DádazPrahy komentáře u knih

Životní úklid - něco na tom asi bude, pár užitečných rad v knížce najdeme. Rozsah knížky - 144 stran - však považuji za zcela neodpovídající pojednávanému tématu. Jsou zde zcela zbytečné, rozvleklé pasáže (např. o autorčiných sousedech, příbuzných, psovi, dovolené atd.) které jen odvádějí pozornost od tématu. Některé rady nepovažuji za přínosné nebo k věci, např: "také si budete muset vyčlenit čas na návštěvy optika, zubaře a pravidelné kontroly u praktického lékaře. Ani tomu se nevyhnete."
Snad autorku omlouvá, že je jí, jak sama uvádí "něco mezi osmdesáti a stovkou" a má snad nárok na to psát poněkud rozvláčným stylem.
Lepší než autorčin styl psaní se mi líbí její vtipné ilustrace, které knížku vhodně doprovázejí.

Z knížky jsem si pořídila výpisky, které vyšly na dvě stránky A4, pokud by snad měl někdo zájem, ráda pošlu jako přílohu e-mailu.

4 01.05.2019

Stojí za přečtení, díky této otevřené zpovědi se dozvídáme, jak se cítí člověk v takovéto životní situaci.

01.05.2019

Graficky zdařilá knížka příhodně doprovázená černobílými ilustracemi Josefa Čapka obsahuje celkem 39 básní v próze. Dílo bylo napsané téměř před sto lety a z mého pohledu je to pro dnešního čtenáře dost těžká četba, zejména po jazykové stránce (např. výrazy jako "okeán", "mřežována" - dnes bychom asi řekli "mřížovaná" nebo obrat "zetherněl bolestí"), přesto však stojí za přečtení, některé jsou laděny spíše pesimisticky "vlny smrti neopadnou.... utoneme všichni" ("Věčná duha"), jiné opěvují prosté krásy a jsou plné naděje ("Pohádka")
Pro lepší představu mi dovolte ocitovat ze dvou kapitol, které se mne oslovily asi nejvíce:
"Majáky"
"Buďte pozdraveny, královny moří s živými korunami, v nichž drahé kamení se vlní a krouží!
Bílí andělé ochránci, rozstavení po věky na březích a po skalách a na pahorcích, bez křídel, protože se odtud již nehnete, přikováni oddaností!
Zkamenělí pastýři stád rozuteklých do všech končin, trpělivě čekající na jich shromáždění, svítíce jim na cestu domů!"
"Slunce"
"Velebně plyne ohnivý pták nad krajinou, ..... modrá jest krajina pod ním, temně modrá.... Viz to člověče a vyjdi z osamělého domu, i když jest ti tam snad milo tuto chvíli. Vyjdi a přijmi požehnání slunce, které plyne nad krajem jako plamenný pták. Ale neklamej se, není to pták, je to veliký anděl..... vyjdi a rozepni ruce do vedra..."

1 14.04.2019

Celkem čtivá knížka s typickým humorem, i když se mi některé jiné knížky od tohoto autora líbily víc. Ale série "ujetých" dobrodružství hlavního hrdiny a jeho zajíce mi nedovolily se od knížky odtrhnout. Jen se mi nelíbila kapitola "Krkavec" - myslím, že takový krutý osud si ten havran nezasloužil, i když si nestydatě dopřával potravu z cizího batohu.

1 10.04.2019

Ačkoliv mám velmi ráda všechno irské a na čtení této knížky jsem se těšila, bohužel mně knížka zklamala. Ani název (podle poslední povídky) a grafické zpracování obálky čtenáře (tedy alespoň mne) moc neláká. Nejvíce mne zaujala povídka o Knize sv. Molinga (díky této povídce jsem se dozvěděla, odkud se vzaly mezery mezi slovy v psaném textu:-)

02.04.2019

Zajímavé rozhovory, inspirativní citáty, krásné ilustrace Adolfa Borna.
"Stáří je ztráta zvědavosti na život."

11.03.2019

Moc hezká knížka po výtvarné stránce, nádherné ilustrace.
Co se týká výběru pohádek a povídek, kniha mě připadá spíše "zimní" (např. tři různé povídky se stejným názvem "Vánice od tří ruských autorů). než "vánoční". Nejvíce se mi líbily povídky "Dary Tří králů" od O. Henry, a "Svatá noc" od Adalberta Stiftera, právě proto, že jsou s vánoční tématikou.
Na téma vánoční se mi moc líbila knížka "Vánoční cesty domů"(viz můj komentář k této knize), která je ale na rozdíl od krásné "Vánoční knihy" bohužel bez ilustrací a grafickým provedením moc čtenáře neláká.

1 04.03.2019

Knížka se dobře četla, celkem se mi to líbilo. Dojem z celé knížky ovšem zkazil poslední odstavec - to mi nepřišlo vůbec vtipné a myslím, že takový konec si nezasloužili ani němečtí turisté, ani tato knížka.
Pokud snad mohu porovnat s jinými knížkami autora, je to tak "uprostřed" - zaujalo mne to víc než "Krátká pamět pana rady", ale "Stará dáma vaří jed" se mi líbí nejvíc.

1 18.02.2019

Zajímavá a čtivá knížka, vyprávění rodilé Tibeťanky, která se usadila v Anglii.
I když byla knížka napsaná skoro před sto lety, popis života a zvyklostí Tibetu a porovnání západního a tibetského způsobu života dodnes nabízí velmi zajímavé čtení. V přehledných tématicky řazených kapitolách (např. pokrmy, domy, odívání, slavnosti apod). nám autorka představuje Tibet, jak jej neznáme. "Takový je ten náš Tibet", praví autorka, a z jejího vyprávění cítíme hrdost a lásku k její rodné zemi.
Knížka rozhodně nenudí, má přiměřený rozsah a určitě čtenáře obohatí.
Dovolte mi ocitovat krátký úryvek:
"Na vaši hmotnou kulturu hledím takto: věci samotné jsou velmi žádoucí a ducha, který je vytvořil, nelze dost vynachválit, ale lidé by je neměli zneužívat ani se za nimi honit. Čím více jsou předměty žádoucí, tím ctnostnější je, zřekneme-li se jich."
Jedno tibetské přísloví:
" Pes nemá rád, když se mu ukazuje hůl, a člověk zas, když se mu ukazuje pravda."
Na závěr nabízí autorka šest tibetských pohádek - pro zajímavost, všechny končí slovy "a na vrcholek hory zazářilo slunce štěstí a řeka odnesla žebráckou hůl", což zhruba odpovídá našemu "a žili šťastně až navěky".
Oceňuji také praktický malý formát a hezké černobílé ilustrace, které vyprávění vhodně doprovázejí. Knížku jsem objevila náhodou v knihovně, ale jsem moc ráda, že neunikla mé pozornosti. Pokud se zajímáte o Tibet, je to snad "povinná četba". Velmi doporučuji.

1 03.02.2019

Velmi hezká knížka, seznámení s poezií haiku čtyř autorů:

- Santóka (1882-1940)

" V horách se dívám na hory
za deště poslouchám déštˇ
jaro léto podzim zima
včera mi bylo dobře
a zítra bude taky"

"Atˇje radost
nebo smutek
tráva roste"

"Mé srdce je znavené
a hory i moře tak krásné"

"Nakonec je smutné
být sám -
zvadlá tráva"

- Kobajaši Issa (1763-1827)

"Pár much a já
totˇcelá domácnost
v téhle skromné chýši"

"Zelená kobylko
chceš být strážcem na hřbitově
až umřu!"

-Bašó (1644-94)

"Na větrem odrané haluzi
krčí se havran
podzim je pryč"

- Josa Buison (1716-84)

"Květ opadal
vzpomínka rozkvetla -
pivoňka"

3 11.01.2019

Příběh tří iránských sester, které se po pár letech emigrace do Anglie nakonec rozhodnou usadit se v městečku na severozápadě Irska, kde začnou provozovat restauraci s exotickou kuchyní. Na nové sousedky se starousedlíci dívají zprvu nedůvěřivě a přirozeně to nějakou chvíli trvá, než je obyvatelé městečka přijmou za své. Příliš se mi nelíbilo "černobílé" vykreslení postav - autorka jednoznačně "fandí" iránským dívkám a zmiňuje jejich nelehké dětství a mládí prožité v Iránu zatímco obyvatelé irského městečka jsou nejednou vylíčeni jako kdyby moc rozumu nepobrali.
Nejvíce na knize oceňuji recepty na přípravu iránských pokrmů uvedené na konci každé kapitoly, kde se jídla zmiňují.
Kniha stojí za přečtení, ale není to knížka, o které bych řekla,že si ji "musíte" přečíst.
Překlad do češtiny považuji za průměrný, obálka mne nezaujala.

1 28.12.2018

Knihu jsem četla v originále, abych si obohatila anglickou slovní zásobu
(v tomto knížky Maeve Binchy nikdy nezklamou).
Dle mého názoru je kniha s rozsahem přes 500 stran až zbytečně obsáhlá, děj je příliš rozvleklý, myslím, že stejné poselství i děj by šlo vyjádřit i s polovičním počtem stránek textu.
Ria žije se svým manželem a dvěma dětmi v domku na "dobré adrese" - dublinské ulici Tara Road. Své manželství považuje za spokojené a je velmi zaskočena, když ji manžel opustí kvůli jiné, mladší ženě. V tomto pro ni ne příliš šťastném období narychlo přijímá nečekanou nabídku na letní výměnu domu s Američankou. Ria odjíždí do Ameriky, kde zjištˇuje, že ani život její nové americké přítelkyně nebyl vždy idylický a postupně se dozvídá o jejím trápení, zatímco Američanka Marylin se zabydluje v Dublinu. Spolu s hlavními postavami se dále setkáváme i s přátely a sousedy obou žen, z nichž každý má také nějaké své trápení či tajemství, které se snaží skrýt před ostatními (to je "typické" téma pro Maeve Binchy). Zde se však knížka poněkud "rozmělňuje", když se u vedlejších postav objevuje celá řada problémů (např. domácí násilí, nevěra, nečestné obchodní aktivity, drogová závislost).
Knížka asi stojí za přečtení, ale obávám se, že se toho "řeší" na jednu knížku až příliš a příběh se "táhne".

Vzhledem k tomu, že jsem knihu četla v originále, nemohu se vyjadřovat ke kvalitě českého překladu.

09.11.2018

"Povinná četba" pro všechny milovníky Skotska - určitě se dozvíte mnoho zajímavého, co jste o Skotsku nevěděli. Moc se mi líbí krásné černobílé ilustrace Iana Stuarta Campbella a vtipně řešený motiv tartanu na okraji stránek, který zároveň označuje jednotlivé kapitoly. Co mne na knížce zklamalo, jsou některé nepřesnosti (např. na str. 15 čteme "Ring of Brodgar na Shetlandech" ale na str. 210 již uvedeno správně "Ring of Brodgar na Orknejích", dále nesprávný pravopis "Sterling" namísto "Stirling"). Jakoby knížka byla "šita horkou jehlou" a nebyl čas na její řádnou přípravu - škoda, u renomovaného nakladatelství Argo bych toto nečekala.

1 21.04.2018

Kniha mne nezaujala, přiznávám, že styl psaní Haliny Pawlowské není "můj šálek kávy."

3 21.04.2018

Krátké a poučné příběhy k zamyšlení. Toto by snad měla být "povinná" četba pro mládež. Doporučuji.
Nejvíce se mi líbily tyto příběhy: Uplakaná babička, Zrcadlo, které se předbíhá, Kyselé ovoce, Vyřezávaná krabička, Obrazy zakryté rouškami, O moc hodném strážci majáku, Před kamennou zdí, Duhová jiskra.

09.04.2018

Krásné verše k potěše duše i k zamyšlení. Doporučuji.
Na ukázku si dovolím ocitovat: "Plynoucí mrak
Celý život si vede naprosto bez zábran,
nikdy po ničem netouží, všude je spokojený.
Toulá se po celém světě, stopy však nezanechává.
I dnes jako obvykle spočívá v zelenavých horách."

5 09.04.2018

Půvabná brožovaná knížka, kterou přečtete za chviličku - a určitě stojí za to tu chvilku na čtení si najít.
Příběh židovského chlapce, kterého se zřekne vlastní matka, posléze i otec a on je náhle na světě na všechno sám. Průvodcem životem se mu stává starý pan Ibrahim, arabský majitel místního hokynářství, který si chlapce nakonec adoptuje, a snaží se mu předat svůj pohled na svět a určitou životní moudrost. Za zmínku a zamyšlení určitě stojí tento citát:
"Co dáváš ty, je navždycky tvoje. Co si necháváš, je navždycky ztracené."

23.03.2018

Myslím, že rady v knize jsou docela užitečné. Co je však zbytečné, je rozsah knihy: 205 stránek. Zdá se, že autorka se občas "opakuje". V obsáhlém textu jsem se ztrácela a tak jsem si udělala "výpisky" - vše podstatné se vešlo na necelé čtyři stránky A4. (pokud by snad někdo měl zájem, ráda pošlu mailem).

3 20.03.2018

Milá knížka, která potěší všechny, kdo mají rádi Karla Čapka i fotografii. Knížka nám dává možnost vidět staré Čapkovy fotografie přátel, květin, fotografie z jeho cesty na Slovensko i několik zátiší.
Zajímavá je Čapkova úvaha o fotografování "Člověk a kamera." Nechybí ani jeho nepříliš zdařilé fotografie, s komentářem s typickým Čapkovým humorem, např."Spisovatel František Langer trochu utekl z obrazu." Knížka lahodí oku i duši.

8 18.03.2018

Knížka mne zaujala na první pohled - hnědá barva stránek jako symbolika cesty a krásné barevné fotografie oddělujicí jednotlivé kapitoly. Velmi zajímavé povídání o tom, jaké radosti a starosti mohou poutníka čekat. Autor odkrývá čtenáři své pocity, vše popisuje s otevřeností a upřímností a nabízí i hlubší zamyšlení. Určitě doporučuji, atˇ se na pouť do Compostely chystáte nebo spíše obrazně "cestujete po světě" v teple domova.

1 13.03.2018