Jak chutná moc

V politickém románu Jak chutná moc vypráví autor příběh státníka, socialistického státníka, jehož životní cestu přehlíží v den slavnostního pohřbu státníkův přítel, oficiální fotograf. V průběhu ceremoniálu si klade jedinou otázku: Co způsobilo, že se tenhle »velký mrtvý« dokázal v několika málo letech proměnit z živouc... celý text

V politickém románu Jak chutná moc vypráví autor příběh státníka, socialistického státníka, jehož životní cestu přehlíží v den slavnostního pohřbu státníkův přítel, oficiální fotograf. V průběhu ceremoniálu si klade jedinou otázku: Co způsobilo, že se tenhle »velký mrtvý« dokázal v několika málo letech proměnit z živoucího a planoucího bojovníka v charakterovou trosku, v odosobněný sklerotický typ funkcionáře, posedlého už jen sebou samým, svou pozicí, svou mocí? Vášnivě horečně napsaná kniha, líčící nesmírně drastické epizody z let minulých, vyšla poprvé v roce 1967. A přesto je dnes znovu až děsivě aktuální… méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/15_/15743/jak-chutna-moc-15743.jpg 4.3187
Originální název:

Ako chutí moc (1968)

Žánr:
Romány, Literatura slovenská
Vydáno:, Československý spisovatel
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (18)

Přidat komentář
Metroušek
28. února

Pátá hvězdička za odvahu něco takového vydat.

Madluska
13. února

Ze začátku jsem se lekla (ono když na první stránce najdete slova jako katafalk, pohřeb, smuteční síň, není se čemu divit), ale mé nadšení rostlo s tím, jak se přede mnou v různých retrospektivních útržcích odvíjel příběh nikdy nepojmenovaného (!) státníka se všemi jeho ctnostmi i neřestmi. Podle mě největší hodnotou celé knížky je vystižení atmosféry doby (i když je to samosebou pouze odhad - osobně jsem ji nezažila), která dovedla přetavit kdysi schopného člověka v slabošského, ustrašeného a unaveného muže s neslavným koncem. Mrzel mě jen závěr (poněkud rozvleklý a nadbytečný - jako by Mňačko potřeboval naplnit nějakou normu rozsahu) a až překombinované vztahy (nejen) se ženami (skutečně musela být každá - Margita, Judita, Licka, případně vdova "blonďatá lasice" - v nějakém 3- a víceúhelníku?). Jinak ovšem opravdu velice vydařené a (bohužel) nadčasové. Myslím, že při čtení v kterékoliv době může člověk najít paralely...

Ukázky:
Určitě se v průběhu doby sám přesvědčil, že nejden jeho "škrt pera" přinesl místo prospěchu katastrofu. Ale vždycky to zavinili ti druzí. Chtěli podkopat jeho pozici. Chtěli ho zdiskreditovat, znemožnit, předkládali mu naschvál k podpisu špatné podklady.
Nakonec už se bál rozhodnout o čemkoliv. O to zarytěji však upevňoval své osobní postavení, uzurpoval pro sebe stále větší pravomoci, soustřeďoval ve svých rukou veškerou dostupnou moc. Ne aby vládl, toho už se vzdal. Ale aby se udržel, aby se uchoval, cítil se tak méně zranitelný a jistější. Stejně se bál. Bál se.
(1990, s. 65)

Patřil k těm, kteří objevili nepřítele ve straně. Uhnízdili se v ní kdejací úchylkáři, kariéristé, intelektuálové, měkkýši, agenti... Ven s mimi než se jim podaří nzičit revoluci.
Čistil. Čistil a vymetal. Osvědčil se. Poslali ho vyčistit zasviněný kraj. Žádali od něho - buď rozhodný, pevný, tvrdý, neúplatný. A nesentimentální. Neboj se tvrdě zasáhnout a pamatuj, že když se kácí les, lítají třísky. Pro třísku tě nikdo nebude volat k odpovědnosti.
Kácel tedy. Třísky lítaly. Vykácel kraj, povolali ho výš. Prosekával se odspodu. Podtínal pozici "doktorského kabinetu". Myslel už tenkrát na to, že by mohl jednou stanout v čele jiného, nedoktorského kabinetu, o němž by mohl s pýchou prohlašovat, že ani jeden z jeho spolupracovníků nemá akademický titul?
Les se ovšem vykácí rychle, ale nový dorůstá hrozně pomalu. Nebyla jeho tragédie, že se najednou ocitl na holé pasece? Rozmáchlý dřevorubec neměl do čeho zatít. Velikáni padli. Žádný kmen už mu neclonil slunce. Tyčil se nad okolím, sám velikán. Velikány podťal. To znamená, že velikány je možno podtínat. Také jeho, velikána, je možno podtít.
(1990, s. 114)

+ v 17. kapitole jsou hezké úvahy o smyslu života, co pomáhá člověku dojít naplnění - zda moc, láska, dobře vykonané dílo, sláva... Stojí za přečtení.

smazenaryba
09. února

Ako chutí moc je jedno z tých výnimočných diel, ktoré vzniknú, keď talentovaný autor píše na tému ktorej rozumie, je s ňou bezprostredne spätý a vie ju podať jedinečným spôsobom. Ako sám Mňačko napísal, hlavná sila diela spočíva hlavne vo vtedajšej horúcej aktuálnosti témy, o literárnej stránke diela však až tak vysokú mienku nemal. Ja ako čitateľ však musím skromne nesúhlasiť a povedať, že Ako chutí moc je aj po formálnej a literárnej stránke brilantné dielo a pôvodný slovenský Mňačkov text je tak krásny ako len slovenský text môže byť. Nie, nebojte sa, nečakajte archaizmy a poetické frázy. Toto je moderné dielo a moderný text pre každého čitateľa, pre ktorého je daná téma potencionálne zaujímavá. A áno, v istom zmysle stále znepokojivo aktuálna.

Marbo
25. ledna

Nejsilnější stránkou téhle knihy je skutečnost, že to ani nemusí být fikce. (Ne)skutečně mrazivá zpověď o životě aparátčíka

Lodja
18. ledna

70 % obsahu knížky odtušíte z názvu. Člověk, který propadl moci a analýza jeho života od bývalého přítele. Děj jako by nebyl ani tak důležitý, nějaké ženské, to ano, ale hlavní je postupný přerod z nadšeného regionálního revolucionáře na alkoholickou trosku.
Ladislav Mňačko se jakožto žurnalista nezapřel a celé je to věcné, rázné, stručné. Otázkou je, jestli je to dobře, či nikoli.

BrozaM
03.07.2016

Rozhodně doporučuji ke čtení. Některé pasáže jsou trochu nudnější, ale líbilo se mi, že "příběhy" o státníkovi nešly chronologicky, ale tak nějak na přeskáčku - pro mě velké plus knihy.
Možná, že jsme všichni tak trochu pozlacené vrány. :)

Grayling
01.07.2016

Ideální kniha pro všechny, kteří touží vstoupit do politiky.

borsalino_csfd
05.12.2015

Přiznávám se hned na začátku, že knihu Jak chutná moc čtu asi potřetí a pořád obdivuji vypravující Mňačkův styl, popisující přerod svého přítele v mocného komunistu, třímajícího v rukou téměř neomezenou moc a jeho pád. Knihou se nese jisté temné zlo, strach, špehování i v tak osobním a pohnutém okamžiku, jakým je pohřeb. A přitom se ani nedozvíme, jak se hlavní hrdina jmenuje. Fantazie.

Továrna
06.10.2015

Prvními pár stránkami jsem se nejistě prokousával. Ale pak mě kniha naprosto pohltila a unášela mě až do konce. Několikrát jsem si při čtení řádků tohoto příběhu vybavil Orwellovo 1984. Jistá paralela tam je znatelná. Akorát tato kniha má něco navíc. Odehrává se v tehdejší současnosti a v tehdejším Česko-slovensku. Je napsána člověkem, který byl aktivním členem KSČ, než se se stranou ideologicky rozešel a stal se jejím velikým kritikem. I proto je tato kniha uvěřitelná, je pravdivá, je skutečná... A je stále aktuální!

MarkétaLore
21.05.2015

Právě dočteno. ¨
Kniha o jednom odvážném partizánovi, dobrém komunistovi, normálním chlapovi, který prostě měl to štěstí že neuhořel, a tak vyhasnul. Nevím co tím chtěl Mňačko říct, možná chtěl jen pokárat politiky, že se nechovají a nežijí úplně na 100 procent. Protože dnes se podle mě dějí horší věci, než co je v knížce. Chápu proč knížku zakázali, ale dnes by se ještě mohli chlubit, že i ti co sešli z cesty byli na dnešní poměry v normě. Uvidím, nechám to uležet, a myslím že si odnesu víc než jen to, že pohřby jsou na prd.

padre
28.10.2014

zaujímavé, svižné čítanie o ceste na vrchol a následnom páde...

jarmik
26.09.2013

Románem \"Jak chutná moc\" (1967) se p. Mňačko zapsal už kvůli tomu názvu. Představuju si, že když člověk coby spisovatel vymyslí takto jedinečný název pro román, tak napsat tu knihu je už pak maličkost.

Článek na blogu zde: http://jarmik-pise.blogspot.cz/2011/09/jak-chutna-moc-ladislav-mnacko.html

Koka
05.05.2013

Literárne kvality tejto knihy nie sú v súlade s hodnotou jej posolstva, ale aj tak, vlastne práve preto, treba si ju prečítať.

maryzka
23.06.2012

Kdo, chce s vlky žít musí s nima výt.

chamyl
18.01.2012

Souhlasím s nightlybirdem: tato kniha je aktuální stále a podobně jako například některá Orwellova díla bude - dle mého názoru - aktuální vždy. Moc chutnala, chutná a bude chutnat stále a je úplně jedno v jakých barvách. Román je bohužel takovou osnovou pro životopisy většiny revolucionářů a mladých bojovníků, kteří svůj boj nakonec "vyhráli"... Mňačko se zde velmi umně a bez zbytečného patosu vypořádává s vlastní frustrací z vlády komunistů v 50. letech, kterým sám původně aktivně a z upřímného přesvědčení pomáhal k moci. Velmi zajímavé a nadčasové čtení.

nightlybird
06.12.2011

bikerbm - ona ta kniha byla nepochybně ve své době aktuální, aktuální natolik, že byla na indexu, tj.zakázaná. Nechci se přít, zda Mňačko napsal lepší knihy. Někdy je ale důležitější než literární hodnota knihy její pravdivost. Nebo se snad pletu?
A navíc si nemyslím, že by svou aktuálnost ztratila - stačí se jen rozhlédnout kolem sebe a vidíme, že moc chutná i dnes. Barva se mění, koryto zůstává.

buturenka
05.12.2011

tak s touto knížkou jsem měla děsnou zkušenost ... našla jsem ji na půdě u rodičů, udělala referát ve IV. na gymplu v češtině a odnesla si dvojku z chování

bikerbm
26.02.2011

Kdysi táhle kniha musela být velice aktuální!Asi i teď stojí za to si ji přečíst!Ale osobně si myslím,že Ladislav Mňačko napsal mnohem lepší knihy...