Dimas komentáře u knih
Velmi důležitá kniha! Aby se nezapomínalo…
Takovýhle knížky se mi líbí! Hodně postav, čteš jim myšlenky, prožíváš s nimi smutky i radosti a někdy nevěříš, jak ti mluví z duše…
“Jsou tací lidé, kteří mohou žít bez volné přírody, a tací, kteří bez ní žít nemohou.”
Zvláštní knížka. Že začátku trochu matoucí, nakonec velmi čtivá…
Potřebné téma, čtivě napsané…
Jednu hvězdu ubírám za velmi odfláknutou elektronickou podobu zakoupenou na Palmknihy.cz
…Panebože, at' už ta moje láska k němu chcípne!…
Když mi bylo …náct, přečetla jsem téměř všechno, ale Vejce a já mě tehdy vůbec nezaujalo (divila jsem se lidem, kteří o ní mluvili s úžasem) a asi ve třetině jsem knížku odložila. V období bilancování jsem narazila na Co život dal a vzal a dala jsem paní McDonaldové druhou šanci. První třetina mě opět moc nezaujala, ale už mám větší trpělivost a knížku jen tak neodložím. Vyplatilo se a pak přišlo to kouzlo dobré knihy! Určitě i Vejci dám druhou šanci. Dobré věci musí prostě uzrát…
Tohle mě opravdu překvapilo (já moc povídky nemusím); tak staré, přitom tak současné a hodně zajímavé…
Tohle bylo krásné a dobrodružné počtení, ikdyž už jsem velká holka…
“To už křičel na dámina záda.
Třebaže se jí ňadra dmula potlačovaným vzrušením, zachovala na rozdíl od poručíka dekorum a vyplula z kanceláře jako pravá dáma, ačkoliv jí vlastně nebyla. Nebo byla. Poručík se v dámách nevyznal.”
…tohle jsem si opravdu užila, přestože povídky nepatří mezi moje nej…
“už nikdy s jinou než s Tebou, Lenunko, má lásko, musím Ti to říct, kdo jsme, Joštovi, táta si jen trochu zahrál na cesťáka, námořníka a letce”
Michaela Klevisová mě baví. Příběhy i literární styl. Tahle knížka patří mezi ty “chci jen číst a číst a nic jiného mě nezajímá”!
“Vášnivě, horečně napsaná kniha, líčící nesmírně drastické epizody z let minulých, vyšla poprvé před 54 lety. A přesto je dnes znovu až děsivě aktuální.”
Napínavý příběh, ale na takový závěr jsem nebyla připravená...
"Jonatán byl úplně zničený a já nevěděl, čím bych ho potěšil, tak jsem byl aspoň smutný s ním."
Ona a Jiří.
On je na ní závislý jako nemluvně.
Ona cítí sladké trnutí plynoucí z vědomí, že její život má smysl.
Někdo ji potřebuje.