Chytuš komentáře u knih

UCHOKNIHA. Psychotropní účinky pokračují. Intriky v intrikách pokračují. Všechno se prohlubuje a zamotává, nicméně některé záležitosti jsou rozkryty. Potomci Paula jsou opravdu zvláštní děti (dá-li se jim říkat děti) - takoví děsivě vědoucí. Od Duny si budu muset dát na chvíli oddech, protože místy jsem se už musela prokousávat opravdu jen s obtížemi...

70 01.08.2023

Před Karin Lednickou smekám - najít a prostudovat všechny použité materiály a dát dohromady komplexní obraz doby, lidských povah a podhoubí celé životické tragédie, muselo stát obrovské úsilí. Text je velmi krásně doplněný dobovými fotkami - takže při čtení o jednotlivých rodinách jsem stále listovala a hledala si příslušné fotky. Dokumentární styl v precizním provedení, podaný tak, že hltáte každičkou větu.

99 05.07.2023

Náhodné překvapení - knížka na mě vykoukla v sekci čerstvě vrácených a při půjčení jsem nevěděla přesně, co od ní čekat. Je pravda, že začátek byl takový tuctově YA, což se ale o několik stránek dál "ve vteřině" změnilo na čirý boj o přežití. Finn zůstává jako pozorovatel všeho dění - jak se kdo chová, co říká, jaké skutky dobré nebo špatné je schopen pro přežití udělat. Nicméně příběh bojem o přežití nekončí - jde mnohem dál. Tam, kde katastrofické romány obvykle končí, se čtenář začíná rozehřívat a s čím dál větším napětím sleduje psychologické drama o dění "potom". Jak k celé situaci přistupují jednotliví protagonisté, co cítí, jak se chovají... Nádherná studie, kdy si čtenář nejednou položí otázku, jak bych se asi zachoval/a já?

80 05.07.2023

Bolestná cesta životem Sinuheta, toho, jenž byl osamělý a jenž chtěl v životě dostat svou míru plnou. Chybující, přesto čtenářovu srdci blízký, moudrý lékař. Je radost nechat se unášet takhle komplexním, krásným a poučným životním příběhem, je radost naslouchat Sinuhetovým slovům, i když jeho pouť životem nebyla vůbec lehká. Jedna z nejlepších historických knih, která se mi kdy dostala do rukou. A pokud tvrdíš cokoli jiného, jsou tvá slova jen bzučení mouchy v mých uších!

Sci-fi klasika, která je svým zpracováním pořád originální. Měla jsem štěstí na výtisk (vydání z roku 2021), kde byl popsaný i těžký "porod" celé knihy - jak bratři Strugačtí nebyli schopní rukopis v tehdejším SSSR protlačit do tisku. Text vycházel v průběhu času různě korigovaný a upravovaný, nicméně vydání z roku 2021 je prý překlad původního autorského záměru. Rozhodně vás při čtení nenapadne, že je tahle kniha vlastně už pěkně stará, má v sobě obrovskou nadčasovost - hlavně díky spojení akce (výpady stalkerů do zakázané zóny), psychologie i originálních kulis (Pásmo - prostor smrti i pokroku, mimozemský záměr, nebo piknik u cesty?)... Velmi originální.

82 05.07.2023

Kniha tenoučká rozsahem, o to výživnější obsahem. Fiktivní rozhovor, který nikdy neproběhl, ale klidně by proběhnout mohl - autoři čerpají z publikovaných knih a článků. Meditativní dialog o hledání smyslu života, kráse, pravdě, pokoře a zodpovědnosti každého z nás... A ano, taky o vesmíru :-)

68 05.07.2023

Tak vážení, číst podobné knihy v současné době je čirý masochismus... Vyprávění mozka Cappyho (jako to pitíčko) je neskutečně děsivé. Co by se dělo po dvanácti letech od jaderné výměny, která se sice naší kotlince napřímo vyhnula - nicméně nejednou vás napadne, že by vlastně bylo bývalo možná lepší, aby to tenkrát prdlo i do našeho ďolíčku... Chtělo by se mi napsat konec pesimismu, ale to od téhle knihy nečekejte. Kdo nemá rád temné drsárny, nechť se od téhle knihy drží dál. Ostatně autor varuje už názvem, že, takže nikdo nemůže říct, že nevěděl, do čeho se pouští.

70 05.07.2023

UCHOKNIHA. Co se stane, když na Zeměploše zavládne nadkritický nárůst životní energie? Zjistíte, že Smrť alias Vilík Klika je prostě frajer. A mágové taky - i když maličko jinak... A samozřejmě se nedá zapomenout ani na slečnu Zahořalou, ženu z lidu, která dokáže Smrtě seznámit se životem :-) Prattchet rozhodně nezklamal, skláním se před jeho neskutečnou fantazií a neopakovatelným humorem. Krleš! Bonsai!

84 15.05.2023

Já nechápu, proč to pořád dělám - když mě úplně nenadchl Konec věčnosti, proč se pouštím do Nadace... Ale nebyl to úplný přehmat, to zase ne. Spíš než sci-fi je kniha o politice a intrikaření. Paralela s pádem civilizací je poměrně slušně zpracovaná, zvlášť v některých částech knihy mi z toho běhal mráz po zádech. V jiných momentech mi ale naopak samovolně oči vylétaly k nadočnicovým obloukům - na zmínku o atomové energii jsem si v průběhu poslechu vypěstovala slušnou alergickou reakci, o Seldnově kazeťáku nemluvě... Kulisy jsou prostě poplatné době vzniku, takže přes to se čtenář musí trochu přenést, aby si užil jiných hodnot téhle knížky...

79 15.05.2023

Docela zajímavý fantasy příběh, který ale místy kazí různá klišé a nevykreslené charaktery. Samotný děj se místy vleče, místy nepředvídalně skočí, něco vysvětleno je a něco není. Nelamte si s tím ale hlavu, pro profrčení příběhem to moc nevadí. Co v mých očích (lépe řečeno uších) ubírá knize na zajímavosti je její audio podání. Ještě se mi nestalo, abych s interpretem (zde interpretkou) bojovala prakticky celou knihu, u téhle knížky poprvé. Druhý díl si v tomto případě nechám ujít...

74 15.05.2023

Nádherná povídková knížka, popisující na osudech jednotlivých členů česko-německé Schillerů celé dvacáté století. Jediné, co bych uvítala do knihy zakomponovat navíc, by byl přehledný rodokmen, takhle se člověk může trošku ztrácet... Jinak bych neměnila jediné písmenko. Slova v anotaci, přirovnávající autorku k Mornštajnové nebo Lednické rozhodně nejsou neoprávněná - zpracování a prolínání osudů je opravdu mistrovské. Škoda, že knížka není tolik známá, určitě by si to zasloužila!

79 15.05.2023

Zdánlivě nenavazující povídky, ve kterých defilují matematici, chemici a fyzici známí i (alespoň pro mne) neznámí. Genialita versus sociální vyděděnost (přinejmenším u některých - ať už dobrovolná, nebo nedobrovolná, způsobená zvláštním podivínstvím geniální mysli). Kniha dost těžko stylem uchopitelná, přesto se čte báječně a nebudete se od ní chtít odtrhnout. Smekám před překladatelkou Annou Štádlerovou, protože tohle musel být skutečný překladatelský oříšek!

72 15.05.2023

Rodinné ságy mám ráda, obzvlášť, když se odehrávají v nějakém exotickém prostředí, které mi rozšíří obzory :-) Navíc se mi knížka hodila do čtenářské výzvy s tématem zakázaná láska, kde jsem jako beznadějný neromantik dost přemýšlela, do čeho se pustit. Ale právě nešťastná láska byla podle mě největší slabinou téhle ságy a pro mě osobně se stala jedním z důvodů, proč příběh nedosáhl na mety nejvyšší. Vlhké sny autorky o otci Ralphovi, sošném to krasavci v jakémkoli jeho biologickém věku, jsem nejdřív brala s mírným pousmáním, s přibývajícími stránkami pak se skřípěním zubů a otázkou na rtech - proč asi autorka své čtenářky tak podceňuje a musí jim pokaždé zopakovat, že na scénu vstoupil MUŽ, před kterým by Adonis bledl závistí, když už nám v předchozím ději tuhle informaci podala v různých obměnách alespoň dvacetkrát... Trochu mi v části příjezd do Austrálie a pár let poté vadil i ten lolitovský podtón, naštěstí z toho Meggie vyrostla dřív, než by mě to definitivně odradilo od dalšího čtení, což by nakonec byla velká škoda. Pro mě osobně by bylo ideální trochu osekat vzájemnou romantickou linku, protože všechno ostatní bylo skvělé - popis života na australské farmě, rodinné vztahy, tragédie a smíření, rozdílné ženské a mužské pohledy, témata spojená s rodičovskou láskou a opakováním rodičovských chyb...

88 04.04.2023

Málokdy se najde knižní klenot, který dokáže svého čtenáře tak dokonale připoutat... Ranhojič má všechno a ještě kousek navíc - skvělý příběh, zasazený do historických reálií, zajímavé postavy, exotické kulisy, středověké léčení ve srovnání východu a západu, touhu jednotlivce poznat své poslání a jít si za ním, osudovou lásku, nebezpečí a mnoho, mnoho dalšího. Ještě teď se divím, jak se tohle všechno podařilo Noahu Gordonovi spojit do perfektního, návykového a neskutečně čtivého celku. Rozhodně doporučuji a už si brousím skalpel na Šamana...

98 04.04.2023

Většina lidí neví, co se děje, a ani neví, že to neví. Noam CHOMSKY
Od zpracování tématu jsem upřímně čekala mnohem víc. Autor celé vyprávění pojal trochu nešťastně - střídání příběhu inženýra (původem z Francie), který se podrobuje stále striktnějším pravidlům, aniž by o nich přemýšlel a filozofa (Řek), který jako by žil na jiné, radostnější, krásnější planetě, kam žádné ze zaváděných pravidel ani nepáchlo, je přinejmenším maličko kostrbaté. Knížce to hodně ubírá na vyváženosti - jako kdyby autor nevěděl, na co se soustředit víc, jestli na příběh čím dál víc omezovaného člověka, nebo na zajímavé filozofické otázky... Osobně jsem si vychutnala tu filozofující část - citáty Chomského, Bidermanovu tabulku, přepracované do popisu nástrojů masové manipulace, nebo Rodrikovo trilema (národ nemůže být zároveň suverénní, globalizovaný a demokratický, současně mohou existovat pouze dvě z těchto charakteristik, nikdy všechny tři najednou - pokud chceme zachovat suverénní státy, pak existují pouze dvě řešení - vzdát se globalizace nebo vzdát se demokracie). Kam kráčíme v současné chvíli my, je myslím už pár let naprosto zřejmé...

78 24.03.2023

Zajímavý pohled na současný výzkum českých vědců na poli psychedelik. První část je věnovaná obecným teoretickým otázkám - samotným lysohlávkám a psilocybinu, rituálům a teoretickým záležitostem, které mohou psychonauty na jejich cestě potkat. Každá z kapitol je doplněna množstvím doporučené literatury, takže pokud se chce někdo více ponořit do detailů, literaturu si určitě najde. Druhá část se zabývá přímo experimentální intoxikací - úvodem do studie, seznámení s podmínkami a následně samotnými trip-reporty čtrnácti účastníků experimentální studie. Mezi obě části je ještě vložená obrazová příloha - kresby jsou zajímavé a na první pohled psychedelické :-)

str. 201: Zmíněný efekt psychedelik na navození kreativity, fascinace jinakostí a úlevného humoru snad může být také podkladem pozitivní odpovědi na otázku Terence McKenny (1946-2000): "Jaká houba poroste na konci lidské historie? Bude to houba Tellera, Fermiho a Oppenheimera, anebo houba Gordona Watsona, Richarda Evanse Schultese, Alberta Hofmanna, Humpryho Osmonda a Timothy Learyho?"

77 24.03.2023

UCHOKNIHA. Další naprosto úžasný příběh ze Zeměplochy - tentokrát autor šije do policie, pardon Noční hlídky, která má pomáhat a chránit. Ano, ano - násilníky, zloděje a vrahy honíme, ale ne tak rychle, hlavně abychom je nedohnali... Naprosto skvěle sehraný tým kapitána Elania (ostřílený vlk, mužstvem oblíbený, poněkud unavený životem, ale stále se držící na té správné straně - při inauguraci nového krále posazen sice kamsi do zadních řad mezi nejméně významné z významných, tedy představitele cechu žebráků a učitelů :-) - nicméně lepší sedět tam, než mezi těmi vrahy a zloději vepředu, že :-)), seržanta Tračníka (ostřílený kádr, který je už delší dobu jednou nohou v penzi) a desátníka Nóblhocha (znalec zbraní a poměrů i z druhé strany s uměním se v případě potřeby nenápadně vytratit) doplní DOBROVOLNĚ svobodník Karotka (tělem obr, duší trpaslík). No a pak tu máme jeden tajný spolek, co kuje pikle, jednoho draka a mraky bahenních dráčků, ztřeštěnou dračí chovatelku a tak dále. Zkrátka na skvělou zábavu dobře zaděláno!

87 16.03.2023

UCHOKNIHA. Zdánlivě nesouvislé chlapské tlachání o všem a o ničem. Takže o životě... Parta chlápků, kteří se pravidelně schází v sauně - nedozvíme se ani jejich jména, protože jména nejsou důležitá, jsou mnohem důležitější charakteristiky každého z nich. Zdánlivě nesouvislé dialogy se krásně prolínají a čím se člověk dostává dál a dál, tvoří parádní celek. Hořkosmutný celek. Jediné, co mi vadilo, byl konec ve stylu magického realismu - podle mě se nehodil k předchozím zemitým chlapským dialogům... Jinak skvělé!
Takže - pijte tři plzně denně a hlavně ať to pruží :-)

86 16.03.2023

UCHOKNIHA. Lidstvo je stále stejné... Skoro by jeden zaplakal - nějaké poučení z předchozího vývoje nám zjevně nic neříká. Karel Čapek to viděl a měl dar všechno trefně popsat - v tomto případě není z mého pohledu úplně nejsilnější poselství jeho protiválečné naladění (to je z mého pohledu ještě mnohem silnější v Bílé nemoci), ale spíš kritika neustálého opakování velkých lidských omylů - lhostejnosti vůči okolním dějům, fanatismu a lidskému chtíči. Aneb kdo chce víc, nakonec nemá nic...

96 16.03.2023

V záplavě seberozvojových knih je takhle krásně bezprostřední a přístupná úplně všem. Je to vlastně takový pelmel všeho možného, nicméně od autora, který vám jen říká svůj pohled na život - na mysl a emoce, na duchovní stránku a na tělesnou stránku. Nesnaží se vás o ničem přesvědčovat, jen vám vyloží, jak to vidí on. A ani nezastírá, že se jeho pohled třeba v budoucnu může ještě trochu změnit... Já bych řekla, že se určitě prohloubí. Miloš Ouhrabka má k prohlubování slušně nakročeno :-)

71 10.03.2023