Charlesska komentáře u knih
Ann Granger je moje oblíbená detektivkářka, četla jsem od ní vše, ale tahle knížka mě trochu zklamala. Děj má pomalé tempo, postrádá napětí. Dočetla jsem ji do konce jen proto, že jsem si ji koupila:-)
Petra Soukupová má velmi osobitý styl psaní, který buď sedne, nebo odradí. Prostřední část knihy mi přišla trošku slabší (dění kolem defektu pneumatiky), ale její brilantní vystižení rodinných, a především sourozeneckých vztahů mě opět dostalo.
Poslouchala jsem jako audioknihu a tragický přednes Vojtěcha Vodochodského za mě bohužel hodně ubral na atraktivitě příběhu, takže už se do dalšího dílu nejspíš nepustím.
Jsem zklamaná. Mám ráda Šimunkovy detektivky, jsou fantastické, ale tento román-thriller mě nenadchl. Nečetl se špatně, ale na můj vkus moc velká duchařina, s patetickým happy-endem téměř jako z červené knihovny. Chování většiny postav mi připadalo psychologicky nevěrohodné. Takže se těším zas na další detektivku :-)
Na knihu jsem narazila náhodou a byla pro mě příjemným překvapením. Čtivě napsaný detektivní příběh se sympatickým hlavním hrdinou i vyšetřovatelem, stupňované napětí, zajímavé rozuzlení. Určitě se pustím do další knížky s detektivem Blahem.
Jedna z nejlepších českých detektivek, které jsem četla.
Není to jedna z těch detektivek od Nesba, která mě chytila hned na první stránce a nepustila až do konce. A taky už mi trochu začíná vadit, že Harry přežije prostě všechno:-) Ale přesto velmi dobrá detektivka a hned jsem se pustila do Policie.
Po obsahové stránce velmi zajímavá a přínosná knížka. Její kvalitu ale sráží množství gramatických chyb (přestože je v tiráži uvedena korektorka), a co mě iritovalo ještě víc, byly ostravismy typu "kvůli hraček" či "mi to nevadí". Vadil mi i typicky americký sebestředný a trochu patetický styl vyprávění a doslovné vysvětlování všeho, jako kdyby byla kniha určena úplným hlupákům.
Kniha se mi nelíbila tolik jako předchozí romány Jojo Moyes. Děj je průhledný, plytký, postavy schematické, přesně víte, co na další stránce přijde, jen v samém závěru se objevilo jedno pro mě "nečekané" překvapení.
Pro mne zatím nejvíce inspirativní kniha, kterou jsem kdy četla. Základní kréda jako štěstí je věcí volby či být milujícím, nesoudícím a akceptujícím rodičem jsou moje nové mantry :-) Jako velké mínus knihy, které patrně odradí mnoho potenciálních čtenářů, hodnotím styl, kterým je příběh prezentován (především neskutečná míra patosu) a překlad, pracující hodně s přechodníky a dalšími neaktuálními jazykovými prvky.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, moje srdeční záležitost, určitě se k ní budu vracet. Film taky skvělý.