Claricia komentáře u knih

Není moc beletristických knížek, které by mě donutily k tomu, abych se na věci kolem sebe podívala jinýma očima. A je ještě méně takových, které mě pobídnou k tomu, abych některé věci změnila. Zcela překvapivě k nim tahle knížka patří.

Zastavit se, nadechnout, podívat se kolem sebe - a nejen si připomenout, že jsou věci, které kolem sebe nechci, ale především s tím začít něco dělat. Začala jsem včera a doufám, že mi tahle energie nějakou dobu vydrží.

Tloušťka knížky mě skoro vyděsila, rozhodně to není knížka do vany. ;)

Přiznám se, že mi na začátku spadla čelist. Takový vývoj jsem nečekala. Každopádně příběh hodně zajímavě postavený, spousta různých náznaků... Včera jsem četla hluboko do noci a stejně jsem to nedočetla, posledních cca 80 stran jsem si musela nechat na dnešek. Za mě skvělá knížka (a už chci pětku).

9 29.02.2020

Tohle bude asi první knížka, o které se rozepíšu víc. :)

Co se týká stylu, je velmi dobře napsaná. Čtenáře vtáhne, dobře se čte, překlad je dobře udělaný. Vyvolává otázky, na které si občas člověk nedokáže odpovědět, nutí ho přemýšlet o tom, co by dělal on.

Co se týká obsahu... Tak právě tady to bude na to rozepsání. Iritovalo mě tam totiž příliš mnoho věcí. Asi bych tady měla podotknout, že žijeme na venkově ve starém domě, máme čtyři děti a zažili jsme si tu situace, kdy jsme cca půl roku (od srpna do ledna) topili jen v jedné místnosti (v kamnech), nešla několik dní elekřina kvůli vichřici a tak dále.

První věc, která pro mě patřila mezi WTF momenty, byla snůška řečí o svobodě, nezávislosti, o tom, jak je společnost špatná - a následně informace, že jediným příjmem rodiny byly... Přídavky na děti. Cože? Tohle je ta nezávislost na špatné a zkažené společnosti? Nebo je to spíš pokrytectví?

Druhá věc, celou dobu do očí bijící, byla ta neskutečná neschopnost plánovat, naprostá nepraktičnost a až neschopnost řešit praktické věci všech zúčastněných. Ať už se to týkalo vytápění, praní, budování srubu, záhonů, ovcí... Tam těch WTF momentů bylo fakt hodně.

Třetí věc... Pouštět se do takového projektu v situaci, kdy se dospělí vzájemně neposlouchají, nevnímají problémy toho druhého, případně je ignorují a přehlížejí, je šílenost. Neposlouchat se v průběhu onoho roku, mluvit o věcech až v momentě, kdy to bouchne, je strašně krátkozraké. I proto mě závěr vlastně nepřekvapil.

Myslím, že pro lidi z města, kteří nikdy nechodili do skauta a nemají zkušenost s životem na venkově, je to skvělý návod, jakým způsobem se do podobných dobrodružství rozhodně nepouštět. A i to se počítá jako přínos, že... :)

9 01.02.2019

Knížku jsem si půjčila v knihovně poté, co jsem na ni náhodou narazila při hledání literatury k poválečné době. Ze začátku jsem se nebyla schopná začíst - krátké faktické odstavce mi nesedly.

Někdy kolem roku 1940 se to začalo lámat. A od roku 1971 jsem knížku dočetla na jeden zátah.

Téma mi hodně rezonuje - s tím, jak je spoustě lidí jedno, co se děje kolem nich, hlavně když oni sami mají pokoj. Bratři takoví také byli - ale vlastně nebyli, protože to, co se kolem nich dělo, jim pokoj nedalo. Je neskutečné, co všechno můžou lidé vydržet. Co všechno se dělo nejen v 50. letech, ale i v letech pozdějších.

A za přečtení rozhodně stojí záznam z kroniky obce Hoslovice z roku 1955: https://digi.ceskearchivy.cz/90006/281/1032/780/58/0

7 25.05.2020

Před chvílí jsem knížku dočetla - a je mi smutno, hodně smutno. Selský baroko mě zasáhlo, protože se bezprostředně týkalo mojí práce. Rybí krev je pro mě ale ještě "horší" knížkou, co se pocitů týká. Ten pocit vykořenění, "odsunutí", totální bezmoci proti rozhodnutím shora, bourání míst, které předci nebo přímo někdo z postav postavil vlastníma rukama...

Je to hodně depresivní čtení, knížku jsem přečetla v podstatě za tři dny, přičemž dneska už jsem nebyla schopná přestat číst. Jiří Hájíček mě svým vypravěčským stylem znovu dostal. K jižním Čechám mám poměrně blízký vztah - strávila jsem tam nespočet krásných i smutných okamžiků, čtvrtina mužových předků a malá část mých předků pochází právě z téhle oblasti. Něco málo kolem stavby JETE si přece jen pamatuju, i když toho není mnoho.

Rozhodně je to knížka, která člověka nutí k zamyšlení, jak by se choval v podobné situaci on - bojoval by? Vzdal by to? Nechal by se semlít, nebo by se pokusil udělat první poslední pro to, aby svůj domov uchránil? Nevím, na tyhle otázky sama neznám odpověď...

7 21.01.2014

Jedna z knížek, které mě přivedly k historii, archeologii a především egyptologii. Později jsem egyptologii opustila a od "obecné" historie jsem se přesunula k té regionální, ale tuhle knížku si velmi ráda znovu pročítám.

6 13.09.2014

Druhý díl byl stejně povedený jako ten první. Jsem z knížek hodně nadšená a doufám, že druhým dílem příběh Marie Kostkové nekončí. Smála jsem se víc, než jsem čekala, některé historky mi přijdou možná přitažené za vlasy, ale na rovinu - leckdy je máloco neuvěřitelnější než to, co se skutečně stalo.

6 21.02.2014

Knížka je mi velmi blízká tématem pátrání po předcích, po době minulé. Třeboňský archiv znám i z vlastních návštěv, vím, jak to v archivech chodí, jak složité někdy to pátrání po předcích a příbuzných bývá. I proto se mi tahle poměrně tenká knížka moc líbila, pan Hájíček navíc umí skvěle psát, takže jsem knížku zhltla během jednoho odpoledne. Navíc předkládá i téma ne pro každého stravitelné, téma kolektivizace venkova, za což má další plus. Jen víc takových.

6 24.11.2012

Velmi zajímavý náhled na působení žítkovských bohyní - knížka tenká a přece plná informací. Jen se při čtení člověku občas svírá srdce, když si uvědomí, jaké zvyky u nás v podstatě kompletně zmizely - a nejen u nás, ale všude po světě. Jak moderní doba přináší čím dál více uniformity, která postupně hubí další a další "speciality".

6 24.11.2012

Mám rozporuplné pocity, co se téhle knížky týká. Obě starší (9 a 10 let) ji zhltly "na posezení", nechtěly se od ní odtrhnout.

Já jsem byla ve stavu, že mi děj přišel chvílemi zbytečně překombinovaný, občas nějaká ta nelogičnost, přeskakování popisných odstavců... Takže tři hvězdičky jsou hlavně za to, jak moc se to líbilo holkám, pro které je knížka určená především. :)

5 26.03.2020

Hodně zajímavá kniha. Jedna z nejzajímavějších, jakou jsem za poslední roky četla. Skvělý náhled do života lidí na Karvinsku (Karwinsku?) "fin de siècle" a let následujících. Krásně vykreslené postavy i děje, zajímavé zauzlení i rozuzlení. Jen ke konci, posledních cca 60 stránek, mi přišlo, že knížce trochu dochází dech - proto jsem se nakonec rozhodla dát 4 hvězdičky a ne plných pět.

Karin má můj obdiv za to, co všechno musela pročíst, vyslechnout, vybádat, než se do psaní knížky pustila. Jak se seznámila s historií těchto míst, jak popsala události, které touto oblastí prošly. Díky za to - já z hlediska mého povolání toto velmi oceňuji.

5 03.03.2020

Knihu jsem dočetla minulý týden a ještě pořád ji rozdýchávám a nějakou dobu rozdýchávat budu. Je perfektně napsaná, nemohla jsem přestat číst. Rozhodně bych ji v současnosti zařadila mezi povinnou literaturu, protože ukazuje tehdejší svět ne černobílý (protože to nikdy nebyl), ale naopak velmi pestrý.

Mám tři dcery a nedovedu si představit, že bych je 40 let neviděla, že bych od nich byla na tak dlouhou dobu odloučená, stejně tak si nedovedu představit, že bych byla tak odloučená od zbytku rodiny. Právě tohle odloučení členů jedné rodiny vidím jako jeden z největších zločinů...

5 01.05.2013

Letos jsem některé druhy zeleniny pěstovala podle návodů v této knížce a musím říct, že jsem byla mile překvapena, že se jim daří lépe než v minulých letech. Očividně to má něco do sebe. :o)

5 25.12.2012

Jako vždy skvělé čtení.

3 07.03.2016

Knihu jsem si půjčila na základě recenze v časopise Echo. A jsem ráda, že jen půjčila. Věřím, že obsahově je kniha skvělá - ale abych to zjistila, budu si asi muset přečíst anglický originál. Po jazykové stránce je totiž česká verze tak mizerná, že mi dělá velké problémy ji číst. Stále doufám, že se to ještě zlepší, ale moc to na to nevypadá.

O válce, vyhnání Němců, o pochodu na Pohořelice - o tom jsem přece jen už něco přečetla, byť o pochodu toho nebylo mnoho. To jsem zvládla bez problému. Ale popis dalšího dění, u toho jsem měla hodně často stažené hrdlo. Knížka člověka nutí si uvědomit, čeho všeho jsou lidé schopni se dopustit, co jsou schopni udělat druhým. Čím si vlastně české země, jejich obyvatelé, ať už Češi nebo Němci, museli prožít. Musím se sama sebe ptát, co nás vlastně po 20. století ještě čeká?

3 07.04.2013

Jednoznačně 5 z 5. Člověk si myslí, že už ví - aby zjistil, že ví kulový. Dostane dalších pár vodítek - a prásk, nic z toho. Prostě jeho klasika, kdy si člověk navíc na konci říká "jak?"...

3 04.03.2013

cecik: Jojo, knížka je krásně předvídatelná (ostatně která z těch, co napsala Sabrina Jeffries, není), musím ale říct, že jsem se přesně u těch popisů nádobíčka výborně bavila. :))) Prostě parádní odpočinkovka. :)

3 24.11.2012

Nejdříve jsem četla knihu Moje německá matka a teprve letos jsem se dostala k Mému otci. Musím říct, že mě obě knihy hodně zaujaly svou syrovostí, ale taky zaujatostí autora, který musel žít s vědomím toho, co měli jeho rodiče na svědomí. Můj otec je psán místy hodně krutě, je vidět autorovo pohrdání tím, čím se jeho otec stal, kam byl až ochoten zajít... Rozhodně doporučuji k přečtení.

3 23.11.2012

Knížka se dobře četla, i nějaký ten humor se tam našel, což velmi oceňuji. :) Jinak je to naprostá romantická klasika, asi ničím nepřekvapila. Četla jsem v originále a tak jen doufám, že překlad je dobře udělaný.

2 15.02.2014