Čičolina
komentáře u knih
Hanin kufřík
Karen Levine
Příběh by mohl být námětem na román, ale je to spíše reportáž o neuvěřitelném. Při čtení mě napadlo, kdo z nás by si dal tolik práce, aby vypátral něco o japonských dětech, které zemřely v Hirošimě a v Nagasaki. Tím nechci shodit ani holocaust ani japonskou tragédii, naopak, myšlenka šířit poznání o utrpení, aby se zabránilo dalším a podobně nesmyslným válkám, je ušlechtilá.
Snad proto mohly tři prameny příběhu splynout v jeden.Jen se nemohu zbavit trapna, když vzpomenu, co se dělo u nás ohledně případného vyznamenání Jiřího Bradyho ,který, tak jako jeho sestra, se narodil a vyrůstal v naší zemi.
Kapitán odešel na oběd a námořníci převzali velení
Charles Bukowski
Po tom všem vytahování a šoustání se spisovatel vysvlékl nikoli ze spodků, ale z obrazu chlapáka a pustil si radio a psal ty svoje ulítlé sprosťačinky, flákal se po dostizích a konečně byl pro mě skutečný.
Monty Python's Flying Circus – Nic než slova 1.
Terry Jones
ehm. promiňte, vy navrhujete sníst mou matku?
ano, ale ne syrovou. Upravenou.
prosím?
ano, pečenou, pár hranolků, brokolice, křenovou omáčku...
no, docela mi vyhládlo.....
Šikmý kostel
Karin Lednická
Co je pro mě dobrá kniha? Když k ní utíkám, kdykoli to jde, když kvůli ní ponocuji a když po celou dobu čtení žiji v knize. A přesně toto se mi událo u Šikmého kostela. A to ještě mám úchylku, že nechávám čtení a žhavím internet, ať vím co nejvíce fakt z historie, prohlížím fotky, studuji památky a hlavně mám chuť se do Karviné rozjet. A někdy pojedu a taky si budu zpívat: ještě , že člověk neví ,co ho čeká.....doufám, že paní spisovatelka už pracuje na další knize.
Hovory s Janem Masarykem
Viktor Fischl
Osobně tuto knihu oceňuji jako studijní materiál. Prostě čas letí a i neformální a lidová mluva Jana Masaryka je dneska zastaralá, asi to mladí už číst nebudou. Trochu jsem s tím bojovala, ale hodně mi to dalo
Zachránit! Příběh ženy, která ukrývala rodinu Anne Frankové
Miep Gies
podívat se na osud rodiny A. Frankové z druhé strany je velmi zajímavé a hlavně čtivé. Trochu jsem se bála formy, jakou bude příběh podán.Ale spokojenost. Určitě je velice vhodným pokračováním Deníku. Poslední dobou se náhodě daří a mi se sejde doma kniha, pak objevím třeba četbu v rozhlase nebo dokument v čt. To se mi stalo i v ,,kauze Frankovi,, a já si pak několik dní žiji v jejich čase a dumám ....
Byly jsme tam taky
Dagmar Šimková
50. léta v Československu jsou většinou vypravována muži. Ale odpor k režimu cítily i ženy a ty ,které to vyjádřily i skutkem na to těžce doplatily. Při čtení jsem bojovala s nenávistí ke komunistickým stvůrám, které nastolily režim stojící na lži, strachu a malosti. Křupanství a ubohost těch mocných na jedné misce vah a odvaha, čest, odhodlání a láska na té druhé. Přemýšlela jsem, že tak brzy po válce měli lidi odvahu něco řešit, místo aby se snažili dohnat, dojíst, doužívat si život. Dnes máme všeho nadbytek, jen ta motivace je uspaná přepychem a přežraností....
Charlotta: Žena T.G.M.
Lenka Slívová
Charlotte Masaryková byla pro mě vždycky vlastně jen prázdné jméno, stála tak zastíněná svým mužem, že informace o ní byly jen kusé. Spíš jsem uvažovala nad TGM, jaké bylo žít s psychicky nemocnou ženou, podobně pak v souvislosti s Janem Masarykem.
A teď mi nad každou stránkou mrazí. Tak silná osobnost, totálně uzurpovaná svoji rodinou, pro každého vždy a všude. Kolik bolesti si v sobě musela schovávat, kolik neprojevených emocí. TGM mi z toho vychází jako totální sobec, i když s obrovskými ideály. Nemít svoji ženu, byl by nikým. Obrovský respekt. Je velmi trapné, že se o této jedinečné ženě téměř nemluví.
Pamatuješ, mami? - Příběh jedné vyhlazené vesnice
Anna Janko
Stále více inklinuji k takovým příběhům. Otřesné je samozřejmě ještě otřesnější, ale mizí závoj milosrdenství, kdy si můžete namlouvat, že jde jen o fantazii čerpající z dějin. Kniha nabízí celkem neznámé události z války, uvědomuje si nejen psychickou zátěž obětí, ale i jejich potomků, které nic takového nezažili. Velmi bolestná je i úvaha, kde se bere sadismus a jakou souvislost lze hledat mezi válkami a nelítostnou krutostí ke zvířatům. Kéž by kniha sloužila k tomu, abychom více přemýšleli nad následky veškerého chování.
Legenda Emöke
Josef Škvorecký
To je přesně ten Škvorecký, který mě nebaví číst, příběh mě chytne a pak se vleče k pointě, která mě nějak přestane zajímat. Televizní adaptace čehokoli od Škvoreckého vždycky v pohodě, nějak mi nesedí jeho literární styl. Otázka je, jak dlouho ho vůbec někdo bude číst...
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Před autorem smekám. Za nápad, obrovskou trpělivost s respondenty a určitě jeho velkou empatií. Protože já, ač jsem knížku vyčekala na pořadník a moc se na ni těšila, jsem mimo pochopitelný postoj obou žen, s nervy knížku odkládala...a zase se k ní hnána zvědavostí vracela. Ale těch iluminátů a psychických chorob na mě bylo moc. Tedy těch vyfetovaných a vychlastaných. Vést rozhovor a tvářit se, že je to v pohodě, to bych nedala. Nicméně přemýšlet o lidech, kteří to tak mají, bylo něco nového, určitě kniha stojí za přečtení a hodnotím ji velice vysoko. Jen by mě zajímalo, zda většině z nich hrabe proto, že utekli do samoty a nebo v nich jsou, že jim hrabalo.
Má nejmilejší kniha
Markéta Pilátová
Mám ke knize jedinou výhradu, je třeba ji číst bez velkých přestávek, mně se přihodila asi týdenní pauza a ztratila jsem se v postavách, musela se vracet a uvědomovat si, kdo a proč. Moje chyba. Zajímavosti ze života brazilských chudých i těch lépe postavených mě ale v čtení udržely, jenom jsem se zase zasekala na Jedwabnem, když jsem hledala fakta na Googlu. Ale tak to mám ráda, když mě smyšlený příběh upozorní na nějakou historickou událost.Spokojenost.
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Veškeré zlo pochází ze sobectví. Kniha je příběhem o naprosté absenci této vlastnosti. Sázet stromy tam, kde se téměř vytvořila pustina, sázet stromy, aby se vrátila voda, lidé a zvířata- to je nádhera. Nehledět na válk ya boje, jen si denně plnit vytyčenou povinnost, zde spíše samozřejmost. Dělat jednoduché věci s velkým významem-
Homeless Guide: Jak přežít na ulici a užít si to
Antonín Havlík
Zajímavé a určitě přínosné. Čtu, že někteří nechtěli číst text mimo příběhy, pak ale kniha postrádá to hlavní. Vyprávění protagonistů by také mohlo vyjít v Napsáno životem :-), čtenář vnímá, jak si svůj příběh přikrášlují, jak se zoufale snaží být lepšími než byli a jak jim příběhy z věčného alkoholického opojení vystupují z paměti pokrouceně. Nic proti nim, je to logické a pochopitelné,ale pokud nám jde o obraz ulice, tak to, myslím, nestačí. A je určitě hodně lidí, kteří o lidech na ulicích nic nevědí, třeba jen proto, že je toto téma nezajímalo. Můj kamarád dělal několik let street workera pro bezdomovce a vyhořel, žádný hezký příběh, takže držím palce Ivaně, aby jí nový život vyšel. A trochu se stydím, protože mi někdy srdce ustrne a něco jednotlivci hodím, ale vím, jak se ho štítím...
Děti, které přežily
Richard Dean Rosen
Tak takto pojatá kniha o holocaustu mě nadchnula. Jasně, lehčí je číst drastický příběh, který časem překryje jiný, ale Rosen mi dalšími kapitolami nahradil debaty na toto téma, které, jak sám píše, nikdo nechce absolvovat. Po Anně Frankové má člověk představu o skrývání, ale dál nic. Takové dopady jako ztráta identity, náboženství, lásky k rodičům, k dětem, paradoxní antisemitismus, zneužívání, to je hutné téma a bolavé. A musí se o tom vědět.
Muž, který chtěl být šťastný
Laurent Gounelle
Já tohle neumím číst, já vím, že se tam předává poselství, ale jak tam není hutný příběh, tak obracím stránky a čtu mechanicky, více mi dá příklad zkoušeného hrdiny nebo lidí, vychovává mě to víc, než cílená moudra. Moje chyba, nejde to.
Žluté oči vedou domů
Markéta Pilátová
Pilátová psát umí a je celkem jedno, zda jde o fikci nebo skutečnost. Propletenec osudů se četl dobře, jako bonus popis exotické Brazílie. Dobrá odpočinková knížka.(Tím ovšem nemyslím odpočinek typu Babovřesky apod.)
Cestovní pas
Herta Müller
Opět závažné téma, opět poetický jazyk, který jednotlivé obrazy děje rozvíjí. Taky mi dělalo problémy se začíst, myslím, že pro generaci, která neprožila totáč, místy nesrozumitelné. Určitě by mě toto téma zajímalo více, plno věcí jsem si vlastně domýšlela.
Dravec
Marek Epstein
Příběh jsem zhltla, jak jinak taky,výborně napsané, děj má spád, aktéři se střídají a každý podává svoji verzi příběhu. Opravdu jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Člověk si oddechne, jak krásně všechno dopadlo...a v tom je pro mě slabina příběhu. Takové heppáče jako umírající milionář a všeobjímající dobro - v případě domácího násilí v tak masivní (ale ani v menší) podobě je nemyslitelné,takhle to fakt nefunguje, snad v lepším případě pomoc Azyláku pro týrané matky, tam se lze dostat jen s dítětěm, samotná žena jen lůžko na společném pokoji v azyláku pro bezdomovce, je- li zrovna volno...atd. Ty růžové brýle příběh shazují, ale to zas každému nedojde, takže 4 hvězdy
Boží hora
Erri De Luca
Největší emoce a sílu myšlenek paradoxně najdeme v knížečkách útlých...kniha jak dělaná pro rozežraný dnešek. Příběh z doby, kdy dětství bylo krátké a hladové a ty další leta o nic lepší, život zrychlený dřinou, zažij to nebo to nebudeš mít, budeš starý a unavený....a přece vidíš anděly a slyšíš šum jejich křídel