cibulka 8 komentáře u knih
Knížka je plná zdlouhavých popisů. Například skoro na celou stránku je rozepsáno jak dva manželé jedou vlakem, že zmokli a teď je jim zima, že v kupé sedí sami, co si dali na jídlo a jako dezert, že měli hrušku, že ona je unavená a tak mu usne na rameni atd., atd... Autorka je ale natolik zdatná vypravěčka, že mi to vůbec nevadí. Naopak mám pocit, že tak postavám více rozumím, dokážu se víc vcítit do jejich pocitů. Mám styl vyprávění Ann Jacobsové moc ráda a knížka mě bavila...
Nikdo tu není černobílý. Charaktery jsou krásně barevné, každý má nějaké kostlivce ve skříni. A každý má v sobě spoustu dobrého. Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale pak mě to chytlo za srdce.
Vždy mě fascinuje, jak hlavní hrdina prakticky nejí, je vystaven všelijakým fyzickým i psychickým útrapám a stejně dokáže vymyslet nějaký úžasný plán, jak záporáka dostat na lopatky. Já když jsem hladová, tak můj mozek myslí jen na to, jak se dostat k jídlu a nic kloudného nevypotí.
Jinak knížka super. Děj je napínavý, má spád, žádné zdlouhavé popisy. Jen té krve nemuselo být tolik.
Nejvíc mě asi pobavilo, když připluli na ostrov a hned první člověk, kterého potkali, jim poskytl veškeré informace a dokonce jim nakreslil i mapu.
Jako náctiletá jsem dostala od babičky k narozeninám dvě stovky a já si za ně běžela koupit tuhle knihu. Tehdy se mi strašně líbila, četla jsem ji několikrát. Dnes, po dvacetišesti letech, už se na příběh dívám jinak - spíš z pohledu Lenčiných rodičů. Ale stále má pro mě své kouzlo i jistou dávku nostalgie.
Tak tohle se povedlo. Bára píše o běžných věcech s takovým nadhledem, až jí to závidím. Po přečtení prvních dvou kapitol jsem dostala trochu strach, jestli dokáže autorka tu vysokou laťku udržet, jestli se nebudou příhody opakovat nebo se nezačnu v druhé půlce nudit. Ale nestalo se a užila jsem si knížku až do konce.
Tohle je moje třetí knížka od Alexandry a zatím nejlepší. Emily i její myšlenkové pochody mě fakt bavily... Pro mě příjemně strávený čas s knihou.
Paní Jacobsová umí nádherně vyprávět. Jen mi trochu vadily pasáže ze středověku. Přišly mi zbytečné a působily až rušivě. Ale jinak velmi čtivá série.
Údajně je to určeno pro mladší děti, ale mně to nepřijde. Děj je často zmatený, nevíme, co a proč se děje. Vyprávění obsahuje až děsivé hororové prvky... Chtěla jsem dát dvě hvězdičky, ale závěr to zachránil... za ten přidávám hvězdičku
Hezký příběh s krásným poselstvím. Hlavními postavami jsou dva osmáci.
Já mám obavu, že dnešní osmáci čtou spíš fantasy Young adult, takže bych to doporučila tak devíti až desetiletým dětem.
Na Františkovi Nepilovi je úžasné, že dokáže běžnou a někdy i otravnou činnost povznést na vyšší úroveň. S jakým zanícením a láskou píše o zahradničení a kutilství. Když čtu jeho fejetony, tak si říkám, proč se mi vlastně někdy nechce dělat to či ono, když je to taková krása. A až bude manžel řezat dřevo na cirkulárce, budu na něho pohlížet jen jako na účastníka leteckého souboje nebo jako na lovce tygrů.
Neustále mě překvapuje kolik světů je autorka schopná vymyslet. Santarena, Poluta, Quinwall, Airbowan, Pastek.... Navštívili jsme říši draků, jednorožců, sirén, harpyjí, trpaslíků a teď dračí lázně. Také by mě zajímalo, jak autorka vymýšlí jména postav . Jak vznikl třeba Demit, Rohan, Lukerdek, Karmaneuduna, Tekulin, Omaula, Hilara, Avisir a další a další....
Vtipné, dobře se čte. Knížka je vypiplaná se všemi fotkami, QR kódy a písničkami. Nejsem cílovka, ale fakt jsem se bavila. A to jsem se občas musela ptát dcery, abych věděla o co jde. Ale jsem za to ráda. Alespoň teď o trochu víc rozumím jejímu teen světu
(SPOILER) Smekám před fantazií paní Pacovské... Úžasná fantasy sága. I tento díl byl napínavý a plný dobrodružství. Přesto mi ale některé věci vrtaji hlavou. Třeba proč přehodil Fortr Hanku a Matyáše přes zábradlí? Nebo jak je možné, že se poslední knut tak rychle přestěhovával z těla na tělo, když jinak to byl docela složitý proces. Také mě mrzelo, že Helara měla velmi málo prostoru. Čekala jsem od této nové postavy mnohem více akcí.
Tak to je nářez.... od tohohle dílu autorka přitvrdila. Popisy bojů jsou hodně reálné.
Příběh má spád, pořád se něco děje....
V pohádkovém světě vládne krutý král, lidé hladoví a bojí se o svůj život. V našem světě zuří druhá světová válka, lidé hladoví a bojí se o život. Vlastně není velký rozdíl mezi těmito dvěma světy. V pohádce to ale přece musí dopadnout dobře, opakuji si pořád dokola. Nebudu prozrazovat konec, jen pochválím postavu fotografa, která celý příběh stmeluje.
V jedné kapitole James vypráví, jak se mu narodil syn. Já jsem během čtení této knihy také porodila syna. A tak když už mi to přebalování, kojení, nevyspání přerůstalo přes hlavu, utíkala jsem se aspoň na pár minut občerstvit do Darrowby, kde je vždycky dobře. Osvěžená jsem se pak vracela ke svému děťátku abych mohla dál žasnout nad tím neuvěřitelným zázrakem...
Lepší než první díl. Oceňuji události z pohledu různých postav. Sympatická mi byla Sonja a líbili se mi vzpomínky Míny na panský dům, když tam pracovala jako služebná.