před námi sedí a co si za komunismu prožil. Nikdy nezapomenu na jeho superbody a citáty, které nás učil, až nám je dostal pod kůži a v knize zmíněné Sub specie aeternitatis, mi ho s radostí připomnělo.

13 23.06.2022

Přečetla jsem jedním dechem,jak jen to se třemi malými dětmi šlo. Za mě tedy skvělá zápletka a i když někdy trochu matoucí, skrz cestování kapitol v čase, velmi dobře popsané myšlenkové pochody hlavních hrdinek díky ich formě.

12 30.11.2021

Pro mě již třetí kniha od A.Mornštajnové a stále mě baví...o tématech,o kterých už bylo psáno hodně, umí psát čtivě, svěže a originálně...

11 11.08.2019

Volné pokračování šumavských samotářů, tentokrát z různých koutů naší země. Rozhovory jsou opět čtivé, vedou k zamyšlení a zaujalo mě,jak je každý příběh jiný, originální, stejně jako my všichni lidé jsme každý originál a máme svůj vlastní příběh a svět. Aleš Palán umí citlivě pod tu pokličku nakouknout a objevit vskutku zajímavé světy...za mě pokračování dosahuje stejných kvalit jako Raději zešílet v divočině. Samozřejmě kvalita fotografií je skvělá, za mě snad ještě lepší než Šibíkovy.

10 13.01.2021

Jelikož jsem z regionu a pocházím z česko-německé rodiny, tak se mě téma velmi dotýkalo. Kniha mi byla bližší než Šikmý kostel (který jsem nedočetla), přecijenom se víc týkala našich hor. Nejprve jsem se zděsila počtu stran, ale kniha mě pohltila a četla se jedním dechem. Ráda bych si ještě dostudovala, co konkrétně v knize byla fakta a co románová fikce, uvítala bych k tomu nějaký úvodní/závěrečný komentář autorky.
Jedná se o téma bolestné, ale důležité připomínat, aby se historie neopakovala. Války nikdy nic dobrého nepřinesly a vždy na tom tratí spousta nevinných lidí na obou stranách fronty.
Kniha je skvělým vhledem do historie sudetské problematiky. Já bych klidně uvítala příběh popsaný až do současnosti.
Zároveň mě četba vedla k vděčnosti, v jaké době žijeme nyní a jak náročný byl život na horách o století zpátky.

9 20.01.2024

Humor pana Ebena mám velmi ráda, proto jsem od knížky měla vysoká očekávání, ale přiznám se, chvílemi jsem se přemlouvala ji dočíst. Asi mi chyběl ten specifický hlas a intonace, které jeho humor dokreslují. Audioknihu bych zřejmě hodnotila jinak. Ale jinak se jedná o oddychové čtení na odpoledne. Co mě ale velmi pobavilo, byl samotný formát knihy, který je vskutku originální.

7 14.12.2021

Děkuji za krásné počtení. Bylo to jako posezení u kafe - autentické, lidské, neškrobené. Bez megalomanské snahy zachytit a popsat vše. O věcech obyčejných, náročných i radostných. odvyprávěno s lehkostí, možná i právě díky poctivé přípravě, kterou u autorky velmi oceňuji.
Mikro vhled do života šesti žen, každé jiné a originální, avšak s upřímnou touhou žít své životní poslání.

Pro mě i navíc velmi zajímavý náhled do života sr. Lucie, která mě na CMTF učila.

Doslov autorky na dokreslení kontextu vzniku knihy vřele doporučuji přečíst, ukotví její práci, záměry a vše se seskládá do srozumitelné mozaiky.

6 28.12.2022

Nevšední pohled do života farářky a ne ledajaké. Pro mě, jako katoličku, o to zajímavější, protože ženy v taláru běžně nepotkávám. Je podnětné vnímat ženský rozměr kněžství, které se autorka snaží upřímně žít a plně a zodpovědně rozvíjet jako své životní povolání.
Oceňuji nejen oficiální texty z kázání, rozhovorů a výklady, ale ještě více zápisky z mezičasů, čímž se kniha stává jejím osobním svědectvím žité víry a povolání.
Hvězdy dolů za nesourodé a nenavazující texty (kvituji alespoň poskládání článků dle církevního roku). Jestli jsem to správně pochopila, jedná se o výběr článků z blogu, což v případě průběžného vkládání na web chápu. Ale v knize mě to přeskakování a nenávaznost myšlenek (občas mi přišel text nedokončený a najednou úplně jiné téma) rušilo nakolik, že jsem měla zprvu problém se do knihy začíst a přemlouvala jsem se to nevzdat. Zároveň rukou psané poznámky mě spíše mátly, než aby doplňovaly text. Jsem ráda, že jsem to nakonec nevzdala, ale četla jsem knihu déle, než by stálo za to.

6 09.03.2022

Krásně zpracováno. Zaujala mě především grafika, přehlednost a akorátní medailonky, co do obsahu. Pro mě plno neznámých, avšak vskutku inspirativních žen.

5 04.06.2022

Chtěla jsem si přečíst něco od Hartla, ale zřejmě nejsem cílová skupina. Knihu jsem dočetla, ale jedna mi na ochutnávku stačila.

5 12.01.2022

Prave docteno,jednim dechem...ikdyz nektere pasaze byly zbytecne zdlouhave...

5 21.05.2019

Skvele se cte. Prekvapila me ta ruznorodost samotaru,jak je kazdy uplne jiny a pritom by clovek cekal vice podobnych rysu. Velmi me zaujala i autenticita rozhovoru, ktere mezi radky vic priblizovaly i atmosferu setkani autora s osobnostmi, dobre odvedena prace. Jde znat,ze mel p.Palan jejich duveru. Mnoho podnetu k zamysleni nad nasim zpusobem ziti.

5 08.03.2019

Přečteno za chvilku. Snažila
jsem se na každé stránce zastavit a naslouchat jednotlivým myšlenkám, ale mě to nějak nechytlo. Srovnání s Malým princem, které jsem někde zaznamenala, mi přijde troufalé. Jelikož se pohybuji v prostředí, kde o duchaplné myšlenky není nouze, tohle mě nějak neoslovilo, za mě trochu "pejsek s kočičkou pekli dort".

Nejvíce mě oslovily ilustrace, to bylo takové pohlazení pro duši.

4 26.02.2023

Krásný příběh, nejvíc mě oslovovala první část, kdy se dva přátelé sžívali navzájem a Rolf s přírodou.

O hodnotách, o souladu s přírodou a vystačení si s málem...


Dočteno pár minut po půlnoci, tak jak na Nový rok, tak se těším na knižní rok ;)

4 01.01.2023

No, tak to bylo výborné čtení. Spoustu myšlenek člověk slyšel ve škole, spoustu jich sám prožívá denně se třemi malými dětmi a stejně neškodí si tyhle jednoduché podněty a pravdy, které dávají smysl, připomenout.

Někdy na to jdeme moc komplikovaně a ono stačí si jen víc naslouchat a držet se základních osvědčených pravidel.

Líbí se mi Markovo respektování tradice - zkušeností předků. Někdy máme tendence zahazovat vše, protože to přeci chceme dělat líp, než naši rodiče a prarodiče, ale plácáme se zas na druhé misce vah...

Oceňuji tu jeho laskavou přísnost, důraz na důslednost, ale i něhu. A velmi blízké mi jsoh jeho apely na životní rituály.

4 16.12.2022

Snažím se, nejde to, odkládám, asi není vhodný čas. Nedočteno. První jsem dočetla s částečným přemáháním, na tento nějak nemám kapacitu.

Na knize byly nejpůsobivější fotografie. Jan Šibík prostě umí zachytit atmosféru. Co se týče textu, pár zajímavých a podnětných myšlenek. Nejvíce asi v doslovu při parafrázi R. Fulghuma.
Osobně mi velmi vadilo, jak autor opakovaně a až příliš často vychvaloval svůj první díl Raději zešílet v divočině. Kniha to byla skvělá, úspěch slavila a já osobně jsem z ní byla nadšená (stejně tak z knihy Jako v nebi, jenže jinak), ale že bych si o tom musela opakovaně číst v druhém díle, to nemusím. Právě pro úspěch první knihy, jsem sáhla po této, ale jak to tak u pokračování často bývá...už to není ono. Taková snaha z toho ještě něco vykřesat, ale přišlo mi to už nadbytečné...

3 04.04.2022

Často skloňovaná kniha v manželově rodině. Tak jsem si ji chtěla přečíst, ale bohužel asi v nevhodný čas. Prostě mi nesedla. Na to, že jsem si v posledním roce dala výzvu rozečtené knihy dočíst, u této jsem se přesvědčovala už od první stránky, nechytlo mě to vůbec a i přes opakované snahy jsem ji nedočetla. To se mi už dlouho nestalo. Buď to není můj šálek kávy, nebo jsem si ji vybrala v nevhodný čas a třeba se někdy v budoucnu ještě potkáme.

3 28.03.2022

Skvělá sonda do fungování Lékařů bez hranic z pohledu lékaře přímo z místa dění. Osobní, autentické, syrové, bez obalu. Jedna hvězda dolů za náročnější stylistiku, na kterou jsem si musela zvykat, ale druhou polovinu knihy už jsem ji skoro nevnímala a četla jsem jedním dechem.
Obsahově velmi podnětné. Člověk si i vzhledem k situaci v Jemenu uvědomí, jaké máme štěstí, že žijeme v míru a řešíme úplně jiné starosti, než země sužovaná válkou, která deformuje lidskou svobodu a důstojnost.

3 15.01.2022