Borboleta
komentáře u knih
Kate musí zemřít
Alex Lake
Kdybych tyto mainstreamové thrillery nedostávala, tak je snad ani nečtu. Vždycky doufám, že třeba zrovna tento bude dobrý, ale málo kdy to tak je. Kate musí zemřít je v rámci žánru možná lepší průměr, ale to neznamená, že by netrpěla klasickými nešvary podobných knih: postavy jsou ploché a hodně jednoduché a děj je předvídatelný (když odhadnu správně vraha už během první třetiny, tak to fakt není napínavý). Na druhou stranu se to konzumuje tak snadno, jako snídaně v neděli ráno, což někdy může k určité spokojenosti stačit.
Forrest Gump
Winston Groom
Nastala zde vzácná situace, kdy film je lepší, než kniha, a to dokonce významně lepší. Všude se o knize píše jako o humorné literatuře, ale mně vtipná nebo dokonce veselá a na duši pohlazující nepřišla prakticky vůbec. Za to mi ale přišla absurdní (v dobrém smyslu) a chaotická (v tom špatném smyslu). Navíc mi obecně hodně nesedí, když je kniha psaná v ich-formě tak, jak by ta postava reálně mluvila, pokud má mluvit výrazně hovorově, nebo ještě hůř. Sice je to autentické, ale číst se to nedá. Avšak velké plus má u mě pan Groom za to, že vytvořil báječného hrdinu, který dal vzniknout ještě báječnějšímu filmu.
Průvodce neklidným územím - Příběhy českého výtvarného umění (1900–2015)
David Böhm
Naprosto famózní, a to jak po obsahové stránce, tak po grafické.
Varhaník z mrtvé vesnice
Danuta Chlupová
Bohužel, navzdory tématu toto není Lednická a nedosahuje to kvalit Šikmého kostela. Příběh i postavy jsou vesměs poměrně povrchní a úsporná, až téměř minimalistická forma sice přispívá k čtivosti, ale vůbec nepomáhá rozvinout potenciál námětu. Největším zklamáním je hlavní postava, která bohužel nezažije žádný osobní vývoj.
D aneb Příběh dvou světů
Michel Faber
Knížka na mě mávala z regálu už z dálky, protože je prostě krásná. Krásná vizuálně jako objekt, ale krásná i uvnitř. Kdyby ji četlo moje dvanáctileté já, tak bych bylo úplně nadšené, protože putování holčičky a sfingy do fantastického světa, aby zjistily, kam mizí déčka, je přesně něco pro něj. Nejvíc se mi líbila první část odehrávající se v Tomto světě, protože příběhy odehrávající se v Tamtom světě jsou trochu jednodušší. Je to ale čtení (primárně) pro děti, takže určité zjednodušení je žádoucí. Velkou radost mi udělalo, že skrz celou knihu prostupuje duch mojí oblíbené Narnie, jeden z velkých inspiračních zdrojů autora. Nejzajímavější ze všeho je Faberův jazyk a způsob vyprávění, s kterým si ale Viktor Janiš v překladu dokázal poradit.
Hlasy v bouři
Darcy Coates
(SPOILER) Předně je potřeba zdůraznit, že nejde o horor, ale o romantický příběh na pozadí hororových událostí. Protože love story tu je ta hlavní věc, a všechno ostatní se točí kolem ní. To by samo o sobě nemuselo vadit, však se jedná o nenáročnou odpočinkovou literaturu, tak proč ne? Jenže to by to nesměla být tak hrozně špatná love story, ještě ke všemu mizerně napsaná. V jakým světě je normální oslovovat se po první puse "lásko" a při hledání zombíků na půdě obdivovat sošnou krásu aristokratického profilu? Proč chybí na cestě mezi dvěma cizími lidmi a velkou všeobjímající láskou aspoň nějaký zádrhel? Nebylo přirozenější v takto nejistém světě mít radši sex místo oboustraně platonického obdivu? Přitom první půlka knihy byla v rámci žánru celkem fajn, a kdyby tam nebyly nelogičnosti (ani jednoho z nich nenapadlo používat při pohybu po domě baterku, kterou prokazatelně měli), tak bych byla spokojená, že jsem dostala, co jsem čekala.
Co nám oheň vzal
Mariana Enríquez
Horké argentinské noci, pach ve slumu i španělské koloniální domy s barevnými okenicemi, drogy, násilí, obcese, tajemno, lidové pouliční oltáře, děti, které nikdy nechcete potkat i emancipované ženy činu. Mariana Enríquez nám servíruje zneklidňující koktejl namíchaný z temných koutů Buenos Aires, přičemž ty nejdůležitější části příběhu nejsou napsané v knize, ale odehrávají se v našich hlavách. Protože otevřené konce bývají ty nejvíce děsivé.
Za mě nejlepší povídkou bylo Co nám oheň vzal, která je o ženách, které se dobrovolně nechávají popálit od ohně, protože to je to nejlepší, co můžou pro svůj život i životy jiných žen udělat. Nic podobného jsem před tím ještě nečetla.
Andy Warhol: Život v komiksu
Adriano Barone
Na první pohled mě tato kniha nadchla a hned jsem věděla, že bez ní z obchodu neodejdu. Bohužel, původně nadějné vizuální i obsahové zpracování komiksu se mi ale relativně rychle okoukalo a na konci mi přišlo mnohem více únavné, než zajímavé. Chtělo by se mi napsat, že méně je více, že by neuškodilo ubrat, ale těžko to napsat o něčem, kde polovina okýnek je vlastně stejný obrázek... Koneckonců, nejednoznačný Andy, nejednoznačný komiks.
Svět v plakátech
David Rymer
Kniha pro všechny, kteří ocení krásu starých, ručně ilustrovaných plakátů. Ideální také pro ty, kteří si občas sami kreslí, a hledají insipiraci, jak ve zkratce znázornit (nejen) postavy.
Zdroj
Ayn Rand (p)
Kniha mi přijde hodně neobyčejná, přímo fascinující, a to hlavně tím, jak zoufale s jejím poselstvím nesouhlasím. Je naprosto neuvěřitelné, že v celé knize není jediná postava, se kterou bych mohla trochu sympatizovat (možná jedině občas s Dominicou). Úplně všechny důležité postavy jsou buď psychopati, nebo pošuci, nebo obojí. Zbytek je jen tupé nemyslící stádo (v tomhle vyjímečně s autorkou souhlasím). Skoro až mě bavilo číst a čekat, kdy se ta hromada sebestředných psychopatických exotů navzájem pobije, i když většinou jen skrze novinové články. Howard Roark má být (dle záměru autorky) ideální člověk, ale pro mě to je někdo, s kým bych se v reálném životě skutečně nechtěla nikdy potkat, což ostatně ani s těmi ostatními. Je škoda, že během těch 800 stran, prakticky žádná postava nezažije nějaký vývoj. Filozofických mouder bylo vyřčeno ve Zdroji mnoho, nesouhlasím ale ani s jedním.
Velký Gatsby / Poslední magnát
Francis Scott Fitzgerald
Velký Gatsby by si zasloužil plný počet hvězdiček, zato Posledního magnáta jsem přečetla spíše z povinnosti a nedala bych mu asi ani dvě. Vůbec jsem ho nepobrala.
Smrtholka
Lucie Faulerová
Rozumím literárním kvalitám textu, který je technicky vypiplaný a zasazený do přísně dodržovanému rámce jízdy vlakem. Taky si text po celou dobu pečlivě drží stejný specifický jazyk a určitě stojí za zmínku i velice dobrá grafická úroveň knížky. Avšak číst ji mi působilo skoro fyzickou bolest. Dost možná to byl záměr, ale já se na ni nechci dívat ani v mé knihovně, jak mi z ní bylo smutno.
Amerikána
Chimamanda Ngozi Adichie
Jsou to spíš tak 3,5 hvězdičky, na to aby to byly opravdu čtyři, by musela být kniha o něco kratší. V poslední třetině se totiž zdá už bezdůvodně natahovaná a tím pádem začíná trochu nudit. Úplně nesouhlasím s veškerým jednáním, co hlavní postava (respektive hlavní postavy) dělala, a ani si nemyslím, že bych ji vždy úplně chápala, nicméně si myslím, že nám, bílé většinové společnosti, která v našich končinách o Afričana běžně nikde nezakopne, Ifemelu poměrně dobře přibližuje, jak to vlastně s tím rasismem je, a nabízí nám funkční pohled z druhé strany. V tom je její jednoznačný přínos. A taky má kniha krásnou obálku, ale to všichni vidíte už na obrázku :-)
Za objektivem
Laura Magni
Koncept knihy, grafika, výběr osobností i výběr fotografií je moc fajn, ale ten překlad to úplně zabíjí. To se opravdu nedá číst. Chápu, že paní Magni má tak osobitý styl psaní, že překládat ji asi nebude úplně snadné, ale to není omluva pro to, aby to skončilo takovou katastrofou. Přitom jinak by to mohla být povedená knížka.
Anatomie: Příběh lásky
Dana Schwartz
(SPOILER) Pokud hledáte nenáročné čtení do letadla, které vás zabaví na cestu a ještě si v průběhu stihnete dát šlofíka, tak jste tu správně. Pokud ale chcete se kochat příběhovým obloukem, emocemi postav, romantikou, děsivou atmosférou hřbitovů, piteven a smrtící nemoci a rodinnými traumaty, tak jste tu špatně, protože nic z toho tu bohužel není, přestože autorka chtěla.
Hazel se až na jedno zaškobtnutí všechno daří a za svoje rozhodnutí nese jen minimální zodpovědnost. Takto lineární příběh je asi největší nešvar knihy. Přestože oficiálně nic nesmí a už vůbec ne bez doprovodu, tak si dělá, co chce a nikomu to nevadí. Člověk by až řekl, že si někdo všimne, že se ze sídla vážené rodiny stal lazaret pro chudé, ale těžko říct, jestli o tom vůbec ví kuchařka. Vše se dá jednoduše vysvětlit tím, že rodiče mají jiné starosti. Opravdu? To, že se na konci objeví sci-fi vysvětlení, je v pořádku, je to přece fantazie. V pořádku ale není, když svět nefunguje podle jasně nastolených pravidel, to je podvod na čtenáře.
Mezi Hazel a Jackem není žádná vášeň a jediný důvod, proč ji nějak přitahuje, je (asi) zakázané ovoce. Protože jinak fakt nevím, proč by se jí měl líbit. Ostatně není jedno vyznání a dva polibky na "příběh lásky" trochu málo? Nakonec Jackova postava působí spíš jako rekvizita, než jako člověk, ke kterému by měl čtenář přilnout.
Zajímavější je část, kdy se Hazel jde dívat na pitvu a kdy pak chodí do školy. Stejně tak části, kde je popisována římská horečka. Pochvalu zaslouží krásná obálka.
Knihkupectví na Riverside Drive
Frida Skybäck
(SPOILER) Děj je opravdu snadno předvídatelný, ale to asi v rámci žánru není žádné překvapení. Mrzí mě ale, že nebyl naplněný potenciál, který i tak měl. Stačilo třeba Danielův příběh dovyprávět na konci v rámci epilogu a hned by to mělo větší údernost a přesah. Ostatně ta historická linka by si zasloužila být tou hlavní, protože kdyby měla více prostoru, postavy by měly prostor získat větší hloubku a více bychom se mohli porochnit v jejich uvažování a jejich motivacích. Absurdní Sařino jednání by tím získalo zvrácenou logiku a všechno by do sebe líp zapadlo. To by pak bylo rodinné drama! To by byla pecka! Taky mě zajímá, co přesně sestrám udělal jejich otec, a Kristina by si o svém životě po návratu do Švédska zasloužila také víc než jen jeden nebo dva odstavce. Navzdory všemu ale musím uznat, že stránky se otáčely samy, knihkupectví bylo krásně roztomilé a jako odpočinková četba mě to bavilo.
Děvčata první republiky
Dita Pepe
Grafickým zpracováním velice originální a krásná kniha. Bohužel, forma vítězí nad funkcí a tak, obzvlášť pro starší lidi, je text hůře čitelný, takže navzdory obsahu to není úplně ideální dárek pro babičku. Možná to ale vůbec nemá být kniha primárně pro prarodiče, nýbrž pro nás, o dvě nebo tři generace mladší. Škoda, že po mojí babičce takový ucelený životní příběh zaznamenaný nezůstal.
Kvásek
Robin Sloan
Konečně opravdu milá kniha v tom nejlepším slova smyslu. Až mi bude smutno, založím si kvásek a taky začnu péct chleba!
Mlčící pacientka
Alex Michaelides
Ještě třicet stránek před koncem jsem si říkala, že přestože jde o knihu extrémě čtivou, tak se vlastně úplně nepovedla, avšak konec mě přinutil přidat jednu hvězdu navíc. I tak si ale myslím, že jde vlastně o docela průměrný příběh, který trpí tím, že pan Michaelides nechtěl nebo nemohl domyslet všechny detaily a celé to tak nějak dotáhnout.