Dejvid komentáře u knih
Kniha o tématech, o kterých když budete přemýšlet, hrozí vybuchnutí hlavy :-) Celkově se mi to líbilo, vysvětlování je opravdu názorné (přesto zdaleka nemůžu tvrdit, že jsem vše pochopil). Přidávám se ale ke zdejší většině a vtípky považuji za rušivé a je jich zbytečně moc.
Na to, kolik má kniha ocenění, mě zase tak nezaujala. Nicméně prostředí ženské věznice a vůbec pohled do amerického vězeňského systému je zajímavý. Škoda, že děj byl rozdroben do několika dějových linek, přičemž třeba ta o "Docovi" s hlavním dějem souvisí jen minimálně.
Jak už zde bylo několikrát zmíněno, kniha má dvě části. Ta první je velmi odborná a v podstatě vyžaduje vzdělání biologa/doktora. Je zde popisován současný state-of-the-art výzkum důvodu stárnutí organismů většinou na buněčné úrovni. Někdo, kdo intenzivněji řešil biologii před více než 20 lety na gymplu se v tom bude dost ztrácet. Druhá část (výrazně kratší) je taková sociologická úvaha o důsledcích, které by mělo výraznější prodloužení života na lidskou společnost. A jsem za tuto část rád, za mě dává knize trochu více populárně naučný rozměr.
Jinak optimismus pana Sinclaira je opravdu značný, několikrát se mi během čtení knihy vybavila hláška z Červeného trpaslíka: "LISTER: Mohli by tě vyléčit. Za tu dlouhou dobu věda určitě udělala pokroky. RIMMER: Jo, vsadím se, že s léčbou smrti začali hned, jak jsme opustili Zemi. Ordinace jsou nejspíš narvané mrtvými. „Tak, pane Johnsone, tohle berte třikrát denně, brzy budete zase žít. Carol, další mrtvolu, prosím.“ Ale tak nestaví na vodě, je to renomovaný vědec a seznam publikační činnnosti jeho laboratoře je rozsáhlý (https://sinclair.hms.harvard.edu/publications).
Celkově dávám hodnocení 4. Jsem určitě rád, že jsem knihu přečetl a dozvěděl jsem se něco o oblasti, o které jsem nevěděl nic... Ale chtělo by to od autora trochu více zapracovat na popularizační části, aby to bylo celkově více stravitelné pro laiky.
Stejně jako několik dalších spolučtenářů jsem se rozhodl toto klasické dílo přečíst předtím než na to zajdu do kina. A jsem spokojen. Není to za mě sice žádné whow, ale je to velkolepý, propracovaný příběh, který se hodně soustředí na psychologii postav a nadpřirozené schopnosti hlavních hrdinů. Pokud hledáte akci, tak tedy opravdu ne, té je v celé knize poskrovnu a je vidět, že o tu Franku Herbertovi opravdu nešlo.
Nakonec jsem to přečetl. Je to opakující se, ubíjející a nudné, stejně jako musí být ubíjející a nudný pobyt ve vězení. Takže se to těžko hodnotí. Jako deník a vzhled do ruského vězeňského systému je to velmi dobré, ale je to nuda. Osvěžení od popisu stereotypu ve vězení a popisu pomalu zhoršujícího se zdravotního stavu je polovina knihy, kde se Sencov věnuje popisu událostem na Majdanu. Docela mě překvapilo, jak se o něj ve finále z hlediska zdravotní péče starali. A každopádně smekám před Sencovovým odhodláním a psychické odolnosti, že tu hladovku zvládl držet tak dlouho.
Já to tak tragicky, jako autoři posledních komentářů, nevidím. Přišlo mi to celkem podobné Brownovi. Jako oddychovka na dovolenou to je v pohodě. Reálie Prahy a Českého Krumlova byly osvěžující, autor zde evidentně nějaký čas strávil (jenom mi přišla vtipná pasáž z Krumlova, kdy s povedlo ve Vltavě utopit náklaďák :-D ).
Nevím, podle mě se v knize skoro nic nestalo. Jak píše Predator3313, tak třetina knihy je konverzace mezi dvěma roboty prokládaná tím, jak společně sledují seriály. Fakt akce :-D V druhé části knihy se to maličko rozjede, ale ne moc.
Opravdu náročná kniha vyžadující od čtenáře plné soustředění (a v některých pasážích alespoň u mě nestačilo ani to :) ). Oceňuji snahu toto složité a často velmi abstraktní téma zjednodušovat díky praktickým příkladům. Přesto si myslím, že některé části mohly být napsány trochu populárněji, často mi přijde, že text opravdu není daleko od klasického vědeckého článku. Některé myšlenky prezentované v knize jsou skutečně zajímavé, nejvíce mě asi zaujala část věnovaná plynutí (šipce) času, a potom evoluční vývoj vědomí a z něj plynoucí výhody a nevýhody.
Sympatická kniha s příběhy krysáků, která pobaví i dospělé (napřiklad narážky na Pražáky skrze pokusného krysáka z Prahy Edu :-) ).
Zase jsem jednou zkusil detektivku, což není můj nejoblíbenější žánr.. A nevím. Prostředí malé vesničky na hranicích s Rakouskem je určitě zajímavé, postavy celkem rozmanité a některé také zajimavé, ale samotný děj mi nijak extra neuzaujal - opět jsem se utvrdil v tom, že mi všechny detektivky přijdou stejné :))
Hezký a vcelku originální příběh.
Uvěřitelný příběh o manipulaci, moci, zoufalství, vztahu a lásce (?). Propracované a vyvíjející se postavy, 3 časové linky... Dobré to je.
Kniha to je určitě zajímavá, přeci jen námět terorista v českém prostředí je poměrně originální. Příběh mi přijde uvěřitelný, kombinuje faktické reálie s fikcí, která je ale také inspirovaná realitou. Trochu nadbytečné mi přišly některé části věnované (pseudo) intelektuálním debatám mezi postavami v knize, tady mi přijde, že je hodně vidět vzdělání autora, které se snaží v knize "prodat". Celkově se mi to četlo dobře a byl jsem celkem napnutý, zda se plán nesympatického hlavního hrdiny podaří uskutečnit.
Jako jo, je to docela zábavné (a zároveň smutné) čtení. Některé zde uváděné příklady jsou relativně všeobecně známé, jiné méně (například že freony a olovo jako aditivum do benzínu objevil stejný člověk, jistý pan Midgley, jsem fakt netušil :-) ). Osobně bych ocenil, kdyby byla kniha trochu méně povrchní a šla spíše než přes kvantitu příkladů přes jejich kvalitu, tedy trochu důkladnější analýzu (samozřejmě by to šlo jen u některých, dobře zmapovaných událostí).
Příběh doktorky Samanthy Hargraveové je takový... hezký a milý, přestože jsou hlavní hrdince opravdu házeny klacky pod nohy ve velkém. Ženy, které chtěly něco dokázat, to v té době lehké opravdu neměly. Začátek knihy je docela drsný, postupně, spolu s novými metodami léčby, které začaly být k dispozici na konci 19. století, se vše tak nějak zmírňuje a zjednodušuje (také spolu s tím, jak se doktorce Samantě začíná dařit). V knize je také spousta romantiky, kterou jsem musel přetrpět, aby se děj dostal do pro mě mnohem zajímavější oblasti začátků medicíny :-) Nedokážu posoudit, jak moc to realitu té doby skutečně popisuje, ale ty medicínské části mě opravdu hodně bavily. Na to, že to je román pro ženy, jsem si knihu užil :-)
Hezká kniha pohádek s opravdu povedenými ilustracemi. Trochu mi akorát přišlo, že jednotlivé pohádky jsou si opravdu dost podobné. Je jasné, že hlavní linka dobro vítězí, zlo potrestáno musí být zachována, ale některé jsou si skutečně hodně podobné. Rovněž mi překvapilo, kolik těch pohádek jsou varianty na české klasické pohádky, zřejmě se dobré příběhy kdysi roznesly opravdu do všemožných koutů světa.
Jak již naznačují ostatní komentáře, je to takový stručný úvod do problematiky. Pokud jste o tématu už něco četli, moc nového vám tato kniha nedá (to bych doporučil spíše titul V Síti dezinformací), protože v podstatě všechny části jsou brány dost povrchně. Což ostatně vzhledem k malému rozsahu ani jinak nejde. Nicméně jako pomůcku pro mediální výchovu středoškoláků to určitě považuji za výborný počin, který (snad) pomůže zvýšit mediální gramotnost.
Jak se píše v ostatních komentářích, jedná se skutečně o stručný, ale pěkně napsaný populárně pojatý úvod do problematiky psychiatrie a mírnými filozofickými prvky (úvodní a závěrečná část pojednávající o významu slova duše). Autor celkově psychiatrii "oddémonizuje" a popisuje moderní praxi, včetně zajímavých historek z natáčení, ve švýcarském zdravotním systému. Pokud o tématu již něco víte, sáhněte po něčem odbornějším / rozsáhlejším.
Já budu trochu méně kritický než je většina zdejších komentářů. Kniha se mi celkově líbila. Především linie popisující vzestup JSI (jednotných superinteligencí), které vyhubily lidstvo. Ta mi přijde celkem propracovaná a myslím si, že autor prostudoval knihu Superinteligence od Nicka Bostroma. Hlavní dějová linie, popisující především útrapy robotky Křehule, je o něco horší, ale pořád se mi to četlo docela dobře. Vadil mi především fakt, že roboti byli příliš polidštěni. Opravdu nevidím důvod, proč by měli roboti vzájemně komunikovat něčím tak strašně neefektivním, jako je mluvené slovo, a ne přes bezdrátově. A celkově, ta plejáda lidských emocí je opravdu dost nepravděpodobná. Za mě solidních 75 %.
Příběh o neuvěřitelně těžkém životě na venkově, který je zároveň průřez dějinami Československa od vzniku republiky až po neurčený rok po Sametové revoluci (což je zpracováno pouze okolnostmi, které se v dané době děly jednotlivým postavám). Kniha je skutečně depresivní, ale nikoliv samoúčelně. Postavy jsou promyšlené a realistické, člověk si říká, že takto to skutečně mohlo být. Nicméně souhlasím s názorem z diskuze, že konec je zbytečně uspěchaný, rok 1968 se nachází za třemi čtvrtinami knihy a optimistický závěr je jenom na pár stránkách. Celkově to však považuji za jeden z nejlepších českých románů poslední doby.
Čtěte ideálně někde na dovolené, abyste si mohli říkat, jak skvěle si žijete a jak skvěle se máte :-)