Carolxc komentáře u knih

Svědectví od S. Kinga, ve mě rozhodně zanechalo a ještě dnes v noci ve mě ten příběh rezonoval a vracela jsem se k němu.
King mě dokázal v tomhle příběhu naštvat, držet mě v napětí, a pobavit mě.
Za mě postavy zvládnuté skvěle a člověka mrazí, když si uvědomí, že podobnou situaci bychom my lidé mohli zažít, akorát bez jisté osoby, která by ve finále, ani nemusela být potřeba. Není třeba žádné nadpřirozeno, abychom sami sobě způsobili katastrofu, která by mohla vést, až ke zničení lidstva.
Právě to nadpřirozeno bych si možná i dokázala odpustit, ačkoliv mě osobně v knize nevadilo a myslím, že si záporáka budu nějakou dobu pamatovat.
Postav tam bylo dost a u pár jsem měla chvíli problém je zařadit. Některé neměli až tak velkou roli jako jiné postavy, ale brala jsem je jako součásti světa a jakousi kulisu, co dělali svět více uvěřitelným. Přesto jsem našla postavy, jenž jsem měla ráda, které jsem nenáviděla, kterým jsem nevěřila nebo mi byli jedno.
Líbil se mi pohled z pohledu ,, špatných lidí ", i když v některých chvílích bych si přála, abych jejich myšlenky neznala. Vědět někdy více, než postavy v příběhu bylo pro mě drásající. Potom je otázka, zda je lepší náhlý šok, aniž byste tušili, že se stane něco špatného, či jen čekáte, kdy se něco pokazí a jak moc. To jsem u žádné knihy ještě nezažila.
Finále knihy nedopadlo úplně tak, jak bych chtěla, i když způsob, jak King to celé zakončil bylo úsměvné - ten, kdo četl možná chápe, nebo na to má úplně jiný názor. Každopádně i tak jsem čekala asi trochu něco jiného. Konec byl jeden z těch momentu, kdy mě King trochu naštval.


Závěrem. Kniha se mi líbila. Zanechala ve mě pár negativních emocí, což byl i účel. Pár části bych vynechala, nadpřirozeno mi tam nepřekáželo, ale zároveň bych se bez něj obešla. Celá kniha má jistý náboženský nádech, který mě osobně nic moc neříkal a spíše jistá osoba, co byla na víře založena, mě chvílemi štvala.
Ve světě, který mi byl popsán, bych se ocitnout nechtěla.

12 28.12.2022

Původně jsem si myslela, že ony příběhy na sebe nějak navazují a skrývá se za nimi nějaký větší příběh.
Marně jsem ho tam hledala a bylo mi později potvrzeno, že jde o několik příběhů ze života Geralta z Rivie a příběh se začne odehrávat, až ve třetí knize.
Ale mě se to líbilo. Styl psaní mi sedl a kniha mi nepřišla tak složitá, jak říkala kamarádka, ale hádám, že to přijde až s dalšími díly.
Svět Zaklínače se mi líbil. Mám ráda podobné potvory a příšery. Kniha přímo pro mě.

11 28.12.2022

Tahle krátká jízda dokáže rozhodně znepokojit a někoho možná odradit od kyselých bonbonů a malých dětí - protože tohle dítě nechcete mít doma. Nechcete mít s ním nic společného, natož být jeho rodičem. Bohužel náš hlavní hrdina nemá na výběr.

Je vhozen do role někoho, kým nikdy být nechtěl. Je zmatený stejně jako čtenář, který tuhle noční můru prožívá s ním a autor si s Vámi hraje od začátku, až do konce. Co je realita a co ne? A je to vůbec skutečné? To si budete muset přečíst vy sami!

Konec přišel dříve, než bych si přála. Budu se opakovat, ale chtěla jsem, aby příběh byl delší. Aby onomu utrpení, které prožíval náš hlavní hrdina bylo věnováno více stránek. A chtěla jsem vědět víc o jistých věcech - nechci spoilerovat. Tohle by si měl každý přečíst sám a klidně vynechte i anotaci.

Kyselé bonbony jíst určitě nepřestanu - na to je mám moc ráda, ale rozhodně si na tuhle knihu vzpomenu stejně jako mi konec připomněl jistý film. Ale možná jsem si to s ním spojila jen já.

7 26.04.2023

(SPOILER) Příběh nás zavede do starší doby, kde lidé více věřili a spoustu věcí si museli oddřít sami. A myslím, že tahle doba byla vykreslena velmi dobře a atmosféru kniha měla dobrou. Skupina osadníků se rozhodne - přesněji řečeno má za úkol vydat se do lesa, kde mají vybudovat novou osadu, jenže si vybrali velmi špatné místo.

Autoři se nebojí od začátku ukázat, na co se můžeme v příběhu těšit a i když tam byla jedna pomalejší část, potom už jsem se rozhodně nenudila a jen díky omezenému času a jiným okolnostem, jsem to četla více dní, než bych chtěla. Příběh je sice svižný, pořád se tam něco děje, ale pro mě byl i lehce předvídatelný a člověk věděl, kam to směřuje. Přesto mě osobně to nevadilo stejně jako postavy, které nebyly, až tak dobře propracované. Našla jsem si tam asi dvě postavy, kterým jsem držela palce, ale jinak se žádná z nich výrazně nezapsala do mé hlavy.

Závěr mě z jedné strany trochu zklamal - chování jistých postav podle mě neodpovídalo onomu závěru, i když jsem chápala, proč to tak autoři chtěli. Z druhé strany ten závěr byl přesně to, co jsem očekávala a chtěla. Krutá krvavá jízda, kde se nehledí na to, kdo umírá jako během celého příběhu, kdy mi nebylo vždy příjemně.

A cože je to zlo skrývající se v lese? Myslím, že na tohle si budete muset přijít sami - ne, to si musíte přečíst sami!! Protože tohle stojí za přečtení, minimálně pro někoho, jako já. Nechci prozrazovat více, než je nutné. Přesto kniha měla své menší chyby, za které strháván jednu hvězdičku, ale i tak jsem si tuhle tak trochu zvrácenou jízdu užila a myslím, že na ni jen tak nezapomenu.

Každopádně, možná někdo z vás bude po přečtení této knihy hledět na kozy úplně jinak, než doteď

Já určitě ano!!

7 26.04.2023

Ach, bohové. V tomto případě Ò Dcery, mé první setkání s autorem a já jsem se asi zamilovala. A doufám, že se to nezmění ani po přečtení dalších dvou dílů.
Nebylo místo, nebyla část, kde bych se nudila. Užívala jsem si každou konverzaci postav a humor autora. Ponořila jsem se do knihy a prožívala celý příběh s hrdinkou, která mi byla sympatická - ženské postavy mě většinou nezaujmou, nebo mě štvou, ale Mia se dokázala probojovat do mého žebříčku oblíbených ženských postav, nebo aspoň minimálně těch, na kterých mi během příběhu záleží a není mi lhostejný jejich osud.
Odvážná Mia, co to neměla v životě lehké ženoucí se za pomstou s výcvikem pro vrahy, jenž působí, že nezná strach, ovšem opak je pravdou, mi byla sympatická od začátku i s jejím věrným přítelem.

Svět, ve kterém jsem se ocitla, se mi líbil a ráda bych o něm věděla více. Více o dalších jeho zákoutí a doufám, že se podíváme v dalších knihách i do jiných míst. Přece jen se děj odehrával převážně v sídle vrahů.
Děj jsem neodhadla a na samém konci jsem byla překvapená. V tomto příběhu není žádných hrdinů, ale lidí, vrahů, co jsou ochotni udělat pro svůj cíl cokoliv a ačkoliv Mia se tomu trochu vymyká, tak i ona mě dokázala překvapit svými rozhodnutími.

Autor prý je hodně vulgární - ano pár sprostých slovíček tam bylo, ale nic hrozného. Nepřišlo mi to, ani tolik drsné ( i když tam je pár částí, co jsou ), přesto to není pro mladší čtenáře. Já osobně měla problém pokud šlo o erotické scény. Není jich tam sice moc, spíše jen jedna, ale pro mě to bylo dlouhé a nezáživné; což je můj osobní problém.

A na konec .. POZNÁMKY pod čarou! Ne jednou jsem četla, že ruší při čtení a některým to zkazilo celou knihu. Ano, některé jsou moc dlouhé, rušivé a snaží se být vtipné, což se někdy nedaří, ale nakonec jsem si na ně zvykla a doplnili celou knihu o zajímavé informace. Jen ty hvězdičky mohli být vidět lépe. A občas jsem se i nasmála. Když se podívám na prase, asi si vzpomenu na prase Růženku

Nikdynoc mě jednoduše dostala. Dokáže být vtipná, ale zároveň drsná a drží svého čtenáře v napětí, až do konce. Zamilovala jsem se do toho, vážně a doufám, že další díly si udrží stejnou laťku.

6 26.04.2023

Asi zjišťuji, že povídky to se mnou budou mít těžký. Ale myslím, že oni to tak jednoduché nemají vzhledem k tomu, že jsou kratší, než příběh odehrávající se na 500 stránkách, a není tam takový prostor pro seznámení s postavami a budování delší atmosféry. A pro mě je to ten kámen úrazu, kdy mě málokdy něco zaujme.
Naštěstí povídek je v knize více a dokázala jsem si mezi nimi vybrat pár, které mě zaujaly a dokázali mě znepokojit. Přesto bych ocenila nějaké vysvětlení, ale já dávala vždy přednost jasným koncům a takové to domysli si sám nebylo pro mě.
U některých příběhů jsem tu nutnost pocítila víc, než u jiných a chtěla odpovědi na místo spoustu otázek.

Četlo se mi to každopádně dobře a neřekla bych, že jsem se nudila. Styl psaní mi sedl a ani při jedné povídce jsem se nenutila do čtení.

6 26.04.2023

Kniha se mi četla dobře a vzhledem k tomu, že nebyla, ani moc dlouhá, měla jsem ji přečtenou za pár dní.
Nemohu, ale říct, že bych se u ní bála a nemohla ji číst večer.

6 30.08.2020

Knihu jsem přečetla za jeden den. Moc stránek nemá a příběh mě chytil od začátku, až dokonce. Za mě hmyzovité potvory nejsou nic nového, což mi nebránilo si knihu užít. Potvory mám ráda, tudíž to bylo něco pro mě a když jsem si k tomu přidala atmosféru, kterou dokázala autorka v knize vylíčit, byl to skvělý zážitek. Připomínalo mi to můj oblíbený seriál Stranger Things

Hlavní hrdinka mi byla sympatická. Dokázala jsem se s ní v určitém směru ztotožnit a fandila jsem jí. Konec, který jí potkal a který jsem rozhodně nečekala - za což má kniha jedno velké plus, jsem ji nepřála. Do poslední chvíle jsem věřila, že to dopadne jinak.

Závěrem tohle byla příjemná jednohubka, u které bych se nezlobila, kdyby byla delší a já mohla mít více částí s potvorami.

A ta obálka je skvělá

5 26.01.2024

Možná teď budu znít až příliš nadšeně, než bych měla vzhledem k tomu, že příběh není tak složitý a postavy v příběhu mohli být lépe vykreslený, ale mě se kniha trefila přesně do vkusu. Vlkodlaci nejsou očividně tak oblíbení jako upíři, což mě mrzí, neboť mému srdci jsou blíže tyhle chlupáči a možná tím nedokážu být tolik kritická.

Ale kniha bude mít v knihovně své čestné místo nejen kvůli obálce, která mě zaujala a nestydím se napsat, že je to jedna z těch, na kterou můžu koukat neustále dokola, ale i díky skvělým ilustracím, které Vás vtáhnou do celé knihy. Podpis autora a tematická záložka je skvělý bonus

Kniha je krvavá jízda od začátku až dokonce a někdo by řekl, že je tam akce, až příliš, což záleží čistě na Vás - já to jako překážku nebrala, naopak. Atmosféru dřívější doby dokázal podle mě autor navodit skvěle stejně jako mentalitu lidí v dané zemi.

Vlkodlak byl krvelačné a nemilosrdné zvíře, co za sebou nechává potoky krve, utržených končetin, přičemž autor dal možnost čtenáři nahlédnout do jeho mysli a zjistit, jak se cítí a jak dané věci vidí. Zároveň to není úplně ten typický vlčí muž, jenž se mění jen za úplňku a platí pro něj trochu jiná pravidla - jejich pojetí mi přišlo originální. A k tomu všemu vzhled vlkodlaka je přesně ten, který miluji.
Vzhled více připomíná zvíře, než člověka porostlého chlupy s drápy a ostrými zuby.

Autor se tu nemazlí s žádnou z postav a nezáleží na tom, jestli je to dítě, či dospělý. Tohle zlo rozsévá smrt, kam se pohne. A proti zlu stojí jen lidské odhodlání a vůle přežít. Ale kdo tuhle bitvu vyhraje?

Těším se na další díl a na pokračování příběhu, který skončil otevřeně.

5 28.12.2022

Netušila jsem, co od toho mám čekat a nakonec jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Pro mě je to zase jednou opuštění mé komfortní zóny.

Nejedná se o žádný dobrodružný příběh, ale o zamyšlení jednoho lososa, který cítí, že je jiný a hledá smysl svého života. Touží být více, než čím je a během své poutě do cíle se ptá na mnoho otázek ve snaze porozumět sám sobě, ale i svému údělu.
Pár myšlenek se mi rozhodně zachytilo v hlavě. Několik vět se mi líbilo a dokázala jsem se s nimi ztotožnit, jako v určitých věcech s naším hlavním hrdinou.
Je pro mě těžké sepsat myšlenky do vět a vyjádřit slovy, to co se mi během čtení honilo v hlavě. Mám s tím problém i u knih, které čtu normálně, natož zde, kde kniha je zaměřená na filozofické otázky.

Kniha se mi četla dobře od začátku, až dokonce. Krátký příběh, ve kterém je toho až dost. A chápu, že ne každý z ní bude nadšený. Je to asi jedna z těch knih, na které si musíte udělat názor sami. A je na Vás, jestli si z toho něco vezmete nebo ne.

Já jsem emočně založená osoba, takže mě se kniha dotkla. Potěšila mě a byla to příjemná jednohubka o životě a zamyšlení nad ním z neobvyklého pohledu. Přesto to není nic po, čem bych si řekla wow. Sedla si na zadek a přemýšlela nad ní celou noc.

Co musím zmínit jsou ještě krásné ilustrace. To mám v knihách ráda a ještě, když jsou povedené

O to více je pro mě těžké to hodnotit a přiřadit tomu určitý počet hvězd. Vůbec je pro mě těžké něco hodnotit a porovnávat knihy mezi sebou.

4 26.04.2023

Kniha měla skvělý rozjezd, ale nedokázala udržet tempo a hororovou atmosféru, kterou jsem od ní čekala a v tom je možná právě ten kámen úrazu; čekala jsem něco jiného, než jsem dostala a přitom se mi mytologie smíchaná s hororem a trochou vtipu líbila, než se z toho stala spíše bajka a dobrodružný fantasy příběh.

Na mluvící zvířata jsem si zvykla a brala to jako součást světa, kde se mi líbila mytologie a vůbec by mi nevadilo dozvědět se ještě více o původním světě - což by se mi mohlo vyplnit v druhém dílu. Proměna je zde pojatá velmi originálně a ta představa není vůbec hezká.

Jack a Sarah byla skvělá dvojka, správně praštěná a ze všech postav mi byla asi nejsympatičtější. Krkavec nebyl špatný a jeho motivace jsem chápala stejně jako Kojota, ačkoliv ani jedna podle mě nebyla dostatečně zpracována.

Co mě mrzelo kromě toho, že to vlastně není horor bylo i finále, kde se sice umíralo a po části, která byla pomalá, tam byla zase akce, ale přála jsem si pořádný střet a souboj se samotným Kojotem, který tam od jisté doby jen někoho naháněl. Místo něj zabíjeli jiní - finále by to nezměnilo, ale měl by další příležitost ukázat, jak je silný a děsivý.

Tak hezky to začalo, přitom to skončilo za mě lehce nad průměrem a přitom jsem narazila na možnosti, kde autor mohl sklouznout do hororu. Místo, kam se obává jít každá bytost v původním světě a hrdina příběhu tam projde, jako nic. Tam se horor přímo nabízí!

Při čtení jsem neměla sice chuť přestat, ale čekala jsem něco jiného, něco víc. I tak to bylo dobré čtení a myslím, že to zkusím s dalším dílem - závěr byl otevřenější.

4 26.04.2023

S Darcy jsem již tu čest měla. Její dvě knížky Duch domu Ashburnů a Tajemství sídla Craven Manor mám již za sebou.
A stejně jako u dvou zmíněných knih, ani tady mě autorka nedokázala vyděsit a nedostavil se, ani pocit znepokojení. Je to příjemné oddechové čtení a za mě hororová pohádka.
Knize by podle mě slušelo více stránek a trochu delší budování strašidelné atmosféry. Odhalení duchů přišlo až příliš brzy.
Už před polovinou knihy jsem měla jasno v tom, kdo je tam špatný a čekala jen na konečné rozuzlení.
K postavám jsem nenašla žádný vztah a jak rychle kniha skončila, tak i tak rychle je vymažu ze své paměti.

Za mě příjemná četba, ke které se vracet už nebudu, ale jsem ráda, že jsem si to mohla přečíst a rozhodně toho nelituji. Někoho knihy od Darcy děsí, mě rozhodně ne. Sto lidí, sto chutí a tohle je zcela můj subjektivní názor.

4 28.12.2022

(SPOILER) Ze všech knih, které jsem od Darcy četla byla tato nejstrašidelnější. Alespoň trochu jsem se bála a dokázalo to se mnou vnitřně hnout.
Délka knihy dovolila vytvořit atmosféru a přilnout k postavám. Bála jsem se o ně a záleželo mi na nich. Plus knihy je i více postav oproti předchozím knihám.
Bavilo mě to a říkala jsem si, konečně příběh, jenž je dospělejší a potom přišel konec.

SPOILER
Tím dospělejší myslím tím, že tam konečně někdo umřel. Přišel pocit, že někdo může umřít a ten někdo může být kdokoliv. I někdo, koho jste si oblíbili.
Jenže Darcy má ráda šťastné konce, což já taky a těžce nesu smrt mé oblíbené postavy. Zde to rozbilo celý příběh a i atmosféru, když jsem dostala opět pohádkový konec.
A u téhle knihy mě to zklamalo, což byla asi má chyba, když jsem věděla, jak Darcy píše své postavy a dalo se to očekávat.
Co jsem nečekala bylo, že mě osobně by happy end takhle vadil a uvedl mě do rozpaků, jako zde.
KONEC SPOILERU

Závěrem. Pořád je to ta Darcy, co se skvěle čte. Oddechová hororová pohádka - z mého pohledu, co má lepší atmosféru než předešlé knihy. Konec, ovšem udělal své a já nevím, na jaké místo bych ji postavila, kdybych měla knihy řadit podle toho, která byla nejlepší. Dávám 4 hvězdičky, i když je to dost na hraně, díky konci.

Knihu i tak doporučuji. Myslím, že konec si najde někoho, komu se bude líbit. Mě ne, ač jinak je to skvělý.

4 28.12.2022

Kniha, kterou bych sama od sebe nejspíš nezačala číst. Ale stalo se tak a já nemohu jinak, než být ráda, že mě kniha neminula. Nevěděla jsem, co mám čekat a Draculu od Stokera jsem nečetla.
Střídání přítomnosti a minulosti mě drželo v napětí, až dokonce. Vyvolávalo to otázky, na které jsem dostala odpověď postupně s tím, jak autor odhaloval minulost - v tomhle případě autoři a pomalu jsem se jako čtenář dostávala až do přítomnosti. To se mi líbilo a nutilo mě to číst dál.
Rozjezd byl pomalý a chápu, že to mohlo někoho odradit, ale já si užívala každou stránku, kdy to mělo svou napjatou atmosféru ( nebylo těžké odhadnout, co je Elena zač, ale i tak k bylo kolem ní spoustu otazek ) a dalo to prostor postavám, se kterými jsem prožívala příběh.
Brama mi byl ze všech postav nejsympatičtější, ačkoliv Vambéry byl též zajímavá postava, o které bych se dozvěděla ráda mnohem více.
Bram a Matilda jsou skvělé postavy. Oblíbila jsem si je a byla zvědavá, jak jejich příběh skončí.
Finále .. asi jsem nečekala, že všechno bude happy, ale i tak mě to překvapilo - možná tím, že jsem nečetla Draculu? To netuším.
Z celého příběhu jsem neměla, avšak pocit, že by se něco takového mohlo odehrát - to finále na mě bylo až moc neuvěřitelné ostatně jako myšlenka toho, že by upíři existovali mezi námi. Přesto věřím, že jisté věci byli inspirací a závěrečná slova autorů můžou leccos naznačit.
Jedna z těch lepších knížek, které jsem tenhle rok četla. Má představivost byla dostatečná na to, aby mi v některých částech přejel mráz po zádech. Četlo se to samo a jsem zvědavá na Dracula od Brama Stokera.

4 28.12.2022

První jsem viděla filmy, což mě taky asi trochu ovlivnilo a filmy považuji za dobré a ráda se na ně podívám znovu - samozřejmě ty nejnovější. Úplně první mám ještě v plánu.
Ale ke knize. S. King mi zatím naprosto sedí ( je to od něj asi čtvrtá kniha ), i když úplně chápu, že pro někoho tento autor není, neboť on se nebojí popsat cokoliv.
Kniha To je v mé knihovně s největším počtem stránek a měla jsem z toho trochu strach, ale četla se mi dobře. Ano, sice jsem pár částí spíše louskala a četla, že jsem musela a jednu pasáž jsem přeskočila záměrně, nýbrž jsem stejně věděla, co se tam bude dít. A upřímně jsem na to žaludek neměla. Mám docela velkou představivost a už i tohle bylo moc.

** SPOILER ** ( pokud se zato dá vůbec považovat )
Scéna, kdy se jako malé děti ztratí v potrubí poté, co zaženou To na pár let a aby se dostali ven, tak si dají koitus, jak by řekl Sheldon Cooper, na mě prostě byla moc.

Jinak jsem spokojená, i když konec bych si taky přála jiný.

4 18.06.2021

(SPOILER) Jaká kniha Vás dokáže vrátit do vašeho mládí? Mě tato série a já to miluji! Ano, je to oddechové, nenáročné čtení, které byste ve filmovém světě označili za béčko, ale takové to béčko, které si sakra užíváte a milujete to, i přesto, že jsou mnohem hlubší a kvalitnější filmy. A mě Mercedes Thompsonová vrací do doby, kdy jsem sledovala Buffy přemožitelku upírů, byla zamilovaná do Angela, hltala každý díl Hvězdné brány a hltala cokoliv, co mělo společného s upíry a vlkodlaky.

Automechanička mě bavila i v druhém díle a i když kniha jela na vlně ,, ona jediná nás může zachránit ", tak jsem si to užívala. Něco málo jsem se o ní dozvěděla a jsem zvědavá, zda se v dalších dílech projeví její schopnosti a odhalí se důvod, proč se jí upíři tolik obávají.

V tomto díle se dozvídáme více o upírech, o tom jak funguje jejich společnost, a i když mám blíže k vlkodlakům, bylo to zajímavé. A baví mě se dozvídat nové a nové informace z tohoto světa. Občas se informace opakovali z minulého dílu, ale jako připomenutí to bylo fajn.

A jak se blížil konec, nemohla jsem se odtrhnout. Nutně jsem potřebovala vědět, jak to dopadne. Odhadla jsem, kdo to má všechno na svědomí ještě dříve než naše hlavní hrdinka, i tak tam byl otazník ohledně osudu pár postav.

Jediný, čeho se stále bojím je milostný trojúhelník, které já bytostně nemám ráda a dokážou mi zkazit celou knihu, a to je i důvod, proč nedávám přednost ženským hrdinkám a tak pevně doufám, že Mercedes mě nezklame.

Každopádně vím, komu fandím. Adama jsem si přála v knize mnohem více a chtěla jsem být na místě Mercedes. Já tohohle alfasamce žeru Oblíbila jsem si i Bena, ale hádám, že je to jen vedlejší postava, takže moc prostoru nebude mít.

3 26.01.2024

Příběh mě vtáhl od začátku a nepustil mě až do samotného konce. Sice by mi nevadilo více akce s nepřáteli, a obešla bych se bez romantické linky, která mi tam přišla spíše navíc, ale i tak mě to zcela pohltilo a já chtěla číst dál a dál.

Fyzika a podobné věci mi na škole nešli a už vůbec neznám zákony vesmíru, takže jsem občas v odborných věcech tápala, ale vždy tam byla postava, která to shrnula do srozumitelných vět. Těchto chvil, kdy jsem potřebovala vysvětlení jinými slovy, bylo naštěstí málo a většině jsem rozuměla.

Kromě příběhu mě bavila i celá vesmírná parta, se kterou čtenář prožívá tento příběh. Roli onoho drsného hrdiny, který zvládne všechno, tu zastává žena, Adequin. Právě její romantická linka mě až tolik nebavila, ale překvapil mě příjemně její konec - očekávala jsem trochu jiný vývoj celé linky.
Co mě, ale rozhodně bavilo, byly interakce Adequin s Cavalonem, jehož jsem si zamilovala a který je její pravý opak. Zatímco ona je voják až do morku kostí, on je ten, který bojuje se svým strachem a sám se sebou v nebezpečných situacích, neboť on boj nikdy nepoznal. Milovala jsem jeho humor, který přinesl do příběhu a drzost, kvůli které měl nejeden problém.
Tohle byla láska od první stránky a dlouho mě tolik postava v knize nezaujala, jako on.
Ale ani zbytek skupiny nebyl špatný a jsem zvědavá, jaký je čeká osud v dalších dílech. Takový Jackin má kolem sebe pár otazníků a během příběhu si mě také dokázal získat.

Příběh mě v jistých momentech překvapil svým nečekaným vývojem a stále má ještě, co nabídnout. Pár otázek nebylo zodpovězeno a já se těším na další díl. Až se vrátím zpátky k vesmírnému dobrodružství a hlavně ke Cavalonovi. Ano, mělo to pár drobností, které bych vytkla, ale nic co by mi zkazilo zážitek z celé knihy. Hlídka se mi trefila přímo do mého vkusu a já si to zamilovala

3 26.01.2024

Kniha byla součástí jedné čtenářské výzvy. Ve výzvě to byla jedna z těch knih, které nejsou z mých oblíbených žánrů a ani anotace by pro mě nebyla dostatečně zajímavá. Přesto mě kniha mile překvapila. Příběh Arthura mě chytil za srdce a samotný Arthur si mě zaháčkoval po pár stránkách knihy stejně jako příběh.

Žádné dějové zvraty, žádná pořádná akce, ale příběh, kdy se proplétají životy tří lidí a každý z nich si nese nějaké to břímě. A pilířem všeho je Arthur. Muž, který dospěl skoro na konci své cesty a stále má své srdce otevřené.

Arthura jsem si zamilovala díky jeho otevřené, dobrosrdečné a vstřícné povaze. Má srdce na správném místě a dokáže se rvát za někoho, když je to potřeba a na kom mu záleží. Jeho srdce miluje a líbilo se mi, jaký měl vztah se svou ženou. Dnes se něco takového nenosí. Kdyby svět měl více Arthurů, myslím, že by bylo hned lépe. To, jak vyprávěl o svém životě bylo milé, krásné a jeho pohled na svět jsem si užívala.

Ale nejen Arthur si mě získal. Byla to i Maddy, jenž jsem v jistém ohledu chápala a porozuměla jí, neboť jsem si prožila něco podobného - ne úplně doslova její příběh, ale jistou část.

Lucille byla postava, která mě chvílemi lezla na nervy - neustále měla potřebu někomu něco diktovat a plést se do života druhých. V reálném světě bych ji vedle sebe nechtěla mít, ale nakonec i ona si mě dokázala získat a i ona měla v příběhu své místo. Její pohled na svět se střetl s pohledem Arthura a tyhle rozhovory zapředávali i do filozofických otázek.

A ke konci jsem neudržela slzy. Byl to krásný příběh o tom, že štěstí můžete potkat v každém věku a můžete ho najít i tam, kde byste nečekali. O tom, že láska může mít několik podob. Je těžké pro mě vyjádřit slovy, jak jsem se během knihy cítila a co všechno ve mě příběh vyvolal. Vím, že jsem si to užila, že mě kniha dokázala rozesmát, ale i dojmout. Kniha mě pohladila na duši a jsem ráda za možnost si ji přečíst.
Nejsem si sice jistá, jestli bych sáhla po knize znovu, ale to nemění nic na tom, že kniha je skvělá. Jen celá tahle recenze je možná trochu kostrbatá, díky tomu, že díky nedostatku času ji píšu dost pozdě a chtělo ji napsat nejlépe hned, abych dokázala všechny ty emoce uchopit.

3 26.01.2024

Při čtení se ve mě odehrávala též jedna velká bouře. Číst se mi to nechtělo kvůli tomu, že by mě to nebavilo - naopak, styl psaní Maas mi sedl a příběh mě strhnul, ale bála jsem se toho, co to se mnou udělá, jak budu postupovat příběhem. Já se čtením byla pozadu a podle reakcí těch, kteří knihu měli za sebou, jsem měla strach. A pro mě to byla emoční jízda, kdy jsem na konci knihy nevěděla, jestli mám být naštvaná nebo dojatá. Míchalo se to ve mě neskutečně. Líbilo se mi, jak na konci všechno zapadlo a že nám autorka jisté věci tají, aby to ve finále mohla využít, jako překvapení. A u této knihy se to podle mě povedlo asi nejlépe. Na konci jsem si řekla prostě wow.
Záměrně neodhaluje všechny myšlenky Cel, ani její plány, aby čtenář mohl být stejně překvapený, jako samotní její přátelé. Na druhou stranu mě trochu štve, že Cel se nesvěřuje ostatním a nechává si plány pro sebe a nechtěla bych být v jejich kůži. Cel se mi tímto dílem dostala více pod kůži a její konec pro tuto knihu. Těším se na další díl a jsem napnutá jako struna.
Rowan je Rowan, tedy Jeřáb, jehož překlad jména mě pořád štve, jeho jsem si užívala. Ano, ač uznávám, že je až moc dokonalý, mě to nevadí. Jeho postava mi v tuhle chvíli jednoduše sedla. Jsem zvědavá, jak se s tím vším vypořádá v dalším díle on.
Kdo mi tam chyběl byl Chaol, jenž podle mě v minulé knížce neměl moc prostoru, ovšem Věž úsvitu to všechno vynahradí ( už vynahrazuje :D ).
Manon skvělá, jako vždy a za mě asi nejoblíbenější ženská postava po Cel. Od začátku jsem doufala, že se její linka bude ubírat tímto světem a těším se její roli v pokračování příběhu.
Kdo se zařadil mezi mé oblíbené postavy je Fenrys. Gavriel taky není vůbec špatný, ale Fenrys na mě svým humorem vítězí na plné čáře.
Pokud jde o zápornou postavu tohoto příběhu, já ji snad nenávidím více, než krále Adarlanu. A doufám, že se jí dostane hodně, hodně špatného konce.

Těším se na další díl a nemohu se ho dočkat, přesto mi to nebrání v tom, abych si momentálně užívala Věž úsvitu a čekám, jak se i tento příběh spojí s celkovým příběhem a co nám přinese nového a zda ho nějak ovlivní.

3 28.12.2022

. Po několika stránkách jsem poznala, že to nebude kniha úplně pro mě - nemyslím tím, že by se mi nelíbila, ale, že ač je to fantasy a točí se to kolem smrtek, na romantiku úplně nejsem.

Emma, hlavní postava tohoto příběhu, vnesla do knihy sarkasmus, který mi sedl. Sice to není postava, kterou bych si zamilovala, ale už jen to, že jsem neměla chuť jí praštit, je u mě úspěch.

Kdo mě z dalších postav zaujal byl Káleb a Eskar. Jen jsem o nich neviděla skoro nic, tudíž jsem si k nim nenašla pořádný vztah. Chtěla jsem vědět, co si každá z těch postav prožila, jak zemřela. Eskar svůj prostor měl, ale další postavy ne.

Je to spíš oddechová kniha, tudíž moc akce tam nebylo, což mě chybělo. Ale to je čistě jen můj problém. Tohle není čtivo, co většinou čtu. O hrdiny nemáte strach, neboť už jsou mrtvý a nejspíš to, ani nebyl účel.

Je poznat, že kniha je zaměřena na trochu mladší čtenáře, než jsem já. I tak se mi kniha dobře četla a nemusela jsem do jejího čtení nutit. Po pár stránkách jsem věděla do čeho jdu a na svět Ruin jsem byla zvědavá.

Pobavila jsem se. U knížky jsem vypnula a za mě splnila to, co jsem očekávala. Taková příjemná jednohubka, ke které se znovu nevrátím. Ale autorka mě nalákala na další díl. Přece jen to nebyl vůbec špatný výlet a o některých postavách bych se chtěla dozvědět více. Přece jen smrtky pochází z různých dob, tudíž se nabízí paleta různých zajímavých příběhů.

3 28.12.2022