burg komentáře u knih

V rámci výzvy 2022 - kniha s předmluvou. Mám stejný názor a stejné pocity , jako Olca1983. Jen s tím rozdílem, že já jako tří a půl leté pískle si pamatuji jen zvonění klíčema v Budějcích na náměstí. A že jsem se tam ukrutně nudil, naši nechtěli jít domů a tak jsem si šťoural hlínu mezi dlažebními kostkami...
Co se knihy týče, přečteno jedním dechem během "speciální operace" na Ukrajině s děsivým mrazením v zádech.
A konec příběhu? Už dlouho se mi nestalo, aby mě něco tak moc dostalo a měl jsem srdce jako ve svěráku. Smutné, děsivě smutné!
Ale já stejně celý léta říkám "bacha na ně!!"

21 08.04.2022

Výzva 2021. Respekt. Hluboký, nejhlubší respekt.

19 27.05.2021

Asi takhle: to, že je pan Eben moudrý, inteligentní a vtipný člověk (čím dál tím vzácnější kombinace!), to jsem tak nějak věděl díky těm létům, kdy jsem na něj narážel v TV. Ale to, že je to (odpusťte mi ten výraz) takovej hlásič a člověk až tak prudce inteligentní, to jsem fakt nečekal.
Myšlenky se četly naprosto skvěle a rozhodně nesouhlasím s autorovo výzvou na začátku knihy "klidně si vytrhni stránku či dvě s úvahami, se kterými nesouhlasíš, milý čtenáři. A pokud ti zbydou jen desky, velice se omlouvám." Ba naopak! Stránek bych klidně uvítal třikrát, pětkrát i desetkrát tolik. Přečíst si pár zápisek - to by byl pravý lék na klasickou českou blbou náladu a nasranost.
Jedinou výtku, kterou bych ke knize měl je ta, že zahrnuje relativně dlouhé časové období (od dubna 2014 až po červenec 2020) a tak si na další pokračování budeme muset asi dlouho počkat. Velká škoda.

18 06.08.2021

Výzva 2022 - kniha, jejíž autor je novinář.
Je to opravdu děsivé - zvlášť při pomyšlení před jakým obdobím kniha vznikla a hlavně při představě, že ač jsme se jednomu podobnému konceptu na konci osmdesátek úspěšně vyhnuli, tak do dalšího se šťastně a s písní na rtech řítíme. Stačí chvíli poslouchat jakékoliv zprávy - EU, ekofašounská ideologie, zákaz selského rozumu a vlastního názoru, cancel culture... Brrr!
V době dočtení jeden z článků na idnes.cz: V Cambridgi učí studenty svobodně mluvit - kvůli CC to neumějí. V Evropě to zkrátka začíná vypadat jako v heslech "Svoboda je otroctví", "Válka je mír" a "Nevědomost je síla". Snad i dokonce že dva a dva je pět. Nebo tři. Prostě tolik, kolik ti řekne Strana.
Perlička: knihu už jsem během posledních dvaceti let četl snad pětkrát a stále se k ní rád vracím, ale celou dobu jsem měl utkvělou představu, že Winstona na konci sice pustí na "svobodu", ale že mu bude se souhlasem Strany a Velkého Bratra dovoleno žít s Julií a časem (bude-li shledán "vyléčeným") mu snad bude umožněno i založit rodinu... Inu - každou mysl a vzpomínku lze snadno upravit, změnit, případně zcela vymazat :)

16 30.10.2022

Výzva 2021. Kniha s pruhovanou obálkou. Snažil jsem se co to šlo, abych se vyhnul vězeňskému prostředí, potažmo holocaustu, protože po několika přečtených titulech hned za sebou už nemám na něco takového sílu. Proto Cop. A dobře jsem udělal - příběh tak spletitý, jak jen cop může být. Jsem moc rád, že i když se příběh zakončil celkem romanticky (kolikrát to takhle skončí v životě?), vyhnula se spisovatelka zbytečnému patosu. A že ač každý pramen onoho copu začíná jako samostatný a celkem křehký dílek, tak vše končí jako jeden pevný spletenec. Zkrátka příjemné čtení, velmi příjemné!

15 12.05.2021

Vážně jsem nečekal, že mě tak moc zasáhne kniha, která by se dala přečíst dvakrát během jedněch reklam v TV. Myšlenky s hloubkou Mariánského příkopu a naprosto NÁDHERNÝ kresby jsou důvod, proč o knize budu ještě dlouho, předlouho přemýšlet.
Při čtení jsem si několikráte vzpomněl na Exupéryho, který tvrdil že správně lze vidět pouze srdcem, protože co je důležité, je očím neviditelné. Tahle kniha to plně dokazuje.
Děkuji pane Mackesy. Z celého srdce děkuji.

14 25.05.2021

Nedá se jinak. Jak je možné, že nejhorší zvěrstva která byla kdy páchána, dělal jeden člověk druhému?

14 28.04.2020

Výzva 2022 - kniha od autora o 22 let starší, než jsem já.
Inu - je úsměvné pozorovat, jak záporákům vše vychází dle připraveného a nadmíru překombinovaného plánu (tedy samozřejmě do finálového zvratu), ale při zachování zdravé špetky naivity uznávám, že ta knížka nedá člověku prostě vůbec vydechnout. Poprvé jsem Šifru četl tak před deseti, patnácti lety v době největšího hypu a líbila se mi. Pak jsem několikrát narazil na film a líbil se mi taky. A až dnes jsem si vlastně uvědomil, jak to měl ten Brown vymyšlený, naaranžovaný a vůbec ne špatně napsaný. Prostě velmi slušná záležitost.

13 10.11.2022

Výzva 2022 - kniha od autora, který prožil první světovou válku.
Po deníku Anně Frankové jsem si řekl, že si dám nějakou oddechovku. A volba padla zrovna na tohle. A hloupěji jsem opravdu vybrat nemohl. Tedy myšleno tak, že je to fakt silná kniha o smutné době, celkově smutné čtení a děsivý konec.

12 18.03.2022

V rámci výzvy 2021 - místo na kterém bych se nechtěl ocitnout. Tedy takhle: podívat bych se tam chtěl. A moc. Ale teď. Rozhodně ne na konci dubna 1986.

A kuafixdoprkennývohrady - do čeho jsem to proboha začetl??? O Černobylu byly popsány stohy papírů a prakticky každý, kdo se o problematiku alespoň vzdáleně zajímá si může dohledat sled událostí téměř po vteřině. Co vám ale nikdo neřekne, jsou vzpomínky Černobylců - pocity lidí, kteří byli toho osudného dne na tom nejblbějším místě. Takže jsem nesmírně rád, že jsem na tuhle knížku narazil. I když se vůbec nečetla lehce a i když by se se svými třemi sty stranami dala přelouskat za sobotu, či neděli, tohle se fakt nedalo. Kapitoly o postižených dětech, o rodinách likvidátorů a o likvidaci zvěře jsem musel neskutečně dlouho vydýchávat. Při čtení o stupiditě "těch nahoře", kterým bylo naprosto jedno, co se děje, hlavně když oni jsou v bezpečí a nemusí s hlavou na špalek. O to větší horor a utrpení, že se nejedná o fikci.

Marat Filippovič Kochanov, bývalý hlavní inženýr Ústavu jaderné energie:
Kontrolovali jsme mateřské mléko – bylo radioaktivní… Odebíráme salám a vejce… Děláme rentgenový snímek: to nejsou potraviny, ale radioaktivní odpad… Na lavičce před domem sedí mladá žena a kojí dítě… Mléko s ceziem… Černobylská madona…

Naděžda Afanasjevna Burakovová, obyvatelka čtvrti Chojniki:
Má dcerka mi nedávno řekla: Mami, jestli porodím mrzáčka, budu ho přesto milovat…

Lilija Michajlovna Kuzmenkovová, učitelka, režisérka:
Včera jsem jela trolejbusem. Chlapec neuvolnil místo starci. Ten mu domlouvá:
Až budeš starý, taky ti nikdo neuvolní místo.
Já nikdy starý nebudu, odbude ho chlapec

Irena Kiselevová, novinářka:
Sousedka mi pošeptala, že rádio Svobodná Evropa hlásilo, že došlo k havárii v černobylské atomové elektrárně. Nepřikládala jsem tomu žádný význam. Byla to naprostá jistota, že kdyby se něco vážného stalo, byli bychom informováni. Budou nás včas varovat. Byli jsme si tím jisti...

Vasilij Borisovič Něstěrenko, bývalý ředitel Institutu jaderné energetiky Akademie věd:

…Na naší zemi už ležely tisíce tun cezia, jódu, olova, cirkonia, kadmia, berillia, boru a neznámé množství plutonia – celkem čtyři sta padesát typů radionuklidů. Bylo nezbytné mluvit o fyzice. O zákonech fyziky. A mluvilo se o nepřátelích. Hledali se nepřátelé.

…Jenže obavu nemáme o lidi, ale o moc! Ve městě měli připraveno sedm set kilogramů preparátů. Prostě dodat jódové preparáty do vodojemů, dolévat ji do mléka. Zůstaly ovšem ve skladech… Hněvu shora se báli lidé víc než atomu.

…Je traktorista chráněný, třeba jen respirátorem?
Ne, pracují bez respirátorů.
Cože, vám je nedovezli?
Ale jo. Dovezli nám jich tolik, že nám vystačí do roku dva tisíce. Ale my je nevydáváme. Vznikla by panika.

…Kdybychom byli jako dříve uzavřený systém, za železnou oponou, žili by lidé dodnes u elektrárny. Utajilo by se to!! Jen si vzpomeňte: Kyštym, Semipalatinsk… Stalinská země. Stále ještě stalinská země…

12 04.03.2021

Čtenářská výzva 2020 - a taky klasika všech klasik. Před rokem, či dvěma jsem v TV chytil tak čtvrthodinový úryvek z třídílné minisérie natočené dle tohohle románu a říkal jsem si, že by určitě stálo za to si knížku přečíst. Což se mi povedlo až teď a jsem nesmírně rád, že jsem se k tomu dokopal - ta knížka nemá (až na pár drobných mušek) žádnou chybu!
Deset lidí na pustém ostrově, deset vražd a deset trestů. A snad i já jsem postupně podezíral všechny obyvatele ostrova. Chvíli. Do jejich smrti.
Možná mi jen vadilo kalkulování onoho N. Z. Namyho, které v reálu prostě nemohlo vyjít. Rozhodně ne desetkrát. Přesto: tuhle jízdu doporučuje devět černoušků z deseti! :-D

12 07.02.2020

Výzva 2023 - kniha odehrávající se ve vesmíru.
Dodneška si vzpomínám na hodinu elektra na střední (dobrých dvacet let zpět), kdy se nám učitel zmínil o tom, že existuje teorie, která tvrdí, že kdyby jednou někdo přišel na to, k čemu vesmír je a proč tu je, vesmír by okamžitě zmizel a jeho místo by zaujalo něco ještě mnohem bizarnějšího a nepravděpodobnějšího. Já vím, je to teorie z druhého dílu téhle legendární série, ale stejně mě to navnadilo ke shánění a čtení třeskutých hlášek mých oblíbených hrdinů.
No dobře, od té doby jsem celou sérii přečetl asi tak pětkrát a dnes už zjišťuji, že ten humor mi přestal krapet vyhovovat (přičemž stále marně přemýšlím proč) a co mě vysloveně sejří, jsou názvy čehokoliv. Postav, míst, dějů a věcí. Neznám samozřejmě originál, ale číst o postavách jako Úlaf Kolufid, Vít Vújagig, planetě Bethselamin, či o Qualaktinském hypermátovém extraktu je fakt hnus.
Na druhou stranu miluju Marwina - tak maniodepresivního robota by snad (ne)chtěl mít doma každý! Tedy do doby, než by se pokusil spáchat sebevraždu.

11 18.01.2023

Výzva 2022 - kniha od držitele ceny France Kafky. A co jiného si vybrat, než Kafku i v názvu, že? :⁠-⁠)
Od pana Murakamiho jsem dosud přečetl jen Norské dřevo, a tak jsem byl zvědav, jestli se mi další autorovo počin dostane až tak pod kůži, jako ono první setkání. A myslím, že lépe jsem ve výběru udělat nemohl. Hodně surrealistické (čím blíže ke konci, tím víc), krapet švihlé, ale o to lépe, hřejivěji a útulněji mi při čtení bylo. Až jsem se dostal do fáze, kdy jsem si říkal "No ne, už zase musím dělat něco jiného? Nepočká to ještě pár desítek stran?"
Snad jen jediné matoucí mi tam přišlo oslovování slečny Saeki (padesátnice) a úctyhodného pána Óšima (který sotva přelezl druhej křížek).
Až jsem z toho všeho dostal chuť na ramen, rýži a uzeného úhoře:⁠-⁠)

Svět je jedna velká metafora, Kafko Tamuro...

11 23.10.2022

Výzva 2022 - kniha mého dětství. Pamatuji si, jak jsem jako malé smrádě jezdil na chalupu a tohle byla jedna z mála knížek, které jsem tak objevil. Skvěle strávené prázdniny. Dodneška si pamatuju, jak Kocourkovští chytali světlo do pytlů, stavěli kašnu, pásli obecního býka, stěhovali kostel a sázeli sůl. A i dnes mě čtení bavilo, stejně jako před čtvrt stoletím. A taky si konečně uvědomuji kde se berou všichni naši vládní činitelé

11 16.03.2022

Čtenářská výzva 2021 - aneb knihu, kterou jsem přečetl a někomu daroval. I když v rámci boje za splnění tématu jsem si krapet upravil pravidla. Totiž knihu jsem na poslední chvíli daroval manželce na Valentýna a pár dní poté jí zabavil (tu knihu) a přečetl :)
Parafrází jednoho klasika: Jedno vám teda povim, bejt Gump neni žádnej med.
Asi to bude ta nejsmutnější kniha s dobrým koncem, kterou jsem kdy četl. Z toho, co dokáže udělat člověk němé tváři často jen za honbou peněz, nebo z toho důvodu, že mě pes přestal bavit, se mi chce vážně blít. Nazývat takové jedince dobytkem, by bylo urážkou oněch zvířat. A vůbec spousta dalších lidí by musela strašlivě moc zabrat, aby se mohli nechat dobytkem nazývat. Zvířata vás buď milují (a to celým svým srdcem), nebo jste jim ukradení. Nic jiného.
Děsně moc jsem chtěl vědět, jak to celé dopadne a zároveň jsem se konce bál, protože konce takových příběhů jsou plné zprávy. Naštěstí mé obavy se nevyplnily a já si skutečně zhluboka oddechl.
A děkuji panu Rožkovi za ujištění, že ne všichni jsou stejní.

11 23.02.2021

Tři robotické zákony - geniálně jednoduché a devět povídek, které jsou ve své podstatě tak jednoduché, až jsou geniální..:-) Přesto se v každé z nich skrývá velká myšlenka. Zkrátka a jednoduše: tohle je nesmrtelná a nestárnoucí klasika a spolu s Poslední otázkou asi to nejlepší, co mistr pera Asimov napsal. Přečteno už několikrát a stále se ke knize rád vracím.

11 19.08.2020

Uff, jsem rád, že ne všichni autoři nutně musejí ve svých knihách vysvětlovat k čemu to sakra došlo - prostě jen vrhnou pár postaviček do děje a čtenáři - snaž se!
Dílko už klasické i když já být autorem, tak ten příběh nejspíš vystavím trochu jinak. Na druhou stranu je dobře, že nejsem autor, protože by to po mě nikdo nečetl :)

11 01.11.2019

Silný, úžasný, nesmrtelný, melancholický a občas dojemně smutný příběh - rozhodně kniha, na kterou budu v rámci letošní výzvy vzpomínat nejvíce.

10 24.05.2021

S detektivkami (skandinávskými obzvlášť) jsem ve svěm životě měl co dočinění jen párkrát - a vlastně všechno to bylo v rámci Čtenářské výzvy. Larsson nezklamal a tak musím říci, že to bylo několik fakt parádních večerů, kdy jsem ani nedutal a čekal co se jak vyvine. Některé moje předpovědi se potvrdily, jiné jsem sám zavrhl s tím, jak se děj odvíjel, ale stejně jsem neměl nejmenšího tucha, kdo je zahradník. Ehm, tedy vlastně vrah :)
Obdivuju všechny autory, kteří napíší něco podobného a příběh, detaily a všechno ostatní udrží jednak v hlavě a dvadnak na uzdě a příběh skončí tak, že čtenář nemá po přečtení pocit, jako by snědl něco děsivě kyselého, zvlášť když měl chuť na sladkou tečku. Rozhodně to nebylo poslední shledání s Miléniem.

10 12.02.2021

Výzva 2023 - kniha o zakázané lásce. Pamatuji si, že jsem knihu poprvé četl na druhém stupni (cca čtvrt století zpět) a příběh mě hodně zaujal. A taky vzal. A nejinak tomu bylo i teď, v rámci výzvy. Jen mi přišlo, že ta Ester se chovala fakt jako naivní a tupá husa. I když - v jejím případě je asi lepší nevědět, proč se ti rodiče tak dlouho neozývají... Smutné čtení a jedna z knih, kterou by si měl povinně přečíst každý.

9 21.11.2023