Příběhy o důvěře
Elie Wiesel
Podtitul : eseje o velkých postavách židovské tradice Eseje o velkých biblických postavách z pera nositele Nobelovy ceny za mír a výtečného znalce židovského literárního odkazu. Wiesel své úvahy o životě a době známých postav židovských dějin, jako byl Noe či Mojžíš, založil jak na znalostech jazyka, zvláště na etymologických rozborech, tak i na podrobném studiu Talmudu a Midrašů. Tak jako tyto židovské komentáře Tóry a legendy i on se snaží rozvrstvit hutný text bible a předvést současníkům aktualizovanou podobu života velkých osobností židovské historie, kterou jsme i my přijali za svou. Dalo by se říci, že nám přibližuje věci odtažité. Ale nejen to. Hlavně se dobře ptá a umí postihnout věci podstatné. Proto těchto deset textů nelze chápat jen jako pouhý výklad, ale spíše jako dobře uchopitelnou inspiraci k vlastnímu přemýšlení o vlastních existenciálních problémech.... celý text
Fejetony, eseje Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2001 , PortálOriginální název:
Célébration prohétique, Portraits et légendes , 1958
více info...
Přidat komentář
Židovská intelektuální tradice je tradicí kladení otázek. Drobná knížka zamyšlení nad starozákonními postavami se nese zcela v tomto duchu – na to, jak útlá je, je v ní tázacích vět opravdu nepočítaně.
Součástí židovské tradice je také to, že se v kladení otázek nezastavuje před autoritou. Před žádnou autoritou. I proto je tahle sbírka esejů plná otázek na samotného Hospodina, a to někdy otázek, dalo by se říct, provokativních až drzých (proč byla k záchraně vybrána Lotova žena, když neměla žádné objektivně lepší vlastnosti než zbytek obyvatel Sodomy? To jako, Bože, pěstuješ nějakou protekci? :-). Líbí se mi to. A doufám, že se to líbí i Hospodinovi. Představuji si, že je to podobné, jako když dítě přivádí zvídavými otázkami do úzkých své rodiče. Ti se trochu zapotí, žertem zapochybují, jestli to byl vůbec dobrý nápad, naučit to potomče číst, ale ve skutečnosti musejí být pyšní, když vidí, jak svobodně jsme schopni Boží dar rozumu používat.
Elie Wiesel má trochu smůlu, že jsem jeho knížku biblických výkladů četl relativně krátce poté, co jsem dočetl O svobodě a náboženství sira Jonathana Sackse, což je sbírka úvah, která se zabývá podobnými tématy. A rabín Sacks u mě vítězí. Tam, kde je Wiesel literární a pocitový, tam je Sacks analytický. Wiesel se snaží dopátrat toho, co je asi v textech nevysloveno, zatímco Sacks hledá smysl v tom, co napsáno je. A u Sackse mám také pocit, že jde víc do hloubky, že objevuje skrytější poklady, a že je také duchovnější, v Příbězích o důvěře se někdy přistupuje k Bohu, jako by to nebyl mysteriózní hybatel, ale nějaký všemocný monarcha, jehož činy by mělo být možné vysvětlit logikou tohoto světa.
Každopádně bylo velmi zajímavé Wieselovi rozbory číst, přinesli mi hodně podnětů k zamyšlení tím, že mi zprostředkovaly jiný pohled na známé i méně známé příběhy.
Tato kniha mi byla nabídnuta jako výklad bible, když jsem si stěžovala, že nechápu všechny ty boží tresty. Autor to nazval "o důvěře", protože on je věřící žid a přes všechny pochybnosti bohu důvěřuje. Autor na postavách (Noe, Lotova žena, Hagar, Mojžíš, Áron, Mirjam...) rozebírá jejich psychologii horem dolem, aby nakonec napsal, že nechápe, proč je pán bůh hospodin potrestal. Když to nechápe on, nevím, proč to vůbec psal a proč se v tom patlal. Ke zkoumání postav používal další zdroje jako midraše a talmud, kde jsou biblické příběhy košatě rozvedeny. No a já stále nechápu, jaký to má všechno smysl. Asi cesta která někoho baví, i když nemá cíl.
Zase taková náhoda (související s druhou světovou válkou). Včera Cointreau a dnes Elie Wiesel. O jeho smrti se objevují zmínky už od včerejška a mě to došlo až dnes večer doma, že to je on, jehož knížku jsem dnes dočetl cestou vlakem zpátky do Prahy. Odkud myslíte, že byla ta biblická oqénka :) Z jeho Příběhů o důvěře… Rozplýval jsem se nad tím, jak jsem ho podcenil, jak jsem překvapený, že židovský autor knihy z roku 1998, profesor, nositel Nobelovy ceny míru… vyjadřuje hodnoty, které mi jsou blízké a jsou pro mě tak aktuální a v některých kruzích tak vzácné. Včetně feminismu!
Jeho pojetí židovství bylo rozhodně nesionistické. Ostatně po vzniku židovského státu odjel do Izraele, ale prvotní nadšení vystřídalo rozčarování z toho, že Izrael odmítá přijmout zkušenost diaspory.
Za židovskou tradici považoval právo každého jednotlivce na odlišnost, respekt k cizincům, každá bytost odráží podobu Boha, který nemá tvář, pouze v diktaturách jsou si všichni lidé podobní, mluví stejným jazykem, mají stejné cíle a uctívají stejné věci.
Proto jako vášnivý bojovník za lidská práva a stoupenec Izraele obhajoval věc sovětských a etiopských Židů, nikaragujských indiánů, v Argentině zmizelých kambodžských uprchlíků, Kurdů, obětí apartheidu a hladomoru v Africe či zajatců v bývalé Jugoslávii.
A stojí ještě jednou za zmínku, že byl feminista.
Přinášel opravdovou důvěru a naději. Ne strach. Chtěl, aby se nikdo nemusel cítit cizincem vůči bližními ani vůči sobě samému.
Štítky knihy
eseje judaismus Bible Talmud biblické postavy Starý zákon proroci židovské tradice
Autorovy další knížky
| 2014 |  Noc |
| 2002 | Pátý syn |
| 2001 |  Soudci |
| 2007 | Šílená touha tančit |
| 1994 | Návrat do Sighetu |
Pokud se nemýlím, ve francouzském originále je v názvu slovo "oslava - oslavování". Co by mohlo být přesnější? Wiesel přistupuje k postavám (jak jinak než) ze Starého zákona s láskou, snahou pochopit i jejich poklesky, s lidským chápáním i v jádru židovského učení. Otázky klade ne tak, aby nás aby rozjitřily a zneklidněly, ale jeho otázky nás vedou k pochopení, uchopení pravdy, Boha, ...