Boogie007 komentáře u knih

Ani ne tak detektivka, jako thriller. Už od začátku víme, kdo je představitel a nositel zla, očekáváme, jak se projeví a především, jak bude vůbec možné se mu dostat na kobylku.

3 14.10.2019

Nepřijde mi to jako typická detektivka - trochu thriller, trochu paměti, reportáž. Start poněkud zpomalený, ale pak to nabírá otáčky. Dostihy přítomné jen jako doplněk, hlavním tématem je zde politika a volby ... a vztah otec x syn. Opět oceňuji "já" formu.

3 29.07.2019

Po letech jsem začala znovuobjevovat duo Kutinová - Kubátová. Jak slova matky, tak i dcery mi rozechvívají srdíčko, startují i moje vlastní vzpomínky, okouzlují neuvěřitelným lidstvím a klidným vzdorem proti někdy ne moc přívětivému osudu.
Tentokrát to je kombinace receptů a vzpomínek té mladší, které se předávají z generace na generaci a zabydlí se na každodenním nebo svátečním stole. Komu z nás se při tom nerozezní chuťové pohárky vzpomínkou na ten "náš" recept, který nám předkládala babička či maminka - chuť a obraz, který se snažíme napodobit a znovu zažít.

3 23.07.2019

Tady došlo k tomu, čeho jsem se u D. Francise obávala. Příliš překoníčkováno. I když mám jinak koně moc ráda, tak hrozně nerada čtu o tom, jak je dostihový sport degradován a zneužíván pro peníze, vydírání a k všemu, co se k tomu váže. V tom, co jsem zatím četla, bylo dostihové téma trochu naředěno jiným povoláním hlavní postavy. Je ale pravda, že tady mi to trochu nahrazuje stálá myšlenka na skvělou "Vraždu v Orient expresu" a zcela jasný odkaz na Hamleta ... toho mimochodem doporučuji jako doplňkovou četbu ať před či po přečtení "V šachu".

3 22.03.2019

Rodina, pro kterou je dobrá pověst nejvyšší metou a za tím "jdou i přes mrtvoly". Dědictví, o kterém má každý jinou představu. A jediný muž, který je schopen prohlédnout, co stojí za chováním jednotlivých lidí a odkrýt pečlivě střežená rodinná tajemství.

3 20.03.2019

Artur Ransome uvedl v této knížce poprvé na scénu dvě skupiny dětí - Vlaštovky a Amazonky. Zprvu znepřátelené strany, pak plující pod "stejnou vlajkou". Dále představuje domorodce a (vysloužilého piráta) kapitána Flinta, kteří sehrají své důležité role nejen zde, ale i v následujících dílech série. Je to nádherné, kempovat spolu s nimi na ostrově Divokých koček, objevovat nezmapované kraje, podnikat dobrodružné výpravy a pátrat po ztraceném pokladu kapitána Flinta. Kéž by tak mohly mít delší prázdniny ... a my víc ke čtení ;-).

3 28.02.2019

Jak se říká, vše zlé je k něčemu dobré ... nebýt toho, že Tom Dudgeon byl donucen porušit jedno z nejdůležitějších pravidel, tak by Dick s Dorotkou zůstali suchozemskými krysami (i když s bydlištěm na lodi), nepoznali by členy klubu Lysek a my bychom neměli co číst ;-).

3 25.02.2019

Jen pár dnů poté, co se Walkerovic sourozenci vrátili z nechtěné cesty po moři, už před sebou měli vyhlídku na další dobrodružství. Cílem expedice se stalo zmapování neznámého území. Čeká je tu jedno překvapení za druhým ...

3 24.02.2019

Nejsem dobrý čtenář detektivek. Většinou nezvládám čekat na rozuzlení a brzo po začátku přetáčím na konec a pak zbytek v klidu a pokoji dočtu. Ale tady jsem se nechala unášet proudem. Hlavní postava mi zcela přirostla k srdci - člověk raněný, ale klidný, vědom si vlastních mezí, které ale dokáže v případě nutnosti překročit. S velikou chutí jsem si četla informace o jeho práci - prodeji alkoholu (i když se nejblíž k tomu dostanu jen tak ve formě rozinek v rumu). Tudíž, shrnuji jako čtivou, přemýšlivou, akční i informační záležitost.

Jiri8325 přesně shrnul i můj názor.

2 05.09.2020

Kniha se velmi dobře čte. Zajímavé téma, hlavně pro milovníky knih :-). Jen závěr mi přišel poněkud překotný.

2 05.09.2020

Příjemně čtivá historická detektivka. Barvitě popsané prostředí (rytířské klání, středověká Praha, ...), postavy (i skutečné) a soudce Melichar, kterého bych označila jako českého soudce Ti :-).

2 17.03.2020

Stále ještě dost lidí je dobře seznámeno s šedivou, nesvobodnou atmosférou dob minulých. Nevýrazné obličeje, stálý dohled a hradba mlčení, na to naráží hlavní hrdina v bývalém SSSR při pátrání po tajemném Aljošovi a zhodnocení reálnosti hrozby členu královské rodiny. Dobře popsané akční scény, zmínka o závodech v Pardubicích, tomu dávám plusové bodíky, ale už mě moc nenadchla zápletka, která mě hodně připomíná scénáře a klišé vznikající za Studené války.

2 27.02.2020

John Grisham je velmi dobrý spisovatel. To mi dokázal už v prvních odstavcích, kdy čtenáře seznamuje s pravidly baseballu. Něco, co by mě jinak bezpečně uspalo po pár vteřinách, podal tak, že jsem četla lehce a se zájmem. A to byl jen začátek, pak se na pozadí baseballového světa rozehrál příběh otce a syna a nenaplněných snů a velká tragédie.

2 18.02.2020

Ano, jak se zmiňují předchozí komentáře, tuto knihu nelze označit jako detektivku. Tím asi dost čtenářům připraví zklamání. Příliš zdlouhavé a popisné odstavce o architektuře, ze kterých jsem měla pocit odcizení a špíny. "Šedivý" pocit mě neopouštěl ani dál, ale říkám si, že to tak asi mělo být. Tak jako u nás se hrdinky, ale i celá finská společnost, potýká s dnešními problémy - nedostatkem kvalifikovaných lékařů a personálu, pokřiveným přístupem ke stáří, kdy se s věkem neváže moudrost a soucit, ale staří jsou přítěží a problémem. Ale i ti muži a ženy vyššího věku mají stále city, zvláštní smysl pro humor a přístup k životu a smrti. Tak že, zbavte se čekáním na klasickou zápletku a rozuzlení a nahlédněte do světa domovů důchodců a pečovatelských center očima jejich klientů.

2 15.02.2020

Silná osobní zpověď, vzpomínky na doby plné úspěchu i zatracení, pohled na dění a osoby, které protkli její životní putování. Autorka je velmi přímá, nic nezastírá, i k bolestným věcem se staví přímo čelem. Velmi si užívám i její osobitý styl psaní.

2 07.02.2020

Pro mě čtení poněkud ztížené formou scénáře - divadelní hry - současně sledovat dialog a kdo to pronesl, pak jsem se od toho odbourala a jen se soustředila na obsah. A to už jsem si jen vychutnávala nepilovskou milou klasiku.

2 11.10.2019

Knihu jsem otvírala s pochybami, zda nebude čtení nudné, když už vlastně víme, kdo je tu záporák. Rozhodně se mi obavy nevyplnily a hltavě jsem se vrhala na každou další stránku.

2 12.05.2019

Po knize sáhnu, když cítím potřebu se vnitřně zrelaxovat, potěšit duši. Pan Hilský je příkladem člověka, který umí předat znalosti, ale k tomu i kus člověčenství. Člověk, který opravdu umí a nijak se tím nekasá. Díky jemu rozumíme Shakespearovi líp, než ti, pro které je angličtina rodným jazykem.

2 31.03.2019

Byla jsem malá, měla jsem zrovna angínu a protože jsem čekala na další dávku antibiotik, mohla jsem se dívat na televizi do nočních hodin. Dávali Poberty a mě zcela uchvátili (něco podobného se mi stalo jen u Frajera Luka). Na další shlédnutí jsem si musela počkat, až se mi podařilo konečně sehnat DVD, ale ke knížce jsem se dostala snadněji. V knihovně jsem si ji půjčovala několikrát ročně. Tak moc jsem ji toužila mít doma, že jsem uvažovala o "trvalé výpůjčce". Nakonec jsem ji objevila ve výprodeji a můj štít zůstal čistý :-). Čtení se musíte naplno věnovat, autor rád používá věty, které zaberou skoro 1/2 stránky, tak se nesmíte ztratit. Ale příběh náhlé volnosti, poznávání světa dospělých, automobilu a koně s neobvyklou chutí mě natrvalo zaháčkoval.

2 20.03.2019