Boogie007 komentáře u knih

Bič je moje druhá detektivka od Dicka Francise - otevřel se mi nový svět. Opět si musím pochválit, jaké je to příjemné čtení. "Šťavnaté" ... má nápad, akci, napětí. Také hodně zajímavých informací z různých oborů. Dobrým krokem je, že hlavní hrdina mluví v 1. osobě. Má tak šanci se nám rychle přiblížit, svěřit se nám se svými starostmi, problémy a strachy. A tak zákonitě následuje to, že i my se začneme zamýšlet nad našimi hodnotami, nad naší statečností a ochotou se postavit tomu špatnému.

2 12.03.2019

Pokud se nemýlím, ve francouzském originále je v názvu slovo "oslava - oslavování". Co by mohlo být přesnější? Wiesel přistupuje k postavám (jak jinak než) ze Starého zákona s láskou, snahou pochopit i jejich poklesky, s lidským chápáním i v jádru židovského učení. Otázky klade ne tak, aby nás aby rozjitřily a zneklidněly, ale jeho otázky nás vedou k pochopení, uchopení pravdy, Boha, ...

2 05.03.2019

Pro věřící je modlitba jedinečným způsobem, jak komunikovat s Bohem. Můžeme mu předložit jakýkoliv problém, hlavně ten, na jehož řešení sami nestačíme. V modlitbě myslíme na ty, kteří to z jakéhokoliv důvodu potřebují. Ale nejde jen o různé prosby, také děkujeme za vše dobré, co nás a druhé v životě potkalo, za dary, které se nám od Boha dostávají. Občas ale může dojít k tomu, že nám chybí slova, že si lámeme hlavu nad tím, jak modlitbu zformulovat. A tady máme úžasnou pomoc. A to pro každý den, pro důležité události liturgického roku a života společenství, pro různé životní okamžiky.

2 22.02.2019

Pozoruhodná osobnost, pozoruhodný osud. Uvědomíme si, jak moc nás ovlivňuje prostředí, rodina, zážitky, naše touhy - jejich realizace nebo to, že nejsou realizovány. Také jak moc showbyznys a veřejné povědomí smílá ty, kteří do něj vstoupí. David Bowie měl sílu a odvahu z toho vystoupit, přestal produkovat to, po čem je poptávka a znovu se stal sám sebou. Je však veliká škoda, že mu na to nebylo dáno více času.

2 20.02.2019

Pořád zvažuji, jestli by mě Durrelovic rodina strhla na svoji vlnu nebo jestli bych se z nich nezbláznila. Ale ať tak či tak, tak si o nich všechno se zájmem pročítám a hltám každou Geraldovu vzpomínku.

2 20.02.2019

Staré časy nám jsou dost často podávány jako ideální doba, kdy si byli lidé tak nějak bližší. Ale tento ideál má dost trhlin a tady je popsáno členění do "kastovního systému", závist a přetvářka. Je přítomná ale i světlá strana, mladí novomanželé, kteří nechtějí přijmout způsoby horních vrstev ... a pomůže jim v tom obyčejná/neobyčejná kredenc.

Zentangle je tvořivá forma relaxace, kterou se snadno naučíte. I když vzory někdy vypadají příliš složitě, objevíte, že tomu tak nemusí být. V knížce získáte základní přehled vzorů, kombinací, kde se inspirovat a jak, kde tuto techniku používat.

1 07.03.2020

Zase přečteno jedním dechem. Tentokrát se jedním z hlavních témat staly drahé kameny. Určitě není na škodu získat o nich několik informací (ať už uvažujete o koupi či nikoliv :-)). Překvapivá kombinace zápletky ... raději nebudu víc psát, ať nezkazím dalším čtenářům zážitek.

1 16.01.2020

Milé, vtipné čtení, které bych si asi víc užila, pokud bych byla blíže (osobně) seznámena s britským prostředím. Tak by to získalo nějaký bodík navíc.

1 09.11.2019

Příjemné, nenásilné, vtipně psané čtení. Rozuzlení překvapí, je však zcela logické, jen nemáme mozek inspektora Hasengapa, který (trochu jako Columbo) má o pachateli jasno skoro od začátku :-).

1 26.09.2019

Začátek mě docela nadchnul, příběh měl spád a vtip, pak ale tempo ochabovalo, stávalo se rozvláčným. Dočetla jsem už jenom proto, že jsem byla za polovinou a bylo mi líto knihu odložit.

1 28.06.2019

Poprvé se mi stalo, že jsem se do Francisovy detektivky nemohla začíst, možná to bylo způsobeno stavem mé mysli nebo mě zkrátka moc nezaujaly taje a popisy dostihového sázení. Ale tak od druhé poloviny to už zase byl ten starý DF a nemohla jsem se dočkat rozuzlení.

1 24.06.2019

Kniha, která by neměla chybět v žádné knihovně. Nevím, jak by na mě působila jako na dítě, kterým je především určena. Někdo by ji mohl označit jako naivní, ale autor se snaží dětem předat opravdové hodnoty, naučit je vážit si rodičů, přírody, vlasti, ale i věcí, které považujeme za běžné, ale stojí za nimi opravdový kus práce.

1 18.06.2019

Autor je dobrým nástupcem Roberta van Gulika. Podařilo se mu trefit styl i zápletku a to se ne každému podaří, viz. pokračování Saturnina.

1 17.05.2019

Sérii čtu trochu na přeskáčku, ale vůbec to nevadí. Jen více objevuji osobnost Sida Halleyho, jeho bolest, strach, ale i velkou vnitřní sílu. Kniha se čte jedním dechem.

1 11.04.2019

Felix je příkladem, že jablko nepadá daleko od stromu. Jen se mi zdá, možná až moc srovnávám, že příběh nemá takový spád, ucelenost a konec není přesně uzavřen.

1 31.03.2019

Příběhy soudce Ti mě baví svým spojením historie a inteligentní detektivky. Většinou se tu rozvíjejí ne jeden, ale víc případů, které musí soudce Ti vyřešit. A vyřeší. Ve vraždě na čínském jezeře se vyskytne přímo na místě, kde byla zavražděna prostitutka, a tím to jenom začíná. Záměna mrtvol, nevysvětlitelné mizení, podivné chování, tajemná hra, hrůzné spiknutí.

1 13.03.2019

Kapitán Novotný popisuje 5 cest, které podnikl do míst spojených se životem a tvorbou A. Ransoma. 4 z nich byly přímo za tímto účelem naplánovány, pro pátou to byl (hlavně pro Kapitána) takový bonus. Já, jako typická suchozemská krysa, nemohu 100% docenit a ocenit všechny zážitky a údaje z plaveb, ale chápu, že poskytují neocenitelnou pomoc pro každého, kdo by chtěl podniknout něco podobného.
Tak jako u každé jiné četby jsem vzala celou posádku za svou, byla jsem jim na všech místech po boku, prožívala jsem s nimi radost z objevování. Zdrtila mě zpráva o nemoci a smrti Admirála, úžasné ženy, která na mě zapůsobila už jen tak ze stránek.
Lodní deník, cestopis ... a teď hlavně to, co mě na knize hned zaháčkovalo ... život A. Ransoma a pozadí jeho knih. Snad jako každého mě od prvního seznámení s Vlaštovkami a Amazonkami zajímalo, jestli posádky opravdu existovaly - a místa, lze je někde najít - a co s nimi pak bylo? I jak se sám Kapitán přiznává ke stejnému - je mi nakonec asi tak, jako když se dozvíte o pokladu, vynaložíte spoustu času a úsilí, představujete si, co asi v něm bude, úplně si ho zhmotníte, a pak najednou nad ním stojíte, otevřete víko. Na jednu stranu uspokojení ... mám zodpovězené otázky, které mě tak dlouho trápily, na druhou rozčarování ... od teď mě už "položky pokladu" budou vždycky tížit, až otevřu některou z knížek. Ale stejně myslím, že se nevzdám toho, co jsem si po celá léta tvořila ve své fantazii :-).

1 10.03.2019

Petr Kachna, ještě pod názvem Prázdniny na moři, byl druhou knihou, kterou jsme už od mého dětství vlastnili. Ale na rozdíl od Trosečníků mi k srdci nepřirostl, zatímco Trosečníky jsem četla tak často, že bych je už skoro mohla zpaměti odříkat, Kachnu jsem přečetla jednou a pak odložila. Vadilo mi počeštění jmen (Vlasta - co je to za jméno pro pirátku?) a to, že šlo o smyšlený příběh. Takový, který bych na rozdíl od ostatních nemohla prožít. A tak i teď, kdy mě poskytlo ransomovské období, jsem kolem Petra Kachny kroužila a původně jsem ho chtěla zase vynechat. Ale naštěstí jsem to přehodnotila a přehodnotila jsem i svůj názor na knihu. Teď jsem si ji s chutí užívala, kvůli čtení jsem odkládala spánek ... ještě jednu kapitolu ... ještě jednu ... Je to příjemné čtení, má napětí a spád.

1 07.03.2019

U EH se nepředpokládá, a snad ani autor sám nedopouští, aby se člověk probíral knihou pouze jako pasivní čtenář. Základní věci, problémy, jsou podávány po malých dávkách , v náznacích, pak je na nás samých, jak rychle nám to "zapálí" a vytušíme, co se vlastně na stránkách děje. Jednotlivé narážky se musí poskládat do sebezapadající skládačky, ale přesto si až do konce nejsme jisti, jaký obrázek se vyloupne a nejednou jsme výsledkem ohromeni. Nedílnou součást EH a jeho prací tvoří to, co měl rád, čemu se věnoval (většinou to hrubě chlapské). To buď popisuje tak, že se stávají hlavním tématem nebo jsou prostě jen přítomny a dotvářejí osobnost hrdinů. Některé z nich přijmeme za své, alespoň po dobu čtení, některé nás zavádějí až k odmítnutí a odsouzení, ale to všechno k příběhům a k samotnému autorovi zkrátka patří.
Rajská zahrada vyšla posmrtně a působí trochu odlišným dojmem než ostatní práce. V jiných knihách je přítomna živelnost, jakýsi vnitřní neklid. V Zahradě se láska dvou mladých lidí vytrácí neobvyklým způsobem, a je nahrazena jinou, odchází do šedého neurčita. Po přečtení zůstává pocit něčeho nedokončeného a veliký otazník ... alespoň u mě ;-).

1 04.03.2019