Domča komentáře u knih

to Mišet: Tahle knížka je sólová, alespoň pro zatím a dokonce bude zfilmovaná! ;)

http://www.hollywoodreporter.com/heat-vision/focus-develop-ya-adaptation-scorpio-744959

2 01.01.2014

Při čtení prvních stránek posledního dílu jsem se i docela lekla - Wendy byla prezentována úplně jinak, než na začátku. Chápu, že autorka chtěla ukázat, jak její hrdinka vyspěla, ale vzhledem k tomu, že celá série proběhla v rozmezí několika měsíců, mi to přišlo trochu jako tlačení na pilu. Ale neberu to jako negativum, celkově byl poslední díl ještě o něco \\\"smutnější\\\" než ten předešlý, ale dopadlo to přesně tak, jak jsem celou dobu čekala.
Opět jako největší plus hodnotím doslov a dodatečné povídky. Byla jsem ráda, že autorka vysvětlila co se se všemi hrdiny stalo. Když už série úplně končí, určitě to nepovažuju za chybu. Akorát se mi zdálo, že to, co bylo popisováno jako rok až rok a půl po všem, bylo trochu přehnaný. Nejen Wendy mi připadala tak na dvacet pět, namísto devatenácti nebo dvaceti, kolik jí mělo skutečně být, ale bylo to dojemný a jemný, čímž si mě příběh získal zpětně ještě víc.
Celkově ve mě příběh nakonec zanechal velký dojem, což se nestává často a já jsem ráda, že jsem na Příběh o Tryllech narazila :)

3 27.09.2013

Kromě toho, že se mi nelíbí ten název se mi líbilo všechno. Wendy dostala racionálnější projev, další postavy v příběhu byly jen plus. Líbilo se mi, jak si autorka pohrála s hrdiny a bylo vidět, jak se vyvíjejí a vyspívají. Jak to dopadlo s Tovevem mi bylo jasný od první večeře v prvním díle, ale nevadilo mi, že mě to nepřekvapilo. Opravdový plus pro mě bylo přidání závěrečné \"povídky\", to se autorce opravdu povedlo. A celkový dojem z knížky je, že jsem spokojená a vrhla jsem se hned na poslední :)

2 27.09.2013

Začnu negativy. Nebyla jsem si tak úplně jistá tématem trolů, kteří jsou všichni krásní a mocní a ani Wendy se mi moc nezamlouvala - to její neustálý vyšilování, dětinský chování a podobný výlevy. Dost věcí pro mě bylo taky předvídatelných.

Ale (a teď přijdou ty pozitiva), líbilo se mi, jak se děj kroutí, byla jsem zvědavá na Finna a opravdu jsem uvítala přidávání nových postav do děje. Zamilovala jsem si Matta a přišlo mi (a to po celou sérii), že nejvtipnější hlášky měl právě on. Taky se mi líbila myšlenka zradvýho stravovaní, protože to jsem celá já :D Nakonec mi to přišlo napínavý a když jsem si zvykla na styl a hlavní hrdinku, četlo se to jedna radost. Úplně nejlepší byl závěr, protože díky tomu jsem běžela hned do knihkupectví a koupila si další díl... a pro jistotu i ten poslední :)

2 27.09.2013

Nika a Kala bych chtěla mít za starší bráchy, to bez debaty. Ale s ohromným přemáháním musím připustit, že každý další děj trochu ztrácí na... dějovosti, nebo jak bych to jen řekla. Kalovy hlášky jsou mi svatý, jeho cynismus nedotknutelný, ale občas jsem měla pocit, že kromě jejich naprosto oslišných osobností už Thurman neví, kudy kam. Ale vychází jí to, teda alespoň u mě, protože ať děj bude ještě míň dobrej, já si tu další knížku koupím a nadšeně přečtu, protože mám ty kluky prostě ráda. Když už jsem zhltla 6 knížek, když už jsem se s nima probrodila tolika... bahnem, tak to prostě nezvdám a nevzdá to s nima ani moje nadšení.
:)

2 12.05.2013

Tak trochu chaos, řekla bych. Kresby krásné, bohužel pro mangu a pro mě ne moc přehledné. Příběh se mi občas ztrácel, ale určitě bezva viktoriánské provedení :)

Přečíst si Mrazení bylo rozhodnutí na základě jednoho negativního komentáře zde na Databázi (což je poněkud ironie). Knihu jsem četla v e-booku a v době, kdy počasí venku nebylo moc příjemné a sluníčko svítilo jen chvilku. Vždycky jsem si vzala příběh na sedačku a poskládala se na ten proužek světla, který se prodral skrz mraky, takže soucítění se Samem, který vytáčel topení auta na maximum bylo dokonalé :-)
Po druhém díle jsem nabrala rozporuplných dojmů obzvláště pro ponurou a někdy až depresivní atmosféru, ale jak už jsem s tím začala, musela jsem si prostě přečíst i závěr.
Ten jsem si vzala pro jistotu k moři, kde má spotřeba knížek na týden je přímo astronomická.
A zklamaná jsem nebyla!

Grace mi nebyla tak úplně sympatická od začátku, Sama jsem platonicky skoro milovala, Cola jsem si oblíbila a postavou, na kterou jsem se u Splynutí těšila nejvíc byla Isabel, kterou jsem v Mrazení naopak nesnášela.
Všechno se to hezky zakončilo, Maggie se snažila, aby nenechala už tak poměrně natáhlý příběh bez zakončení. Neříkám, že všechno bylo super, ale tenhle příběh si mě prostě svoji mladistvou rebelií a první dojemnou láskou získal, bylo to hezké :)

3 12.05.2013

Na poslední díl jsem si musela počkat bohužel rok, během něhož jsem si stihla zopakovat první dva díly, ale už dopředu jsem byla přesvědčená, že čtvrý díl mě nezklame a bude skvělý. Ta pauza mi trochu pokazila dojem z jinak nerušeného letu, ale nevadí. Bohužel musím přiznat, že i kdyby bylo Inheritance ne moc kvalitně napsáno, nepoznala bych to, nebo spíše nepřiznala. S Eragonem a Safirou jsem vyrostla a tenhle příběh je pro mě opravdu osobním. Byla jsem ráda, že se celý příběh uzavřel. Možná to pro někoho působilo moc uměle, ale já jsem s odstupem času rozhodně ráda, že osudy jednotlivých hrdinů byly vysloveny, i když někdy ne zcela přesně. Prostě by mi to bylo asi líto, kdybych tolik stránek přehltala a na konci nezjistila, jak se jim vlastně bude dařit dál :)
Rozhodně doporučuji, ti co s Odkazem začali určitě uvítají zakončení ;)

12.05.2013

Pro SHYINEA ! Víš, co znamená slovo SPOILER? Mohla by jsi to používat. Trochu jsi mě naštavala, mám po posledním dílu...

4 15.04.2013

Nebudu lhát, tu knihu jsem ani nedočetla navzdory prvotnímu rozhodnutí přečíst tuto sérii celou (když už jsem s tím jednou začala, že jo..). Asi jsem doufala, že to bude lepší než první díl. Jenže první díl jsem aspoň měla sílu dočíst...

Knihu jsem si (naštěstí) půjčila v knihovně. Jela jsem k moři, u vody se člověk nudí a tak čte. Ale tohle... tohle jsem nepřekousala a to se mi stává opravdu, opravdu málokdy!

Nebudu to dál hanit, přestala jsem číst kdesy za polovinou příběhu ale výjimečně mě ani netrápí, jak to skončí, protože podle mě to ani od samého začátku nikam výrazně nesměřovalo... Hodnotila bych odpad, ale jednak na to nemám právo a jedna strašně nerada takto oštítkuji jakoukoliv knihu, protože přeci jenom, autor u toho strávil čas a dal do toho naději (ať už jakkoliv zbytečnou). Proto jedna hvězna a zklamané kroutění hlavou...

7 22.11.2012

V první řadě mě zaujal obal. V druhé řadě mě zaujal název. A v třetí řadě mě zaujal námět adněla, který v době mého čtení ještě nebyl tak rozjetý jako dnes. A proto jsem ji začala číct, jako e-book.
Opravdu velmi chytrácky je řešené řádkování, díku němuž (předpokládám že mnohem častěji čtenářky, než čtenáři) mají pocit, že přečetli spoustu stránek tak rychle a tak snadno. A proto má kniha statut: "rychle se čtoucí knihy". I já jí ho přiděluji, protože to je zkrátka tak.
Málokdy se mi stává, že mi je hlavní hrdnina/ka nesympatický... A to Nora rozhodně byla. Zároveň Patchovy jsem nevěřila ani nos mezi těmi očima připomínajícími noční hvězdy. Nicméně zhruba někde uprostřed se začalo odehrávat lehké napětí, které autorka zvládla, řekla bych, se ctí.
Konec mě zklamal...
Navzdory tomu jsou ale knížky s podobným tématem mnohem horší, a to jak dějově, tak i psaným projevem, takže takový zlatý střed až lehounká podprůměrnost. Pro milovníky romantický amerických fantasy v reálném čase doporučiji, těm, co to moc nemusí, radím knihu si raději půjčit než kupovat a moc od toho nečekat.

22.11.2012

Povinná maturitní četba, co k tomu říct...? :) Navzdory tomu, že jsem ji měla v maturitním seznamu, chtěla jsem si ji přečíst už dlouho. Řekla bych, že knížka splnila, co jsem od ní čekala. Mnohem víc fascinující pro mě ale je, kolik muzikálů a různých zpracování na základě tohodle útlého vyprávění vzniklo :)

Dlouho jsem kolem ní chodila v knihkupectvých a prohlížala si ten líbivý papírek s nápisem: světový bestseller. Po čase jsem na ní narazila v podobě e-knihy a dala jsem se do čtení.

Začátek působil šedivě a depresivně, tak docela jsem nechápala, jakou úlohu mají "krutí a fanatičtí vykupitelé" a proč vězní mladé chlapce. Ale četla jsem dál...

...a nebylo to až tak úplně to, co jsem od nálepky: bestseller, čekala. Chvílemi jsem četla zaujatě, chvílemi jsem doufala, že na konci z toho vyleze něco kloudnýho, ale prostě jsem nepochopila, čeho chtěl auto docílit. Coby název, mělo by to nést hlavní myšlenku knihy. Velmi oblíbené je potom tento název "vysvětlit" až na samém konci, ne-li až v úplně poslední větě, jako to bylo myslím tady. Ale bylo to hrozný zklamání. Nadprůměrně drsný Kal (na němž se mi líbilo opravdu jenom to jméno) prostě neměl co nabídnout, co se týče rozvoje čtenářovi představivosti.

Pro mě úplně přes čáru bylo náboženství (dá-li se tomu tak říkat) v knize. Netuším, jestli si v textu autor realizoval nějaké zvrácené představy nebo prostě chtěl stůj co stůj říct, že jeho knižní svět je pěkně drsnej...

Ve finále si z knížky kromě několika nechutností nic neodnáším, snad jen slabé zklamání, které ale dokonale zastíno zklamání z druhého dílu. Rozhodně jsem ráda, že jsem si knihu nekoupila. Pokud máte potřebu přijít si na názor o knize přezevšechno sami, raději si jen půjčte. Opravdu...

2 22.11.2012

Tuhle knihu jsem četla vytištěnou na papírech půjčenou od kamarádky a krátila jsem si s ní čas v čekárně u doktora... :) Líbila se mi, viktoriánská anglie je podnětné téma a ještě v kombinaci s nádechem tajemna až fantasy vyvrcholení je na co se těšit. Ale na druhou stranu to nic "extra" nebylo.
Přečetla jsem si to jednou, zabavilo mě to, účel to splnilo, napsané to bylo taky hezky, ale další knihy od autorky rozhodně neplánuji. Přeci jen, její příběhy můj šálek kávy tak úplně nejsou.

Co se týče příběhu pro věkovou hranici, já jsem v době čtení byla dobrých pár let nad, ale to nevadí tomu, že jednou za čas si něco takovýho ráda přečtu. Pro knížku jsem se rozhodla na základě Upířích deníků (překvapivě ne knih, i když jsem jich pár tady přečetla, ale hlavně kvůli seriálu).
L.J.Smith je pořád na jedný vlně, co se psaní týče, ale přesně v tom rozhraní jí to jde. Námět je pravda trochu nevyužitý, ale možná právě díky tomu je knížka čtivá.
Jako oddych na jeden den doporučuji, pokud vám nevadí nebo máte přímo rádi prostředí americké střední školy s nádechem fantasy v reálném čase.

Shrnutí: Knížka byla dobrá, zaujala a opravdu se rychle a sama četla, místy byla i napínavá, ale srovnávat s jinými díly s podobnou tématikou opravdu nelze :)

3 22.11.2012

První kapitoly mě bavily, dokonce jsem si myslela, že se od knížky neodtrhnu, ale dokonale pravidelné střídání tří hlavních hrdinů mě po chvíli omrzelo, až nakonec Raoden byl jediný, kdo mě bavil. A potom už ani ten ne... Anotace slibuje, že úplné vysvětlení přijde v samotném závěru posledních kapitol...

...Bohužel jsem se k nim nedopracovala.

19.09.2012

Kdybych měla hodnotit obálky, tak TAHLE je zatím ze všech sedmi dílů tak NEJLEPŠÍ. Takhle podle mě vypadá Kal a takhle Niko. TOHLE jsou Leandrosovi :-) a mooc pěkný. Zatímco přání smrti Kala totálně zničilo a ani Blackout mě moc nepotěšil.

Dost ale o fešných/nefešných obálkách. Druhý díl je super. Nemám ráda George a (i když komentuju v době, kdy mám přečtený zatím všechny díly) nemám ráda, když je v nesnázích Niko. A taky na můj vkus tam bylo až moc Klanu. Ale taková holt byla zakázka, nedá se nic dělat.

Knížka jede jako na drátkách, Kal nás zasypává svými myšlenkovými pochody, který dost často blouděj, má skvělý hlášky, jako vždycky a já si jen tak tiše přemýšlým, jestli je New York tak zajímavej aspoň z půlky. Rozhodně je to místo, kde se dá ztratit :-)

2 26.03.2012

Zajímavý nápad...

První kapitola mi dala trochu zabrat - nevěděla jsem, o čem kniha je a nebyla jsem si po prvních pár stránkách tak úplně jistá, jestli si na styl zvyknu. Navíc mě rozčiloval Ragen :-) Když jsem se ale prokousala, jak já tomu říkám "nut(d)ným začátkem", objevila jsem hladce plynoucí vyprávění.

Arlen. Hlavní hrdina, i když anotace říká, že hlavní jsou 3, název i děj mluví trochu jinak. Dětský Arlen byl sympaťák, Milnský Arlen byl trochu záhada, ale Tetovaný... ani se nechtělo věřit, je to ten samý člověk, jako na začátku.
Lesha. Její dětství pro mě bylo srovnatelně zajímavý jako Arlenovo, možná i o něco víc.
Roger. Roger si mě moc nezískal...

Co opravdu obdivuju ale je způsob, jakým autor nechal hrdiny vyrůst. Časové skoky v řádu let zvládl bravurně. Nedrhlo to, plynule to navazovalo. Žádné "časové zuby ani díry".

Příběh je, možná víc než dějově výjimečný, hlavně krásně napsaný :-)

2 26.03.2012

Mršina... asi zatím nejslabší díl ze série...

Po Lincolnovce jsme jeli dobrých 80% knížky, bylo vedro, napadali nás bakterie a temnělo nám před očima (hlavně teda Kalovi). Další hřebíček do rakve - nutno dodat, že ne do Suyolakovy - byl Chňapal. Nevím, z jaký části za to může překlad, ale každá kapitola začínající: "Jmenuju se Chňapal a je mi fajn," způsobovala, že mě už tak fajn nebylo. Až na pár řádků z Chňapových kapitol to bylo zbytečný a docela to rozčilovalo. Rob zřejmě chtěla zkusit, jestli je víc úhlů pohledu, jako to bylo v Přání smrti, lepší. Není. Není, není, není. Niko mi nevadil, Prostě Vlk mi vadil.

Kromě trochu drhnoucího děje to ale byla v celku normální jízda v autě s bratry ve zbrani, monogamním pukem, depresivním lidodlakem a Chňapem/jemifajn. Nebylo to příšerný, nebylo to děsný, bylo to kousek nad "nic moc", ale bylo dost dole pod čárkou s nápisem Leandros Nářez.
Myslím, že modrou barvičku hodnocení by si měla "šestka" vyměnit s "pětkou". Ztráta paměti sice taky není standardní Kal, ale pořád lepší než afektovaně veselej adept na psychopata Kal.

Mimo to - Thurman neskončila u šesti dílů. Na jejím webu se objevila připravovaná sedmička (http://robthurman.net/books/cal-leandros/doubletake-secret-excerpt/) a já osobně jsem zvědavá, kolik dílů to mít ještě bude. Hlavní "problém" totiž dle mého skončil v Přání smrti, a to (spoiler dozadu) likvidací Tumulu. Jenže v dalších knížkách jako by se naznačovalo, že ještě něco někde možná.... (/spoiler). Takže uvidíme uvidíme!

A pro ty, koho tenhle díl nenadchnul tolik jako mě - nezoufejte, další je na tom zase líp ;)

2 26.03.2012

Čtyři povídky (Hal, Duha sedm let poté, Anděl loučení, Modrá křídla) jsou šódžo (šódžo manga je označení žánru mangy, určené mladším dívkám). Všechny čtyři povídky pojí jedno téma - šikana. Příběhy jsou dle mého velmi vkusně psané, pro cílovou skupinu naprosto uspokojivě líčí tuto problematiku.

(spoiler)
Hal - povídka o andělu smrti a krásné, všestraně úspěšné studentce Šizuce, která chce být navždy ta první.
Duha sedm let poté - šikana trochu naruby. Setkání dívky se svou obětí. A jak že se po těch sedmi letech poznají? Boty. Boty, co mu kradla.
Anděl loučení - tato povídka líčí, jak pomluvy a vybočení ze skupiny izolují jednotlivce. Jak je těžké být sám sebou ve světě, kde bují kastovní řád.
Modrá křídla - to, že jste slavní, vám nezaručuje, že vás okolí a hlavně spolužáci budou mít rádi - spíš naopak. A jak to vypadá, když se pro svého idola stanete tím jeho vzorem?

Hezká manga, dobře nakreslená. Hal se čte klasicky japonsky - tedy pro nás odzadu a z prava doleva od shora dolů.
Nicméně, starší čtenáře Hal nejspíš přespříliš nenadchne, průměrného "mangystu" nejspíš potěší, ale mladší (dle mého nejen) dívky si přijdou na své.

3 15.03.2012