Blondebookdevil komentáře u knih

Za mě lepší než první díl, ve kterém mě štvalo chování hlavní postavy, v této knize jsem se s tím poněkud smířila, protože alespoň vyvíjela nějaký zájem o domácí pohodu (i když se jí to opětovně nedařilo.)
Příběh je různě propletený, množství postav nás může zmást a vrah překvapí. Přála bych si, aby se už dala Lottie do kopy (sama se sebou + i s Boydem...) a taky už se vyšetřování netýkalo jí samotné (chování Chloe tady nepochopitelné). Vyšetřování ubíhá, konce dojdete rychle. Těším se na další díly, viděla jsem, že v originále je jich už plno. P.S. Objasní mi někdo záhadu překladu? Jak někoho napadnou Ukradené životy ze Stolen Girls? :D Stejně jako Andělé smrti to nemá s příběhem nic společného, ale asi tomu nerozumím. :D

7 07.03.2020

Prévert je jasným důkazem toho, že poezie nemusí být veršovaná, jeho volný proud myšlenek jde přímo ke mně a dotýká se mého srdce.

2 07.03.2020

Musím se přiznat, že jak knihy, tak filmy s tématikou války a holocaustu nevyhledávám a není mi to nikterak příjemné. Avšak jsem 7. bod čtenářské výzvy přijala a řekla si, proč ne? Myslím, že jsem sáhla po dobrém čtení, když hodnotím knihu po stránce jazykové a vyprávěcím způsobu, tak se mi četla dobře. Ano, chápu tady rozhořčené komentáře, že knihy o koncentračních táborech se nemají "číst dobře". Pak si dnešní generace představuje válku zkresleně. Není tomu tak. Právě mám dojem, že se s Osvětimí a obecně s tématem holocaustu roztrhl pytel, nicméně je obtížné si mezi tím množstvím najít něco, co vás chytne a pustí až na poslední straně. Údajně všechny události spisovatelce předal sám Lale, možná je to také jak říká další z komentářů; už vytěsnil ty hrůzné vzpomínky a raději vyprávěl to, z čeho tehdy žil a díky čemu přežíval. Lásce, naději, pomoci ostatním lidem. Určitě si přečtu i Cilčinu cestu, byla to zajímavá postava, tak jsem ráda, že má vlastní příběh. Za mě tenhle příběh určitě ano.

10 24.02.2020

Trochu lepší než průměrná detektivka, zápletka zamotaná s množstvím postav, avšak ty, které by si měl čtenář oblíbit hlavně, si prostě oblíbit nejde. Lottie Parkerová je taková směsice všech známých detektivů - má problém s alkoholem, nezvládá domácí situaci a má něco jako OCD.(?) Jediná sympatická postava je Boyd, který (opět nečekaně) má slabost právě pro šéfku Lottie. Krátké kapitoly napomáhaly svižnému tempu a v podstatě jsem dostala dobré čtení, až na některé věty, které zněly prostě divně (chyba překladu?) anebo byly chybné doslova. Zkrátka jsem si nedokázala oblíbit ani jednu z postav (i když prostoru tam měly hodně), a proto jedna * dolů, avšak věřím, že to další díl napraví.

3 24.02.2020

(komentář může obsahovat spoilery)
Po dlouhé době se setkávám s Harrym Holem. A že je to setkání plné zvratů a nečekaných momentů. Jo nás nešetří a hned se zbavuje oblíbených postav. Ale že by i Harryho? Ne, toho prostě ne (aspoň prozatím.) Je fakt, že jsem se bála nudných pasáží, protože přece jen má kniha 576 stran a už se mi párkrát u Nesboho stalo, že jsem nevnímala, o čem mluví. Ale tohle bylo totálně skvělé; klasika vychlastaný Harry, bez toho by to nebylo ono; tipování si toho, kdo z blízkých postav je vrahem; odkazy na písničky a anglické fráze. Do toho pasáže z Afghánistánu, odporný Svein Finne, Harryho vroucí vztah s Olegem... Pro mě z toho čiší ta propracovanost a smysl pro detail, chápu, že se o to autor snaží jistě v každé knize, ale tady mě to nějak nejvíce chytlo a čtení jsem si vážně užila.
A teď, zůstane s Katrine v Oslu anebo se vydá za Kajou? "Nadechl se, schoval předmět v dlaních a vrhl jím. Kostka se kutálela po pultě..."

8 18.02.2020

Jsem si jistá, že tím, co chci právě napsat, určitě vybočím z řady nadšenců opěvujících tuto knihu a Colleen samotnou.
Na úvod - ano, dala jsem na všechny kladné recenze a chvály, které se na mě hrnuly ze všech stran. Věděla jsem, že jdu do slaďárny, které většinou neholduju, ale byla jsem jednoduše zvědavá.
Po 100 stranách jsem mohla usoudit toto: Quinn je žena, která nemůže otěhotnět (je neplodná) a tím pádem svádí vinu na všechny kolem sebe, hlavně na manžela, který jí začíná být dokonce nepříjemný, i když jí vůbec nic neudělal. Graham je typ poslušného, vzorného a naprosto dokonalého manžela (někdy až moc). Quinn se stahuje do sebe, brečí ve sprše a s manželem kolem sebe chodí jako dva duši, on kolem ní našlapuje po špičkách, místo aby se sakra zeptal, co se děje, nebo se mu ona svěřila, aniž by čekala, než se zeptá.
A takhle to bylo víceméně až do konce. Táhlo se to a hrozně mě to nebavilo, nemělo to žádnou zápletku, pointu, vlastně nic?
Vadilo mi omílání sexu pořád dokola, ale Quinn šlo jen o samotné oplození a jak při tom myslela na ovulaci, bylo vážně na facku.
Umělé oplodnění se nezdařilo, adopci bylo těžkou realizovat, ale když měla možnost použít matčiny peníze nebo přemýšlet nad Grahamovým nápadem, raději se ještě stáhla víc, její monology se zdvojnásobily a zase si brečela.
Sama sebe obdivuju za to, že jsem vydržela do konce, kdyby byla knížka tlustší, asi to nedám. Vlastně si za to tleskám, protože konec, resp. dojemné dopisy, které Graham Quinn schoval do krabičky, to možná u mě trochu zachránily a já se rozhodla o hvězdu navíc. Bohužel, nijak víc jsem se nedojala ani mě konec nezahřál u srdce, protože byl tak kýčovitý a nereálný jako vlastně celá kniha. Graham přiletěl za Quinn, která byla u sestry, jen aby jí dal přečíst ty dopisy a ta mu vše lusknutím prstu odpustila, omluvila se, uvědomila si, že stojí za to dál bojovat, že vlastně nemusí mít děti a místo nich si pořídí psa. Uf, ještě že takhle jednoduché to je. Není ale lepší si sednout a promluvit si, pokud se cítím hrozně nebo mám nějaký problém, komu jinému bych se měla svěřit než manželovi? Tady vlastně její "spřízněné duši"?
Pasáže z minulosti mi přišly přehnané, vyspala se s ním, poté co spolu strávili jeden den/noc a v podstatě se neznali...V ten samý den ji ještě představil rodičům a vše bylo taak dokonalé.
Chápu, že téma nemožnosti otěhotnět se zas tak často neprobírá a je to vážný problém, ale tady se dělal z komára velbloud, přinejmenším v komunikaci obou manželů...
Takže škoda, moje první setkání s Colleen úplně nedopadlo.

4 08.02.2020

Kromě toho, že se kniha odehrává na odlehlém ostrově Grónska, tak vás autor vtáhne i popisy grónské přírody, kultury a politiky. (A lovení tuleňů, za mě nepříjemná scéna.)
Když se našla mumie zamrzlá v ledu, o které se myslelo, že je několik set let stará, čekala jsem, co se z toho vyvrbí. Bavila mě více dějová linka z minulosti, možná i proto, že pro příběh byla důležitější. Vrah nešel nijak uhádnout, ale vše se vysvětlilo a nejsem zklamaná. Další díl by mohl být o něco zajímavější, pokud se má zaměřit na osobní životy Matthewa a Tupaarnaq, už teď se těším.

2 07.02.2020

Nečetla jsem autorčinu předchozí sbírku, a proto nemám srovnání, avšak něco mi říká, že se nese v podobném duchu jako O čarodějnici, která se nenechala upálit. Je pravda, že ženy nejsou úplně všude rovnocenné s muži, denně vídáme na internetu případy znásilnění a týrání, avšak tady mně přijde že se Amanda chytla jediného - nenávisti k takovýmto mužům a pozdvihla ji na první příčku. A pak už se to jen opakovalo - zápaldenci, nenávist, povstaneme... Knihu jsem vyhrála v soutěži, ale sama bych si ji asi nekoupila. Po celou dobu čtení (asi hodina a půl) jsem si říkala, jestli není škoda takových prázdných stran papíru. Jsem zastánce ne klasické poezie, ale spíš jen rýmovaných veršů, i když nepopírám, že v angličtině to svoje kouzlo jistě má. Tak škoda, třeba příště...

1 31.01.2020

Tak tohle bylo něco! Už dlouho se mně nestalo, že bych k smrti nenáviděla všechny hlavní postavy. Emily - hodná, laskavá dívka, která však již brzy v novém vztahu pochopí, že za nitky tahá přítelova matka - budoucí tchyně Pammie. Ta dělá Emily samé naschvály, dokonce je schopná si vymyslet nemoc, kvůli níž se odloží svatba Emily a Adama. Avšak co s tím Emily udělá? Nic, Adam stojí stále za svou matkou a tak se od nich obou nadále nechává šikanovat a s.át si na hlavu. :D Adam, Emilyin snoubenec, je ze všech postav asi nejhorší, to co někdy vypustil z pusy nebo jak se choval bylo opravdu na facku. Tohle mít doma tak se neznám. :D
A tak se protloukáme jejich prapodivným vztahem, do nějž zasahuje i James, Adamův bratr, který si nemůže pomoct a má slabost pro Emily. Snaží se jí říct, že Adam pro ni není ten pravý a měla by zůstat s Jamesem. Anebo je to další z Pamminých ďábelských nápadů? Tak, jak se všechno zamotává, se na konci pěkně vysvětlí, i když mně to bylo potom víceméně jasné, kdo je ten zloduch a jak to asi skončí. Souhlasím s tím, jak už tu někdo v komentářích zmínil; asi se dalo jednat jinak, a byla by tím ušetřena spousta trápení, ale to bychom si to tolik neužili... Tak živě jsem si postavy v knize dlouho nepředstavila, a i když mně při čtení vyskakoval tlak do vysokých čísel, bylo to skvělé počtení a ráda bych si od autorky naservírovala něco dalšího.

7 20.01.2020

Děsivá obálka, anotace a to, že je to jednoduše nový Fitzek - to je důvod, proč jsem po novince sáhla.
Šílený nápad otce uneseného Maxe je takový: nechat se hospitalizovat na Steinklinik, aby se dostal do blízkosti vraha dětí Tramnitze, aby mu prozradil, kde chlapec je a zda-li existuje šance, že je ještě naživu.
Tíživá atmosféra vězení/léčebny je prostoupena celou knihou a nenechá vás klidně dýchat.
Dále nemůžu děj prozradit, protože ten konec si musí každý vychutnat sám. Sebastian ví, co dělá; i když vám může být něco nejasného, na konci do sebe všechno zapadne a bude objasněno. Sice je v překladu pár překlepů, ale to nakladatelství Anag odpouštím, jelikož jsou jediní, kdo Sebastianovy knihy vydává.
Tento německý mistr si dokáže čtenáře zahnat tam, kam sám chce a manipulovat s ním, což je ve své podstatě úžasně zvrhlé, a to se pak člověk nestačí divit...

4 10.01.2020

Poezii si občas přečtu, proto pro mě bod ČV nebyl tak obtížný, ale musím sama sebe pochválit, jak jsem si skvěle vybrala. Už dlouho mě tak nic nepohladilo po duši jako jednoduché, ale něžné Seifertovy verše. Plynou zdánlivě nevinně, ale zcela jistě v nás něco zanechávají a vyvolávají. Už třeba jenom vzpomínky na dětství...
Kdo mi to na oči
zezadu stiskl dlaně?
Kdo je to? Cožpak vím.
Hlas šeptá: Řekni jméno,
a já ti položím
svou hlavu na rameno.♥

14 07.01.2020

Na 2. díl ze série se seržantkou Fitzroyovou jsem se chystala asi od února loňského roku, ale to čekání na pořadí v knihovně se vyplatilo! Jednoznačně je tento díl lepší než ten předchozí, který byl pro mě na 3,5-4* a o této knize jsem byla skoro od začátku přesvědčená, že dostane plný počet.
Na konci prvního dílu jsme se dozvěděli, že Brian Howley utekl a jeho kořist Clara je stále nezvěstná. Do toho se Brian chystá pomstít samotné Ettě a zasahuje její nejcitlivější místa. Líbily se mi pasáže z minulosti Briana, co dělal jeho otec a proč se z něj stalo to, co se stalo... Sběratel. Etta není nejsilnější postavou z příběhu - nemá žádný charakteristický rys, víc zajímavá byla její nová kolegyně Stormová. Poslední stránky jsem jen zuřivě otáčela, Saul byl zajímavou postavou a do konce jsem nevěděla, na čí stranu se přidá. Jsem nadšená, budu očekávat další knihu autorky. (Taková drobnost - nemohu si přidat knihu do výzvy, protože se nedá nikde dohledat autorčin věk... Viz téma č. 1 a 20. :D)

2 04.01.2020

Příjemné čtení o Anglii a jejích krásách očima skvělého spisovatele pana Čapka. Ta slovní zásoba je úžasná, lehký humor a upřímnost - to vám dá tahle kniha o Čapkových zážitcích z Velké Británie.

7 01.01.2020

Po přečtení několika komentářů jsem zjistila, že nejsem sama, která má z Outsidera rozporuplné pocity. Tak jak tu již někdo zmínil, nebavil mě ten rozjezd a spousta zbytečné omáčky kolem. Zatknutí populárního kouče T, jeho otisky na místě příšerné vraždy, ale zároveň důkazy svědčící o jeho nevině. Jak mohl být na dvou místech naráz? Tak v půlce knihy to zachránil příchod Holly, která do příběhu vnesla nové světlo a naději. Oceňuji pasáže s el Cuco, při těch mi běhal mráz po zádech, také že se dá dohledat zmiňovaná ukolébavka a němý film s las luchadoras. A to, jak nakonec děj vygradoval, mi vůbec nevadilo, naopak - příjemně mě to překvapilo a donutilo se utvrdit v tom, že je kniha na 4*. Kingovy knihy nejsou oddechovky, je třeba vnímat pozorně každé slovo, a tady se to vyplatilo a dostali jsme naservírovanou podívanou s trochou nadpřirozena. Moc se těším na seriál od HBO, trailer mě velice zaujal.

3 01.01.2020

Možná jsem divná, ale tohle se vůbec nedalo číst. Měla jsem zmatek jak v postavách, tak v ději, a kdyby neměl Sen pár stran, ani ho nedočtu.

5 29.12.2019

Díky ČV jsem se dostala k této zajímavé a známé knize, která vypráví život chlapce jménem Pí, jak již název napovídá. Pí ztroskotá na záchranném člunu po potopení lodi Tsimtsum, která měla dovézt jeho a jeho rodinu do Kanady. Na člunu mu však dělají společnosti zvířata - hyena, orangutan, zebra a tygr, ze kterého má Pí největší strach a respekt. Jak se tento chlapec vypořádá s tragickou situací a zvládne přežít, když nakonec zůstává jen se samotným tygrem? Konec byl velice překvapivý, pořád nad ním musím přemýšlet. Nikdy bych si však nemyslela, že by mě bavila kniha tohoto žánru.

5 27.12.2019

Kéž bychom ji měli v maturitní četbě! Je to milá komedie z dob, kdy české země vzkvétaly jen díky Karlu IV. A tato krátká divadelní hra je velice podobná filmu - ačkoliv mě Noc na Karlštejně jako malou nebavila, nyní je na ni ten správný čas. Opravdu příjemné čtení.

5 27.12.2019

iPohádka není jen tak ledajaká pohádka. Vypráví nám totiž o království, které je připojené k internetu. Celý příběh se dá samozřejmě během odpoledne přečíst, ale zaručuji, že se u toho pobavíte a možná budete i trochu napnutí.
Báječné na tom je, jak si Kovy hraje se slovy a přetváří je v hříčky - Pohádkozon, Rodičinder, Pověstitter, Ksichtoknížka... v tom vidím však malé minus, a to, že menší děti těmto výrazům nemohou rozumět, chvíli trvalo i mně když jsem se nad tím zamyslela. Každopádně pohádka má spád, je napínavá a určitě se u ní zasmějete. A kdo je Kovyho skalním fanouškem, nejvíc ocení vyzváněcí tón "Ha-Halina, Halina, to je prostě borka..." :D

2 19.12.2019

U Angely Marsons si můžeme být jisti, že nás nenechá odložit knihu ani na moment (a když musíte, nemyslíte na nic jiného.) Zároveň je typická tím, jak rozpracovává a větví zápletky, není to jen jeden případ a jeden vrah, okolnosti a pozadí případu je spletité a jediný, kdo ho dokáže rozmotat, je právě naše milovaná Kim.
Ve druhém díle s detektiv inspektorkou Stoneovou jsme surově vrženi do domácnosti, kde své malé dcery zneužívá otec. Mimo to je nalezena mrtvola ubodaného muže. Stopy dovedou detektivy až ke zvláštní a chladně děsivé doktorce Thorneové, která se hned od začátku Kim nepozdává...
Jediné, co mi na knížce vadilo, bylo, že jsem ji nemohla kvůli časové tísni přečíst tak rychle, jak bych si přála! :D Ale těšila jsem se na každou chvíli, každou kapitolu. Tahle autorka prostě umí a já se moc těším na Tichou modlitbu.

11 16.12.2019

Musím se přiznat, že do 80. strany mě to nebavilo a nedokázala jsem se začíst. Ale když jsem se přemohla, zbytek příběhu jsem dokončila za dva večery. A o co že se jedná? Příběh vyprávějí tři osoby - třináctiletý Sam, Henri - jeho otec, kterého dosud nepoznal; a Eddie, Henriho stará láska. Jaký to bude mít všechno smysl a jak do sebe zážitky všech postav zapadnou? Henriho část je vyprávěna po většinu knihy v kómatu, tudíž nedokážeme přesně odhadnout, co se mu zdá a co se mu doopravdy stalo. V nemocnici je v kómatu i malá tanečnice Madelyn, do které se Sam okamžitě zakouká a slíbí si, že oba, jak Madelyn, tak otce, bude pravidelně navštěvovat a pokusí se je z kómy přivést zpět na náš svět. Jenže to není tak jednoduché...
Nina George zabředává do neprobádaného a už u Levandulového pokoje jsou to fráze či věty, kterými mě naprosto odrovná. Tato kniha je kouzelná i mrazivá zároveň, protože autorka pokládá otázku: Kde se přesně nacházejí lidé v kómatu? Protože to, co popisují již probuzení z kómy, se může jevit jako sny, jenže osoba v takovémto stavu a její mozek není schopný normálního snění jako člověk při spánku. Kde tedy jsou a odkud si přinášejí své zážitky? Napojení Henriho myšlenek na Eddie a sensitivní Sam mě dostávali do kolen. A tak jsem se modlila, aby se Samovi vrátil otec i Madelyn, jenže to bohužel není možné, a konec knížky mě rozplakal, což se mi už dlouho nestalo. Děkuji autorce za to, jakým směrem se její knihy ubírají a i když mi možná trochu láme srdce, něco si z jejího příběhu odnáším a za to jsem jí vděčná.

5 05.12.2019