book74worm komentáře u knih
Další setkání s Hájíčkem a opět jsem nebyla zklamaná - není malých příběhů, malé, osobní dějiny nejsou méně dramatické, než ty z učebnic. Uvěřitelné, životné postavy, zvědavost až do poslední stránky, jak to dopadne. Spokojenost.
Četla jsem ji dvakrát a každému ji doporučuju. Kniha, která mi nabídla jiný pohled na město, kde žiju, na jeho historii. Skvěle napsané, strhující příběh, pro mě - zatím - nejlepší od K. Tučkové.
Kdysi mě uchvátila tak, že jsem se ji chtěla naučit nazpaměť. To je sice už pryč, ale asi navždycky budu mít slabost pro beránky...
Nerozumím vysokému hodnocení této knihy, mě nenadchla ani neurazila, nicméně dočíst jsem ji dokázala, takže 3* z 5. Jak už tu kdosi psal, postavy mi přišly ploché, neživotné, děj prakticky nulový, dopředu se posouval pouze střídáním časových rovin. (Asi si budu muset před dalším podobným dílem načíst nejprve podmínky pro udělení Pulitzerovy ceny.)
Kniha, která mě nutila přemýšlet nad svým postojem k mateřství, která kladla nepříjemné otázky, co bych dělala, kdyby... Včera jsem si ji připomenula filmovým zpracováním, a jistě i díky Tildě Swinton se pocity, které vyvolala kniha, zase trochu připomenuly... Doporučuju, pokud rádi čtete knihy, co jenom nehladí a na které musíte myslet i nějakou dobu po přečtení poslední stránky.
Po přečtení se dostavil pocit, že jsem okusila z dortu pejska a kočičky. Je tu spousta ingrediencí, pro každého něco, a na konci tak z původně zajímavého propletence postav trčí LGBT, ženy v burkách, náznaky konspiračních teorií i politik, co maká a mnohem více.
Dočteno jen proto, abych se dozvěděla, koho s kým ještě dokáže dát autorka, kterou mám velmi ráda jako překladatelku, ještě dohromady.
Kniha je pěkná, ale tak nějak skoro 300 stránek pořád dokola to samé. Jedna hvězdička, že jsem ji dokázala dočíst (co by člověk neudělal pro knižní výzvu...!) a ta druhá je za líbivé fotky. Pro mě trochu zklamání, očekávala jsem více o životním style Dánů, a ne pořád dokola jen o svíčkách, teplém oblečení a radosti pobývat s přáteli.
Skvělá kniha a svědectví o hrozné době. Pokud ještě existuje něco jako povinná/doporučená četba na středních školách, tohle by nemělo chybět. Viděla jsem i jako divadelní představení s Nelou Boudovou.
Červená knihovna, zasazená do atraktivního prostředí skotské Vysočiny. Jazykově dost jednotvárné, postavy dost ploché... ale jako odpočinek po konci semestru dostačující.
Jeden z mála případů, kdy seriál je výrazně lepší, než kniha - skvěle hraje krajina, oko těší sexy kilty a především sošný, rezavý Jamie Fraser, samozřejmě.
(SPOILER) Skvěle popsaný prožívání nešťastný holky, s celkem funkční a milující rodinou, která ale nedokáže poskytnout dostatek přijetí a intimity. Popis všemožných taktik vyhýbání se jídlu, vyjadřování potřeb a pocitů byl bolestně uvěřitelnej, o to víc mě čím dál víc vytáčel vztah/nevztah s Tomem.
Opravdu je možný si s někým několik let intenzivně psát a volat, plánovat svatbu a společnou budoucnost, a přitom se nikdy nesetkat, neznat ani celý jméno? Jak moc v háji musí člověk být, aby se s něčím takovým spokojil? Přiznám se, že jsem až doufala v rozuzlení typu manipulativní psychopatickej soused, protože tohle mi smysl nedávalo.
Je mi líto, že na postihnutí všech nuancí osudů hlavní hrdinky a jejích přátel nejsem dost vzdělaná historicky, politologicky ani zeměpisně. Smekám před překladatelkou, Terezou Semotámovou.
Namlsaná filmem jsem se pustila do knihy - trochu mě zklamalo už to, že uvnitř jsem čekala fotky modelů, ale bohužel, kromě obálky obrázky jaksi nejsou, což zrovna tady chybí... Horší bylo, že se mi nedařilo orientovat v jednotlivých postavách, nemělo to spád. Takže nedočteno. Jeden z mála případů, kdy je film opravdu lepší, než kniha.
4*, a dala bych 5, kdybych se dozvěděla, jak to dopadne s Erikem! :)
Velmi dobrá kniha, vhodní i pro děti a následnou diskusi s rodiči, kteří ji budou mít přečtenou za chvilku. A rozhodně doporučuji upřednostnit knihu před filmovým zpracováním.
Tohle bylo opravdu špatné... jako když máte mizerné rande s upoceně žertujícím chlápkem. Snaží se, pořád mele, padají z něj trapné vtípky a vy jen promýšlíte, jak uniknout.
Vydržela jsem do strany 32.
Odloženo na straně 85, bohužel. Hodně jsem se těšila, ale Ptáček 2 to prostě není, i když je fakt, že jsem ho četla před lety. Přesto si nemyslím, že bych tehdy dokázala louskat cokoli, co by mělo tak nepříjemnou hlavní hrdinku, prakticky nulový děj a šroubované dialogy.
No... tak já nevím, vzhledem k poprasku, která ta kniha vyvolala, jsem si ji přečetla, ale jednotlivé postavy byly naprosto nerozeznatelné jazykem, který používaly, a to mi dost nesedělo. A konec jakoby bez konce. Pro mě 2 * z 5.
Uf...Tohle mi nesedlo, možná proto, že neposlouchám Stouny a nemám ráda Medvídka Pú; Mariin životopis se mi ovšem líbil a Bouře ve Strakově akademii mě až pamětnicky dojala. 3 * z 5
Dočteno jen díky čtenářské výzvě a dostatku času vzhledem k nouzovému stavu. Postrádala jsem avizovaný britský humor, na který jsem se těšila. Úplně k zahození to nebylo, dvě * jsou tak akorát.