Dáma s hrnstjm komentáře u knih
Četla jsem jako člověk bez vlastních pedagogických zkušeností a nevím, jestli to nebylo na škodu. Některým pasážím jsem totiž příliš nerozuměla, měla jsem pocit, že je něco "ztraceno v překladu," převažovaly komplikované teoretické části nad konkrétními zkušenostmi autora. Hodnotím knihu jako hůře stravitelnou, čitelnou. Zajímavé pro mě byly kapitoly o školní zralosti, pubertě a vztahu školy s rodiči. A dozvěděla jsem se, proč v synově školce nemají látkoví skřítkové pusinky :) Hodnotím průměrně, ale netvrdím, že jsem byla správná cílová skupina.
Kniha, ve které má hlavní roli paní Náhoda... Škoda, kniha je čtivě napsaná, místy dost napínavá, místy tedy až šokující. Postava hlavní hrdinky prochází značným vývojem, který hodnotím jako zajímavý, i když prvoplánový. V dějové linii mi ale vadí, z jakého důvodu se začne tajné klubko minulosti rozmotávat. Tady si právě autorka velice usnadnila práci obsazením Náhody, působí to nevěrohodně, neuvěřitelně, určitě se to dalo pojmout jiným způsobem. Jako prvotina ucházející, ale jsem asi trochu náročnější čtenář...
Pěkná obálka - tématicky lehce mimo, ale jinak vydařená.
Velmi dobrá kniha na to, že ji napsal člověk bez historického vzdělání. Odvedl mravenčí práci při zpracovávání dobové dokumentace a je vidět, že všechna místa tisíckrát prošel. Oceňuji také kontakt s pamětníky a perfektní obrazovou přílohu. Je to přesně ten styl populárně-naučné literatury, která je srozumitelná všem a čtivá. Mně osobně vadily ty chvíle, kdy byly popisovány myšlenkové pochody osob, kor těch dnes nežijících... to opravdu nemůže nikdo vědět, co se jim honilou hlavou, takové pasáže patří do beletrie. Za to snižuju hodnocení, bylo to v knize častěji, než bych byla ochotná jen tak přejít. Ale i přesto - skvělá práce.
Jen tedy... příšerná obálka, jak z 90. let.
Přidávám se ke zklamaným čtenářům. Čekala jsem svižnou detektivku s lákavým tématem, dostala jsem detektivní román, ve kterém se autorka věnovala hlavně vztahům mezi vyšetřovateli. Skvělé byly vzpomínky na minulost, které se vždycky najednou vynořily, klidně uprostřed úplně jiných myšlenkových pochodů. Hlavní postavy nehodnotím, štvalo mě, jak se všechno točilo kolem nich, tak se nad nimi už nechci zamýšlet. Vyšetřování v současnosti celkem dobré, znepokojivé, zamotané, ale výsledek zas tak moc šokující nebyl. Na rozuzlení případu z minulosti jsem se těšila moc, doufala jsem do poslední věty, fakt. Mnohé bylo naznačeno... Autorka otevřeným koncem v tomto případě dost zariskovala, jak je vidno z komentářů, některé tím nadchla, jiné naštvala. Já bych raději měla jasno.
A fyzické provedení knihy je opravdu šílené, tlustá těžká bichle, papírem a místem se rozhodně nešetřilo, to je tak na domácí čtení pěkně spořádaně u stolečku, žádné tahání s sebou po všech čertech v tašce nebo polehávání v posteli!
Velice obscénní, vulgární záležitost... Možná zajímavá myšlenka (v teoretické rovině), ale zpracovaná způsobem, který byl pro mě téměř nečitelný, respektive nepříjemně čitelný. Několikrát jsem zvažovala, že knihu neodčtu, nakonec zvědavost zvítězila, ale k ničemu to vlastně nevedlo. Nejvíc se mi líbila druhá, třetí část, kde docházelo aspoň k nějaké konfrontaci názorů. Kladně hodnotím, že autorka se pustila do tohoto žánru.
Zajímavý námět, podivné literární zpracování. Vyprávění formou takového nějakého "vrstevnatého vzpomínání" bylo zpočátku pestré, ale později už únavné a navozovalo mi pocit frustrace z toho, že se nedozvím hned, co bylo autorem naťuknuto. Postavy mi přišly nevýrazné, nudné a jejich rozhovory neskutečně užvaněné. Svět téměř nepopsán, spousta věcí nevysvětlena, zůstává (aspoň pro mě) víc otázek než odpovědí. Škoda, prostředí internátu mám jinak čtenářsky moc ráda!
Zajímalo mě, jak "šumavští samotáři" žijí. Místo toho jsem se ale spíš dozvěděla, co zažívají... mystické, ezoterické prožitky, které člověk získá (tipuji) buď hlubokou náboženskou vírou nebo za pomoci různých látek. A právě tyto "látky" se táhnou jak červená nit většinou příběhů/rozhovorů, což mě předem nenapadlo a v konečném důsledku lehce zklamalo. Poutavé čtení, zajímavé osudy.
Celé mi to běželo před očima jako film... jako typický americký (psycho)thriller, krvák, kde se každou chvíli něco zvrtne, což platí hlavně o závěrečné části, až člověk chvílemi nevědomky tají dech a trochu se těší, až to bude mít za sebou. Kniha je svižně napsaná, téma velice znepokojivé, ale žádné velké umění to není (ani jsem ho nečekala). Hodnotím jako průměr a přidávám hvězdičku navíc, protože jsem neměla klid, dokud jsem nedočetla, a takhle to má u podobných žánrů být.
Odstrašující příklad rodičovství... Kniha se mi četla spíš těžce, vůči jednání postav (především matky) jsem neměla vůbec pochopení. Některé dějové linky mi přišly nedotažené a závěr je podivný celý. Jediná věc, která mě více zaujala (a která mě zaujme a baví vždy, nejen v knihách): věci nejsou takové, jaké se zdají - někdy se stačí zeptat (nebo aspoň promluvit), podívat z jiného úhlu, někdy není šance dokonale maskovanou skutečnost odhalit.
Voroplavba - jedno z mých nejmilejších témat. Přehradářství - jedno z mých nejvíc nenáviděných témat. V této knize jsem našla obojí, ale to první je naštěstí v obrovské převaze. Autentická vyprávění pamětníků jsou velice poutavá a zajímavá, až je mi líto, že o tom jenom čtu a nikdy na vlastní oči neuvidím... nikdy nepoznám starou Vltavu, z kamenem dlážděné cesty na voraře z břehu nezamávám, o svezení nepoprosím a to velké dobrodružství na řece nezažiju. Plavecké hospody nenavštívím a šumění červenských proudů neuslyším, protože to všechno vzala přehrada. Kniha, ke které se budu celý život průběžně vracet a listovat, protože mě téma přímo bytostně zajímá.
Skvělá dějová linka z 80. let, na tu jsem se vyloženě těšila, i na partu dětí, která jezdí na kolech a každý den se vrhá do nového dobrodružství. V tomto směru jsem byla celkem spokojená, jen ta slavná hra s křídami vlastně nemá v knize takový význam, který jí přikládá anotace. Události ze současnosti se příšerně vlekly, ale přinesly mnohé odpovědi. Závěrečnou akční scénu hodnotím jako vysoce nepravděpodobnou, ale rozuzlení smysl celkem dává. Ač tenhle knižní "dort" nebyl úplně dokonalý, v poslední kapitole se schovává pěkně mrazivá příslovečná třešinku, jejíž význam vrhá na některé věci nové světlo. To se mi líbilo.
Hodnotím na tři a půl hvězdičky. Ještě doplním, že mi vadilo to větší - téměř slabikářové - písmo. To se v nakladatelství báli, že by byla knížka moc tenká, kdyby použili normální velikost písma? Asi je fakt "in" číst tlusté knihy...
Nápadité, pro děti lákavé, hlavně kvůli odkrývání vrstev včelího úlu. Stejně jako u Mraveniště mi vadila přílišná stylizace včel a larev. Ale jinak hodnotím knihu jako užitečnou, vzhledem k významu včel.
Měla jsem určité předsudky vůči autorovi, ale kniha byla nečekaně dobrá. Hlavní postava je vyloženě zjevením v době, kdy frčí superschopní vyšetřovatelé unavení životem, kteří mají své "vnitřní démony." Naznačené metody práce mě bavily a přišly mi zajímavé. Chvílemi byla v knize místa, která působila příliš okatě a konec hodnotím také jako překombinovaný, ale jinak jsem spokojená. Je to svižné, napínavé čtení. Obzvlášť na mě zapůsobilo vyprávění o skupince maturantů v lese...
A obálka, ta je naživo opravdu nádherná!
Přirozené vyprávění, plyne jako voda, jako zdánlivě klidná řeka, po které jedete na loďce, čas od času zavadíte o kámen a zpětně se dozvíte o podvodních vírech, které se cestou všude nacházely. Líbí se mi, že děj obsahuje téměř celé 20. století, u každého se autorka zdrží chvíli, ale vždycky zmíní to stěžejní a dokáže navodit tu pravou atmosféru. Kniha se mi moc líbila.
Tahle kniha pobavila především část rodiny s průmyslovým vzděláním, asi tam bylo pár "interních" vtipů. Já a syn jsme tak maximálně komentovali, co je na obrázcích...
Mně osobně se kniha moc nelíbila, ilustrace nic moc, mozek na každé druhé stránce, podivná stránka o emocích... ale dítě bylo nadšené. Nejvíc zaujalo téma imunity - hrad, který střeží bílé krvinky a bojují s příšerkami/nemocemi. Pěkně provedený byl i trávicí trakt a vývoj plodu v těhotenství.
Pěkná, zajímavá, užitečná kniha o užitečných tvorečcích. Trochu je znát, že jde o překladovou knihu.
Jednoduchá, pěkná, místy vtipná kniha, synovi se líbila.
Z jazykového a čtenářského hlediska si nemůžu stěžovat, kniha je čtivá, celkem vtipná, psána neobvykle barvitou češtinou. Z lidského hlediska jsem na rozpacích, pro mě osobně byly mnohé situace už za hranicí slušnosti, ale chápu, že každý to má trochu jinak.
Ano, kniha nutí k zamyšlení, to je dobře. Ale děj, postavy a celkové zpracování mě nezaujalo. Už tu několikrát padlo slovo "povrchní" - to sedí; měla jsem pocit stejné povrchnosti, jakou přinášejí běžné americké akční filmy. Super-extra-nadaní a (všeho) schopní hrdinové, kteří nás všechny zachrání a ostatní jim akorát házejí klacky pod nohy. Škoda, téma je zajímavé. První polovina mi přišla lepší, když si tedy člověk zvykl na neustálé střídání lokalit a osob. Závěr mě vyloženě nebavil. Překlad nic moc, místy krkolomné obraty.