Ďobi-1968 komentáře u knih

Určitě by to byl příběh pro film. Polistopadové filmy nestojí za nic, zato knihy exceluji. Smutné , tvrdé, pravdivé!

Určitě jedna z knih která by měla být ve školách aby národ viděl čeho jsou Češi schopní za každého režimu. Němcům udával soused souseda,Rusům lezli do prdele a dnes lezeme do zadku Američanům.
Humanitární pomoc a miliardy posíláme po celém světě a nejsme schopni exhumovat naše hdiny a jejich děti 33 let po sametu.

16 09.06.2023

Jako učni jsme jezdili k Životickému památníku.Pamatuji na železnou upoutávku ŽIVITICKÉHO PAMÁTNÍKU u křižovatky pod hotelem Impuls v Suché.
Dnes je tam rondl a poutač památníku nejspíš zhňil. Dnešní doba nepřeje starým památníků. Naši osvoboditelé se stali našimi nepřáteli a naši okupanti se stali našimi spojenci.
Dnes už mladí nevědí nic o Německým bestiálním vyvraždování slovanských národů.

13 30.12.2021

Tento příběh mě dojal skoro až k slzám. V osmnácti létech jsem narukoval k ženijnímu praporu do Týna nad Vltavou 1987-1989.Jezdili jsme do stráže na Podháji vylidněnou obcí Březi.V některých domech sidlili firmu z JETE,cesta panelová a pod kopcem u silnice Týn - Budějice nový kulturák. V roce 1988 tam plápolal transparent od čezu o zábavě na rozloučenou.Z knihy jsem se dozvěděl že zlikvidovali i Podháji ,bylo to zbytečné. Tak nádherný kraj nezachránil ani nový režim.Jezdili jsme každou středu do čistírny ve Vodňanech.Dva krát jsme šli do Litoradlic s batohy pro pivo,šli jsme podél Vltavy.Hněvkovická hraz s komorou byla teprve betonové monstrum,šel z toho strach a také adrenalin z vycházky na černo.Jednou jsem vezl lampasáka na kontrolu přijímače poblíž Podháji a Litoradlic, chtěl abych mu nasbíral hřiby ,panečku tam jich bylo,přiroda nádherná jak z Troškových filmu a pohádek. Běželi štafetový běh z Týna do Budějovic a na dokončené chladící věži vysel transparent ARMABETON PRAHA.Nové sídliště v Týňě dostali jako první vojáci PTP kteří makali na stavbě Dukovan a JETE. Měl jsem tam kamaráda z Karviné,tak jsem ho dva krát navštívil.Mám rád tento kraj , po vojně jsem ho dva krát navštívil. Jednou s rodinou a jednou služebně v roce 2014 , to jsem potkal dědka který jel na kole na náměstí v Tỷňe,byl to osmdesátijedna letý velitel nadpr. Papoušek.Když jsme se vrátili do Karviné,tak zmizela obec Louky která byly celá lemována trešňovou aleji.Některé budovy Karviné - Darkov,Karviná Lipiny celé. Tři hospody,kino,obchody atd.Tak mizeli vesnice mého mládí.

12 19.07.2021

Skvělá kniha. Přečtena za necelé tři dny.
Doporučuji.

11 10.01.2022

Příběhy ze Sudet mě hodně zajímají. Jsem rád že mladý autor píše nestranně a hlavně píše pravdu jak se věci měli při odsunu.Nezapomeňme že neznásilňovali jen rudoarmějci ale i Němci,Češi a vojáci us army, od Sovětského svazů až po Francii. Doporučuji knihu Rozpálený Dům Alice Horáčková.

10 14.02.2023

Začátek dobrý jako každá kniha pani Mornštajnové.Jsem na straně 41 začíná dilema v pokračování čtení. V roce 1988 jsem byl na vojně a v jedné hospodě v Týňe nad Vltavou jsme si pustili s kamarádem pusu na špacír s hostinským o tom že jsme čekali převrat který se v ČSSR konal snad každých dvacet let. Druhý den jsme se báli zda nás hostinský nebo někdo jiný nenabonzoval a zda nepřijdou kontraši nebo VB. Taková byla doba. Když přijel do Prahy Gorby, tak jme zrovna byly v útvarovém kině na Postřižiny a náš politruk nám přerušil promítání a vyhlásil nástup na buzeráku. Rozpočitával každého druhého a ten si měl připravit jen samopal a spacák pokud bude vyhlášen poplach, mělo se jet do Prahy. Nálada mezi náma byla taková,ze by jsme proti Pražákum nezakročili,ale určitě se přidali na stranu našich rodin,známich atd. i za cenu vezeni.
Náš ročník 1968 byl hodně odhodlán.
Dnes když vidím jaký eurosvázaci a politruci v Praze vyrostli a pokud se najde někdo s jiným nazorem , tak ho okamžitě označí za rasistu,nebo Ruského špióna.
Začínáme opět poslouchat jednu velmoc a vlastenecký názor není vhodný.

Moc pěkné příběhy z našeho kraje. Vzpomínám jak jsme jako kluci lozili malým otvorem do podzemí Larischova zámku v Ráji. Zámek byl poničen a zarostlý , ale stále v dobrém stavu. Jednoho dne jsem byl v šoku když ho soudruzi zbourali. Byla to obrovská halda trosek a my odváželi s klukama z turisťáku trámy na topení v klubovně pod Ovečkou naproti PZKO. Je tam i památník s jmény z 2 sv. války. Před vojnou jsme byly pár krát na pivě na Veverce, dělnický dům v Darkově a Lipináchinách , zbouráno . Všechny budovy od benzinky po Veverku jsou prič. Bratrovi jsme scháněli botasky po celé Karviné, nakonec jsme je koupili v maličké obuvi poblíž šikmeho kostela. Všechny budovi až po důl Barbora jsou také prič. Jen kulturák kde jme chodili na mikulášskou ještě stojí. Moc pěkné jste to napsala. Dnes probíhá útlum na dolech, fárám 32 let. Karviná už nebude hornické město.Akurát mi je líto že nejhůř je vykreslena Sovětskou armáda která nesla největší tíhu druhé světové války. Nebyly to jen Rusové,jak píšete, ale i Ukrajinci,Bělorusové,Kazaši atd. V každé armádě se najde černá ovce, ale ty Německé zvěrstva nebudu raději rozepisovat. Znásilnění několika miliónu evropanek atd.
Často jsem chodil pěšky kolem Harendy u dolů Doubrava. Možná to bude ta z prvního dílu.

8 08.02.2021

Nostalgie. Jako kluci jsme měli tank z klepáče na koberce pred domem. Šarika a jeho posádku jsme zbožňovali. Někteří z nas skončili u tankistu a ženistu.

8 10.01.2021

Kniha se dobře četla. Napínavá a pravdivá jak dnes vypadá život a obyvatelé vzápadním pohraničí ČR.

7 27.12.2023

(SPOILER) Skvělá kniha,přečtena za tři dny. Skvělá také byla NĚMKA - babička mojí ženy. Také si toho hodně zažila. Němci ji vyhostili ze Sudet,měla totiž manžela Čecha - četníka.Měli rodinu v NSR,která jezdila na dušičky do čr. Diky telefonnímu číslů které švagrová na můj popud napsala na květiny u hrobu, se ozvali.
Letos v létě můj strýc oběvil v Kalinove sk
rodný list syna mého prapraděda , byl Bělorus. Takže asi nejsme úplně češi Takaja žizň.

7 13.12.2021

Perfektní krimoška

6 23.04.2024

Dobře se četla od začátku až do konce.

6 28.03.2024

Je to hrůza co dělali komunisté v padesátých létch.No bylo po válce, lidé to ve svobodných volbách hodili komunistum.Nejhorší je že v roce 2023 máme prezidenta bývalého komunistu,rozvětčíka a předsedu závodního výboru KSČ. Asi budu blejt, velebnosti.

6 31.10.2023

Stručně : Dobré čtení ,hawg.

6 20.11.2022

Zpočátku jsem chtěl knihu odložit protože autorka přestěhovala Maria Hilfe ze Zlatých Hor do Bílé Vody.Teprve na konci se omlouvá za tento hřích.
Jinak pěkná kniha už se hodně zapomelo na akce K a Ř. Málo kdo ví jak kolaborovala církev za socialismu,jak byly utlačováni věřící lidé ve škole i na vojně. Možná se dozvíme příběhy o tom jak církev pomáhala esesákum s útěkem do jižní ameriky,pokud to je pravda.
Každý totalitní režim likviduje svoje odpůrce. Za sociku kdo makal a nevystrkoval růžky tak žil v klidu.
Dnes máme demokracii na kterou jsme se těšili,hlavně na západní platy a východní ceny,pardon dnes je to opačně.Za bolševika
© jsme poslouchali befel z Moskvy,tak dnes posloucháme kde jakou prkotinu z Bruselu. Více se raději nebudu vyjadřovat,dnes už končí svoboda slova. Mažou se nazori a příspěvky lidí na sociálních sítích.Politika je hnus.

Nejlepší kniha byla Vyhnáni Gerty Schnirch.Podobný příběh jak od babičky moji manželky Gerty,taky byla Němka.Žila ve Fulneku a Brně. Její bratr se nevrátil z východní fronty. Žitkovské Bohyně určitě
moc pěkná kniha.

6 24.07.2022

Dobrý příběh od mladého spisovatele.
Hlavně dobrý konec policejní dvojice.

6 10.10.2021

Perfektní kniha k pláči i smíchu.
Tak já jsme byly pod Habzburgama, Slováci pod Maďarama, tak Irové totální bída díky Anglickému útlaku.

Dobré čteníčko

5 06.03.2024

Smutný příběh o tom jak pracovali komunistické soudy. Je pravdou že jsme nenáviděli Rusáky a mysleli jsme že jsou tu dočasně na věčné časy. Když přijeli Vojska Varšavská smlouvy na pomoc proti potlačení kontrarevoluce která tu nebyla, ležel jsem jako dvouměsíční mimino v nemocnici se zápalem středního ucha. Mamka myslela že bude válka, tak mě v vzala domů na revers. V devadesátých létech jsme byly s první dcerou na propichnutí uši kvůli naušnicim. Byla tam s náma i babička a sestřička s mamkou vzpomínali na první den okupace a chaoz v nemocnici i státě.Po revoluci jme očekávali většina že budeme neutrální stát a pomohli jsme rozkladu vojsk Varšavské smlouvy.
Dnes se nám po našich ulicích prohánějí opět cizí vojska, doufám že tu nebude vojenská základna. NATO se roztáhlo až k Ruským hranicím což není mírové jednáni. Uvidíme jak dlouho to Rusko vydrží,doufám že naše země se nestane bojiště těch kteří nepoznali válku a utrpení.

5 12.12.2023