cameronova komentáře u knih
Poslední věta knihy "Lidi mě děsí" pronesená vypravěčkou-smrtkou je víc než výstižná.
Redford, květák a káva s cremou nejvíc! Užila jsem si audio verzi a smála se, kudy jsem chodila.
Pětihvězdičkový materiál pro bratry Coeny, taková to byla jízda! Není co víc dodat, díky za tuhle lahůdku.
Po přečtení všech předchozích dílů je tohle obrovské zklamání a rozčarování :( Jako by knihu psal někdo jiný, než dosud.... naprosto nevěrohodné chování postav, zdlouhavé pasáže o ničem, ..... škoda, těšila jsem se moc a dočítala jsem se skřípajícíma zubama.......
Hodnotím jako audioknihu a ta byla především díky skvělému načtení velmi podmanivá a pro mě ani trochu nudná. Jen jsem asi moc nepochopila ten závěrečný cimrmanovský seminář...
Jednoznačně zklamání. Už Stalker byl hodně za kvalitou prvních dílů série a zde bohužel úpadek jen pokračuje.... Autoři vyčerpali zajímavé dějové linky a na efekt šokujícími krvárnami to sotva zachrání.
Jedna hvězda za Prahu, druhá za toho romantického hrdinu, jinak to nemělo ani hlavu ani patu, takže jsem dočetla motivována jen a pouze Čtenářskou výzvou...
Doporučuji snad jedině po přečtení Dívky v pavoučí síti… na druhou stranu je to ale fakt děsnej blábol:( S brownovkami s Langdonem se to nedá absolutně srovnat!
Nedočetla jsem, tudíž hvězdičkovat nebudu, nebylo by to fér..... nicméně za mě tedy neskutečně nudná blbost :( Ještě víc mě udivuje celkové hodnocení a všechny nadšené komentáře, které mě také zlákaly nahlédnout do tohoto žánru, nevyšlo to......
Původně zamýšleno do kategorie s knihovníkem, ale nakonec se z toho pro mě překvapivě vyklubala spíš kniha o jîdle... a taky teda trochu o tom fotbalu :-)
Trpíííííím :-((( Tohle že napsal autor HH? Snad alespoň ten konec bude za něco stát.....
Celkem pohodová kombinace Betty MacDonaldové a Petera Maylea s lehkým kulturním přesahem. To vše do uší od Daniely Kolářové je k procházce ideální.
„Všechno kolem kvasilo, rostlo a nadýmalo se na čarovném droždí existence.“
Ke knize mě nalákala především vinařská tematika a krajina Českého středohoří a v tomto ohledu bylo mé očekávání celkem uspokojeno. Ten balast kolem byl však již místy téměř nad moje síly, protože číst každodenní komentáře k večerním zprávám či rodinné rozhovory-nerozhovory v knížce o víně fakt nechcete. No a k tomu všemu je autorův styl psaní opravdu hodně osobitý, takový podivuhodný slovosled, zkrátka nečte se to úplně lehce, ačkoli by to čtenář vzhledem k tématu tak nějak očekával.
Proč psát něco jednoduše, když to jde složitě, aneb pro mě vcelku banální příběh, který se nepovedlo vyklopit z formy.