ber-tram komentáře u knih

Odseknout začátek a nastavit konec, vyleze z toho slušná psychologická detektivka; takhle se jedná pouze o – byť mimořádně jakostně a poutavě napsanou – červenou knihovnu. Trkly mě tři tajuplné zajímavosti:
1. netušená souvislost s bezprostředně předtím čtenou knihou Talentovaný pan Ripley: v obou se nad někým zavře hladina, a pachateli to projde…
2. pár dní na to, co jsem si Mrtvou a živou půjčil z knihovny, si mě mezi oblíbené uživatele telepaticky zařadila S1M0NE, která obdivuje právě autorku tohoto díla,
3. hlavní hrdinka má podle svého nastávajícího nevšední jméno, přestože za celou dobu vůbec nezazní; vypravěčka tak zůstává zcela anonymní, jakoby vlastně byla hrdinkou vedlejší. 27/16

3 03.06.2016

První moje rande s autorkou i jejím lordem Petrem vyznívá ve prospěch dalších. Koneckonců proto jsem si opatřil edici 3x, že. Zjišťuji, že Petr je chlapík elegantní, na svou dobu moderní, vtipný a neokázalý, důvěru i respekt okolí budící. A detektivka jede jako brus, byť lehce markýruje realitu na odiv důmyslné zápletce. 15/16

3 30.03.2016

První papírové setkání s Havlíčkem dopadlo nad očekávání příznivě. Že bylo inspirováno Jirešovým filmovým přepisem, nezastírám, že mě připoutala hloubka, přesnost, údernost a kultivovanost starobylého jazyka, rád přiznávám. 10/16

3 09.03.2016

Sebemrskačská cesta do hlubin úchylovy duše aneb kolik ironie lze nakupit na tragédii několika lidských osudů. Erotické dusno tu nemá takovou sílu jako na filmovém plátně, papíru vládne zpověď zoufalce. 22/08

3 07.03.2016

Parazitismus jako forma vzájemného porozumění - jen na lékařský předpis poživatelná seznamka s těmi, kteří nás neustále obklopují. Crichton se léty propsal k záživnějším opusům. 20/08

3 29.02.2016

Jelikož to autorka loni v požehnaném věku 94 let zabalila, ponouklo mě to k dalšímu případu Adama Dalglieshe, postavy uvěřitelnější v literárním hávu než na televizní obrazovce. Dalgliesh jako kriminalista-poeta vnáší do svých kauz značnou psychologickou hloubku při charakterizaci lidského osazenstva i prostředí, zde dívčí zdravotnické školy a internátu. Fyzickou akcí dílo nepřetéká, zato není povrchní, třebaže motivy vražd se ukáží jako notně ošoupané (aneb ještě že ty koncentráky a krutí dozorci za druhé světové byli!). 13/15

3 11.12.2015

Všech sedmero příběhů pěkně pohromadě, i když čtených napřeskáčku s jinými knihami, abych se nepřejedl, mi mělo jen zaměřit zrak na generačního druha tolik opěvovaného Tolkiena. Při pohádkově laděných Letopisech jsem se občas i bavil, vybrané příhody měly i jakousi osnovu (najmě Kůň a jeho chlapec, Princ Kaspian, Plavba Jitřního poutníka), zatímco u triptychu Pán prstenů mě vesměs obcházela nuda. Lewis holt asi nebyl takový suchar. 17, 18, 19, 22, 23, 28, 29/15

3 07.12.2015

Frýbovka si musí stůj co stůj vyřídit účty s kdekým, kdo ji irituje, a do jednoho objemného svazku proto nakupí několikero dějových rovin, z nichž by úspornější autoři sestrojili samostatné tituly. Její způsoby znám zevrubně, mám rád sarkasmus a břitkost úsudků, toleruji přehánění ad absurdum, vadí mi černobílé charakteristiky postav. S každou knihou se tyto znaky vyhraňovaly a tahle je poslední, co napsala, takže jí hodnotím shovívavě. 24/15

3 03.12.2015

Ihned po dočtení jsem si pustil soundtrack Patricka Doyla k filmu, abych seznal, jak náramně by se býval hodil i k četbě! Knížka mu určitě prospěla a soundtrack naopak prospěl knížce, protože ji pro mě objevil. Zádumčivý a intuitivní komisař Adamsberg mně navíc padl do oka, stejně jako jeho morová aféra. A jaký bude film?! 41/15

3 27.11.2015

Jak tohle Marhoul zfilmuje, aby to bylo věrné a přitom nevyvolávalo zhnusení, jsem vážně zvědav. I když i z drsného jádra se dá vykřesat poetika, porozumění, snad i šibeniční humor (třeba mně líčení o »kometě« - nepostradatelné pomůcce každého tuláka - pobavilo). Chápu, že si desperát Kosinski s takovouto dětsky přímočarou obžalobou venkovského »našince« naběhl, a nejenom u toho »našince«... 35/15

3 20.11.2015

Volným odpružením z historických štaflí protektorátní legendy nadobro opouštím svět Stančíkových fantasmagorií podobných pohybu na chůdách: s nadhledem, spoustou vjemů, ale potácivému, klipovitému. 3/23

2 07.02.2023

Kaleidoskopicky tříštěný, bulvárně laděný barvotisk A4 mi ovšem lichotí víc nežli by bývala monografie z pera jednoho kronikáře.
Kdesi kolem roku 1996, dokdy jsem kapelu ještě hudebně vnímal, jsem plánoval bookazine odložit, ale jářku: možná bude výživnější si o té muzice jen přečíst, než ji poslouchat. A bylo, a spíše o lidském dospívání a střízlivění, protože získat samu hudbu lze dnes jakkoliv...
Kdeže je konec osmdesátek, kdy jsem měl Master Of Puppets nahrané na jedné straně ferro-extra BASFky 90 (stála tehdy málem stovku), a myslel si, že je to všechno. Pásek totiž naschvál doběhl zrovna když se Orion tišil do mezihry. Bylo mi to divné, poněvadž seznam skladeb jsem měl přepsaný (na stroji) komplet, takže kde se skrývá ta Damage Inc.?!
“Zbylých” 10 minut monstralba jsem holt okusil až později z licenčního cédéčka (za 280 Kčs), ke kterému jsem nastřídačku posvátně vzhlížel do výlohy a úkosem do vycuclé peněženky.
Hle, jak kompletní příběh oživil vzpomínky!

2 29.12.2022

Naposledy jsem přečetl vzpomínky Brichty, který prý vymyslel název Horynova Merlinu; oba jsou zhruba vrstevníci, ale tím spřízněnost končí. Zatímco Brichta tuze lidovým jazykem bojuje za svou pravdu se svým okolím, Horyna poučeným, myšlenkově koncízním stylem bojuje sám se sebou, se svými vnitřními démony. Brichtu byste snad za jeho přešlapy politovali, kdežto Horynu s chutí nakopali do zadku, že nevěděl co roupama a jaké byl budižkničemu. A přesto ho máte radši - on se totiž přiznává, poznává a hledá cestu. Muzika tu hraje podružnou roli, nejde o zpověď stárnoucího rockera, ale o hledání sebe sama.

2 16.12.2022

Hned jsem klidnější, že nejenom česká tvorba (nedávno v podání Vopěnkova Pátého rozměru) sype infantilní, odnikud nikam vedoucí samomluvy pomatenců a nadrženců. Nehovořím o hlavní postavě, ale o autorech, kteří by nedůvtipnému publiku měli v zájmu úspory času předem vysvětlit, o co jim průhledným psacím ukájením kráčí...?! 40/22

2 14.11.2022

Jazykově archaické (leč výstižné), dějově nadčasové (obzvlášť pro pediatry), literárně pomíjivé (kapku oživené filmem). 33/22

2 03.10.2022

Vznikají spíše mizerné filmy podle solidních knih nežli obstojné knihy podle bezva scénářů. Tenhle přepis sem patří. S filmem jsem neporovnával, poněvadž si ho živě nepamatuju, ačkoliv... Proto jsem ho včera znova zhlédl - pod vábničkou knihy. Obojí funguje, avšak kniha, jak to bývá, je v detailech sdílnější, zato film ozlomkrk pádí kupředu. 30/22

2 15.09.2022

(SPOILER) Hodnocení jsem si ujasnil předem a ze zkušenosti – první liga! Četbou, příhodně poučnou v časech ukrajinské imigrační vlny!, víceméně slavím Kohoutovy pětadevadesátiny, kterých se dožije napřesrok; a věřím, že dožije, třebaže možná už nic nenapíše, resp. nic tak rozsáhlého a poutavého. Tvůrčí manýra není syntakticky povolná, natož podbízivá, ale osobitá: věty náhle trhá vniveč rozhovor či se spojují v masivní bloky samomluv.
Souběh mnoha osudů viděných paralelně vyzývá přebrodit kapitoly životů všednějších (např. zahradník, klavíristka) k charakterům peprným (např. vošoust-dobrodruh Strniště, vobšourník–elita Markalous), přičemž nikoho autor neušetří finálních vztahových kotrmelců včetně sebezpytu o klamné idyle emigrace.
A hele, Markalousovi, jak koukám, asi upřeli televizní alter ego, škoda! Což je další průzkumná paralela - Kohout scénáristický, seriálový aneb jací herci a jak trefně se zhostlili ztvárnění románovávých figur?! 21/22

2 15.06.2022

Srovnání s těsně předešlým se nevyhnu: pokud Škvorecký obhajuje Chandlera, že zvukomalbu jeho jazyka nepěkně utlumí překlad do češtiny, co teprve »překlad« z češtiny do češtiny?
Vydání domácího Adventu v r. 1979 dělí od originálu 40 let, kdy prodělal vnitřní proměnu gramatiky a stylistiky a interpunkce tak důraznou, až dospěl do nesourodé směsice nářečí, hovorové mluvy a spisovného jazyka. Nesourodé, leč básnivě podmanivé. Drsný životní úděl ponechme matkám samoživitelkám, ať se jím obměkčí nebo rozezlí, a sami se nasyťme zdánlivě neprodyšným, nicméně přiléhavým krasopisem. 17/22

2 17.05.2022

Na míru staromilců ctících naivní čistotu sword & sorcery žánru a svěží sytou stylistiku. Pod míru staromilcům s několika dioptriemi - brožurka dnes renomovaného nakladatelství je samizdatově úsporná, takže písmenka extrémně titěrná. Jenže kdož adoruje Conana, uhrane mu i Kull či Solomon Kane, příslovečně pod lupou! 8/22

2 17.03.2022

Splácím dluh ze sedmičky na základce, kde o »kovbojovi« básnil dějepisář, jak ho přelouskal za jeden den. Já si ho teprve za deset let na vejšce koupil v antikvariátu a po dalších dvaceti splácím čtecí dluh.
Spíše dobrácké a rozvláčné vyprávění, než drsná rychlopalba, mi zabralo zhruba týden. Kdyby každá druhá věta chyběla, nic by se nestalo. Na druhou stranu, dneska člověka mile překvapí, když věci plynou přirozeně, a ne se senzacechtivou uspěchaností. 15/21

2 29.09.2021