Butterfly340 komentáře u knih

Tak tohle bylo naprosto dokonalé!

Už dlouhou dobu se mi nestalo, že bych měla potřebu knihu tahat všude s sebou a číst každou volnou minutu.
Prohnilé město mi vzalo dech a já vlastně lituji, že jsem ho přečetla tak rychle, protože co teď se životem, že? Xd
Vím, že ať už teď šáhnu po jakékoliv knize, tak ta se této prostě nevyrovná.

Prohnilé město je maximálně čtivé. Pořád se tam něco děje, žádný hluchý pasáže. Líbilo se mi, že jsem vůbec nedokázala předvídat, co se stane v příští kapitole, natož abych tipovala konec.
Postavy jsou všechny sympatické, ale to už byly i v prvním díle, co si tak pamatuju. Celou šestku jsem měla ráda. Autorka si s každým z nich vyhrála. Všichni jsou jedineční a uvěřitelní. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo mládí hrdinů. Klidně by nevadilo jim pár let přidat.
Další, co působí velmi propracovaně, je prostředí. Přijde mi, že s každou další knihou je ten svět lepší a lepší. Troufám si říct, že jsem toho už přečetla dost, no a kdybych měla vybrat nejkvalitnější fantasy svět, tak zvolím právě grishaverse. Takže tak.

Prohnilé město je dost zamotaná kniha, čtenář musí být v pozoru každou stránku, nesmí odpočívat :D Zároveň se předpokládá znalost prvního dílu a trilogie Griša. Zvlášť ten první díl je důležitý. Pokud jste ho nečetli, tak se v knize vůbec nebudete orientovat.
Přiznám se, že já jsem ho četla před lety. Něco jsem si pamatovala, ale detaily se mi z hlavy přirozeně vykouřily. Při čtení Prohnilého města jsem toho litovala a nadávala si, že jsem si druhý díl měla přečíst hned po vydání a ne tak dlouho vyčkávat xd

6 30.10.2023

Tak tohle byla katastrofa, jinak se to říct nedá :D Přiznám se, že jsem první díl nečetla (a nepřišlo mi, že by to něčemu vadilo) a po tomhle zážitku ho ani číst nehodlám.

Styl autorky mi absolutně nesedl. Respektive, měla jsem obrovský problém s Rhysem a s jeho částmi. Každá kapitola je napsaná z pohledu jedné ze dvou hlavních postav. A zatímco pohled Bridget byl vcelku snesitelný, pohled Rhyse mi způsoboval až fyzické utrpení. Ten chlap chce permanentně někoho zabít. Na každé stránce aspoň jednu osobu. A do toho má pořád erekci! No a jeho myšlení se točí kolem těhle dvou věcí.

Bridget je naproti tomu zlatíčko. Není to chodící klišé, což oceňuji. Avšak ani ona nedokázala vyvážit utrpení, které jsem zažívala s Rhysem.

Co se týče děje, tak ten je dost předvídatelný. Tak už to ale u romantiky bývá. V tomhle ohledu bych zmínila jen to, o čem se píše už v komentářích níže, tedy přeskakování v ději. Ze začátku mi to nevadilo, ale po nějakých osmdesáti stranách mě mírně rozčilovalo. A po dvou stovkách už mě to vyloženě s... Je to otravné. Autorka popisuje jen útržky, momenty, které ji baví psát. A na to ostatní kašle a prostě přeskočí v ději.

Osobně mi tenhle román připomínal některé příběhy na Wattpadu. Naivní, nedospělý sloh plný klišé.

Jinak ano, v knize se vyskytovaly i erotické scény. Ale nebylo jich tam (díkybohu) tolik, kolik jsem čekala. A to málo, co tam bylo, se dalo v pohodě přeskočit.
Upřímně nevím, co to mělo být, nicméně to bdsm light, jak jsem tomu soukromě říkala, jsem mileráda vynechala.

Kniha mě nebavila. Bylo tam příliš blbostí, o kterých bych tu mohla psát ještě pár hodin, a všechny ty drobné nedokonalosti vytvořily ne zrovna hezké puzzle.
Tímto se loučím s autorkou. Druhou šanci už u mě nedostane.

6 17.09.2023

Přiznám se, že jsem zatím první díl nečetla, takže nemám moc s čím srovnávat.
Každopádně, abych to shrnula, prvních 200 stran jsem byla úplně unešená, velmi mě bavilo to číst. No, to se po těch dvou set stranách zlomilo. Občas jsem měla i pocit, že bych nejradši knihu odložila a už se k ní vůbec nevrátila.
Nakonec jsem to ale dočetla a víceméně nelituju.

Začala bych klady knížky. V první řadě je to ten začátek. Člověk se začte už po první stránce. Taky se mi líbilo, že hlavní hrdinka Dawn je spisovatelka. Inspirovala mě k tomu, abych si našla svůj dlouho rozepsaný příběh a něco napsala.

Těch negativních aspektů je asi víc, alespoň pro mě. Bylo dost věcí, které mi na knize nesedly.
V prvé řadě mi vadilo, jak autorka pracovala s vedlejšími postavami. O nich se v knize prakticky nic nedozvíme. Všechny mají dost ploché charaktery a jsou tam je tak. V ději se objeví zčistajasna a některé se i zčistajasna zase vypaří, třeba takový Micah. Někde kolem strany tři sta měl horečku a dále už se tam neukázal. Záhada.
Dále bych zmínila erotické scény rozepsané na xy stránkách. Nebavilo mě to číst. Permanentně u toho vydávali nějaký skřeky. Jako vážně, na konci už jsem si z toho chtěla rvát vlasy.
Pak mi přišlo takové divné, že na přednáškách mají studenti prezentace. Nevím, jak je to v USA, ale pochybuju, že by to tam tak bylo. S tímhle souvisí i zlozvyk nazývat každého vyučujícího "profesor".

Poslední, k čemu míří moje připomínky, jsou místy nereálné dialogy (schválně, kolik z vás používá v běžné mluvě výrazy jako "nýbrž" nebo "není-liž"?). Nevím, jestli tam občas nezapracoval i překlad, protože i popisy pohybů byly místy zvláštní.

Suma sumárum, dávám čtyři hvězdy za to, že to nebylo úplně pitomý. Z romantických knih je to vcelku nadprůměr.

6 05.03.2023

Tohle měla být sázka na jistotu, ale bohužel. Předchozí tři knihy z této tetralogie mě nadchly, tady však zažívám zklamání.

Co mi na knize nejvíce vadilo, byla Taylor. Je to plus size holka, která kvůli své váze trpí komplexy. Ty její kecy mě štvaly. Na každé stránce musí pindat o tom, že je tlustá. Nechápu, jak s ní někdo mohl vydržet, já to jenom četla a chytala mě z toho migréna.

Její problémy jsem nechápala. Pořád si stěžovala, že má velká prsa. Ok, kdyby jí bylo třináct, asi její nářky chápu, ale borka má dvacet jedna (stejně jako já). Ještě jsem si nevšimla toho, že by nějaký kluk holku odmítnul, protože má moc velká prsa.

Taylor by si měla zajít na terapii, protože je toxická jak Černobyl.
A rovnou by s sebou měla vzít Conora. On byl zlato, i když trochu infantilní. Ale... S Taylor si začal prakticky jen kvůli svému nízkému sebevědomí a jejím kozám. Tolik asi k jejich vztahu. Chyběla mi tam chemie mezi nimi, celý to bylo jen tělesný.

Taky humoru už tam nebylo tolik jako v předchozích dílech. A i hokeje tam bylo poskrovnu.

Každopádně, v díle se párkrát vyskytl i Hunter. A jen mi potvrdil to, že ze všech kluků je právě on ten můj nejoblíbenější xd

Kdybych měla poskládat jednotlivé díly podle toho, jak se mi líbily, tak na prvním místě by byla jednoznačně Hra. Na druhém Lov a třetí by obsadil Risk. A pak, až tam někam na konec, na poslední příčku bych dala Výzvu.

5 16.02.2024

Kniha mě zaujala svou anotací, ale i obálkou. Bohužel když jsem si doma přečetla zdejší komentáře, ihned jsem zalitovala, že jsem si knihu přinesla.
Díkybohu mi to nedalo a začala jsem číst, chtěla jsem se přesvědčit, jestli je opravdu tak špatná.

Po prvních dvaceti stranách jsem to viděla vcelku nadějně a po prvních sto, které jsem zvládla ještě téhož večera, jsem věděla, že z Třech metrů nad nebem se stala moje další knižní láska.

Bavilo mě to strašně moc, možná i tím, že je to něco jiného oproti tomu, co běžně čtu. Je to sice romantika, ale devadesátková, která se od té současné na míle liší. Kdybych měla knihu přirovnat k nějaké jiné, tak bych netušila k jaké.
Je to slow burn, opravdu velmi pomalé. Kromě hlavních postav se v ději vyskytuje velké množství těch vedlejších. Jsou lidi, které to rozčiluje, ale mě tohle baví. Většina současných mainstream romancí se zaměřuje pouze na ústřední pár, a to je nuda. Aneb není nad vedlejší charaktery, které celému ději dodávají nový rozměr, ale i dávku vtipu.

Vztah mezi Babi a Stepem je až roztomile něžný. Ostatně jako celá kniha.

Konec mě zasáhl, a tak jen lituji, že zbytek série nebude zřejmě v češtině nikdy vydán. Protože ten příběh by si zasloužil pokračování.

Překlad byl jeden z nejhorších, jaké jsem kdy měla možnost číst, jde vidět, že to neprošlo korekturou. Význam některých vět si člověk musí domýšlet, hodně se taky opakují slova. I přes to ale dávám knize pět hvězd, protože mě prostě bavila. Není to čtení pro všechny, ale pokud spatřujete krásu v dlouhých popisech a máte rádi hate to love a slow burn, tak let's go.

Několikrát jsem se u knihy upřímně zasmála (třeba ta scéna, kde si Claudio chce promluvit se Stepem) a s některými myšlenkami se dokážu dost dobře ztotožnit (honíme se za penězi, jenom abychom lidem, které nemáme rádi, ukázali, že jsme bohatí. A přitom zapomínáme na to žít svůj život).

Tímto se loučím s Babi a Stepem a doufám, že se přeci jen v nakladatelství smilují a vydají i pokračování.

5 09.02.2024

Autor opět nezklamal. Ďáblova cesta je stejně jako jeho další knihy velmi napínavá a čtivá detektivka, u které budete mít potřebu zůstávat do noci, jen abyste se tedy konečně dozvěděli, co se stalo zmizelému Charliemu.
Přiznám se, že jsem odhalila pravdu dříve než naši vyšetřovatelé, ale ani tato skutečnost mi nebránila užít si zbytek knihy.

Začátek mi přišel takový kostrbatý, a to je vlastně důvod, proč nedávám plný počet hvězd. Přišlo mi, jako kdyby někde chyběla věta či odstavec. Uvedu příklad - Kate něco zjistí, následně se sejde s Tristanem a ten už danou informaci ví a na základě ní vytváří teorie. Přitom v knize není vůbec řečeno, že by mu to Kate pověděla. Pochopila bych, kdyby došlo k přeskočení v ději, ale o to tady nejde, autor detailně popisuje, co Kate dělá, a přitom vynechá to, co řekne svému parťákovi.
Vcelku mě to rušilo při čtení.

Co se mi naopak velmi líbilo, bylo prostředí. Jih Anglie je krásný, a to i v knihách.

5 28.12.2023

Asi začnu tím, že Temné a kruté lži ve skutečnosti nebyly temné a ani kruté. Spíš trochu ulítlé.

Od knihy jsem očekávala víc, mnohem víc. Celé je to napsané dost naivně. Postavy se chovají hloupě, dramaticky a rozhodně ne na svůj věk. Mělo by jim být sedmnáct, ale chovají se spíš na třináct...
Kolikrát to jejich chování bylo i dost zvláštní a jejich důvody k němu nepochopitelné (alespoň pro mě). Uvedu příklad - jedna z postav chodí pravidelně skákat z mostu do řeky, kde se pokaždé málem utopí a kamarád ji musí zachraňovat. A zdůvodnění, proč skákala? "Ona to potřebovala." No a když tohle bylo řečeno hlavní hrdince Grey, tak ta jen pokývala hlavou a chápala to. Jako hezký, aspoň někomu to přišlo normální...

Grey mi vůbec nesedla. Byla hloupá a vlastně celou knihu sebou nechala manipulovat. Neustále oplakávala svou pohřešovanou kamarádku Eloru a mluvila o tom, jak musí zjistit pravdu, ale actually nic nedělala.
Elora mi taky nebyla sympatická. Jak jen to říct hezky - bylo to lehká holka, s prominutím. To, jak se chovala ke svým kamarádům, z toho jsem vůbec nemohla. A nejlepší bylo, že těm to bylo asi i dost jedno, a mluvili o ní jen v superlativech. Ani Grey nebyla výjimkou a Eloru bezmezně milovala i po tom všem, co Elora udělala a jak se k ní zachovala.
Do třetice všeho zmíním Harta, který se od začátku do konce lituje. Je to troska nasáklá chlastem a cigaretami. Čekala jsem, kdy změní svůj pohled na svět a projde nějakou katarzí, ale to se bohužel nestalo.

Abych to shrnula, snad všechny "letní děti" by měly navštívit psychiatra a začít zobat pilule.

To mi připomíná, že jsem vůbec nepochopila celý ten koncept "letních dětí". Proč se jim tak říká a co to má vlastně znamenat. Chápala bych, kdyby se všechny narodily v létě, ale ono tomu tak nebylo xd

Též mi přišlo zvláštní, že se celý děj odehrává v nějaký malý komunitě, která žije v dost stístěnén prostředí. Je to barák na baráku. Ale přesto se hlavní hrdinka může každý večer vypařit z domu a nikdo si za dva měsíce nevšimne, že odchází, natož kam chodí... Asi autorka nikdy nežila na vsi xd

I čas plyne tak nějak zvláštně. Je začátek června, poté uběhne několik týdnů a hle, máme tu druhý týden v červnu!

Co bych opravdu pochválila, tak prostředí. La Cachette se mi líbilo, mělo to podobný vibe jako místa v Kde zpívají raci. Jen bych teda přidala mapu, protože takhle ty popisy byly místy nepřehledné.

Asi bych hodnotila lépe, kdybych byla mladší, to bych určitě hvězdu přidala. Bohužel ty nedostatky jsou velké a nemůžu je přehlížet. Ostatně právě kvůli nim jsem si to čtení neužívala tak, jak bych mohla. Samotný nápad je totiž úžasný. Bohužel to provedení silně kulhá na obě nohy.

5 21.12.2023

Fajn romantická oddechovka, která neurazí, ale ani nenadchne.

Začátek se mi velmi líbil, kniha mě pohltila už na prvních stránkách. Hlavní postavy v podobě Riley a Juliana zažívají bláznivé ráno, v jehož důsledku se seznamují. Tahle část měla tempo a párkrát jsem se u ní i zasmála.
Následuje část s Akademií, která na mě působila tak nějak comfy a přestože se to odehrávalo v létě, tak se mi hodila k současnému počasí xd
Bohužel od poloviny knihy všechny tyhle moje pozitivní pocity vzaly zpátečku spolu s tím, jak autorka ubrala na tempu vyprávění. Najednou se z toho stává obyčejná průměrná romance, která se točí ve smyčce...

Nechápejte mě zle, kniha rozhodně není špatná. Jen díky první polovině z ní má člověk wow pocity, které ale rázem vyprchají a přichází vystřízlivění. Není to prostě taková pecka, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Přesto má kniha několik významných kladů. Tím prvním jsou postavy, které sice občas zaškobrtnou, ale jinak si udržují vysoké morální kvality. To se jen tak nevidí.
Tím dalším je překlad. Cením překladatelku za to, že se nesnažila mermomocí mít vše v češtině, ale texty písní zůstaly v originále. Taky v samotném příběhu najdeme anglická slůvka. Takové ty notoricky známé výrazy, které překládat prostě nepotřebují. Kniha díky tomuhle působí autenticky.

V komentářích níže jsem se dočetla, že příští rok by mělo vyjít pokračování. Tahle informace mě vpravdě potěšila, protože jsem zvědavá, jaký osud autorka připravila dalším postavám.

5 20.11.2023

Začátek mi přišel takový rozvláčný, poměrně dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Nicméně když jsem se dostala přes cestování Polskem, tak se to zlomilo a zbytek knihy jsem přečetla během dvou dnů.

Co mi trochu vadilo, bylo přeskakování. Nedělo se to moc často, avšak jsou místa, kde na sebe text nenavazuje. V jednom odstavci je ve městě A a v dalším už někde úplně jinde...

Humor, kterým je povídání protkané, nemusí sednout každému. Přiznám se, že na začátku mi to přišlo takové na sílu. Jak kdyby se autor nemohl dostat ke svému stylu. Ale stejně jako čtivost, i tohle se zlomilo poté, co odcestoval z Polska xd

Jinak nevím, jestli si toho někdo všiml, ale v první části se docela dost zmiňuje o své přítelkyni. Následně se však dozvíme, že měl nějaký třídenní románek v Talinnu, a přítelkyně mizí ze scény xd

Abych to shrnula, tak kniha se mi líbila. Méně než 40 dní pěšky do Jeruzaléma, ale přesto líbila. Jde vidět, že se autor někam posunul a svou tvorbu ubírá určitým směrem. Což se ne každému může líbit, viz některé komentáře níže, avšak já bych to asi nekritizovala. Je na něm, o čem chce psát.
Poslední, co bych zmínila, jsou krásné ilustrace, které se v knize vyskytují. Je to pastva pro oči. Celkově je kniha dobře graficky zpracovaná a jde vidět, že si s tím nakladatelství dalo práci.

5 13.11.2023

(SPOILER) Jestli jsem u Hadrového panáka zvažovala čtyři hvězdy, tak tady jsem pevně přesvědčená o třech.

Přestože se autorův styl zlepšil, popisy už nejsou tak kostrbaté jako v prvním díle, tak to bohužel zabil námět knihy, absolutní nesympatičnost většiny postav a těžká uvěřitelnost toho všeho.

Lidé umírají jak na běžícím páse. A to vše kvůli sice originálnímu, ale ne moc uvěřitelnému motivu. Nechci zabíhat do podrobností, abych nespoilerovala, takže více se o tomhle rozepíšu v odstavci označeném jako spoiler xd

Co se týče postav, tak zcela chybí Fawkes. To mi přijde poměrně zvláštní vzhledem k tomu, že je po něm pojmenovaná celá tahle série.
Celkově došlo k obměnění postav. Ústřední dvojkou je nyní Baxterová a Rouche. Ten je sice sympatický a stal se mou nejoblíbenější postavou, avšak moc nechápu, jak se tam vzal xd Je to agent CIA a přitom vyšetřuje vraždy. Vůbec se jako čtenáři nedozvíme, protože se vlastně podílí na vyšetřování... Se svou agenturou ani nekomunikuje, nic. Víceméně přijímá rozkazy od FBI. Zvláštní.

Abych celou tuhle problematiku více rozvila, tak na vyšetřování se podílí několik složek. Metropolitní policie, MI5, FBI a CIA (respektive agent Rouche). Spolupráce mezi nimi dost drhne a jejich vyšetřování působí amatérsky. FBI je vykreslena jako parta neumětelů, kteří sice do všeho zasahují, ale pokazí, co můžou. Navíc jim jde víc o mediální obraz než o to, kolik lidí zemře. MI5 to vlastně ani moc nezajímá a vše zlehčují. Vše musí zachraňovat Metropolitní, která se sice skládá vesměs z pitomců, ale nějakým zázrakem to spolu vždy nějak skoulí. Zajímavé je, jak se jejich detektivové permanentně mlátí v kanclu. Profesionální!

Baxterová se chová jako mrcha stejně jako v prvním díle, avšak zřejmě si toho všiml i autor a tak se jí snažil trochu polidštit tím, že jí začal v průběhu druhého dílu vykreslovat jako autistku...

SPOILER

Takže si to shrňme, Loutky zabíjely, protože samy o někoho přišly? To je tak úchylný. A za mě i těžko uvěřitelný. Navíc nikde nebylo popsáno, jak si všechny ty lidi vytipovali. Podle toho, co je psáno v knize, těch lidí muselo být tak 150+. Zvláštní je, že nikdo nic neprozradil v průběhu plánování útoků. Při takovém počtu zapojených je to až zázrak...

A poslední věc, jsem jediná, které přijde, že prolog nekoresponduje se závěrem?

KONEC SPOILERU

Loutkáři se však nedá upřít čtivost. Kniha se dá během dvou tří dnů v pohodě přečíst. Proto jestli váháte, zda by vás to bavilo, tak se asi nebojte a zkuste to. Čtecí krizi si z toho neuženete :D

5 22.08.2023

Musím říct, že mě příběh velmi bavil, měla jsem ho přečtený za den, takže tak.
Postav v knize bylo požehnaně, ke všemu ty jména... Takže tak do půlky knihy jsem se moc neorientovala v tom kdo je kdo a čí příbuzný to vlastně je...
Taky mi lehce vadilo, že Hercula Poirota tam není tolik, kolik bych si přála. První polovinu knihy tam není vůbec, následně je mu věnováno pár stránek a opět mizí ze scény. Vrací se až na posledních 50 stran.

5 26.02.2023

(SPOILER) Čekala jsem od knihy víc. Začátek byl slibný, ale pak se to zvrhlo do takové nepravděpodobné romance, přičemž tomu moc nepomáhala ani hlavní hrdinka.

Amelie je ukňouraná vyžírka, jinak se to říct nedá. Člověk chápe, že to v životě neměla snadné, ale čeho je moc, toho je příliš.

SPOILER

Moc jsem nepochopila celou zápletku. Amelie jede na druhý konec USA do Michiganu, protože má pocit, že jí odtamtud její mrtvá nejlepší kámoška poslala knihu. Samozřejmě jí celý výlet sponzoruje rodina dotyčné mrtvé.
Tohle mi přišlo strašně absurdní. To její lpění na tom, co Jenna řekla Nolanovi. Jakože, proč by na tom mělo vůbec záležet? Jasný, stýská se jí po kamarádce, ale proč na ní nevzpomíná s lidmi, kteří ji opravdu znali?

Další nelogičnost je celý vztah mezi hlavními aktéry. Během 6 dnů láska jako trám a milostný vyznání, přestože Nolan nemá rád lidi a má problém navazovat jakýkoliv vztahy. Nechápu.

Taky se mi nelíbilo to poselství knihy, kdy si Amelie má vybrat mezi univerzitou a Nolanem. A všichni její noví přátelé ji přesvědčují v tom, ať zůstane v Michiganu a na univerzitu kašle. Fakt výchovný.
Autorka mohla nabídnout nějaký alternativy.
Ono to nakonec alternativou dopadne - Amelie jde na nástavbu, kde se chce věnovat fotografování, ale... Eh.

KONEC SPOILERU

Čtyřmi hvězdami hodnotím na hodně dobrý začátek a konec, za krásný popisy (v čele s knihkupectvím, který by chtěl každý navštívit), za Nolana (který se víceméně choval příčetně) a jeho psa Wallyho aza to, že jsem se párkrát při čtení zasmála.

Každopádně, Všechny stránky Amélie je taková těžce průměrná kniha bez jejíhož přečtení bych se v klidu obešla.

5 20.08.2022

Od knihy jsem prakticky nic neočekávala. Zdejší hodnocení je nic moc, tudíž jsem předpokládala, že pod tím krásným obalem bude nějaká průměrná fantasy pro menší. Ale to jsem se pletla.

Čtyři mrtvé královny mě pohltily už od prvních stran a nepustily mě. Příběh ubíhá svižně, pořád se něco děje a kniha prostě nešla odložit.

Zápletka sice místy působí hodně vykonstruovaně, ale v závěru se vysvětlí tak, že člověk nemůže nic namítat.
Postavy jsou sympatické. Kupodivu jsem našla pochopení snad pro všechny.
Nejlepší ale byla Keralie. Hodná holka, která se neztratí. Přesně ten typ hrdinek, které zbožňuju.
I Varina, ke kterému jsem byla nedůvěřivá, jsem si oblíbila a jeho životní příběh mě dojmul.

Asi to nejlepší na celé knize je svět. Autorka se toho nebála a vymyslela opravdu originální zemi. Quadara je směsicí středověku, průmyslové revoluce a budoucnosti. A překvapivě to funguje.

Za mě je kniha prostě bomba, kterou můžu doporučit všem, kteří mají rádi ya fantasy.

5 09.07.2022

Skvělé zakončení série, až je mi i líto, že jsem Stříbrné knihy snů dočetla :)

Začátek byl trochu pomalejší, text působil tak nějak strojeně. Nevím, čím to bylo, ale po pár stránkách se to zlepšilo.
Celkově mi však tento díl přijde jako ten nejslabší ze série, přestože s koncem a rozuzlením zápletek jsem byla spokojená. Prostě, první dva díly byly top, tenhle byl taky dobrý, ale na ty první dva neměl... I tak jsem si ale čtení užila a vřele doporučuji.

5 26.03.2022

Zajímavá kniha, kterou stojí za to si přečíst, pakliže se zajímáte o psychologii či kriminalistiku.

Ze stylistického hlediska je to peklo. Skáče se z jednoho na druhé. Do toho se objevují stovky jmen, které člověk nemá šanci si zapamatovat...
Opravdu špatně se to čte, rozhodně to není kniha pro každého.

Taky překlad místy stojí za to. Oceňuji, že překladatel přišel s vysvětlivkami. Místy to bylo užitečné, ale místy úplně zbytečné (koktejl margaritu snad zná každý) a někde chyběly, dle mého. Taky bych někde nechávala anglická pojmenování, která jsou výstižnější, než za každou cenu používat český ekvivalent.

5 13.03.2022

Není úplně snadné se v jednolitém textu zorientovat. Kniha má několik kapitol, přičemž každá kapitola je tvořena asi tak dvěmi větami. Každá věta tedy zabírá několik stran... Docela brutální.

Co se týče obsahu, tak jde o takovou oddychovku. Nic přelomového nepřináší.

Knihu jsem četla v rámci četby k maturitě. Nemůžu říct, že by se mi nelíbila, to ne, ale do další knihy od Hrabala se asi nějakou dobu hrnout nebudu.

5 06.02.2022

Od autorky už jsem několik knih četla (vlastně by se i dalo říct, že téměř všechny už mám přečtené) a na Čarodějnici jsem se upřímně těšila. Bohužel ta má očekávání rozhodně nesplnila a zatím je to pro mě autorčina nejhorší kniha...

Problém je především množství témat, která se v knize řeší. Kromě vyšetřování vraždy Linnei, vzpomínání na vraždu Stelly a současný život tehdejších domnělých pachatelek, tak můžeme v knize nalézt historický exkurz do čarodějnických procesů, problematiku imigrantů, šikanu v dětském kolektivu a mnoho dalšího. Každému z těchto témat je věnována slušná porce stránek a výsledkem je, že kniha váží asi tunu. Plus, mínus. Přitom by to nebylo nutné. Všechno to tam je, jen aby to tam bylo, hlavní děj to nikam neposouvá a ani s ním nesouvisí. To mi přijde úplně absurdní.

Další, co se klidně mohlo vyškrtat a bez čeho by se kniha jistojistě obešla, jsou ty patetické kecy, které tvoří až neprostupný marast. Všichni vzdychají, jak je vražda holčičky strašná, jak jsou unavení, ale tohle přece musí dovést do zdárného konce! No a vzdychají takhle celých 650 stran. To kdyby náhodou někdo zapomněl na to, jak hrozně současný případ snáší.

S tím souvisí i to, že většina postav je jak přes kopírák. Protože vedou ty stejné řeči. Takže rozlišit od sebe třeba Martina a Patricka, to je nadlidský úkol.
Jediný, kdo z toho vyčuhuje, je Mellberg. Ten sice má občas idiotský nápady a není nejostřejší pastelka v penále, ale aspoň má nějakou osobnost a jako postava se vyvíjí. V tomhle ohledu jsem si ho oblíbila.

Kdyby kniha byla o polovinu tenčí, absolutně nic by se nestalo. Takže tak.

4 04.12.2023

(SPOILER) Tohle bylo znepokojivé čtení. Vážně. Někdy před koncem jsem si říkala, že knihu odložím, protože na to psychicky nemám, ale nakonec jsem to teda dočetla, protože... Vlastně ani nevím. Asi jsem se potřebovala zničit. Projít tou katarzí a tím tenhle příběh uzavřít xd

Začátek byl skvělý. 9. listopad mě chytl od první stránky. Sarkastická hlavní hrdinka dohadující se se svým imbecilním otcem v bistru v LA. Co chtít víc? Bylo to vtipné. Do toho tam pak přišel Ben a začala se odvíjet milá young adult romance... Tahle část mě vážně bavila.

Jenže jak stránky postupovaly, začalo to být temnější a temnější.
Co mě na tom celém příběhu přišlo nejvíc znepokojující byl fakt, že se to stále tvářilo jako dojemná romance. Přitom to byl jeden velký red flag.

SPOILER

Ben se chová jako psychopat. Na první pohled si to třeba člověk neuvědomí, ale když si to vše poskládá... Manipuluje se svým okolím, lže... Zakládá požáry xd Už tomu chybělo jen aby kuchnul nějaký nebohý zvíře.
A Fallon mu to stejně odpustí. A ještě na konci brečí, že to byla její vina. Aneb důkaz, jak Ben dokáže druhý krásně zmanipulovat.
Celý ten jejich vztah je toxický.
Btw, když je Fallon s kamarády v klubu, je opilá a to tak, že sotva stojí, tak Ben ji přemlouvá, aby se k němu vrátila. Svádí ji a chce se s ní vyspat. Víte, co to je? RED FLAG. Brutální. On využívá toho, že je totálně na mraky a vůbec mu to není blbý.

KONEC SPOILERU

Teď se asi divíte, proč hodnotím pěti hvězdičkami. Ten důvod je jednoduchý. Kniha ve mně vyvolala plno pocitů a pamatovat si ji budu ještě hodně dlouho. Autorka má skvělý styl psaní a strašně se mi líbilo, jak romanci vlastně změnila v thriller. Přestože to asi nebylo záměrné.

Knihu rozhodně nedoporučuji mladším čtenářům a lidem, kteří nejsou psychicky odolní. 9. listopad je nutný brát jako špatný příklad, uvědomit si všechny ty věci, který by se vám ve vztahu rozhodně neměly stát. Ne jako sladkou romanťárnu, kterou byste chtěli prožít.

4 24.09.2023

Velmi originální fantasy!

Líbil se mi svět Hyperboreji. Všechny ty věže, kanály, želvy a tropické klima... Hned bych se tam jela podívat :D Autorka tohle vše měla dokonale vymyšlené. V Hyperboreji dokonce nemají týdny, ale čas tam měří na dekády. Tolik asi k propracovanosti.

Zároveň cením, že nešlo o takovou tu typickou young adult fantasy. V Bezvětrném městě nenajdete žádnou romantiku, žádné brutální násilí a žádnou erotiku.

I děj je do značné míry netypický. Většinu knihy pozorujeme běžný život hlavních postav. Teprve až v závěru dochází na strhující akce a zvraty.

Bezvětrné město mě zaujalo a četbu jsem si užívala. Nicméně něco mi tam trošku chybělo. Nějaká větší hodnota knihy, popřípadě vyšší čtivost. Nevím. Jednu hvězdu si teda nechávám v záloze a už se těším na druhý díl!

4 06.09.2023

Tak tohle se solidně nepovedlo. Nejen, že je ta kniha prostě špatná, za mě je i nebezpečná. Vzhledem k tomu, že to cílí na velmi mladé holky...

Mělo to být feministické a ukázat tu správnou girl power, ale povedl se přesný opak. A ty rádoby "poučení", které nám kniha přináší, ty prostě fakt nejsou ok. Například že je lepší nebránit se znásilnění. Že je mnohem účinnější neklást odpor a nechat si to líbit. A že to nejhorší, co může člověk udělat, je volat o pomoc... Jako wtf?
To snad nemůže autorka myslet vážně?
To stejné jako moudro, že v Evropě se sexuální násilí neděje, že je jen v USA...

Taky ty stereotypy, které nám podsouvá... Všichni sportovci jsou sociopati, které nezajímá nic jiného než sexuální násilí, kterého se permanentně dopouští. Jejich rodiče jsou šíleně bohatí a vlivní.
S tím souvisí i to, že pakliže vám tihle lidé něco udělají, nemá smysl to někam hlásit. Vážně, ani to nezkoušejte, je to marný. Teda alespoň podle autorky.

Charaktery jsou celkově velmi nepropracované. Prakticky nic se o nich nedozvíme a vytvořit si k někomu z nich pouto je těžký. Asi jediný, koho jsem jakžtakž mohla, byl Marcus.
Občas se postavy chovají značně iracionálně, jak už bylo zmíněno v komentářích dole. To mě taky štvalo.

Nejvíc vtipný a smutný bylo, když se ten jejich dívčí gang oháněl nějakou solidaritou, přičemž samy se tím ze začátku zrovna neřídily. Ale hlavně že pak měly pilno moralizovat...

Abych to shrnula, tahle kniha byla prostě špatná. Korunu tomu nasadily ty věčné překlepy a rozměry písma level moje první čtení.
Rozhodně nedoporučuju.

4 19.03.2023