charlizee komentáře u knih

O této útlé knížce už toho bylo v online prostoru napsáno tolik, že ani není třeba nic moc dodávat.
Za mě jen to, že:
Ano - postavy se možná občas chovají nepochopitelně a vy nevíte proč, ale v tomto případě to funguje. Vždyť frustrace v reálném životě také pramení z něčeho pro okolí skrytého a nejasného...

Prostě si to přečtěte... Je to tak krátké, že to zvládne každý a máte-li děti, je to něco jako povinná četba.

10 02.03.2020

Ona, urozená dáma z Francie.
On, poslední z významného českého šlechtického rodu.
Ona je vdovou po jeho bratrovi, které on musí poskytnout přístřeší. Nemůže ji vystát, opovrhuje jí,
ona nemůže uvěřit, že tak neuctivý muž je opravdu bratrem jejího milovaného muže
A že už teď taky víte, jak to dopadne? ;))
Domyslete si kulisy 16. století, mor, potulné lupiče, dávné rodinné křivdy A děj Jeleního vršku máte na talíři.
Já se musím přiznat, že jsem si nad tím talířem vlastně hezky odpočinula a při závěrečné postelové kapitole těm dvěma i fandila. Chápejte, dobrali se do ní téměř po 400 stranách :D

Nechci vůbec snižovat význam románu Vyhnání Gerty Schnirch a důležitost poznání tématu, které zpracovává.
Taky chápu a je pravděpodobné, že kdo se s ním tady setká poprvé, je pohnut, otřesen, zděšen a osloven popisovaným hlubokým lidským příběhem.
Kdo ale s jeho vědomím vyrůstá a má jej neustále v přímé blízkosti, má až nadbytek prostoru k vnímání prostředků, jejichž pomocí je příběh vystavěn.
Zdlouhavé pasáže, kterým chyběl důslednější redaktor, monotónní vlastní zpověď, v níž je ojedinělým, ale o to vítanějším jakýkoliv pohled vnější, a také nedostatečný interpretační prostor, který ustupuje přílišné doslovnosti.
Je škoda, že autorka téma rozvlekla na celou chronologii 20. století a nekoncentrovala se jen na nejpodstatnější historický úsek (a jeho budoucí odraz). V předloženém rozsahu není možné zpracovat všechny etapy se stejnou pozorností.
P.S.: Drobný zeměpisný postřeh: Procházet se Pernou a obdivovat siluetu Děviček je zhola nemožné… Co já pamatuju, tak se nad Pernou rýsuje silueta Sirotčího hrádku.

9 26.06.2022

Taková jiná kniha o dospívání.
Jiná v nejlepším smyslu slova.
Mladí i tady, v kraji zapomenutém, řeší klasické problémy dospívajících, staří (společně s mladými) sledují Esmeraldu, nicméně všechno je to popsáno tak nepovrchně, že prostě máte chuť autorku obejmout a vyjádřit jí svůj velký obdiv.
K tomu je příběh protkaný krásnými myšlenkami, metaforami a neotřelými přirovnáními.
Četla jsem to dlouho. Vyhodnotila jsem, že to bude mým naladěním se na podlaské plynutí času.

“Komáři se množili a umírali úměrně k životu, úměrně k akcím v Kauflandu.”

“Tajemství jsou na to, aby se o nich jednou mluvilo.”

9 05.12.2021

Chirurg Petry Dvořákové je svižným vyprávěním, které nepotřebuje žádnou extra porci napětí, a přece vás nutí číst dál a dál. Čte se to samo, slova a řádky ubíhají a s nimi se odvíjí snadno uvěřitelný příběh, podpořený autentickým prostředím a postavami. Pro mě přesně typ takové té chytré odpočinkové literatury, kterou si čas od času ráda přečtu, nicméně že bych po knížce někdy v budoucnu zatoužila sáhnout znovu, to ne. Přesto moje očekávání splnila.
•
Když jsem si tuhle knížku koncem minulého roku v kupovala, měla jsem předsevzetí, že bude mojí první přečtenou v roce 2021 a že Čtenářskou výzvu tentokrát splním v posloupnosti, v jaké byla předepsaná. Haha. :))

9 21.06.2021

Dívka, žena, jiné je tou knihou, která jako první v historii sdílí Booker Prize (2019) s další knihou.
Literárními kruhy rezonovaly obavy, že kvůli dělení ceny bude román Bernardine Evaristo ochuzen o část pozornosti. Podle mě se ale dalo čekat, že pakliže bude někdo ocenění sdílet s Margaret Atwood, spíše na sebe pozornost upoutá... A stalo se (zaslouženě!).
Předseda poroty k tomu řekl: “Zkoušeli jsme hlasovat, ale k ničemu to nevedlo. Hle, metafora naší doby.“
Nemohli bychom si z takové demokracie vzít všeobecný příklad a mít třeba dva prezidenty, dva premiéry...a tak? :))
•
Román je mozaikou příběhů dvanácti žen, vzájemně (více či méně) propletených. Každá žena, každý charakter, je dokonale vykreslen, autorka dokázala zachytit psychiku hrdinek rozdílných věkových skupin či sexuální orientace.
Četla jsem to dva týdny a mám pocit, že jsem to přečetla moc rychle. Už teď se mi to chce číst znovu. Ne kvůli obsahu, ale kvůli formě, kvůli tomu textu samotnému. Bože, jak já obdivuju lidi, kteří umí TAKHLE psát.
•
A větu “Se mnou jsi doma, protože domov je člověk, a ne místo.” si ukládám. Protože přesně to je důvod, proč moje “doma” není ohraničeno jen jedním místem.

9 22.04.2021

Další z knih, která by měla patřit do osnov všeobecného vzdělání...
Nina Špitálníková umí vést konzistentní rozhovory a taky se umí zeptat přesně na to, na co se chce zeptat čtenář.

... a protože jsem egocentrická žena, která považuje auta a svou schopnost řídit je za středobod vesmíru, tak mě nejvíc namíchlo tvrzení, že žena nemá na řízení auta geny.
No tak pochopitelně...

Pár iniciačně-literárních poznámek:

• “Severokorejská propaganda tvrdí, že za tři roky napsal Kim Čong-il 1500 knih a za pouhé dva roky složil šest oper, které jsou ---lepší než kterákoli jiná díla v historii hudby.---”

• “Kim Il-song prohlásil, že ---lidé nečtou proto, aby si ukrátili čas nebo si odpočinuli. Lidé čtou pro lepší porozumění životu, aby nasáli vznešeného ducha obyčejných lidí, kteří oddaně slouží vlasti, lidu, aby získali důvěru ve šťastnou budoucnost, kterou vytvářejí.--- Literatura měla být degradována na pouhý ideologický prostředek Korejské strany práce.”

9 25.02.2021

“Ars una, species mille. Umění jedno, způsobů tisíc.”
A zase se mi chtělo zpívat..., tak moc dobré čtení to je! Ten text není úplně snadno přístupný, ta slova je potřeba trochu převalovat v hlavě a spojovat si a budovat (na nich) myšlenky, ale právě o to hodnotnější přínos čtenáře provází.
“...a všichni právě teď dýcháme světlo.”

"Pro mne existuje prozaické dílo pouze do té míry, pokud mi poskytuje to, co zhruba nazvu estetickým blahem, čili pocit být nějak, někde napojen na jiné stavy bytí, kde je umění (zvědavost, něha, vlídnost, extáze) normou. Takových knih není mnoho."
•
Už někdy v průběhu čtení mi běželo hlavou tohle moudro. Prostě když je intertextem kniha, pak i čtenář. Vlastně k němu není potřeba nic dodávat, protože stejně nic lepšího nevymyslím...
Možná trochu subjektivních canců :)) (Uvedená věta se nevztahuje ke komparativu použitému ve větě jí předcházející).
Nikdy jsem to nechtěla dočíst. Nikdy. Tak moc jsem se do té knihy zamilovala. A do autora. Odpověď zní ano. Platonicky určitě.
•
Co jsem v průběhu čtení říkala: Miluju v té knize každé písmeno!
Co mi říkali druzí: To vypadá jako Tvoje osudová kniha... (Brno, Olomouc, Pálava, Vysočina)
•
Nejpoetičtější věta: “...,a potom pro tebe v šatní skříni jazyka vyberu slovesa, která budou nejlépe vyhovovat tvému temperamentu a tvým způsobům.”
•
- Škoda, že Nanu už si zabral Zola. Ten anagram mohl být dokonalý.
- Taky jste se pozastavili nad tím, že na uvedený typ občanky už se nedodávala fotka od fotografa, ale fotilo se přímo na úřadu? Ta fotka byla vždycky jenom virtuální. Fyzická byla až (a pouze) na té plastové kartičce.
- A přiznejte se, kolik z vás si dohledávalo kavárnu v Poličce, brněnské a jiné podniky, MAČ anebo (takových vás určitě moc nebude) hlavní hrdinku (protože koho by zajímalo, jak ve skutečnosti doopravdy vypadá, že?!)?

ALE JINAK JE TO VŠECHNO FIKCE :))

9 09.01.2020

Jedna z "těch" knih, která je kratičká, ale čtete ji celou věčnost... Když jsem ji vytáhla kvůli letošní "výzvě" z knihovny, pobavila mě záložka, která mi v knize zůstala nejspíš od gymplu, kdy jsem se ji snažila (evidentně neúspěšně) přečíst. Můj manžel mi řekl, že ho čtení (taktéž na gymplu) strašně nebavilo, ale když knížku dočetl (asi vyšší míra odhodlání a koncentrace), najednou si uvědomil, jak strašně skvělá je. Souhlasím... Když dočtete, jako by se vybarvila prázdná stránka omalovánky a vše do sebe zapadlo. Dokonce i film, který jsem doteď neměla ráda, se mi začal po přečtení snad i líbit a začal mi dávat smysl. Ale je to velký oříšek, to ne že ne :)

9 07.07.2018

Pro mě jednoznačně nejlepší kniha, kterou jsem letos četla. Příběh a především autorčiny myšlenky mě naprosto pohltily, několikrát jsem si říkala, že se nedivím, že knihu psala tak dlouho, protože pro mě v ní bylo vše dotaženo a promyšleno do nejmenšího detailu. Záměrně jsem její čtení protahovala, abych mohla být součástí vyprávění co nejdéle... Ráda se ke knize v budoucnu opět vrátím.

9 27.12.2017

Jakub Stanjura si pro svůj literární debut vybral nelehké téma, které společnost (prozatím) dost opomíjí. Označuje se termínem gaslighting ten byl zaveden na základě slavné divadelní hry, v jejíž filmové adaptaci ztvárnila hlavní roli nepřekonatelná Ingrid Bergman.
Ve zkratce se jedná o formu psychického násilí, jehož cílem je zpochybnění vlastních rozhodnutí jedince, a tím zvyšování míry jeho závislosti na manipulátorovi.
Na mě jako čtenáře fungovala ta psychologická hra dokonale.
Nejdříve jsem Daniele, hlavní postavě, bezmezně důvěřovala a ani mě nenapadlo, že by její pohled na dění v jejich domácnosti mohl být zkreslený. Později, když jí celé okolí začalo její vjemy vyvracet, jsem chvilku uvažovala nad možností nedůvěryhodného vypravěče. Až se pak příběh přehoupl do své závěreční fáze a mně se z toho čtení začalo dělat úzko (a ve finále mi bylo skutečně fyzicky zle).
Mimo těch patologických partnerských situací jsem nejvíc prožívala moment, kdy o Danielinu situaci ztratila zájem její kamarádka, protože když tě nebije, tak si vlastně nemáš na co stěžovat, všechno se vyřeší, ty to určitě jen zveličuješ. Prosím vás, pokud někdy udělíte někomu podobnou radu, tak si obratem liskněte, třeba vás to probere.
Já se obvykle nenechám emotivně oblbnout, a už vůbec ne strhnout, ale Srpnům se to dost povedlo.
Dobré to je. A já jsem tak ráda, že to o Jakubově prvotině můžu napsat, že si to ještě zopakuju. Dobré to je.

Původně (asi do ¾ knížky) jsem si myslela, že budu o norské detektivce V lese visí anděl psát jen pochvalně a nekriticky. Nakonec sice platí, že je tím nejlepším, co jsem letos zatím v rámci žánru přečetla, nicméně k ní přece jen nějaké výhrady mám.
 
Příběh je svižný a propletený z mnoha linií, čtenář se v nich ale celkem bez potíží zorientuje. Rytmus, v jakém se střídají, pomáhá budovat napětí a zvyšuje atraktivitu celého vyprávění. Průběžně jsem byla nadšená, jak do sebe všechno postupně zapadá, jak autor na nic nezapomněl, a jak má každá část propletence v případu svoji roli. Měla jsem pocit, že bych žádnou nevynechala.
Po dočtení se ale bohužel pár otazníků objevilo některé detaily zůstaly nevysvětleny a prvky vyprávění, které s nimi souvisely, považuji za zbytečné. Příběh by byl dostatečně funkční i bez nich a zmizela by pachuť dílčí nedotaženosti.
Možná autor na něco z toho navázal v dalším pokračování Sova. Já bych to velmi uvítala. Tak uvidíme
P.S.: Pokud nezvládáte knihy, v nichž se vyskytují v roli obětí děti, této se obloukem vyhněte.

8 01.07.2023

Tohle je přesně typ knihy, po kterém bych sama nesáhla, a tak jsem ráda, že občas dostanu i nějakou, o kterou si vyloženě neřeknu, protože třeba Heřmánkové údolí mi teď úplně sedlo do nálady.
Obecně nevyhledávám hluboké lidské příběhy (ba se jim přímo vyhýbám!), které vznikají jen za účelem ždímání emocí… Tady je ale příběh hlavní hrdinky Anny popsán celkem s nadhledem, a i když se vás dotýká to, co Anna prožívá, není to vůbec na sílu – možná to dokonce koresponduje s její povahou a neskutečným životním elánem a optimismem.
Líbilo se mi, že se autorka soustředila téměř výhradně na hlavní hrdinku a nerozmělňovala vyprávění a tragické emoce na X dalších postav, jak to obvykle bývá u jiných autorek podobného ražení. :)) Škoda jen, že přibližně v polovině autorce dojde dech a najednou nemá jakoby co říct. Tak jak se věnovala zpočátku detailům a dobře vykreslovala motivace postav, později přejde ve vyprávění, které na mě působí dojmem „ať už to mám z krku“. Konec je nedotažený, rychlý a v podstatě shrnutý jednou větou.
Každopádně jako příjemného letního společníka bez vysokých literárních ambicí mohu knihu s čistým svědomím doporučit.

8 17.08.2022

Jsem se rozhodla, že se v květnu pokusím číst romantiku. První snaha bohužel nedopadla…
Sáhla jsem po tomhle příběhu ze série Romantické útěky, která je všeobecně dobře přijímána, přečetla jsem to celé, to zas teda jo, ale romantiku jsem necítila ani chvilku. •
Po setkání se svým osudovým milým hlavní hrdinka otravně pořád dokola opakuje, že to vůbec není muž pro ni, (což trvá asi tak 200 stran), načež lusknutím prstu prozře, protože on je VLASTNĚ!!! úplně dokonalý, k závěru to kvůli kariéře dostane jakous takous logiku, kterou pak ale autorka úplně zrakví, protože na sebe přece nemůžou rok a půl čekat. •
Nevím. Vůbec nemám ten nepřítomný pocit vyvolávající přiblblý úsměv a PŘÍSAHÁM, že jsem k tomu fakt nepřistupovala s despektem a opravdu jsem chtěla, aby se mi to líbilo. No tak se aspoň pokusím upéct ten dort, na který je tam recept. :-D

8 18.05.2022

Tak si udělejme pořádek:
Ačkoliv název napovídá ledacos, tohle není thriller.
A když se s tím smíříte hned v úvodu, ušetříte si zklamání.

Je to dobře napsané, žádná omáčka a zbytečná slova, poměrně nekomplikovaný narativ a celkově nápaditá studie vztahu dvou sester, z nichž jedna má takový nepatrný problém, že občas zabije nějakého chlapce. No nezní to vtipně? :))

8 04.03.2022

Psát o detektivce, která se kopíruje už dobrých 80 let, že je nápaditá, je informace asi tak hodnotná, jako když někomu budete popisovat, že v zimě je zima… Přesto dodám snad jen to, že mně u první dámy napětí právě to napětí často schází, což je ale dost možná dáno taky tím, že je ten příběh tak notoricky známý…
Za fun fact považuju jedenáct mrtvol na dvě stě třiceti stranách - kdejaký současník by to rozmázl na stran tisíc, ideálně ještě ve verzi na pokračování.
Jo a četla jsem vydání z roku 2017, to nejnovější z letoška (2021) už se jmenuje A pak nezbyl žádný. (Původní, britské vydání z roku 1939 znělo Ten Little Niggers, v USA v roce 1940 knížka vyšla pod odlišným názvem And Then There Were None). Mně osobně se ten druhý název líbí víc, ale dost mi vadí ta tendenčnost.

8 27.12.2021

Jo, jsem předpojatá, protože Bowieho naprosto nekriticky zbožňuju, přesto si troufám tvrdit, že tenhle životopis bude bavit i nefanoušky.
Za mě perfektní forma, výstižné ilustrace a vypíchnutí zásadních momentů tvůrčího i osobního Davidova života.
•
“I'm absolutely sane
As long as we're together
The rest can go to hell
I absolutely love you
But we're absolute beginners
With eyes completely open”

8 08.11.2021

Carrie je prvním románem Stephena Kinga, notoricky známým z několika filmových zpracování. Přesto předloha přináší něco navíc, než jen příběh o dívce obdařené telekinetickými schopnostmi, kterou vychovává náboženská fanatička. King román pojal jako rekonstrukci událostí a beletristické prvky jsou doplněny pseudo reportážními záznamy, kterými příběh narušuje, ale zároveň dokresluje a posouvá vpřed. Ta forma je přesně tím, čím King dokázal hororový žánr posunout na vyšší úroveň.

8 09.08.2021

Gustav Gunnarsson je nejpřekládanějším islandským spisovatelem první poloviny 20. století a Islanďané prý rádi věří, že inspiroval Hemingwaye k napsání Stařce a moře... Mně tato novela něčím připomínala i Malého prince nebo Alchymistu. Je to čisté, hluboké čtení a nemělo by uniknout vaší pozornosti.

8 27.11.2020