Dervish komentáře u knih

Neuvěřitelný zážitek. Nedokážu uvěřit tomu, že je kniha napsaná v roce 1951! Ta bezprostřední hrozba, která je v knize popsaná, tady totiž ve skutečnosti pořád někde kolem nás krouží a čeká na svou šanci. Příroda si to s námi dříve či později stejně vyřídí. Je to nevyhnutelné.

Děj knihy, tempo vyprávění a popisy jednotlivých postav - vše je famózní. Jasně je tady trochu méně uvěřitelná milostná zápletka a taky hlavní hrdina je opravdu téměř všeuměl a všeználek (myslím si, že ve skutečnosti by se lidé tak rychle do nového fungování světa nedostali), ale čert to vem, to je jen detail. Ta kniha má prostě téma a náboj jaký jsem už dlouho neviděl. Rozhodně doporučuji ostatním, čeká vás nevšední zážitek.

33 07.09.2018

Naprosto strhující kniha, která i přes množství stránek uteče jak voda v řece. Nejde se od čtení odtrhnout, čtenář je vtáhnut do děje a utíká společně s pěticí dobrodruhů, kulky sviští kolem hlavy, štěkot psa je tak blízko, že jeho sliny doslova cítíte na rukou a ta zima... brrr a hlad ... o tom nejde ani mluvit. Kniha je opravdu famózní.

Otázkou ovšem je téma: a to Mašíni. Asi už je prostě fakt, že jejich život a útěk bude vždy spornou otázkou. Na jednu stranu nelze obdivovat jejich odvahu, vůli a zarputilost, kterou se rozhodli "bojovat" proti tehdejšímu režimu.

Na druhou stranu se člověk diví jejich naivitě, hlouposti a nedostatku soudnosti, když jim muselo být jasné, že svým útěkem podepsali rozsudek své matce, sestře, strýci, příbuzným a kamarádům, kteří museli v Čechách zůstat. Nemůžu se zbavit pocitu, že pro svou ideologii a hrdinský život se ostatní prostě rozhodli obětovat. To jim odpustit nelze. Pro mě z celého příběhu vyplývá závěr, že největším hrdinou není ani Josef Mašín, ani Richard Mašín, ale Nenda Mašínová a Zdena Mašínová, které zaplatily za "boj" Mašínů víc než oba bratři dohromady. Jestlipak se své sestře někdy omluvili? I když ona o to asi ani nestojí.

Jinak samozřejmě tohle by měla být povinná četba pro každého čtenáře!

22 13.09.2018

Brilantní kniha! Sága rodu Stassosů, která postupně přejde v destrukci rodu Stassosů. Tak skvěle napsané postavy a jejich "pokřivené" charaktery jsem už dlouho neviděl. Je to skutečně čtecí zážitek alá bažant na víně.

Často se u díla, které je psáno z úhlu několika postav stane, že vás některá linie moc nebaví (skoro jí chcete přeskočit). Tady ne. Zajímavá je každá postava, každá kapitola, každé slovo, které někdy bolí, někdy hladí, někdy šokuje. Není to dílo pro každého, přesto ho nelze než doporučit - ať si ho každý otestuje sám. Já od knihy moc nečekal a dostal jsem emoční nářez jak sviňa, takže se rozhodně nevidíme naposledy, pane Cunninghame. Well done!

15 03.12.2018

(SPOILER) Ano, jak už psali někteří ostatní je to jeden z mála příkladů, kdy film inspirovaný knihou je lepší než samotná kniha. Zatímco film je drsnou podívanou, kdy si díky skvělé hudbě div nekoušete nehty nervozitou jak to dopadne. U knihy to napětí prostě není, trošku mě to díky postavě Davida (kterého naštěstí ve filmu naprosto ignorovali) připomínalo grotesku, která přecházela v pohádku šmrncnutou nábožensko-romantickou přednáškou. A když umíral Unkas a Cora, bylo to takové neslané nemastné, že to ve mně žádné smutné pocity nevyvolalo. Jasné, člověk by k tomu měl přistupovat s odstupem, přeci jen kniha je napsána v roce 1885! To byla úplně jiná doba a knihy se psaly úplně jinak. Pohledem doby jde tedy určitě o zajímavou a dobrodružnou knihu, jen k tomu přivřete jedno očko.

12 25.01.2019

Kniha, která přináší budoucnost do které se snad nikdy neprobudím. Beznaděj, špína, nebezpečí, zlo, nestvůry, tma, podivné zvuky, agresivní lidé, bolest, strach a ještě jednou beznaděj. To vše Glukhovsky vtěstnal do svého románu, a vtěstnal to tam skvěle. Chytne to čtenáře od prvních stránek, zavrtá se mu to do mozku a nedovolí mu přestat číst dokud neotočí poslední stránku. Děj je většinou uvěřitelný, postavy vykreslené tak jak to "tato budoucnost" dovoluje a mapa k metru, bez které bych byl ztracen je skvost, který jsem si prohlížel i když jsem zrovna nečetl. Vše sedí, až...

... na poslední kapitolu, kde dojde k mentálnímu obrození hlavního hrdiny. Tato kapitola je slabinou knihy, která hodnocení srazí o hvězdu zpět. Vysvětlení hlavní zápletky knihy je samo o sobě dost přitažené za vlasy a dle mého se vůbec do knihy nehodí, dokážu si představit sto jiných a troufnu si říci lepších zakončení než jaké si Glukhovsky vybral. Dokonce i ta kulka do hlavy hlavního hrdiny, která tam byla v původní verzi je lepší variantou. S tímhle vysvětlením se odmítám smířit a budu dělat jako že jsem to nečetl... protože s touhle kapitolou nemám chuť sáhnout po dalším díle. Bez ní na to jdu okamžitě, protože Hunter určitě ještě neřekl poslední slovo.

12 29.08.2018

Upřímně je těžké ke knize přistoupit neutrálně, když jste velký fanoušek seriálu "Vikings". Ono v knize je totiž téměř vše jinak. A to může být pro čtenáře problém. Já si musel říct, že jde o zcela jiný příběh a tak k tomu přistoupit. Pak to byla ta správná severská jízda - masakr, faleš, přetvářka, lhaní, krev, staré pakty, nové pakty, překvapení, lov, útěk, střet bohů a nejistota, zda se někdo dožije zítřka. Prostě tak jak to tehdy asi skutečně vypadalo.

Kniha má ale i své mouchy, kdy si řeknete proč "tato" postava jedná tak idiotsky, vždyť je to jasné co má dělat. Ale naštěstí jich není tolik, dá se to přežít a děj krásně utíká jak voda v řece a brzy na slabá místa zapomenete. Čtení o Vikinzích se prostě neomrzí v jakémkoliv množství. A já mám celkem i toho Ivara rád, i když je to takovej zmetek, že bych mu do zad rád vyřezal krvavého orla.

11 07.12.2018

Kniha je jiná než Metro 2033. Je jiný hlavní hrdina, vedlejší postavy a ani se tolik necestuje. Děj je také smrsknut pouze na boj se záhadnou epidemií. Ale já si myslím, že to knize naopak pomohlo, není tolik odboček, jede se zpříma a kniha tak neskonale utíká.

Z počátku mně trochu chyběl Arťom, ale zvykl jsem si a když se konečně v knize mihne, ani jsem ho tam nechtěl, protože už mě zajímali jiné postavy. Ale fajn, on má v podstatě další veledůležitou roli, i když v knize skoro není, tak má na konec příběhu zásadní vliv.

Co se oproti prvnímu dílu vůbec nezměnilo, je skvělý styl psaní a vykreslení depresivního a beznadějného prostředí. Je to síla něco takového zažít. Zároveň mě ale ruské Metro velmi přitahuje a rád bych se tam podíval. I když jen na chvilku... Stejně jako prvnímu dílu, i tomuto dávám krásných 80% a těším se na trojku.

11 22.10.2018

Hodně podobná kniha jako Ve stínu mafie. Opět člověk nechápe, že se tohle děje na Slovensku (a ne v Americe, tak jak to známe z akčních bijáků). Je to síla a je mi z toho smutno. Nejhorší je ta bezmoc, když člověk zjistí, že "ví", ale stejně s tím nic nemůže dělat.

11 29.06.2018

Fíha. Nechal jsem si na napsání komentáře schválně odstup 24 hodin, abych téma rozdýchal. Ale nepovedlo se. Je to hnus velebnosti a to vůbec nepřeháním. Jenže přesně takovéto knihy jsou nejlepší, pokud ve čtenáři vyvolají emoce, je to známka dobře odvedené práce. Ve mně se to povedlo. Například když Michal přišel za Denisou do nemocnice, měl jsem v koutku očí nějak mokro, tak silně to bylo napsáno. Proměna všech hlavních postav je brutální a nebere si servítky, jenže takový je dnešní svět. Silnější pes šuká. Je to bez debat výborná kniha a Kariku mám od teď zařazeného jako velmi zajímavého autora. Určitě si od něj přečtu i něco dalšího. Vyplatí se to.

11 18.05.2018

Láska je slepá a krutá ... a nevybírá si koho spálí svým plamenem ... nakonec zasáhne většinu z nás ... není úniku.

PS: Lidi jsou svině a láska proti nim nemá šanci.

11 19.05.2017

Asi dvacet stránek mně trvalo než jsem si zvyknul na specifický styl psaní mistra Clinea. Pak jsem byl lapen a nešlo se odhlásit (odtrhnout) od knihy dokud jsem ji nepřečetl (dva dny). A vážení, byla to jízda, to teda jo. Vrátilo mě to o pěkných pár let zpět, kdy jsem i já začínal svůj virtuální život na Atari 800xl, ta doba měla své kouzlo a změnila život většiny z nás. Hlavní hrdina byl ten správný sympaťák, hlavní záporák byl skutečný neřád, přidejte pár kamarádů až za hrob a pop-kulturních odkazů na zajímavou hudbu a filmy a vyjde vám z toho pecka jak vyšitá. Tohle se povedlo, chystám se shlédnout i film - jsem zvědavý jak se má představivost shoduje se Spielbergem. Perzival rulezzz!

10 04.07.2018

Je to taková lehká letní hříčka. Bohužel trpí jazykem jakým je napsána. Pro dnešní generaci čtenářů je tento způsob absolutně nepřijatelný a nečitelný. Já jsem se s tím popral a dočetl. Věřím ale, že jako povinná četba jsou to muka přímo pekelná.

Nicméně děj knihy je zajímavý, hravý a zábavný. Mladá dívka postupně okouzlí všechny staré pardály a tak se dějou věci vskutku neobvyklé, až nebojím se říci kouzelné. Nakonec jak už to tak bývá se kruh stejně vrátí na začátek a po této grotesce nezůstane víc než vzpomínka a natržené ucho.

Jak říkám je to zábavné, ale díky formě téměř nečitelné.

9 27.09.2018

Když se podívám na celou trilogii, tak zatímco první Spad by obstál i jako samostatná kniha, druhé dva díly jsou vlastně jednou knihou rozdělenou někde uprostřed. Proto samotné hodnocení Rázové vlny je trochu zavádějící. Hlavně a především oproti druhému dílu už nepřináší nic objevného, žádné překvapivé zvraty, náhlá úmrtí, šokující odhalení. Jede si prostě v tempu kouřícího doutníčku a haldy vystřílených nábojů. Dokonce už ani ta japonečka není tak zábavná jako ve dvojce. Přesto se ale knížka čte sama, je to především způsobem vyprávění, který má Kotleta v malíčku. On se u toho baví a většina čtenářů bude taky. Co se opravdu nepovedlo je závěr. A to je bohužel problém většiny českých autorů, kdy nedokáží napsat "bombastický" závěr. Nechci tady spoilerovat, takže jen řeknu, že tolik nelogických věcí odporující zdravému rozumu jsem už dlouho neviděl. Kotleta prostě nevěděl jak dílko, které se mu tak krásně rozjelo a nabobtnalo, ukončit s hlavou nahoře. Tak udělal prostě "bum" a všichni nepřátelé jsou mrtví a je zase krásně na světě. Co by tomu řekl plukovník Michálek, to si můžeme asi jen domýšlet, když ale řeknu: "Ani hovno, pane Kotleto, teď jste mě fakt nasral!" tak asi nebudu daleko od pravdy.

9 18.04.2018

Je to tak spíš 3,5. Ono napsáno je to opět skvěle, ale mám pocit, že vše už tady tak nějak bylo. Jediné co se mění je Uthred, který stárne a "slábne". Ale nakonec i přes pár ošidných okamžiků, stejně nakope těm seveřanům jejich nabubřelé zadky. Nic převratného jsem nečekal a nic převratného jsem ani nedostal. Ale já stejně po nějaké době sáhnu po dalším díle. Protože "the destiny is all".

8 05.12.2019

Kniha, která je sice opět napsána skvěle, ale působí mnohem víc frustrovaněji než dva předchozí díly. To zklamání z jednání lidí v metru je prostě moc velké. Asi těžko si dokážeme představit, jak bychom se v takové situaci chovali my, přesto mi ale přišlo, že lidé často jednají naprosto nepochopitelně až idiotsky. A to včetně Arťoma, který se prostě nedokázal z jednotlivých lekcí poučit a furt jel to svoje. Naivita extra level. Ale přesto jsem mu fandil a přál jsem si, aby alespoň někde uspěl. Kdo mě ovšem zklamal úplně byly postavy Saši a Homéra, takový morální obrat, který zažily v této knize, to je na šavli.

Jinak utopie, špína, beznaděj a hnus - parádní závěr z pera Glukhovského jak vyšitý. Rozhodně stojí celá série za přečtení, už jen proto, abychom nedopadli stejně, pokud někdo neudrží nervy na uzdě a to červené tlačítko jako první zmáčkne. A pokud se to přeci jen stane, doufám, že bude Arťom někde nablízku.

8 19.11.2018

Poprvé jsem na Válku s mloky narazil v dětském čase při čtení tehdy legendárního časopisu "Kometa". Celý časopis byl takovým zjevením a Válka s mloky do něho tehdy zapadla jak prdel na hrnec.

Díky čtenářské výzvě jsem nyní narazil na Válku s mloky znovu. Tentokrát už v klasické románové podobě od spisovatelské legendy K. Čapka. A musím bohužel dodat, že dětské nadšení se tentokrát nekonalo. Ono je potřeba se totiž na knihu podívat dvojím pohledem.

TÉMA. Je neotřelé, šokující, zábavné, kuriózní a varující. I po těch letech má svoje kouzlo a naléhavost nad kterou nutí čtenáře se zamyslet a přehodnotit své (a nejen své) skutky. Kam spěje společnost, za jakým mamonem se žene a jak to vše jednou skončí? Z tohoto pohledu nelze knize nic vytknout.

SKLADBA ROMÁNU. To je bohužel to, kde jsem narazil. On to ve své podstatě vlastně ani není román. Je to taková všehochuť, chvíli popis, chvíli divadelní představení, pak fejeton, výstřižek s novin, vědecké pojednání, pamflet, letáková výzva, novela a nakonec jen rozhovor se svým svědomím. Přiznám se, nečte se to úplně hladce. Hlavně ty vědecká pojednání, to už bylo moc a rušilo mě to v koncentraci. Mnohem raději bych dílko viděl jako ucelený román bez těchto (dle mého skromného názoru) zbytečných vědeckých odboček. Příklad za všechny, strašně mě bavil kapitán Van Toch, román se na něm rozjede, aby se postupně vytratil a pak se dozvíme jen... že někde umřel. Tečka. Tohle si "hlavní hrdina knihy" nezasloužil.

Nemůžu se tak zbavit dojmu, že naléhavost sdělení zvítězila nad formou psaní. A to je u knihy vždy tak trochu problém. Nicméně v každém ohledu jde o zajímavé dílo a je dobré si ho přečíst. Už jen z toho důvodu, abychom ve svém životě neudělaly chyby, které už nepůjdou nikdy vrátit.

8 02.10.2018

Opět velmi čtivá kniha, která vás chytne a nepustí až do přečtení poslední věty. Trochu naivní a dětinské mně přišly dialogy mezi policisty, takhle snad ve skutečnosti nikdo nemluví nebo ano? Ale to je asi jediná slabina, téma je silné a zajímavé, při čtení snad zadržuje člověk i dech, když je pachatel už téměř na dosah a pak ... zase fuč. Dobré to bylo, dobré. Bohužel takové "bestie" jsou a budou všude mezi námi, snad jim ten hlas nebude napovídat často.

8 25.06.2018

Opět jsem se přesvědčil o tom, že Gaiman není úplně autor pro mě. Samotná kniha je velmi dobrá, zábavná, dostatečně dramatická, o zvraty není nouze. Ještě lepší je samotné duo záporáků - Croup a Vandemar nemají chybu. Jenže celé je to takové "dětskou formou" psané fantasy pro široké masy. Což je samozřejmě dobře pokud takovou fantasy vyhledáváte. Já bohužel upřednostňuji složitější fantasy, která čtenáře nechává dlouho tápat a některé věci si musí nakonec stejně domyslet. Je to taková hra autor x čtenář, Gaiman nehraje, on vypráví. A tak k tomu musí čtenář přistupovat.

Co se ale rozhodně nepovedlo je hlavní hrdina, který je ufňukaný ňouma, který asi těžko vzbudí nějaké sympatie. Jeho osud mně byl vlastně ukradený a v závěru mě spíš zajímalo jak to dopadne s Dvířkou než s ním. Což je asi špatně. Navíc celý závěr v "andělském doupěti" byl takový neslaný, nemastný - těžko uvěřit, že zločinci, kteří nedělají celou knihu sebemenší chybu, jsou v závěru takhle naivní a neobratní. Přesto i tak jde o dobrou knihu, která se čte snadno, tak snadno, že by snesla i pár stránek navíc o Podlondýnu.

7 30.04.2018

Parádní a ještě jednou parádní. Dlouho jsem čekal kdy Payne dokáže navázat na knihy o Nicku Twispovi a konečně jsem se dočkal. Ne dějem, ale kvalitou. Vtipné, zamotané, kouzelné. A happy-end, což u Payna není vždy pravidlem. Navíc jsem se dozvěděl hodně o bikinách a těžkých začátcích tohoho kouzelného oděvu bez kterého si dnes nedokážeme pláže představit. Prostě po všech stránkách povedená kniha a já doufám, že Payne už je zpět na té zábavné vlně. Teď z ní jen nespadnout.

7 26.03.2018

Tak co si budeme povídat, je to taková slátanina až jde hlava trochu kolem. Ale jako oddechovka s lehkým vtipem to funguje výborně. Trochu mně vadili jen dvě věci. POZOR SPOILER !!! Jednou je použití té kufříkové atomovky na konci - to už bylo vážně moc. A druhou konec Kateřiny, celou knihu se "kočkují", že člověk očekává epické finále a ono ... fik fik, konec Kateřiny popsán na deseti řádcích, hotovo šmytec. Tady to autor poněkud odfláknul, potenciál to mělo rozhodně větší. Každopádně se těším na pokračování, snad to bude fakt hustej nářez.

7 01.09.2017