Bubo19
komentáře u knih
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Tento příběh se mi hodně líbil. Eleanor je svérázná mladá žena, která se chová hodně specificky, její myšlenkové pochody jsou často úsměvné, když se ale postupně dozvídáme o jejím dětství, začíná z toho spíše mrazit. No a úplné vysvětlení v závěru mě fakt dostalo. Jasných pět hvězdiček.
Muž se srdcem kovboje
Jack Schaefer
Příběhy o kovbojích mě nikdy nelákaly, ale na databázi jsem narazila na skvělé hodnocení této knihy, tak jsem se rozhodla, že to zkusím a příběh Monte Walshe, největšího znalce koní v Americe, si přečtu. Kovboje jsem znala jen z pár filmů, kde borci s klobouky a kolty proklatě nízko u pasu popíjeli v hospodě, občas se poprali a občas to skončilo přestřelkou. I v této knize kovbojové, když dostali výplatu, většinu utratili v nejbližší hospodě a patřila k tomu i nějaká ta rvačka. Ale jinak to byli opravdu borci, kteří tvrdě pracovali v často hodně drsných podmínkách, nestěžovali si a měli velký smysl pro spravedlnost.
Smekám před nimi a smekám před autorem, který tak skvěle popsal tvrdý, často osamělý, ale svobodný život kovbojů, a také dokázal vystihnout blížící se konec tohoto řemesla na počátku 20.století. Vůbec jsem nečekala, že mě zrovna příběh o kovbojích tak dostane. Jasných pět hvězdiček.
Takové maličkosti
Claire Keegan
Tato knížka je důkazem, že někdy stačí pár stran a autorka dokáže vystihnout přesně to, co chce. Přestože je téma Magdaleniných prádelen v Irských klášterech velmi citlivé, v knize je vše vylíčeno tak nějak obyčejně na životě jedné "normální "rodiny, jejíž otec se rozhodne, jak bychom dnes řekli, vystoupit ze své komfortní zóny. Závažné otázky jsou v dialozích jen naznačeny, tak jako zoufalá situace žen v klášterech. A jak to celé dopadne, nechává spisovatelka na fantazii každého čtenáře.
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Dlouho jsem odkládala čtení této knihy, ale nakonec jsem byla překvapená, jak moc se mi líbila. Příběh se odehrává v Alabamě v polovině 30.let a řeší se v ní rasismus, rovnoprávnost mužů a žen, a také finanční problémy části obyvatel, ale protože je vyprávěn osmiletou dívkou, ústředním motivem knihy je snaha zjistit, co dělá tajemný soused, který nikdy nevychází z domu. Při popisech otce hlavní postavy jsem nemohla uvěřit, že byla kniha napsána v padesátých letech, klidně by mohl žít v dnešní době. Jsem opravdu ráda, že jsem se ke čtení nakonec odhodlala.
Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
S řeckými jmény se setkávám v našem regionu už od školy docela často, ale nikdy jsem neuvažovala, co museli tito lidé, nebo spíš jejich rodiče a prarodiče prožít. Jak asi musí být náročné zvyknout si v zemi s úplně jiným jazykem, abecedou, krajinou, životním stylem i zvyky. Jak musí být těžké přijmout, že vás v rodné zemi nechtějí, a když už by pak byla možnost vrátit se zpět, zjistíte, že se realita značně liší od toho, o čem jste tolik let snili. Zajímavá kniha, která se čte skvěle, jen musím upozornit, že po přečtení závěrečné porevoluční části budete mít chuť vyrazit na některý řecký ostrov.
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Další krásná kniha od Fredrika Backmana. Jeho příběhy na mne působí jako pohlazení, kolikrát se přistihnu, že se u čtení usmívám, nebo mám v očích slzy, což se mi moc často nestává. Do svých knih si vybírá netuctové hrdiny, ale ukazuje na nich, že máme všichni podobné pochyby, starosti i radosti.
Teď jen doufám, že jsem zvládla pravopis a použití slova svůj, aby mi Elsa nemusela příspěvek opravovat červenou propiskou.
"Mně je k čertu ukradený, v co věříš, ale v něco věřit musíš, jinak se můžeš rovnou na všechno vykvajznout."
"... dospělí jsou obecně vzato lidi a lidi jsou obecně vzato pitomci... dospělí kromě hloupostí udělali i mnoho dobrého...Podle babičky vtip spočívá v tom, že nikdo na světě není úplnej blbec, a není ani nikdo, kdo by blbcem nebyl aspoň trošku. A člověk by se měl snažit žít tak, aby se na téhle pomyslné stupnici co nejvíce přiblížil k pólu neblbců."
Buď jako řeka
Shelley Read
Knihu jsem si půjčila na základě kladných hodnocení mých oblíbených, ale musím přiznat, že prvních padesát stran jsem se nemohla začíst. Pak mě ovšem příběh osudem zkoušené Viktorie chytil a nepustil až do poslední stránky. Kniha popisuje život po druhé světové válce v malém městečku v USA a ukazuje rozdíly, které ve společnosti tehdy panovaly. Po prvních přečtených stránkách jsem netušila, že příběh na mě tak silně zapůsobí. Jasných pět hvězdiček.
Smrt číhá na jarmarku
Anders de la Motte
Druhý díl se mi líbil ještě víc než první. V knize najdeme prosluněné jižní Švédsko, poklidné vyšetřování vraždy a k tomu navíc spoustu starožitností. Prostě pohodové čtení na konec prázdnin. Jen mě mrzí, že tento díl vypadá jako poslední.
Jako hvězdy v temné noci
Jojo Moyes
Pěkná kniha o vzniku Koňských knihoven v USA. Příběh nás zavede do chudé části státu Kentucky v polovině třicátých let, kde se vznik knihoven provozovaných ženami, setkává se spoustou pochybností. Nakonec sice u velké části obyvatelstva vítězí touha po nových poznatcích a taky po zpestření jednotvárného těžkého života, ale i tak čeká hlavní hrdinky spousta překážek. Závěr soudního procesu mi sice přišel zvláštní, ale jinak se mi kniha hodně líbila. Jen mi při čtení bylo líto, že už se dnes děti na knihy netěší, tak jako před devadesáti lety.
Kód růže
Kate Quinn
Tato autorčina kniha se mi zatím líbila nejvíc. Šifrování mě vždycky fascinovalo a o Bletchley Parku jsem samozřejmě slyšela, ale vůbec jsem netušila, co všechno práce v něm obnášela. Autorka se nezabývá jen šifrováním, ale všemi činnostmi, které na sebe navazovaly, a jedna bez druhé by nefungovaly. Vše poznáváme prostřednictvím tří hlavních hrdinek, každá je úplně jiná a za normálních okolností by se nikdy nesetkaly, ale je válka a je třeba prolomit šifry nepřítele, takže rozdíly jdou stranou a všichni táhnou za jeden provaz.
Příběh je zajímavý, napínavý, co víc si přát. Líbilo se mi i to, že autorka na závěr vysvětluje, které skutečné postavy ji inspirovaly, ale také co si upravila pro knihu a ve skutečnosti bylo jinak. Určitě doporučuji přečíst.
Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
Mám ráda cestování a ráda o něm i čtu. Tentokrát to nebylo pěšo po světě, ale autem po České republice a vůbec to nevadilo. Na některá místa jsem zavzpomínala, na spoustu nových mě kniha nalákala. K tomu je všechno líčeno s nadhledem a klidem bez cestovní horečky. Mám ráda, když se lidi neberou tak vážně a umí si ze sebe udělat legraci. Kniha se mi líbila a chystám se na ty, které jsem ještě od tohoto autora nestihla přečíst.
Nejšťastnější muž na Zemi
Eddie Jaku (p)
Kniha je to sice poměrně útlá, ale když si představím, že ji autor napsal ve sto letech, je to úctyhodné dílo. Eddie popisuje svůj život od spokojeného dětství, přes hrůzy a krutosti války a koncentračních táborů, až po znovunalezení svého štěstí po narození syna. Kniha je to velmi působivá. Nutí k zamyšlení nad tím, jak si často nevážíme svých životů a často si je zbytečně ničíme a ztrpčujeme.
"Život je krásný, když mu to dovolíš."
"Prosím, nezapomeň být každý den šťastný, a také činit šťastnými druhé."
Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
Tak toto byla pohodová knížka, příjemná oddechovka, u které jsem se i několikrát zasmála. U Fredrika Backmana mám ráda to, jak dokáže popsat všechny ty nejistoty v nás, to že ukazuje, že má k dokonalosti daleko a klidně si ze sebe dělá legraci. Jeho knihy mi opravdu sedí.
Opatství Northanger
Jane Austen
Jane Austenová psát uměla, když pominu složité popisy citových pochodů postav, ve kterých jsem se ztrácela, a popis opatství, který byl pro mě tak vyčerpávající, jako bych s postavami po všech těch zahradách, sklenících a pokojích chodila celý den taky, nemůžu knize upřít lehkost a nadhled. Ale jinak se vůbec neblíží dílům jako jsou Pýcha a předsudek, nebo Rozum a cit, v těch bylo i něco navíc. Tady jsem si vzpomněla, jak jsem ve třinácti letech nějakou dobu hltala dívčí romány, jen jsem se tentokrát ocitla v jiném století. Bylo to příjemné oddechové čtení na víkend, ale znovu už knihu číst nebudu. Dávám tři a půl hvězdičky.
Doktorka z domu Trubačů
Ilona Borská
Na knihu jsem se dlouho chystala a trošku se bála stylu psaní, ale obavy byly zbytečné, kniha mě úplně pohltila. Druhá půlka, která se odehrává v Československu a na různých cestách po světě, je sice tvořena z velké části dopisy přátelům, takže už to není klasický příběh, ale ani to mi nevadilo. Doktorka Vlasta Kálalová - Di Lottiová byla neuvěřitelně inteligentní a odvážná žena. Jak sama několikrát zmínila, byla ženou činu, v Iráku dokonce dokázala založit československou nemocnici.Také byla neuvěřitelně nadaná na jazyky. I přes tragické události, které ji potkaly, dokázala stále pomáhat jiným lidem. Její životní příběh je velmi inspirativní.
"Pamatuj si, každý je sám sobě tvůrcem nebe i pekla, nosí si je ve svém svědomí."
"Život je tak bohatý a mnohotvárný, že je někdy možné v něm najít štěstí a radost právě tam, kde čekáme jen smutek a odříkání."
"Kdybychom všechno pokládali předem za marné, bylo by to se světem moc špatné."
Sběratelka sirotků
Ellen Marie Wiseman
Knihu jsem dlouho odkládala, ale když jsem se do ní pustila, nemohla jsem přestat číst. Příběh je to děsivý a jsem ráda, že se tam objeví manželé Hudsonovi, i když působí až neuvěřitelně kladně, myslím si, že si je hlavní hrdinka i čtenáři zaslouží. Zajímavý je i pohled na pandemii Španělské chřipky, která proběhla o sto let dříve než ta covidová, kterou si všichni dobře pamatujeme.
Kavárna na konci ulice
Clare Pooley
Pohodová kniha o lidech, kteří by se asi za normálnich okolností spolu nebavili, ale spojí je jeden zápisník. Nedokážu si představit, že by se to mohlo stát v reálném světě, i když někdy bych si to přála. Mám ráda příběhy, kdy se propojí díky nějaké události životy rozličných lidí a oni se dostanou ze svého stereotypního života.
Čekání na kocoura
Michaela Klevisová
Milé povídání o kočkách, kocourech a lidech. O tom jak se navzájem ovlivňujeme, pomáháme si a často se soužitím se čtyřnohými tvory stáváme lepšími. Jednotlivé příběhy končí dobře, tak je to takové pohlazení po duši.
Jeden z nás
Shari Lapena
Je to moje třetí kniha od této autorky a je vidět, že Shari Lapena zápletky opravdu dobře promýšlí. Když k tomu přidám skvěle popsané vztahy v rodinách, myšlenkové pochody a pocity jednotlivých postav, nemůžu hodnotit jinak, než pěti hvězdičkami. Jen knihu nedoporučuji číst lidem, kteří si myslí, že bydlí v poklidné čtvrti plné přátel, kde si všichni navzájem vidí do talíře.
Kocour z Montmartru
Michaela Klevisová
Michaela Klevisová je má oblíbená autorka, ať už se jedná o detektivky, nebo o povídky, ze kterých čiší její láska ke zvířatům. Na povídkách se mi líbí, že ukazují, jak nejen my pomáháme zvířátkům , ale i ony nám. Jako milovník koček, nemůžu jinak , než dát pět hvězdiček.