bosorka komentáře u knih

Miluju knížky, které mě přimějí hledat o tématu dál. A to ty od Ruty Sepetys umějí. Stejně tak i Musím tě zradit. Autorka umí chytnout od prvních stran, vypráví rychle a čtivě, její příběhy jsou napínavé. Romány zasazuje do historických reálií a nelze než smeknout před ní, jak perfetně pracuje se zdroji. Dozvídáme se tak leccos pro nás určitě kolikrát i nového. I tak já, ač jsem samozřejmě něco o rumunské historii věděla, ne zdaleka tolik. Postavy byly výborné, příběh dechberoucí, moment dojetí u mě velmi vysoký, neubránila jsem se slzám. I když částečně to byly slzy vzteku nad tím, jak se mohlo něco takového dít, ta nespravedlnost ve mně tak šíleně rezonovala. Ten život-neživot, kterým Rumuni museli kráčet, ta neustálá obava (a oprávněná), že mě někdo sleduje, ta naprostá neúcta vyšších míst v lidství, to omezování, to je prostě tak moc uff. Částečně jsme to někteří z nás zažili i na vlastní kůži, i když ne tak drasticky jak v jiných zemích (a někde to je dodnes). A možná i proto se to třeba zrovna mě tolik dotklo. Zkrátka u mě Ruta Sepetys tnula do živého a vlastně díky za to.

15 02.03.2023

Tohle mě docela sebralo a navíc inspirovalo a donutilo začít si taky nějakou formu deníku psát (kreslit ne, to mi bohužel nejde ani malilinko). Jít sama se sebou ven, zaznamenávat slovo, pár vět podobně jako Lucie Lomová, která pár vět doplnila kresbami. A která se nebála odhalit sama sebe. Zprvu můžeme mít pocit, že zaznamenávala jen běžné zážitky všedních dní, ale popravdě, ono nic není běžné, vždy problikává něco navíc. A když se rozhodneme psát deník, nikdy nevíme, co se během následujích dní či týdnů uděje. A tak je tu leccos, včetně nemoci, opuštěného hnízda, radosti, změn a dokonce i náznaky dění celosvětového. Život se vším všudy, nakonec i včetně otrávení z toho, že se zavázala denně zaznamenávat, to je na tom tak krásně autentické. Človek by klidně četl i další roky, ale i tak, tu se dá vracet a číst opakovaně.
PS: Výborné vypořádávání se se svými věčnými druhy - Ančou a Pepíkem.

9 27.02.2023

Druh díl hodnotím ještě o fous lépe. Svět, který Jakub Hussar předložil v první části jsem už znala a tentokrát přišlo i několik akcí a zvratů. Četlo se to samo. 4 a půl.

23.02.2023

V tomto případě se asi míjím s většinou čtenářů. Mně totiž asi nestačí, aby byl příběh jen pohlazení po duši a byl hřejivý. I v podobných příbězích o lidských osudech, které se propletou jinak, než by člověk nejspíš dokázal předpokládat, potřebuju něco navíc. Tady jsem se často přistihla, že už abych měla knížku přečtenou a mohla se pustit do něčeho jiného. A že naštěstí čtení odsýpá. To ale spíš z důvodu, že je psané takovým jednodušším jazykem, kdy není třeba extra do hloubky přemýšlet a proplétat se jazykovými skvosty spisovatelovými (i překladatelovými).
Budiž, na druhé straně, co mi nejvíc vadilo, že děj jen jede po povrchu, žádný hlubší vhled, žádný konflikt, který by čtenářovo srdce rozpumpoval. Jen náznaky konfliktů, z nichž by něco mohlo být, ale nakonec vyšuměly do ztracena. Všechny tři hlavní postavy jsou spíše ploché, nepropracované a nakonec i dost nudné. Chybí nějaké pozadí, víme, že se jim něco stalo, ale třeba u Maddy je vše tak nějak v náznacích. Za mě nakonec v podstatě nuda. Příběhů, které jsou lidské, smutné i krásné jsem už četla víc mnohem lépe a zapamatovatelně zpracovaných. Jen v rychlosti, návštěvy hřbitova upomněli na "Vyměnit vodu květinám", což ve mně zůstalo hluboce zakořeněné, život starších lidí zase knihy Backmana, které jsou mnohem živější a propracovanejší. Toto zapomenu do dalšího úplňku, mám ten dojem.

4 23.02.2023

Výrazný počin v české sci-fi, to se nedá upřít. Zaujme především propracovanost světa, kterou autor předkládá s titěrnou precizností. Fakt ovšem je, že kvůli tomu malinko strádá samotná dějová linka, která zase tak moc bohatá není. Čtení to ovšem na konec ani tolik nevadí (ač jsem chvilkami - zase tolik jich nebylo - tak trochu rychločetla). Spád nabírá příběh až v poslední třetině a jsem ráda, že jsem měla hned k dispozici druhý díl.

4 13.02.2023

Styl jazyka mi přišel akorát tak naléhavý, psaní v 2. osobě dodávalo příběhu větší důraz a uvěřitelnost. Měla jsem dojem, jako by mi autorka někde své zážitky vyprávěla, a podobně jako by ji hnal dopředu tok řeči a potřebovala se ze všeho vypovídat, tak i mě hnala dopředu chuť rychle číst a rychle vstřebat. Vzbuzovalo to u mě navíc touhu ptát se, nabídnout i rameno k poplakání, poklepat tu holku po zádech a chvíli ji pevně držet (i když bych se asi bála, abych ji nepřelomila). Zákulisí baletní školy bylo popsáno autenticky, ač člověk něco tuší, nedochází mu celý rozměr toho, jaká je to dřina, fyzická, ale i psychická. Fakt jsem za ten vhled byla ráda. Navíc se to odehrávalo v podobné době, jako jsem já dospívala a leckterá místa mi tak byla velmi známá a to člověka jako ještě víc k vyprávění přimkne, připadá si pak hlavní postavě ještě blíž.

13 30.01.2023

První díl mě asi uchvátil (bylo to pro mě překvápko) o milimetr víc, teď už jsem věděla, co od Neala Shustermana čekat. Ale opět četlo se krásně, jedna báseň prostě, Shusterman píše neskutečně čtivě a chytí čtenáře do spárů od prvního okamžiku. Jeho témata jsou i zde velmi znepokojivá, navazuje tak přesně na minulý díl a přidává ještě další otázky. Například téma vytvoření umělého člověka z "dílů" jiných lidí - jaké bude asi jeho "já", je to vůbec živá bytost, technicky ano, ale jinak?
Téma rozpojování stále žhavé jako rozpálená plotna. Morální témata a dilemata jsou v autorových knihách denním chlebem. Příběh ponouká k zamyšlení se, ukazuje například jak něco, co vzniklo jako původně dobrá myšlenka, se může nesprávně zvrtnout. Kouká i na otázky víry, která může být pro někoho nepochopitelná, řeší přehnané zbožštění a kult, sahá až na dno čtenářových postojů.
4 a půl a těším se na další díl. Snad bude tentokrát dříve.

3 24.01.2023

Černohumorné, ale i smutné, psané odlehčeně (alespoň do jisté míry, co to šlo), s nadsázkou a přitom tak moc ze života i z té nepříjemné stránky. Svým způsobem terapie pro autora/doktora. Četlo se to svižně, ale teda překlad a redakce byly místy odfláknuté (z Enid Blython se stal pán například, jména by si vážně měli všichni ověřovat povinně). Škoda toho.
PS: Seriál, který je podle deníků Adama Kaye natočený, se mi líbil ještě o fous víc než kniha, protože mu tvůrci dodali určitý přesah.

5 24.01.2023

Bavila mě atmosféra knihy, poválečná doba, která se odrazila v chování lidí a hlavně v náladě společnosti. Detektivka má poměrně klasické rysy, tajemný vyšetřovatel, který se s ničím nepáře, brutální sériové vraždy, konané podle nějakého vzorce, ale čte se moc dobře a rozhodně nenudí. Postavy jsou zajímavé a rozhodně mě zajímá, jak bude tato série pokračovat dál.

3 04.01.2023

Bylo potřeba se včíst a naučit se číst zvláštní autorův styl, ale když už jsem do toho vplula, bavilo mě to. To okouzlení hudbou (Pink Floyd především) bylo úplně nakažlivé. Samozřejmě do uší museli jít Floydi jako správný podkres. Autobiografické prvky dodávají na intenzitě. Některé historky a postavy, které se vyskytují v okolí Chlapce, jsou výborné. Jo, a skvělý epilog!

5 21.12.2022

Moc pěkný příběh o přátelství, o předsudcích a také o tom, jak se malé holky musí srovnat se životem plným omezení a lží. Psáno pro mladší věkové kategorie, což je trochu znát na "jednodušším" jazyku a takové trochu šablonovitosti. Zároveň ale moc dobře, že knížky pro mladší generace na podobná témata vznikají. A navíc, když je to kvalitní čtení, co zabaví, zaujme, zamrazí, místy pohladí, místy rozpláče. A snad také přivede k otázkám a zjišťování, jak to v té době a v těch místech bylo, co se tam dělo a jak to nebylo ani trochu jednoduché. A že síla přátelství mnohdy překoná veškeré překážky a příkoří. Více takových knih.

3 21.12.2022

Série o Gereonu Rathovi si stále drží velmi slušnou úroveň. Opět jsem poslouchala audio. Mám velmi ráda Babylon Berlin, které je tato knižní série předlohou, ale jsem docela dost ráda, že se v lecčems liší, kniha je spíš jen námětem a návodem. I přesto, že seriál mě uchvátil o něco víc, musím říct, že zvlášť zasazení do doby se autorovi hodně povedlo. Průběžně budu sledovat dál (ideálně dále jako sudioknihu s příjemným projevem Jana Teplého).

6 13.12.2022

Když jsem prvnímu dílu této série dala 4 *, tak tentokrát se přikláním k 5, i když to není pětka zcela 100%. Nicméně možná to, co trochu ublížilo Prachu, který se snáší ze snů, byla délka a neuškodilo by malinko prokrátit, tady Louis De Bernières trochu ubral a vůbec to nebylo na škodu. Příběh odsýpal v pěkném tempu, přinášel příběhy dramatické a méně dramatické, stačil čtenáře vzít do Británie, ale i na Cejlon a do předválečného Německa. Střídání vypravěčů i typů vyprávění mu velmi prospívalo. Tu ich-forma, tu er-forma, tu dopisy. Ráda jsem se znovu setkala s některými známými z minula, někteří mi stále nepřirostli k srdci (Rosie), u některých jsem byla ráda, že jim autor věnoval prostor (Gaskellová a Christabel) a u některých bych zase potřebovala o trochu prostoru v knize více (Otýlie a Sophie). Každopádně jsem se bavila, i britský humor byl přítomen, takže za mě dobré velmi. Těším se na třetí díl.

1 13.12.2022

Jak já se těšila na další díl Almy a už ho mám za sebou a teď ještě počkat na ten třetí. Takové to, kdy vás knížka pohltí a nechcete, aby skončila, ale zároveň přejete hlavním hrdinům, aby se jejich příběh nějak pozitivně uzavřel. Tak ještě chvilku počkat. A až dočtu třetí díl, budu stopro smutná, že už to definitivně skončilo.
Alma je krásný příběh s několika hrdiny, které vítr rozfouká po celé zeměkouli a kteří se snaží najít cestu - cestu za někým nebo za něčím - a kteří zatím stále ještě putují. Čarozpěv je opojný, místy až magicky, přestože je vlastně velmi realistický. Fascinující je, že člověk má pocit, že čte pohádku a pak zabrouzdá v historii a zjistí, že ono to vážně tak bylo, že Timothée de Fombelle do dějin jen zapasoval svoje smyšlené postavy. Tedy některé z nich smyšlené. Takto jsem se třeba dozvědla o francouzské námořní výpravě lodí Buzola a Astroláb a jejich kapitánovi de La Pérousovi. Člověk toho vážně tolik neví. A já děkuji všem autorům, kteří si dají tu práci s tím, přiblížit jiným zase kousek historie a to navíc tak krásným způsobem a nádherným jazykem, jako to dělá pan de Fombelle.

1 06.12.2022

Mickey Haller mě pořád baví. Ty právnické kličky, ty soudní boje, propletenost všeho. Tohle Connellymu vážně jde. Okořeněno tím, že Mickeymu teď jde vážně o holý život a musí svým právnickým umem zachraňovat sám sebe.

3 29.11.2022

Crossover se Sandmanem naprosto výborný. Ovšem i ostatní povídky se mi velmi líbily. Zámkovi z "tehdejška" jsou zajímaví, jejich osudy mě bavily, občas dokonce i dojaly. Dobré to bylo.

6 14.11.2022

Cosby se nikterak nezdržuje a nastartuje velice rychle poctivě vystavěný příběh "nejlepšího šoféra podsvětí" Buga, kterému se život zamotá víc, než by si přál. Bug se snaží stále tu nakloněnou rovinu, po níž klouže dolů, narovnávat a i se mu to chvíli daří, ale okolnosti prostě nechtějí, aby ji udržel zcela v rovině. A tak nastane veletoč, kdy trochu svým přičiněním do toho tobogánu vstoupí a pak už ho přitažlivost táhne a nechce pustit. A je to jízda. Autor čtenáře hodí do auta, které vystartuje šílenou rychlostí a řítí se vpřed zatáčka nezatáčka, na brzdu zapomeňte. Až filmově mi kniha běžela před očima, svižná, rázná a drsná jak šmirglpapír.

11 11.11.2022

Zprvu jsem byla celkem nadšená, tok řeči, atmosféra žižkových osmdesátek, postavy a postavičky, kterými svou knihu Bohatá zalidnila, ale pak nadšení sláblo. Možná proto, že tam chyběl nosnější příběh, některé z epizod byly výborné, ale celkově to šlo tak nějak do nikam a postupně bředlo. Některé z postav, jak se ukázalo, byly do příběhu zasazené poměrně zbytečně, protože děj nikam neposunuly a samy se tak nějak zbytečně mihly a vymizely. Beny mi seděl míň a míň a ta jeho klika mě vlastně moc neohromila. Nečetlo se to špatně, ale myslím, že se mi brzy vykouří z hlavy. Takové nějaké obyčejné.

3 07.11.2022

Krása, Jan Štifter opět nezklamal. jeho jazyk krásně plyne a hladí, příběhy, které píše, jsou zdánlivě obyčejné, ale přitom mají velkou sílu. Paví hody stavějí na autorově osobní zkušenosti, resp. vyprávění jeho předků a rozjíždějí se do více směrů, přičemž se nakonec stejně spojují u jelenských. Jelikož pocházím nedaleko od "místa činu", krásně mi tam leccos secvaklo - tedy některé z vyprávěnek předků mých. Skvělá knížka, velmi doporučuji.

8 31.10.2022

Po Remarquovi jsem sáhla po poměrně dlouhé době a nelituji. Sice občas jede na podobnou notu, ale jeho příběh měl vše, co má román obsahovat - lásku, bolest, cestu někam, útěk před něčím a k tomu hrozbu. K tomu všemu je to čtivá knížka, kdy mě zajímalo, kudy vedly (a kam povedou) cesty jednotlivých hrdinů.

6 31.10.2022