chomic_pisek komentáře u knih

Prostě paráda. Nesourodá trojice vyšetřovatelů běhá po Praze od čerta k ďáblu a pokud by někomu přišlo pozvolné rozplétání zamotaného klubka zločinu za neustálého střetu Steinova katolického asketismu s bohémem Barbaričem málo, vynahradí mu to hmatatelná atmosféra rudolfinské Prahy. Hlavně to vltavské nábřeží musela být opravdu lahoda.
Díky sérii Steina a Barbariče si oprašuju chátrající kusé znalosti historie a rozšiřuju obzory a znalosti dobové módy a zbraní. Přiznávám se, že nejednou jsem musel sáhnout po telefonu, abych se dovzdělal.

23 23.01.2022

Já pořád čekám. Čekám, až to prostě nebude na pět hvězdiček. Až to omrzí, až to začne být na jedno brdo, až mě to nebude bavit. Ne, nedočkám se.
Tentokrát se tým nakonec sejde v plné síle. Ačkoli se Stein vrací do rodného města, moc přátelských a vřelých uvítání se mu nenaskytne (kdo by se vlastně taky divil). Přesto je pro něj tenhle případ hodně osobní, takže je zarputilejší a nevrlejší ještě o trošku víc než obvykle. Já jsem se ale víc než vývoj případu zajímal o to, co bude s Jarošem. Podrtženo sečteno, zase skvělá kniha, které mě hodně bavila, za pět hvězdiček.

18 14.03.2022

Sólo pro Barbariče byla příjemná obměna zaběhlého složení vyšetřovacího týmu. Pravdou je, že mi postupně Stein chvílemi (stejně jako Barbaričovi) chyběl, ale oba dva jsme to zvládli bez větší úhony. Za mě další parádní kniha. Bavilo mě pozorovat, jak Barbarič rozplétá případ i přehodnocuje přístup k životu.

17 14.03.2022

Ačkoli první v sérii, pro mně už čtvrté setkání se Steinem a spol. Knihy se ke mně dostávaly napřeskáčku, protože si je půjčuju od kolegyně a beru ty, které jsou náhodou k dispozici nehledě na chronologii. Důkazem toho, jak tahle Červenákovo série baví čtenáře, budiž to, že ačkoli sama majitelka knihu ještě nečetla, ke mně se výtisk dostal už viditelně ohmataný a hned za mnou se po něm natahují další nedočkavé ruce.
Konečně jsem se dozvěděl, jak to v tom Schemnitzu bylo a jak se tihle tři dali dohromady. Jako vždy to bavilo od začátku do popravy.

17 23.01.2022

Zklamání se opět nekonalo. Barbarič ukázal, že není padavka a později byl náležitě odměněn. Stein je pořád tvrdý a suchý jako opravdový stein a Jaroš je prostě frajer. Případ jako vždy důkladně zamotaný, rozuzlení divoké a celou dobu to bavilo. Kam pojedeme dál? :-)

17 23.01.2022

(SPOILER) Pro mě zatím nejzábavnější pátrání se Steinem a Barbaričem. V tomhle případě šlo po rozkrytí širších souvislostí těžko jednoznačně rozlišit, kdo je skutečný zločinec a kdo jednoznačná oběť. Chvílemi bylo těžko fandit vyšetřovatelům, aby hledané zločince dopadli a předali katovi. Nějak jsem se na to koukal spíš očima Barbariče a nezáviděl mu, do jaké situace ho služba arcivévodovi zavedla. Hezký detail byl, že i většinou neomylný Jaroš chyboval. Nakonec to ale parta z podzemního paláce přepískla a dostala, o co si řekla, a rozžehla mnoho vídeňských hranic.

15 05.02.2022

Moje první setkání s Kristýnou Sněgoňovou byla Amanda z Legie. Pak logicky následovala lustrace dalších děl. Krev pro rusalku pro mě byla svým tématem jasná první volba, mám rád klasické středoevropské "pohádkové" fantasy potvory. V porvnání s Legií, bláznivou přímočarou bezhlavou akční jízdou je Krev pro rusalku mnohem víc zamyšlená a utahaná. Ale utahaná v dobrém slova smyslu, jako westerny od Leoneho. Akce je koření, ale tělo tvoří atmosféra. Hutná atmosféra.

Dominik Stolbenko není hrdina, do kterého byste se hned zamilovali. Vlastně ani později, ale přiznám se, že jsem mu postupně začínal fandit. A ty jeho migrény? Naštěstí na ně netrpím, ale pokaždé, když se mu začínala rozlévat bolest nad obočím, sám jsem začal v očekávání utrpení mhouřit oči.

Krev pro rusalku jsem poslouchal během třičtvrtěhodinových cest do práce jako spoustu jiných knih. Ale v tomhle případě jsem několikrát zůstal večer před domem sedět potmě v autě, abych mohl doposlouchat kapitolu a zároveň se těšil, až ráno pojedu do práce (!) a pustím si další. To, myslím, hovoří za vše.

14 17.01.2022

Z toho mrazí. To se opravdu dělo, děje a dít bude. Perfektně to vystihuje bearwhiteraven v prvním odstavci komentáře pode mnou. Pan Kaplický uměl vytvořit hodně sugestivní atmosféru, která ještě víc zhutní přednesem Pavla Rímského, pokud si poslechnete audoknihu. A až skončíte, ještě vám to dlouho bude rezonovat v hlavě.

13 28.03.2022

Za mě zatím nejlepší díl Legie. Hezky se obměnilo složení hlavního úderného týmu. Sice mi trochu chyběla Aga, ale vyvážilo to první pořádné (a vlastně i překvapivé) seznámení s Giuseppem. Nehoda s feromonovou lahvičkou mě předávkovala smíchem na několik dní dopředu. Nejvíc se mi ale líbil Jednotykadlák a jeho banda. Objevení dalších postav a zápletky slibuje další zajímavý průlet vesmírem a já se na něj těším.
Nic než petragun!

12 14.03.2022

Žádná epická fantasy, složitý svět a mraky postav, ve kterých se člověk ztrácí. Komorní road-trip akce. Uprchlí vězni, jeden "lepší" než druhej, Lovec v jejich patách a za ním cválá hodně úchylná banda, za kterou zůstává jen krev a popel. Komu z nich fandit? A může se tam objevit ještě někdo horší?
Moc mě to bavilo, ale přece jen mi tam něco chybělo, abych si úplně sedl na zadek. Kdyby to šlo, tak 4,5*.

11 03.06.2023

Dovolím si přeskočit obligátní část o tom, jak jsem pochyboval, že "nějaká Sněgoňová" bude držet krok s Kotletou, abych byl během chvíle vyveden z trapného omylu a nezbylo mi nic jiného, než se tady veřejně Kristýně omluvit. Omlouvám se :-)
Druhý díl Legie byla jízda ve větším stylu než otevírací díl. Nejvíc mě bavilo, jak Gerasim pod autorčinýma rukama rozkvetl do krásy a pro mě byl on a jaho pošťuchování s kapitánem hlavním koření příběhu. To, co posádka Kraksny vyvedla na Namthé byla jízda od samého začátku, přes Gersaima v hambinci, využití vesmírného slimáka jako biologické zbraně až po safari. Parádně jsem se pobavil a hned se těšil na další výlet na palubě Vzdorující.
Na závěr opět děkuji panu Stránskému za nezapomenutelný přednes.

11 26.01.2022

Další série, kterou jsem začal od prostředka. Jinými slovy: tento díl bylo moje první seznámení se Steinem a Jarošem. Kolegyně mi knihu nabídla se slovy, že by se mi mohla líbit. Určitě se nemýlila. Naštěstí je knížka postavena tak, že neznalost předchozích osudů kapitána a jeho pobočníka ničemu nevadí, to podstatné se čtenář dozví nebo si to domyslí.
Stein s Jarošem si hned získali mou pozornost a jejich vánoční příběh jsem sledoval s napětím i se závistí, když jsem musel jen přihlížet zabijačce na Stříbrné skále. Neznalý předchozích dílů jsem se těšil na příchod fantastična v podobě Rubezahla, ale lehké zklamání ani nestojí za další rozvádění, protože bylo zdaleka převáženo tím, jak je kniha chytlavá od postav přes styl psaní až po zamotaný příběh. Určitě si přečtu ostatní díly.

11 23.01.2022

Poslední týdny jsem strávil ve společnosti kapitána Steina a to nadávání na mohamedány mi tak přirostlo k srdci, že nešlo nevyhledat dalšího turkobijce. Tahle kniha byla brutální (ve všech možných významech slova). Hadrový hlavy lítaly, až z toho džaurům přecházel zrak. Příběh plný zvratů, který bavil od začátku do konce a nechyběl ani můj oblíbený popud k oživení či doplnění znalostí. Paráda. Díky a těším se na další díl.

10 06.04.2022

I po dalším díle mám smíšené pocity. Na jednu stranu mě příběh jako celek baví, hlavně to, jak se kapitán a vlastně celá pětadvacítka co chvíli ukazují v jiném světle, jak se vynořují různé střípky z minulosti. Taky je fajn celá ta atmosféra zmaru (z pohledu sklenařů) i to, že ani po druhém díle vlastně člověk neví, co jsou nasterey a spol. zač a co vlastně doopravdy chtějí. Ale pořád tam je na mě moc takového hluchého prostoru, kdy se Ilan pořád jen na něco ptá, hlavně v první polovině knihy. Pak to postupně bylo zajímavější i napínavý. Ale ta Ilan, ta mě drásá. Ty nekonečný dotazy jsou úmorný. Ano, chápu, je to prostředek, jak čtenáře seznámit s okolnostmi příběhu a historií Duvalského pohoří prostřednictvím hlavní postavy, jejímž důležitým rysem je zvídavost, ale začíná to být už únavný. Taky mi trochu nehraje (podobně jako se objevuje v komentářích níže), že třináctiletý holce jako jedný vždycky hned dochází to, co nikoho okolo ani nenapadne. A proč si už proboha nesundá ten voal?
Druhý díl mě bavil o něco víc než první, hlavně druhá polovina, kdy už se něco dělo. Sklenitový svět je zajímavě postavený a určitě se do něj rád vrátím i potřetí. Doufám, že se nejen odhalí další tajemství, ale taky se toho konečně stane víc po akční stránce.

10 05.02.2022

Akce od začátku do konce. Úchylná, krvavá, sprostá. Přesně tak jak to máme od Kotlety všichni rádi. Bylo fajn vydat se s Bezzemkem do jiné doby a jiného prostředí a vyměnit kosení emzáků za mordování nácků. Doufám, že se k Janovi a Veronice ještě někdy vrátíme, přece jen mají co vyprávět za staletí jejich životů. Tohle prolínání totálních hovadin (v dobrém slova smyslu) s historickými reáliemi je fajn.

9 20.08.2022

Další doplnění seznamu věcí, které jsem už měl znát dávno. Příběh se mi líbil, měl pěknou atmosféru a dovedu si představit, že v době vydání to mohlo být opravdu něco nevídaného a dechberoucího. Co mi ale vadilo bylo to, že všichni páni byli stoprocentní gentlemani, samý pevný charakter a ztělesnění odvahy a sebeobětování a paní Harkerová žena nad ženy. To všechno by vůbec nevadilo, ale škoda, že tam v té partě nebyl nikdo neutrální nebo prospěchářský, prostě cokoli, co by vyvážilo ty gentlemany ryzích ctností, kteří se navzájem pouštěli do dveří a zároveň se distingovaně dohadovali, kdo první a raději obětuje svůj život za dámu v nesnázích. Pak by to mělo ještě zajímavější náboj.

9 26.06.2022

Opravdu zajímavý svět a nápaditá, dobře napsaná kniha (jak už bylo níže po právu nesčetněkrát zmíněno), která má čtenáři co nabídnout a určitě si nenechám ujít i další díly. Ale tenhle styl science fantasy (jestli se to tak dá nazvat) mi tolik nesedí a navíc tam na můj vkus bylo málo akce a spádu.
Největším hrdinou příběhu je pro mě Vargas. Když vstupoval do Pětadvacítky, asi netušil, že s duvaly na zádech nebude odrážet útoky nastereí, ale nekonečný proud otázek... :-) Zvládá to obdivuhodně, podobné návaly zvídavých dotazů mám teď doma a zdaleka tomu nedokážu čelit s takovou grácií :-)

9 22.01.2022

Někde jsem se dočetl, že Cuchenan a Minangar jsou dvojka obšlehnutá ze Zaklínače. Tak to pozor, na Geralta se nesahá! (Jako by nestačil Netflix.) Proto jsem ke knížce přistupoval s přetlačující se směsicí zájmu a pochybovačnosti. A prdlajs! I když to jsou oba archetypy málomluvného siláka a rozšafného barda, o vykrádaní Zaklínače nemůže být řeč.
Píseň oceli mě uhranula. Působila na mě jako takové milé, spíš pohádkové, fantasy, i když politikaření ani násilí nechybí. Jen nenavozuje tak temnou atmosféru, jako třeba právě v Zaklínačovi. Asi je to tím, že díky neustálému pošťuchování mezi hlavními postavami člověk to "špatné" tak nevnímá, a nechává se rozesmívat neustálými narážkami. Nikdy bych neřekl, že mě knížka, kde je tolik prostoru věnováno jen dialogům mezi dvěma postavami, bude tolik bavit.
Co mě ale nejvíc učarovalo, je styl, kterým Míša Merglová píše. To se čte samo, člověk vlastně ani neví, že čte. A to, že popisy děveček, které se točí okolo Minangara, nejsou nijak prvoplánové a laciné, ale i tak podnítí fantazii obdivovatele ženské krásy, je jen milý bonus. Šest hvězdiček.

7 29.03.2022

Jakožto Písečák jsem se trochu styděl, že jsem doposud Cimburu nečetl. Napravil jsem to a nelituju. Mile napsaná knížka o pokorném člověku, která zajímavě přiblíží zapomenuté zvyky a dávný život na vsi a navede čtenáře k zamyšlení o současném světě.

7 08.01.2022

Nejsem fanda upírů nebo Satanů (a podobných biblických potvor), se kterými se člověk setkává na každém rohu. Proto mě Perunova krev slibující klasičtější démony s pohanskými kořeny zaujala ještě, než jsem ji otevřel. Nezklamala, byla to pecka a napjatě jsem čekal, v kterém koutě Prahy se schovává další bůh nebo démon a ani jsem nestíhal otírat krev (a další tělní tekutiny) které okolo šplouchaly. Ideální oddechovka nabízející kromě hlášek, sexu a násilí také exkurs do slovanské mytologie.

7 08.01.2022