Dáma s hrnstjm komentáře u knih

Na první pohled kniha působí jako barevných chaos... při podrobnějším zkoumání se ale odhaluje nejen spousta postav a situací, ale hlavně spousta možností, jak se dá kniha "číst." Na každé straně se dá sledovat příběh konkrétní postavy, který poslední stránkou obvykle vtipně končí. Taky je moc pěkně vymyšlené, že každá dvojstrana je laděná do jiné pastelové barvy. Na hledání poztrácených jablek jsem dala synovi lupu - to bylo radosti! Autoři jsou skutečně nápadití.
Jen ta kráva v červených lodičkách... ta se mi teda vůbec nelíbila! :-)

7 24.07.2019

Zajímavý pohled do zklamané, osamělé a nešťastné mužské duše. Malá sonda do pocitů člověka, který věří ideálům, které moc ideální nejsou. O tom je pro mě osobně tato kniha. Příběh otce mě zaujal víc a líbily se mi i kapitoly o jeho původu. Tiché roky v tiché domácnosti s nepřístupným otcem.

14 18.07.2019

Vesnice se vším, co k ní patří. Propletené rodové vztahy, kde zpočátku vůbec nevíte, kdo ke komu patří. Neustálé mezigenerační taškařice. A malá venkovská tajemství... Škoda, že příběhy mnohých postav zůstávají otevřeny!
Nejvíc se mi líbil příběh starých manželů, kteří čím dál víc potřebují pomoc od mladých. Před rokem 1948 toto krásně upravoval v právní rovině tzv. výminek. Staří předali hospodářství a nárokovali si alespoň základní péči, mladí převzali hospodářství a poskytli péči. Fungovalo to po staletí, i když si nedělám iluze o ideálním soužití generací. Dneska je vše na domluvě, mladí zavaleni prací a stařečci na okraji zájmu. V knize je pro mě osobně popsáno přesně, jak to z lidského hlediska nemá být. A u nás v rodině velmi podobné... a ani nemusíme být přímo na dědině, že?

9 18.07.2019

Šílené téma, se kterým se autoři velice důstojně vypořádali. Kniha je poutavá od prvního do posledního obrázku a konspirační konec je perfektní!

8 18.07.2019

Pokračování pro mě bylo mnohem lepší knihou než první díl. Překvapilo mě (a líbilo se mi), že deník z prvního dílu, jehož čtení pro mě bylo (vzhledem k obsahu) hodně náročné, se tady ukazuje v jiném, mnohem snesitelnějším světle. Objevuje se tu sice nový "deník," i když je trochu zvláštní, nevím, jestli je úplně běžné zapisovat si do deníku dialogy - působilo to na mě méně autentickým dojmem, než asi autor zamýšlel. I když se toho v knize hodně stalo, nepovažuji děj a události za překombinované. Jen mi tam trochu vadily ty "vyšetřovací tabule," myslím, že to nebylo zapotřebí, že my čtenáři si dokážeme vytáhnout info z textu a nepotřebujeme to mít v odrážkách... A větší pocit účasti na vyšetřování jsem kvůli tomu určitě neměla :-) Na konci se hodně věcí vysvětlí a propojí, ale proč pán v pletené čepici dělá to, co dělá, jsme se vlastně nedozvěděli (nebo jsem natvrdlá a nedocvaklo mi to). Námět na další díl je neskutečný, budu se těšit!
K českému překladu mám výhrady. Ale vzhledem k tomu, že překladatel pracuje hlavně s fantasy literaturou, se nějaká "uhlazená čeština" asi nedá očekávat...

7 18.07.2019

Milostné vyznání gotické Praze. Vyznání, které se neštítí kolem sebe rozdávat ostré rány a sem tam uštědřit pořádný kopanec husitství a baroku. Hlavní postava povahou nesnesitelná, ale svým obdarováním úžasná. Prolínání minulosti a současnosti vyřešeno fantasticky! Detektivní zápletka je celkem podružná a rozuzlení předvídatelné, ale o to v knize vlastně vůbec nejde. Konec je krásný. Utopický, ale krásný. Kniha mě moc bavila a při čtení jsem si doplnila spoustu znalostí, ale nebude to čtení pro každého - sympatie ke středověku a gotice výhodou!

20 08.07.2019

Knihu si pro sebe vystihuji rčením "Méně je někdy více" a přála bych si více toho minulého... a méně toho nedávného. Autorce se podařilo do příběhu nacpat tolik rovin, zvratů a klasických klišé, že vznikla trochu nesourodá matérie. Třeba linie s místní policií mi přišla úplně zbytečná, a postava geniálně-intuitivní novinářky s talentem dostávat se do problémů je tisíckrát ohraná písnička. Dá se říct, že v knize toho bylo tolik, že i ten duch tam byl vlastně navíc :-) Ale i přes výtky uznávám, že kniha je čtivě napsaná, střídání kapitol minulosti a současnosti udržuje čtenáře v napětí. Překlad do češtiny mi přišel nedoladěný, mohl být určitě lepší.

8 10.06.2019

Velice oceňuji (opět) autorovu badatelskou přípravu ke zpracování historické problematiky; informace z knihy jsou ověřitelné a neznalého čtenáře můžou pobídnout k doplnění mezer ve vzdělání. Na pozadí asanace Židovského města, Badeniho jazykových nařízení a všudypřítomné rakousko-uherské špionáže se rozvíjí životní epizoda lehkomyslného hrdiny, který nebere nic moc vážně, ale kolem něho se dějí vážné věci. Do života mu vstupuje nemoc i zázračný "lék" (i zde oceňuji historickou věrohodnost), úhlavní nepřítel, intriky a snad i láska. V knize je pěkně naznačen pozvolný konec šlechty v dřívějším slova smyslu, a vlastně i konec jedné éry - éry staré Prahy se vším dobrým i zlým. Dějová linie místy slábla v heroinovém oparu a Kleinfleisch mohl dostat klidně větší prostor, linku s "židovskou princeznou" považuji za postradatelnou. Ale "schůzka" na Letné? Neskutečně napínavé čtení!
Krásná stará Praha, krásné malby, na které se autor v závěru odkazuje!

14 07.06.2019

V knize je mnohem méně receptů, než bych čekala. Část kapitol se věnuje fermentační tradici v různých zemích světa - to je po informační stránce zajímavé, ale v praxi pro mě osobně nepoužitelné. Ze všech možných i nemožných úhlů je popisováno korejské kimči, což je škoda v české knize českého autora (ale chápu, kimči bylo podrobováno různým vědeckým výzkumům, takže bylo o čem psát). Velký prostor je věnován i probiotickým kulturám, mikroorganismům a enzymům, ovšem na tak vysoké odborné úrovni, takže jsem místy měla problém porozumět textu. Největší přínos pro mě měly kapitoly o surovinách a dochucovadlech.

3 04.06.2019

Kniha velmi krásná po ideové stránce. Obsahuje skvělé nápady, návody, rady z dlouholeté praxe, má bohatý obrazový doprovod. Velikou výhodou je středoevropský původ Holzerovy permakultury, který je zde logicky nosnou linií. Až mi bylo při čtení často líto, že nemám, kde bych nabytá moudra realizovala, ale snad jednou... :) Kniha nadchne všechny ekologicky a permakulturně smýšlející čtenáře, ostatní si možná budou trochu ťukat na čelo, protože klasická zahrádkářská rutina je trochu někde jinde...

4 29.05.2019

První část by se klidně mohla jmenovat "Rok na vsi" - pro mě úžasné, poutavé, zajímavé čtení. Skvělé postavy (farář!), krásně zpracované téma konfliktu křesťanství a pohanství, pěkně zachycená role chasy v obci. Oceňuji autorovu odbornou - přímo etnografickou - přípravu! Venkovská idylka, sice dřina, ale v souladu s přírodou a jejími cykly, sem tam se zásahem mužíka s mokrými vlasy...
Druhá část mě ubíjela svými dlouhými monology. Ne že by mě téma nezaujalo, naopak, ale děj příliš připomínal pohádku o kohoutkovi a slepičce. Ale posledních třicet stran bylo perfektních, v mnoha ohledech! Konec zarážející, nečekala jsem ho... ale dává smysl.
Ilustrace Pavla Růta ve vydání z roku 2001 jsem nějak nepobrala... a to "hranaté" písmo se moc dobře nečetlo.

10 21.05.2019

Klasická autorčina kniha: regionální téma, vyzpovídání pamětníků, hodně fotek a text, na kterém by se dalo ledacos vylepšit. Ale nikdo jiný se do toho nepustil, tak jsem ráda, že další kousek Pootaví je i takto podrobně popsán. Historické fotografie dodávají knize šťávu a zaniklá místa nezůstanou zapomenuta. Trochu mi vadilo opakování údajů napříč kapitolami bez komentáře nebo zmínky, že o tom se psalo už dřív. Všechny ty rodové (až genealogické) údaje k jednotlivým mlýnům jsou totiž lehce chaotické ve chvíli, kdy se mlynáři stěhují z jednoho mlýna do druhého, což se stalo téměř v každé kapitole...

4 20.05.2019

Poutavé a inspirativní čtení. Zajímavé názory, které mi jsou blízké - bližší než mnohé, které jsem slyšela jindy a jinde. Byl mi sympatický důraz na velkorysost a milosrdenství. Ke knize se budu s radostí vracet.

10 20.05.2019

Boj byl dokonán, čtenářský rest napraven, kniha dočtena. Po měsíčním souboji.
Líbilo se mi Derry. Všechny kapitoly a zmínky o jeho historii pro mě byly do nejvyšší míry zajímavé. Profesionální deformace člověka s historickým vzděláním? Pravděpodobně.
Líbil se mi boj dobra a zla. Ten boj, co přesahoval všechny postavy a byl skrytý někde úplně vzadu, úplně za vším. Boj, ve kterém lidé byli jen pěšáci.
No, a pak tu byly věci, které se mi moc nelíbily.

8 30.04.2019

Nápadité a krásně zpracované. Odklápěcí části jsou opravdu trochu "křehčí," knihu jsme měli z knihovny a byla v podstatě celá poslepovaná izolepou... a co nebylo slepené, bylo hodně pomačkané.

1 18.03.2019

Pěkné, poučné a původem české, to je skvělá kombinace!

1 18.03.2019

Kalužiny - filozofie všedního dne. Deníkové záznamy bohéma, umělce, vášnivého houbaře a rybáře, milovníka přírody a zvířat, čtenáře filozofických děl, myslitele a pravidelného návštěvníka alkoholových doupat. Autor má zvláštní schopnost nachomýtnout se k velice absurdním příhodám, převážně tragikomickým. Je obklopen lidmi jemu vlastními, podobnými existencemi z pomyslného okraje společnosti. Kniha se čte překvapivě dobře - i když je asi trochu nezvyklé číst si v deníku současníka, člověka, kterého můžu potkat venku na ulici... Město Písek je jen kulisami.

PS: Upozorňuji na časové posuny, možná záměrné, možná ne... například vernisáže popisované v roce 2007 se konaly až v roce 2008 (dohledatelné v tisku i na internetu).

3 11.03.2019

První část - dopis Jiřího Vogla z roku 1974. Krásné čtení, napsáno s úžasným životním nadhledem. Autor vzpomíná na nejrůznější postavičky a situace z píseckého maloměsta ve 20. a 30. letech, pro mě je to ohromná studnice informací (ač se Vogl - věřím, že jen "na oko" - distancuje od jakékoliv podobnosti se skutečností) o zaniklých místech a zemřelých osobách, často příslušnících místní židovské komunity. Kdyby tahle část knihy měla tisíc stran, četla bych stejně dychtivě každý den. Jediná škoda je, že Voglův dopis je edicí bez jakéhokoliv poznámkového aparátu - není tedy vysvětleno, co se čím a kým myslí. Já jsem ale čtenář poučený, znám jména i místa, takže jsem si mohla laskavé vyprávění náležitě vychutnat. Nevím, nakolik bude tato část čitelná a zábavná pro čtenáře, kteří se tolik nevyznají...
Druhá část - dopis Petra Mano ze současnosti. Zpočátku mi přišlo, že napodobuje trochu Voglův styl - květnatý, laskavě humorný a s nadhledem. Po chvíli si ale autor už jede po své koleji... píše o době od 80. let 20. století do současnosti. Písek je pro něj opět smrdutou zahnívající dírou po granátu, jak jinak (to už poučený čtenář ví z jeho knihy Šarlák). Ale vidí ho z nečitelného prostředí písecké umělecké bohémy, zaplivaných putyk a špinavých podkrovních ateliérů. A to je pohled, který dodává jeho dopisu na atraktivitě. Sice píše o lidech, kteří nejsou úplně známí teď a nebudou veřejně známí ani za padesát let (některé jmenuje jen iniciálami), ale jinak je tato část také plná zajímavostí, i když je občas třeba poodkrýt trochu toho bahýnka...
Jako celek skvělé. Ale s obrazem Písku jako smradlavé louže plné splašků se neztotožňuji a nikdy to tak - doufám - nebude.

5 06.03.2019

Beletrie nebo naučná? Po přečtení si nejsem jistá... autor na to jde celkem odborně, popisuje historické skutečnosti s podrobností, která by v beletrii nudila. Ale zároveň: pracuje s odbornými termíny, které nijak nevysvětluje, chybí celý poznámkový aparát (takže nám naprosto zatajuje, odkud čerpal, i když přikládá třeba foto soudního spisu - takže tipuji klatovský okresní archiv nebo ABS), chybí úvod, sáhodlouhé citace z archivních pramenů neodlišuje graficky (což by se pro přehlednost velice hodilo) a pokud mu nějaké údaje chybí, nedoplňuje je z jiných zdrojů (ač jsou dostupné), nejisté informace neověřuje (stačilo 20 vteřin na Googlu). Navíc jsou některé pasáže vyloženě citově zabarveny - v kontextu to působí nepatřičně. Text také trpí nadužíváním třech teček a častým opakováním stejných slov.
Shrnutí: Kniha na pomezí beletrie a naučné literatury, ale stačila by trocha úprav, aby se stala zajímavou odbornou prací! Velká škoda; o čtivost by se autor bát nemusel, už takhle to úplně čtivé není :) Ale nic jiného jsem od něj nečetla, tak nevím, jestli je tento způsob vyloženě jeho "stylem."
Ač se kniha podle názvu věnuje hlavně Šumavě/Pošumaví, hodně prostoru bylo věnováno i Bernarticím (tragická souvislost s klatovským gestapem), potažmo Písku. Naopak pomíjí úplně problematiku agentů-převaděčů v poválečné době. Ani zmínka!
Poslední kapitola je rozhovorem s pamětnicí, Němkou Ilsou. To mě bavilo nejvíc!
A největší šok na závěr: V Singerově vile v Klatovech, kde místní gestapo po několik let brutálně "úřadovalo," dneska sídlí mateřská školka... když si představím, že bych tam měla dát svoje dítě, asi bych s tím měla morální problém!

2 01.03.2019

Pro mne příliš prvoplánové násilí, krutost a zvrácenost. Dějová linka ze současnosti pro mě byla zajímavější a určitě snesitelnější. Deníkové záznamy jsem četla s neklidem a obavami... V půlce knihy jsem uvažovala, že jí nedočtu, že nemám zapotřebí si tímhle brutálem zpestřovat život... ale zvědavost nad rozuzlením nakonec zvítězila. Jinak krátké kapitoly přispívají svižnosti celého příběhu, i když to chvílemi hraničí s plýtváním papírem.
Asi mě trochu zaráží celková "otrlost" čtenářů (podle komentářů soudě) a říkám si, co by v knize muselo být, aby už to bylo i pro ně za čárou...?
Poznámka k překladu: Slovo "džípíeska" vypadá strašně. Rozepsaný letopočet slovy vypadá taky strašně (ale dobře, takhle to mohlo být v originálu).

10 24.02.2019